Podpětovité

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Podpětovité

Chirita linearifolia x sinensis
Chirita linearifolia x sinensis
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: hluchavkotvaré (Lamiales)
Čeleď: podpětovité (Gesneriaceae)
Dumort., 1829

Podpětovité (Gesneriaceae) je velká čeleď vyšších dvouděložných rostlin z řádu hluchavkotvaré (Lamiales). Zahrnuje asi 3000 druhů ve 130 rodech. Převážná většina podpětovitých roste v tropech. Jsou to zejména byliny, řidčeji dřeviny se vstřícnými jednoduchými listy a pětičetnými květy. Některé druhy nápadně kvetou a jsou pěstovány jako pokojové rostliny.

Mitraria coccinea

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Podpětovité jsou byliny a polokeře, zřídka i liány, keře a malé stromy. Asi čtvrtina druhů jsou epifyty. Velikost rostlin sahá od 2,5 cm (Sinningia pusilla) po 8 metrů (Solenophora calycosa).

Stonky a listy[editovat | editovat zdroj]

Stonek je často zprvu přímý a později poléhavý. U některých druhů je stonek velmi zkrácený a listy tvoří zdánlivě přízemní růžici. Na uzlinách lodyhy se u druhů rostoucích ve vlhkých podmínkách často tvoří adventivní kořeny. Často jsou rostliny měkce chlupaté. Odění je z jednoduchých a někdy i žlaznatých chlupů, obsahujících často živé buňky i po dosažení zralosti. Listy jsou vstřícné, výjimečně střídavé nebo přeslenité, se zpeřenou žilnatinou. Občas jsou protistojné listy velmi nestejné nebo jeden chybí. Listy jsou jednoduché, celokrajné nebo zubaté, vzácně i hluboce členěné.

Květy a plody[editovat | editovat zdroj]

Květenství jsou vrcholová nebo úžlabní, nejčastěji vrcholíky, hrozny nebo jsou květy jednotlivé. Někdy jsou přítomny listeny a ve složených květenstvích i listence. Květy jsou oboupohlavné, souměrné nebo řidčeji téměř pravidelné, nenápadné až velké a nápadné, pětičetné. Častá je protandrie. Květy mohou dosáhnout délky až 8 cm (např. Columnea crassifolia). Kališní lístky jsou volné nebo srostlé v krátkou či dlouhou trubku. Kalich je často vytrvalý a za plodu široce rozestálý. Korunní lístky jsou částečně nebo zcela srostlé. Koruna je nejčastěji trubkovitá a dvoupyským ústím, dále zvonkovitá, řepicovitá, kolovitá, nálevkovitá, válcovitá, s krátkou nebo dlouhou korunní trubkou. Koruna je často jednostranně vypouklá nebo na bázi s ostruhou, z kalichu přímo nebo šikmo vystupující.

Tyčinky jsou 4 (výjimečně 5), někdy je místo 5. tyčinky přítomno staminodium. Tyčinky jsou přirostlé ke koruně, často jsou dvoumocné (2 tyčinky jsou delší než zbývající). V květech je většinou přítomen kruhovitý, laločnatý až dělený nektáriový disk. Semeník je svrchní, polospodní nebo spodní, srostlý ze 2 plodolistů, nejčastěji jednopouzdrý (někdy se druhotně spojí placenty a vytvoří 2 komůrky), s 1 tenkou čnělkou s hlavatou nebo dvoulaločnou bliznou. Placentace je parietální. Vajíček je mnoho. Plodem je vysýchavá nebo i dužnatá lokulicidní, řidčeji septicidní tobolka s mnoha semeny nebo řidčeji bobule. Semena jsou velmi drobná, obvykle jen 0.2 až 0.4 mm velká, s celulárním endospermem nebo bez endospermu.

Ekologické interakce[editovat | editovat zdroj]

Listy Columnea consanguinea lákající jasně červeně zbarvenou skvrnou opylovače ke květům
Samec 'orchidejové' včely Euglossa sp.

