5G

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Pátá generace bezdrátových systémů, zkráceně 5G, je oznámený další telokomunikační standard přesahující stávající 4G/IMT rozšířené standardy.

5G návrh se zaměřuje na vyšší kapacitu než stávající 4G, umožňující vyšší hustotu uživatelů mobilních zařízení, podporu D2D a spolehlivější a masivnější strojovou komunikaci. Výzkum 5G se také zaměřuje na snížení odezvy oproti 4G, snížení spotřeby baterie nebo také na lepší implementaci Internetu věcí. Momentálně neexistuje žádný standard pro nasazování 5G sítí.

Aliance pro příští generaci mobilních sítí definuje následující požadavky, které by mělo 5G splňovat:

  • Datové přenosy desítek megabitů za sekundu pro desítky tisíc uživatelů
  • Datové přenosy stovek megabitů za sekundu pro městské oblasti
  • Gigabit za sekundu zároveň pro větší množství pracovníků na jednom patře
  • Několik set tisíc současných připojení k bezdrátovým senzorům
  • Přenosová efektivita, značně zlepšená oproti 4G
  • Zlepšení pokrytí
  • Zvýšení efektivity signálu
  • Razantní snížení odezvy oproti 4G

Vyjma zrychlení přenosových rychlostí se předpokládá, že 5G se také využije v nových oblastech jako je IoT nebo také u živých přenosů a komunikace v případech živelných pohrom.

Dodavatelé, výrobci čipů a výrobci zařízení, jako například Advanced Semiconductor Engineering (ASE) a Amkor Technology Inc., se několik let na tento bezdrátový standard příští generace (5G) z důvodů, že mobilní systémy a vysílací stanice budou vyžadovat nové a rychlejší procesory, základní pásma a radiofrekvenční moduly.

Ačkoliv se zvažují aktualizované standardy, definující možnosti stávajících 4G standardů, nové možnosti byly seskupeny pod nynější ITU-T 4G standardy. Americká národní komise pro komunikace 14. července 2016 schválila spektrum pro 5G, zahrnující 28GHz, 37GHz a 39GHz pásma.

Pozadí[editovat | editovat zdroj]

Nová mobilní generace se objevuje zhruba každých 10 let od prvních 1G systémů, které představil Nordic Mobile Telephone. První 2G systémy byly komerčně nasazovány od roku 1992 a 3G se objevilo v roce 2001. Čtvrtá generace systému vyhovující standardu IMT Advanced byla standardizována roku 2012. Vývoj 2G a 3G standardů zabral asi 10 let od jejich oficiálního zahájení projektu a vývoj systémů začal v roce 2001 nebo 2002.

Mobilní generace typicky odkazují na ne-zpětně kompatibilní bezdrátové standardy řídící se požadavky stanovenými ITU-R, jako je IMT-2000 pro 3G a IMT-Advanced pro 4G. Současně s vývojem ITU-R mobilních generací, IEEE a dalších standardizovaných součástí se také vyvíjejí bezdrátové technologie pro komunikaci, často užívané pro vyšší přenos dat, vyšší frekvence, kratší přenosové vzdálenosti, bez podpory roamingu mezi přístupovými body a relativně limitovaném počtu přístupových schémat. První IEEE standard pro gigabitové přenosy byl IEEE 802.11ac, komerčně dostupný od roku 2013, brzy následovaný standardem WiGig nebo IEEE 802.11ad.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 5G na anglické Wikipedii.