Krásnoočka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxKrásnoočka
alternativní popis obrázku chybí
Schematické zobrazení krásnoočka
Vědecká klasifikace
Doména Eukaryota
Říše Excavata
Kmen Euglenozoa (Euglenozoa)
Podkmen Plicostoma
Třída krásnoočka (Euglenoidea)
Bütschli, 1884
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Tento článek je o třídě prvoků. O jim nadřazeném kmeni Euglenozoa pojednává článek Euglenozoa.

Krásnoočka (Euglenoidea, Euglenophyta, Euglenophyceae), také eugleny, je třída jednobuněčných eukaryot s bičíkem, řazená do říše Excavata, kmene Euglenozoa. Mohou být považovány za řasy, protože mnoho z nich má chloroplasty. Žijí ve sladkých vodách a vzácněji v moři. Typovým rodem je známé krásnoočko (Euglena).

Popis buňky[editovat | editovat zdroj]

Na povrchu buněk je u krásnooček pod cytoplazmatickou membránou tzv. pelikula, tedy množství spirálních proteinových pruhů, které slouží k změně tvaru buňky. U pohyblivých stádií nacházíme na povrchu buňky rovněž dva bičíky, upevněných ve vchlípené dutince (ampule). Někdy však jeden z bičíků zakrní a zůstává uvnitř ampuly (např. právě u rodu Euglena). Na povrchu volné části bičíku jsou dvě řasy vlásků, jedny delší (mastigonemy) a jedny kratší. V blízkosti ampuly je dále stigma, světločivná skvrna, která vnímá světlo.

Uvnitř buňky se nachází množství organel. Jednou z nich jsou mitochondrie, u krásnooček vybavené terčovitými kristami. Častou součástí jsou rovněž plastidy, konkrétně chloroplasty, získané sekundární endosymbiózou zelených řas[1] (viz endosymbiotická teorie). Obsahují chlorofyl A a B, karotenová a xantofylová barviva. Uvnitř chloroplastů je přítomen též pyrenoid, tělísko účastnící se fixace uhlíku. Zásobní látkou krásnooček je paramylon, který je chemicky shodných s chrysolaminaranem (ß-1,3-glukan).

Krásnoočka jsou zřejmě jediná velká skupina „řas“, u nichž není známo pohlavní rozmnožování.[2]

Výživa[editovat | editovat zdroj]

Zatímco krásnoočka s chloroplasty jsou většinou autotrofní a fotosyntetická, druhy, které nemají chloroplasty, se živí chemoheterotrofně. Na pomezí pak stojí některé druhy s plastidy, které mohou uplatňovat oba způsoby výživy - to jsou takzvaní mixotrofové- kromě CO2 využívají jako zdroj uhlíku též organické látky rozpuštěné ve vodě, při dlouhodobém zatemnění tyto druhy ztratí chloroplasty a vyživují se pouze heterotrofně. Zásobní látkou je paramylon.[3]

Pokud jsou krásnoočka přechovány dlouhodobě ve tmě, nemůže v jejich těle probíhat fotosyntéza. Po čase se začnou živit stejně jako živočichové pohlcováním organických látek a drobných částeček. Rozpad chloroplastů krásnooček lze navodit i uměle působením antibiotik.[4]

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Krásnoočka žijí převážně ve sladkých vodách, silně znečištěných organickými látkami. Tvoří zelené povlaky na dně nádrží nebo tenké blanky při hladině.[5]

Zástupci[editovat | editovat zdroj]

krásnoočko zelené (Euglena viridis)

krásnoočko štíhlé (Euglena gracilis)

krásnoočko krvavé (Euglena sanquinea) - obsahující červené barvivo (astaxanthin) překrývající zelenou barvu chloroplastů. Způsobuje červené zbarvení povrchové blanky na hladině tůní a rybníčků.[6]

Členění[editovat | editovat zdroj]

Krásnoočka jsou tradičně řazena do šesti řádů (Kalina & Váňa, 2005):

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. 1941-, Jelínek, Jan,. Biologie pro gymnázia : (teoretická a praktická část). 9. vyd. vyd. Olomouc: Nakladatelství Olomouc 575 s., [92] s. barev. obr. příl. s. Dostupné online. ISBN 9788071822134, ISBN 8071822132. OCLC 190428133 
  2. Bílý, M.; Hájek, J.; Koutecký, P.; Kratzerová, L. Rozmnožování organismů. Praha: Ústřední komise biologické olympiády, 2000. 
  3. 1941-, Jelínek, Jan,. Biologie pro gymnázia : (teoretická a praktická část). 9. vyd. vyd. Olomouc: Nakladatelství Olomouc 575 s., [92] s. barev. obr. příl. s. Dostupné online. ISBN 9788071822134, ISBN 8071822132. OCLC 190428133 
  4. (česky)HELLER, Petr. Prvoci [online]. [cit. 2009-11-16]. Dostupné online. (česky) 
  5. 1941-, Jelínek, Jan,. Biologie pro gymnázia : (teoretická a praktická část). 9. vyd. vyd. Olomouc: Nakladatelství Olomouc 575 s., [92] s. barev. obr. příl. s. Dostupné online. ISBN 9788071822134, ISBN 8071822132. OCLC 190428133 
  6. 1941-, Jelínek, Jan,. Biologie pro gymnázia : (teoretická a praktická část). 9. vyd. vyd. Olomouc: Nakladatelství Olomouc 575 s., [92] s. barev. obr. příl. s. Dostupné online. ISBN 9788071822134, ISBN 8071822132. OCLC 190428133 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ROSYPAL, Stanislav. Nový přehled biologie. [s.l.]: Scientia, 2003. S. 797. 
  • KALINA, Tomáš; VÁŇA, Jiří. Sinice, řasy, houby, mechorosty a podobné organismy v současné biologii. Praha: Karolinum, 2005. 606 s. ISBN 80-246-1036-1. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]