Některé druhy jsou krátkověké a po vysemenění odumírají. Vytrvalé druhy mohou mít sukulentní stonek, případně je stonek na bázi dřevnatý a po pominutí sucha opět obráží. Také mohou mít podzemní jednoleté či vytvalé hlízy nebo oddenky.[1]

Opylování[editovat | editovat zdroj]

U podpětovitých často dozrávají prašníky dříve než blizna. U druhů s krátkověkými květy však může být zralý pyl i receptivní blizna zároveň a může docházet k samoopylení, pokud květy již nebyly opyleny.[1]

Podpětovité jsou opylovány nejčastěji včelami, motýly, můrami, mouchami, netopýry a ptáky. Mnohé druhy lákají opylovače jasně zbarvenými kalichy a dokonce i pestře zbarvenými listy (např. Columnea cosanguinea).[2] Neotropické druhy s trubkovitými žlutými, oranžovými nebo červenými květy jsou většinou opylovány kolibříky. Mnoho jiných druhů je opylováno zářivě kovově zbarvenými tzv. 'orchidejovými' včelami z tribu Euglossini, jejichž samci sbírají pomocí kartáčků na předních nohou vonné silice z povrchu květů a uskladňují je ve specializovaných orgánech na zadních nohou.[3]

Šíření semen[editovat | editovat zdroj]

Drobná semena jsou šířena ponejvíce větrem. V Karibiku jsou přenášena mezi ostrovy tropickými bouřemi. Tobolky mnohých druhů (např. Kohleria) pukají na vrcholu 2 otvory překrytými tuhými chlupy a semena jsou tak z nich vytřepávána postupně. Některé druhy (Gesneria aj.) naopak semena vystavují dešti a ta jsou následně rozstřikována po okolí.[1] Semena druhů s dužnatými plody jsou obvykle šířena ptáky.[2]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Čeleď zahrnuje asi 2700 až 3700 druhů ve 126 až 147 rodech. Největší rody jsou Cyrtandra, Columnea, Besleria, Aeschynanthus, Chirita, Henckelia, Streptocarpus a Drymonia, počty druhů stejně jako vymezení rodů jsou však velmi neustálené.[4][2]

Podpětovité jsou rozšířeny v tropech celého světa, málo v Austrálii. Chybí v saharské a severní Africe a v Arábii. V některých oblastech přesahuje i do subtropů a do mírného pásu (Evropa, východní Asie, jižní Afrika).[4] Asi polovina druhů pochází z tropické Ameriky. Nejvíce druhů roste ve vlhkých tropech od nížinného deštného lesa po horské biotopy.[1]

V jižní Evropě rostou celkem 3 rody a 6 druhů podpětovitých. Pět druhů (Haberlea ferdinandi-coburgii, Haberlea rhodopensis, Jankaea heldreichii, Ramonda serbica a Ramonda nathaliae) jsou endemity východního Středomoří (Řecko, Bulharsko, Srbsko, Makedonie, Albánie), Ramonda myconi je endemit Pyrenejí.[5]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Podpětovité jsou dobře vyhraněná čeleď, jejíž ohraničení je ustálené. V minulosti byla nejčastěji řazena do řádu krtičníkotvaré (Scrophulariales), případně hluchavkotvaré (Lamiales). Podle dnešních poznatků je nejblíže příbuznou skupinou čeleď pantoflíčkovité (Calceolariaceae).

V současné taxonomii je čeleď členěna na tři podčeledi a několik tribů:

  • Didymocarpoideae - asi 2150 druhů v 82 rodech, roztroušeně v tropech celého světa, jižní Evropa, Japonsko a jižní Afrika
  • Epithematoideae - asi 75 druhů v 6 rodech, Indie, jv. Asie, 1 druh v z. Africe a 1 v Americe od Mexika po Peru
  • Gesnerioideae - přes 1500 druhů v 63 rodech
- Coronanthereae - 20 druhů v 9 rodech, jih Jižní Ameriky, Solomon Islands, Antily, Nová Kaledonie, v. Austrálie, Nový Zéland,
- Titanotricheae - jediný druh, Titanotrichum oldhamii. Čína až Japonsko a záp. Malajsie
- Gesnerieae - asi 1500 druhů v 53 rodech, Střední a Jižní Amerika[4]
Strukturní vzorec kyseliny caffeové

Obsahové látky[editovat | editovat zdroj]

