3G

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

3G (též „třetí generace mobilních telekomunikačních technologií“)[1] je zkratka označující mobilní zařízení a mobilní sítě podle vyhovující standardu International Mobile Telecommunications-2000 (IMT-2000) vydaného unií ITU.[2] Standard 3G nabízí možnost bezdrátového přenosu hlasu (telefonní hovor) a dat (přístup k Internetu, e-mail), videotelefonii a mobilní televizi s rychlostí alespoň 200 kbps. Pozdější vydání standardu 3G je občas označováno jako 3.5G nebo 3.75G (HSPA) s rychlostí jednotek Mbps.

Mobilní standardy jsou vydávány zhruba každých 10 let, přičemž prvním byl standard 1G (1981), standard 3G pochází z roku 1998 a následující standard 4G (známý jako LTE) je z roku 2008.

Přehled[editovat | editovat zdroj]

Nástup třetí generace telefonů (jako vlajková aplikace této generace jsou označovány videohovory) byl zpožděn očekáváním ohromných zisků z této technologie vedoucím k vypisování aukcí na prodej licencí pro tuto generaci. Poplatky, které musely telekomunikační společnosti za licence zaplatit, je finančně velmi zatížily a zpozdily vlastní nástup této generace hlavně v Evropě. Výjimku v tomto tvořilo Japonsko a Korea, které před prodejem licencí daly přednost rychlému vývoji IT infrastruktury.

Japonsko bylo první zemí, která zavedla třetí generaci mobilních telefonů. V roce 2005 používalo v Japonsku tyto mobily třetí generace 40 % uživatelů. Ukázalo se ovšem, že hlavní využívanou službou nebyly videohovory, ale stahování hudby poskytované speciálními firmami jako jsou KDDI, EZchakuuta a Chaku Uta Full services.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ITU. IMT-2000 Project - ITU [online]. 4 July 2002, [cit. 2013-04-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Clint Smith, Daniel Collins. "3G Wireless Networks", page 136. 2000.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]