Proso seté
![]() | |
Proso seté | |
Vědecká klasifikace | |
---|---|
Říše |
rostliny (Plantae) |
Podříše |
cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
Oddělení |
krytosemenné (Magnoliophyta) |
Třída |
jednoděložné - (Liliopsida) |
Řád |
lipnicotvaré (Poales) |
Čeleď |
lipnicovité (Poaceae) |
Rod |
proso (Panicum) |
Binomické jméno | |
Panicum miliaceum[1] L., 1753 | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Proso seté (latinsky Panicum miliaceum) je obilnina z čeledi lipnicovitých.
Historie prosa[editovat | editovat zdroj]
Proso patří vedle pšenice a ječmene k nejstarším kulturním plodinám. Jeho pravlastí je Čína, východní Asie a Indie. Zrna prosa byla nalezena na různých místech Evropy ve stavbách pocházejících z doby kamenné. Pravděpodobně asi do raného novověku bylo v lidské stravě hlavní obilovinou. Postupně ho vytlačovaly pšenice, žito, později rýže a kukuřice a svůj vliv má i rozšíření brambor. Ještě dnes bývá starodávným zvykem podávat prosnou kaši jako poslední jídlo na svatební hostině na moravských svatbách, aby měli novomanželé vždy dost peněz. Proso bylo jednou z hlavních obilovin Slovanů, kteří ho konzumovali v podobě výživných kaší, placek a polévek. Germánské národy znaly proso od Slovanů. Svědčí o tom některé zvyky v Německu (v původních oblastech Slovanů), kde se při křtu podával prosný chléb.
Význam a využití prosa[editovat | editovat zdroj]
Proso má hlavní uplatnění v lidské výživě, především pak u pacientů s bezlepkovou dietou. Hlavním výrobkem mlýnského zpracování je loupané zrno, tzv. jáhly, prosná mouka, krupice a vločky. Jáhly jsou dobře stravitelné, výživné a velmi chutné.[2] Jáhly jsou významným zdrojem vitamínů skupiny B a železa. Svou nutriční hodnotou se jáhly vyrovnají ovesným vločkám.
Složení prosa[editovat | editovat zdroj]
Obsahové látky mají příznivý poměr bílkovin (12%), tuků (4%) a sacharidů (68%). Tento poměr se přibližuje k doporučenému poměru živin. Obsah tuku je vyšší než u ostatních obilovin, nejvíce tuku se nachází v klíčku.
Galerie[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Proso siate na slovenské Wikipedii.
- ↑ BioLib.cz – Panicum miliaceum (proso seté) [online]. BioLib.cz. Dostupné online.
- ↑ 1946-, Moudrý, Jan,. Alternativní plodiny. 1. vyd. vyd. Praha: Profi Press 142 s. s. Dostupné online. ISBN 9788086726403, ISBN 8086726401.