Mezi nejčastější obsahové látky náleží fenolické glykosidy, orobanchin, estery kyseliny caffeové a anthokyany (gesnerin v květech, columnin v listech). Není znám obsah iridoidů, saponinů ani kyanogenních sloušenin. [1][2]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Jako pokojové rostliny jsou pěstovány zejména různé druhy a kultivary rodů Saintpaulia, Achimenes, Columnea, Episcia, Streptocarpus, Sinningia aj. Některé druhy těchto rostlin mohou způsobit dermatitidu.[1]

Velké množství rodů, druhů i kultivarů lze najít ve sklenících botanických zahrad.[6]

Různé druhy podpětovitých jsou používány jihoamerickými indiány k léčení některých neduhů.[1] Listy Didymocarpus pedicellata jsou v indické medicíně používány při ledvinových a žlučníkových kamenech.[7]

Přehled rodů[editovat | editovat zdroj]

Acanthonema, Achimenes, Aeschynanthus, Agalmyla, Allocheilos, Alloplectus, Allostigma, Ancylostemon, Anetanthus, Anna, Anodiscus, Asteranthera, Beccarinda, Bellonia, Besleria, Boea, Boeica, Bournea, Briggsia, Briggsiopsis, Capanea, Cathayanthe, Championia, Chirita, Chiritopsis, Chrysothemis, Codonanthe, Codonanthopsis, Codonoboea, Colpogyne, Columnea, Conandron, Coptocheile, Corallodiscus, Coronanthera, Corytoplectus, Cremosperma, Cubitanthus, Cyrtandra, Dayaoshania, Depanthus, Diastema, Didissandra, Didymocarpus, Didymostigma, Dolicholoma, Drymonia, Episcia, Epithema, Eucodonia, Fieldia, Gasteranthus, Gesneria, Gloxinia, Goyazia, Gyrocheilos, Gyrogyne, Haberlea, Hemiboea, Hemiboeopsis, Heppiella, Hexatheca, Hygea, Isometrum, Jancaea, Koellikeria, Kohleria, Lagarosolen, Lembocarpus, Lenbrassia, Leptoboea, Lietzia, Linnaeopsis, Loxocarpus, Loxonia, Loxostigma, Lysionotus, Metabriggsia, Metapetrocosmea, Micraeschynanthus, Mitraria, Monophyllaea, Monopyle, Moussonia, Napeanthus, Nautilocalyx, Negria, Nematanthus, Neomortonia, Niphaea, Nodonema, Oerstedina, Opithandra, Orchadocarpa, Oreocharis, Ornithoboea, Oxychlamys, Paliavana, Paraboea, Paradrymonia, Parakohleria, Pearcea, Peltanthera, Petrocodon, Petrocosmea, Pheidonocarpa, Phinaea, Phylloboea, Platyadenia, Platystemma, Primulina, Pseudochirita, Ramonda, Reldia, Resia, Rhabdothamnopsis, Rhabdothamnus, Rhoogeton, Rhynchoglossum, Rhynchotechum, Rhytidophyllum, Rufodorsia, Saintpaulia, Sanango, Sarmienta, Schizoboea, Sepikea, Sinningia, Smithiantha, Solenophora, Stauranthera, Streptocarpus, Tengia, Tetraphyllum, Thamnocharis, Titanotrichum, Trachystigma, Tremacron, Trisepalum, Tylopsacas, Vanhouttea, Whytockia[4]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g SMITH, Nantan et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton : Princeton University Press, 2003. ISBN 069111694.  
  2. a b c d JUDD, et al.. Plant Systematics: A Phylogenetic Approach. [s.l.] : Sinauer Associates Inc., 2002. ISBN 9780878934034.  
  3. Absolute Astronomy: Euglossini [online]. . Dostupné online.  
  4. a b c d STEVENS, P.F.. Angiosperm Phylogeny Website [online]. Missouri Botanical Garden: . Dostupné online.  
  5. Flora Europaea [online]. Royal Botanic Garden Edinburgh. Dostupné online.  
  6. Florius - katalog botanických zahrad [online]. . Dostupné online.  
  7. KHARE, C.P.. Indian Medicinal Plants. New Delhi : Springer, 2007. ISBN 978-0-387-70637-5.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]