Krásnoočka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Wikipedie:Jak číst taxoboxKrásnoočka
alternativní popis obrázku chybí
Schematické zobrazení krásnoočka
Vědecká klasifikace
Doména Eukaryota
Říše Excavata
Kmen Euglenozoa (Euglenozoa)
Podkmen Plicostoma
Třída krásnoočka (Euglenoidea)
Bütschli, 1884
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Tento článek je o třídě prvoků. O jim nadřazeném kmeni Euglenozoa pojednává článek Euglenozoa.

Krásnoočka (Euglenoidea, Euglenophyta, Euglenophyceae), také eugleny, je třída jednobuněčných eukaryot s bičíkem, řazená do říše Excavata, kmene Euglenozoa. Mohou být považovány za řasy, protože mnoho z nich má chloroplasty. Žijí ve sladkých vodách a vzácněji v moři. Typovým rodem je známé krásnoočko (Euglena).

Popis buňky[editovat | editovat zdroj]

Na povrchu buněk je u krásnooček pod cytoplazmatickou membránou tzv. pelikula, tedy množství spirálních proteinových pruhů, které slouží k změně tvaru buňky. U pohyblivých stádií nacházíme na povrchu buňky rovněž dva bičíky, upevněných ve vchlípené dutince (ampule). Někdy však jeden z bičíků zakrní a zůstává uvnitř ampuly (např. právě u rodu Euglena). Na povrchu volné části bičíku jsou dvě řasy vlásků, jedny delší (mastigonemy) a jedny kratší. V blízkosti ampuly je dále stigma, světločivná skvrna, která vnímá světlo.

Uvnitř buňky se nachází množství organel. Jednou z nich jsou mitochondrie, u krásnooček vybavené terčovitými kristami. Častou součástí jsou rovněž plastidy, konkrétně chloroplasty, získané sekundární endosymbiózou zelených řas[1] (viz endosymbiotická teorie). Obsahují chlorofyl A a B, karotenová a xantofylová barviva. Uvnitř chloroplastů je přítomen též pyrenoid, tělísko účastnící se fixace uhlíku. Zásobní látkou krásnooček je paramylon, který je chemicky shodných s chrysolaminaranem (ß-1,3-glukan).

Krásnoočka jsou zřejmě jediná velká skupina „řas“, u nichž není známo pohlavní rozmnožování.[2]

Výživa[editovat | editovat zdroj]

Zatímco krásnoočka s chloroplasty jsou většinou autotrofní a fotosyntetická, druhy, které nemají chloroplasty, se živí chemoheterotrofně. Na pomezí pak stojí některé druhy s plastidy, které mohou uplatňovat oba způsoby výživy - to jsou takzvaní mixotrofové- kromě CO2 využívají jako zdroj uhlíku též organické látky rozpuštěné ve vodě, při dlouhodobém zatemnění tyto druhy ztratí chloroplasty a vyživují se pouze heterotrofně. Zásobní látkou je paramylon.[3]

Pokud jsou krásnoočka přechovány dlouhodobě ve tmě, nemůže v jejich těle probíhat fotosyntéza. Po čase se začnou živit stejně jako živočichové pohlcováním organických látek a drobných částeček. Rozpad chloroplastů krásnooček lze navodit i uměle působením antibiotik.[4]

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Krásnoočka žijí převážně ve sladkých vodách, silně znečištěných organickými látkami. Tvoří zelené povlaky na dně nádrží nebo tenké blanky při hladině.[5]

Zástupci[editovat | editovat zdroj]

krásnoočko zelené (Euglena viridis)

krásnoočko štíhlé (Euglena gracilis)

krásnoočko krvavé (Euglena sanquinea) - obsahující červené barvivo (astaxanthin) překrývající zelenou barvu chloroplastů. Způsobuje červené zbarvení povrchové blanky na hladině tůní a rybníčků.[6]

Členění[editovat | editovat zdroj]

Krásnoočka jsou tradičně řazena do šesti řádů (Kalina & Váňa, 2005):

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. 1941-, Jelínek, Jan,. Biologie pro gymnázia : (teoretická a praktická část). 9. vyd. vyd. Olomouc: Nakladatelství Olomouc 575 s., [92] s. barev. obr. příl. s. Dostupné online. ISBN 9788071822134, ISBN 8071822132. OCLC 190428133 
  2. Bílý, M.; Hájek, J.; Koutecký, P.; Kratzerová, L. Rozmnožování organismů. Praha: Ústřední komise biologické olympiády, 2000. 
  3. 1941-, Jelínek, Jan,. Biologie pro gymnázia : (teoretická a praktická část). 9. vyd. vyd. Olomouc: Nakladatelství Olomouc 575 s., [92] s. barev. obr. příl. s. Dostupné online. ISBN 9788071822134, ISBN 8071822132. OCLC 190428133 
  4. (česky)HELLER, Petr. Prvoci [online]. [cit. 2009-11-16]. Dostupné online. (česky) 
  5. 1941-, Jelínek, Jan,. Biologie pro gymnázia : (teoretická a praktická část). 9. vyd. vyd. Olomouc: Nakladatelství Olomouc 575 s., [92] s. barev. obr. příl. s. Dostupné online. ISBN 9788071822134, ISBN 8071822132. OCLC 190428133 
  6. 1941-, Jelínek, Jan,. Biologie pro gymnázia : (teoretická a praktická část). 9. vyd. vyd. Olomouc: Nakladatelství Olomouc 575 s., [92] s. barev. obr. příl. s. Dostupné online. ISBN 9788071822134, ISBN 8071822132. OCLC 190428133 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ROSYPAL, Stanislav. Nový přehled biologie. [s.l.]: Scientia, 2003. S. 797. 
  • KALINA, Tomáš; VÁŇA, Jiří. Sinice, řasy, houby, mechorosty a podobné organismy v současné biologii. Praha: Karolinum, 2005. 606 s. ISBN 80-246-1036-1. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]