Pomeranč

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxPomeranč
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Doména eukaryota (Eucaryota)
Říše rostliny (Plantae)
Podříše vyšší rostliny (Cormobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád mýdelníkotvaré (Sapindales)
Čeleď routovité (Rutaceae)
Podčeleď (Aurantioideae)
Rod citrus (Citrus)
Binomické jméno
Citrus chinensis
pomerančovník pravý

(L.) Osbeck 1765
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pomeranč je plod pomerančovníku pravého (Citrus sinensis) z čeledi routovité (Rutaceae). Pomerančovníky jsou stromy, zřídka i keře. Pochází pravděpodobně ze subtropických hraničních oblastí Číny a Vietnamu, nikde neroste jako planá rostlina. V 15. století byl do Evropy dovezen portugalskými obchodníky a záhy po objevení Ameriky i tam. Nyní je rozšířen do všech subtropických oblastí, v tropech se mu pro přílišnou vlhkost nedaří. Jde o nejvíce pěstované citrusové ovoce.

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Pomerančovník je stálezelený mělce kořenící strom, má kulovitou korunu a v mládí trnité větvičky. Listy jsou podlouhle vejčité až eliptické, středně veliké, tmavě zelené s úzkými řapíky. Jsou to rostliny jednodomé a vytvářejí oboupohlavé květy, opylovány jsou hmyzem. Květy jsou bílé, vonící, 2 až 3 cm veliké, obvykle 5četné, petaly podlouhlé, asi 15 x 6 mm velké, tyčinky asi 14 mm, semeníky téměř kulovité.

Plody jsou bobule (hesperidium) ve velikostech 5 až 12 cm, kulovité až oválné. Kůra plodu (perikarp) bývá barvy žluté, oranžové nebo šarlatově červené, je poměrně tenká, přiléhající k dužnině, někdy obtížně loupatelná. Dužina je tvořena klínovitými semeníkovými pouzdry vyplněnými tenkostěnnými váčky, které obsahují sladkou šťávu obklopující semena umístěná na středoúhlé semenici. Dužina je barvy žluté až oranžové, u některých kultivarů i fialově červené a je šťavnatá, osvěžující sladkokyselé chuti. Semena poměrně velká, mnohozárodečná (polyembryonická), existují i bezsemenné kultivary.

Použití[editovat | editovat zdroj]

Plody jsou kvalitním zdrojem vitamínu C a konzumují se čerstvé, kompotují se nebo lisují na osvěžující šťávu. Téměř 90% produkce pomerančů je průmyslově zpracováno. Ze slupek se získává pektin a hlavně esenciální oleje, které slouží k aromatizaci potravin a v kosmetice, v menší míře se používají v lékařství k výrobě tinktur.

Květu se pro jeho vůní a chuť používá jako upravující složka řady čajových směsí. V lidovém lékařství se užívají okvětní plátky svařené se solí k uklidnění nervů, proti astmatu, vysokému tlaku, horečce a zvracení, svařené s cukrem proti nechutenství.

Rozdělení[editovat | editovat zdroj]

Pomerančovníky se dělí podle vlastnosti plodů do tří základních skupin:

  • obyčejné – pomeranče s poměrně tenkou slupkou, žlutou až oranžovou dužinou, pěstované převážně ve Španělsku a na Blízkém Východě, pro přímý konzum i pro lisování, jsou to např.
    • Citrus sinensis Osbeck cv 'Jaffa'
    • Citrus sinensis Osbeck cv 'Hamlin'
    • Citrus sinensis Osbeck cv 'Murcia'
    • Citrus sinensis Osbeck cv 'Valencia'
  • krvavé – mají červené žilky v dužině a šťávu fialově rudé barvy
    • Citrus sinensis Osbeck cv 'Moro'
    • Citrus sinensis Osbeck cv 'Ruby'
    • Citrus sinensis Osbeck cv 'Sanguinello'
    • Citrus sinensis Osbeck cv 'Tarocco'
  • pupečné – jsou to pomeranče se základem druhého plodu na bliznové straně plodu, která vypadá jako pupek (angl. Navel). Byly objeveny v roce 1820 na jediném zmutovaném stromu v Brazílii a protože tyto pomeranče nemají semena, rozmnožil se tento strom dále vegetativně pomoci roubů, čili všechny dnešní stromy s těmito pomeranči jsou přímými potomky jediného stromu. Různých kultivarů se dosáhlo roubováním na rozdílné podnože.
    • Citrus sinensis Osbeck cv 'Robertson Navel'
    • Citrus sinensis Osbeck cv 'Thompson Navel'
    • Citrus sinensis Osbeck cv 'Washington Navel'

Pěstování[editovat | editovat zdroj]

Ročně se sklidí asi 60 milionů tun citrusových plodů. Skoro 70% připadá na pomeranče. Z jednoho stromu pomerančovníku, který je v průmětu 6 – 10 m vysoký, se ročně sklidí 7000 – 8000 plodů, známé jsou i výnosy 20000 plodů. Pomerančovníky mají kvalitní plody jen tehdy, projdou-li obdobím chladu.[1] Pro poskytnutí co největší a kvalitní úrody nutno stromy prořezávat.

Přestože pomerančovník snese poměrně různorodé subtropické podnebí, jednotlivé kultivary jsou k docílení maximálního a kvalitního výnosu vázány na určité zeměpisné oblasti. Všeobecně pomerančovník nesnáší přemočená místa ani vysokou vzdušnou vlhkost. V období velkého sucha je však nutno stromy zavlažovat. Během plné vegetace požaduje vysokou teplotu a hodně slunečního svitu, v období klidu přežije krátkodobý pokles teplot pod bod mrazu. Nesnáší zasolenou půdu, ideální pH je okolo 5 až 8. Stromy se dožívají až 100 let, ale z ekonomických důvodů se počítá s životností 30 let. Nové stromky se vypěstují roubováním na podnože vyrostlé ze semen, pak plodí za cca 5 let. Pomerančovníky se také vysazují poblíž lidských obydlí i jako solitéry pro poskytnutí stínu.

Průměrný obsah látek a minerálů[editovat | editovat zdroj]

Tabulka udává dlouhodobě průměrný obsah živin, prvků, vitamínů a dalších nutričních parametrů zjištěných v pomerančích.[2]

Složka Jednotka Průměrný obsah Prvek (mg/100 g) Průměrný obsah Složka (mg/100g) Průměrný obsah
voda g/100 g 86,1 Na 5 vitamin C 44 - 79
bílkoviny g/100 g 1,1 K 150 vitamin D 0
tuky g/100 g 0,1 Ca 47 vitamin E 0,24
cukry g/100 g 8,5 Mg 10 vitamin B6 0,10
celkový dusík g/100 g 0,18 P 21 vitamin B12 0
vláknina g/100 g 1,7 Fe 0,1 karoten 0,047 - 0,155
mastné kyseliny g/100 g stopy Cu 0,05 thiamin 0,11
cholesterol g/100 g 0 Zn 0,1 riboflavin 0,04
energie kJ/100 g 158 Mn stopy niacin 0,4

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.gymkh.cz/view.php?cisloclanku=2005110301
  2. McCance a Widdowson´s:The Composition of Foods, 6. Summary edition, Royal Society of Chemistry Cambridge a Food Standard Agency, 2008, ISBN 978-0-85404-428-3

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]