Acidofilní rostliny

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search

Acidofilní rostliny neboli acidofyty jsou rostliny vyžadující nebo snášející kyselé půdy o pH v rozmezí 3-6,4.[1] Některé z těchto rostlin jsou výrazné acidofyty, rostoucí pouze na kyselých půdách, vyhýbající se vápnitým půdám (jsou zároveň vápnostřežné čili kalcifobní rostliny). Patří sem mnohé mechy, např. bělomech sivý (Leucobryum album), ale i vyšší rostliny, např. bika hajní (Luzula luzuloides), brusnice borůvka (Vaccinium myrtillus), metlička křivolaká (Avenella flexuosa), kostřava ovčí (Festuca ovina), smilka tuhá (Nardus stricta) aj. Jiné rostliny jsou pouze mírnými acidofyty, spíše preferují mírně kyselé až středně kyselé prostředí, ale nevyhýbají se ani neutrálnímu či slabě vápnitému substrátu. Opakem acidofilních rostlin jsou tzv. bazifilní rostliny, tedy rostliny vyžadující nebo snášející zásadité půdy.

Společenstva[editovat | editovat zdroj]

Na kyselých půdách se vytvářejí celá rostlinná společenstva, v nichž dominují výrazné acidofyty nebo rostliny snášející, ale nevyžadující kyselé půdy (mohou růst i na neutrálních, či dokonce vápnitých). Jsou to například acidofilní doubravy (např. as. Luzulo-Quercetum, Vaccinio-Quercetum), acidofilní teplomilné doubravy (např. as. Sorbo torminalis-Quercetum), acidofilní bory (sv. Dicrano-Pinion), acidofilní bučiny (sv. Luzulo-Fagion), acidofilní smrčiny (sv. Piceion excelsae) aj. V případě bezlesí to jsou papř. smilkové trávníky (Sv. Violion caninae), acidofilní suché trávníky (sv. Koelerio-Phleion phleoidis), acidofilní vegetace efemér a sukulentů (sv. Arabidopsion thalianae) atd.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. HENDRYCH, Radovan. 1984. Fytogeografie. Praha. Státní pedagogické nakladatelství. s. 34.