Hispanoamerické války za nezávislost

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tento článek je o válce v letech 19361939. O válce v letech 18201823 pojednává článek Hispanoamerické války za nezávislost (1820-1823).
Hispanoamerické války za nezávislost
konflikt: Dekolonizace Ameriky
{{{alt}}}
Čtyři španělská místokrálovství v Americe (rok 1800):
Nové Španělsko
Nová Granada
Peru
Río de la Plata
trvání: 25. září 180829. září 1833
(25 let a 4 dny)
místo: Hispanoamerika
výsledek: vítězství patriotů
změny území: Španělské impérium ztrácí kontrolu nad většinou Ameriky, pod španělskou nadvládou zůstávají pouze ostrovy Kuba a Portoriko.
strany

podpora:
Spojené královstvíSpojené království Spojené království (18151819)
Spojené státy Spojené státy
HaitiHaiti Haiti

realisté:
Španělsko Španělské impérium

místokrálovství:

generální kapitanáty:

Banner of the Qulla Suyu.svgAncient mapuche flag.svg domorodí spojenci

podpora:
Ruské impériumRuské impérium Ruské impérium

síla
neznámá 30 000 vojáků celkem
ztráty
570 000 mrtvých 30 000 Španělů včetně dalších ztrát, které nejsou známy

Hispanoamerické války za nezávislost byly sérií ozbrojených konfliktů v amerických územích Španělské koloniální říše, které probíhaly v první třetině 19. století. Jeden tábor se považoval za americké vlastence, revolucionáře a požadoval nezávislost na Španělském království, druhou stranu konfliktu tvořili realisté (Realistas, resp. roajalisté) loajální španělskému králi. Lze je považovat za války za nezávislost, nebo i občanské války. K nárůstu požadavků na nezávislost na oslabené mateřské zemi přispěla mimo jiné španělská válka za nezávislost v rámci Napoleonských válek a abdikace Bourbonů z trůnu v roce 1808, myšlenky osvícenství, inspirace vyhlášení Deklarace nezávislosti Spojených států amerických na Británii z roku 1776 a Haitská revoluce (1791–1804). Napětí v Americe vytvářelo i daňové zatížení či nutnost obchodovat pouze prostřednictvím španělských lodí.

Jako odpověď na korunování krále Josefa Bonaparte vznikaly ve španělské Americe mezi roky 1808 a 1811 vládní junty, které odmítaly Bonaparteho a zprvu byly loajální k sesazenému Ferdinandovi VII. Neochota amerických vládních junt podrobit se Nejvyšší centrální radě vzniklé ve Španělsku postupem času vedla k radikalizaci postoje a požadavku na úplnou nezávislost a přerostla do ozbrojeného boje mezi realisty a patrioty. Od roku 1810 začala různá americká území vyhlašovat nové nezávislé národní státy republikánského zřízení, které ustanovily velké osvoboditelské armády (především kolem postav José de San Martín, Antonio José de Sucre a Simón Bolívar). Nezávislost nových států byla utvrzena v roce 1824, po vítězství revolucionářů v bitvě u Ayacucha. Po ztrátě přístavu Callao v lednu 1826 zůstaly jedinými územími v Americe ovládanými Španěly pouze Kuba a Portoriko.

Spojené státy americké, Francie a Spojené království navázaly obchodní vztahy s novými americkými vládami a následně uznaly jejich nezávislost během 20. let 19. století. Španělsko se vzdalo snah o znovuzískání pozic až v 30. letech, po smrti Ferdinanda VII.

Důsledky[editovat | editovat zdroj]

Mezi hlavní důledky osamostatnění hispanoamerických států patří zánik španělského obchodního monopolu a protekcionismu, což vedlo ke zchudnutí mmoha amerických území, která nebyla schopná konkurovat evropskému průmyslu. Po vlně vzniku nových států na bývalém území Španělů a po osamostatnění Brazilského císařství (1822) zůstaly v regionu Latinské Ameriky a Karibiku pouze španělská Kuba a Portoriko a kolonie jiných evropských koloniálních mocností (Nizozemské království, Francie, Spojené království, Dánsko, Švédsko), především v Malých Antilách.

Nedošlo k naplnění snu Simóna Bolívara o vzniku jednoho státu na celém území Hispanoameriky a nové státy vznikaly na bázi principu utipossidetis. Hnutí za nezávislost vedlo k desintegraci původních španělských místokrálovství a kapitanátů. Bezprostředním důsledkem válek za nezávislost byl vznik 6 nových států:

Dále existovalo v místokrálovství Río de la Plata autonomní hnutí, které si úspěšně udrželo vlastní vládu, což vedlo k ustanovení dalšího státu:

První Mexické císařství se již v roce 1823 rozdělilo na Mexiko a Spojené provincie Střední Ameriky (pozdější Federativní republika Střední Ameriky). Od Velké Kolumbie se oddělila Venezuela a Ekvádor (oba 1830). Panama zůstala pod správou Kolumbie až do roku 1903. Uruguay se definitivně osamostatnil na Sjednocených provinciích a Brazílii v roce 1828. Federativní republika Střední Ameriky se mezi roky 1838-1841 rozpadla na Guatemalu, Honduras, Salvador, Nikaraguu a Kostariku. Dominikánská republika se na Španělsku osamostatnila v prosinci 1821 a již v únoru 1822 byla anexována sousedním Haiti.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Spanish American wars of independence na anglické Wikipedii a Guerras de independencia hispanoamericanas na španělské Wikipedii.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]