Přeskočit na obsah

Muchovník olšolistý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxMuchovník olšolistý
alternativní popis obrázku chybí
Muchovník olšolistý (Amelanchier alnifolia)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádrůžotvaré (Rosales)
Čeleďrůžovité (Rosaceae)
Rodmuchovník (Amelanchier)
Binomické jméno
Amelanchier alnifolia
(Nutt.) Nutt. ex M. Roemer, 1847
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Muchovník olšolistý (Amelanchier alnifolia) je vytrvalá, opadavá dřevina, obvykle keřovitého vzrůstu pocházející ze Severní Ameriky. Je jedním ze čtyř nepůvodních druhů rodu muchovník, které se v české přírodě vyskytují a je považován za příležitostný neofyt. Je vysazován v parcích jako okrasná rostlina a v zahradách pro jedlé plody vzhledem podobné borůvkám.[2][3]

Rozšíření

[editovat | editovat zdroj]

Rostlina pochází z vlhkých světlých lesů severozápadu Severní Ameriky, kde se komerčně pěstuje i na plantážích. Za původní areál je považována celkem široká oblast, které zahrnuje jih Aljašky, téměř celou Kanadu a severozápad a jihozápad Spojených států amerických. Dřevina byla dovezena do Evropy, kde se začala pěstovat v zahradách a v některých státech, hlavně severských, zplaněla do volné přírody. V současně tak roste například v Německu, Norsku, Švédsku, Estonsku i na severozápadě Ruska.

V České republice je muchovník olšolistý řídce pěstován v parcích a zahradách, odkud se díky semenům roznášeným ptáky ojediněle dostává mimo vyhrazená území. V přírodě byl poprvé zjištěn v Prokopském údolí roku 1979 a později v Průhonicích, Roztokách a Hluboké nad Vltavou.[2][3][4][5]

Ekologie

[editovat | editovat zdroj]

V domovině roste na kamenitých svazích, v křovinách, ve světlých lesích a po jejich okrajích, stejně jako na nesečených horských loukách, kde se vyskytuje v nadmořské výšce do 3600 m. Na půdu není příliš náročný, špatně se mu daří jen na dlouhodobě suchém stanovišti. Přestože nejlépe roste na plném slunci, snese i částečný polostín. Ve středoevropských podmínkách kvete v dubnu a květnu, plody dozrávají v červnu a červenci. Přes své brzké kvetení nebývají květy poškozovány jarními mrazíky, obvykle snesou pokles teplot až -5 °C a rostliny dobře přezimují i při -40 °C. Životnost muchovníku olšolistého bývá 40 až 50 let a v Evropě téměř není napadán škůdci. Plody nedozrávají současně, za slunného a teplého počasí se sklízí na dvakrát, za chladného a deštivého postupně. Při pěstování bez ochrany je běžné, že ptáci sklidí plody ještě před jejich zralostí.[2][4][6][7]

Popis

[editovat | editovat zdroj]

Opadavý, vzpřímený keř nebo menší strom 2 až 4 m vysoký, s letorosty zpočátku šedavými a později červenohnědými až hnědými. Vyrůstá z kořenů dosahujících až do hloubky 140 cm a rozložených do dvojnásobku průměru koruny. Pupeny na letorostech jsou vejčitého tvaru, na konci zašpičatělé a vínově červeně zbarvené. Kožovité, střídavé listy s asi 1 cm dlouhými řapíky mají čepele eliptické až vejčité, 3 až 4,5 cm dlouhé a 2 až 3,5 cm široké, na bázi okrouhlé až srdčité a na vrcholu tupě špičaté. V mládí jsou na spodní straně plstnaté a později lysé, po obvodě mají na každé straně více dopředu směřujících zubů bez osinkaté špičky. Čárkovité palisty brzy opadávají.

Hroznovitá květenství dlouhá 3 až 5 cm jsou vzpřímená, hustá a bývají složená ze sedmi až jedenácti bílých, vonných květů s asi 1 cm dlouhými stopkami. Jejich miskovité češule jsou 3 mm velké, pět vytrvalých kališních lístků je 3 mm dlouhých, 1,5 mm širokých a za plodu nazpět ohnutých, pět bílých korunních lístků je obvejčitých, 12 mm dlouhých a 5 mm širokých. V květu je dále až 20 tyčinek s bílými nitkami a hnědými prašníky, pětičetné gyneceum, spodní semeník se čtyřmi nebo pěti různě dlouhými a navzájem srostlých čnělkami převyšují okraj malvice, které přetrvávají na zralém plodu jako tvrdý trn. Květ je opylován hmyzem, nejčastěji včelami a je samosprašný.

Plod je kulovitá, dužnatá, 8 až 15 mm velká malvice, která je ve zralosti modročerná a ojíněná, sladká a šťavnatá, na povrchu hladká a na vrcholu má věnec zaschlých kališních zubů. Obsahuje tří až deset semen obklopených blanitým endokarpem, který vytváří přihrádky semenných pouzder.[2][4][6][7][8][9]

Rozmnožování

[editovat | editovat zdroj]
Květ

Rostlinu lze množit dřevnatými řízky na jaře a měkkými řízky koncem léta, stejně jako oddělky kořenů. Semena si udržují klíčivost asi pět let, na jaře se mohou vysévat semena stratifikována tři až čtyři měsíce v chladnu a vlhku. Mladé rostlinky se sází na stanoviště do sponu 60 cm a pro rozvětvení se řežou výhony v prvém roce na 1/3 délky, stejně se postupuje i druhým rokem tak, aby keř měl 10 až 15 výhonů. Třetího roku začíná plodit, délka výhonů se udržuje na úrovní 2 až 2,5 m.[9][10]

Význam

[editovat | editovat zdroj]

Je pěstován jako nenáročný, okrasný keř, jehož čerstvé plody jsou svým vzhledem i složením blízké plodům borůvek, obsahují ve 100 g asi 3,6 mg vitamínu C, 152 mg fenolů, 178 mg anthokyanů, 61 mg flavonolů a okolo 10 % cukrů. Z plodů se obvykle lisuje šťáva karmínové barvy (pro vyšší výtěžnost je vhodné nechat plody po sklizni asi týden přezrát) nebo se z nich vyrábějí džemy a kompoty. Lze je také sušit na rozinky. Průměrná úrodnost ze staršího keře bývá okolo 10 kg. Patří k nejranějším medonosným rostlinám a jeho květy bývají lákadlem pro včely i motýly.

Dřevo je tvrdé a rovné, používá se nejčastěji pro rukojeti nástrojů. Při zahřátí ho lze tvarovat a po vychladnutí drží tvar. Keře mají rozlehlý kořenový systém a bývají proto sázené ke stabilizaci svahů i jako zábrana větrné eroze půdy.[4][9][10]

Galerie

[editovat | editovat zdroj]
  • List
    List
  • Květenství
    Květenství
  • Nezralé plody
    Nezralé plody
  • Zralé plody
    Zralé plody
  • Semena
    Semena

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-04].
  2. ↑ a b c d PRANČL, Jan. BOTANY.cz: Muchovník olšolistý [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 28.02.2010 [cit. 2018-05-10]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b KAPLAN, Zdeněk; DANIHELKA, Jiří; ŠTĚPÁNKOVÁ, Jitka et al. Distributions of vascular plants in the Czech Republic. Part 3. S. 459–544. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2016 [cit. 10.05.2018]. Roč. 88, s. 459–544. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky) 
  4. ↑ a b c d ŠERÁ, Martina. Nové genotypy muchovníku (Amelanchier alnifolia) a perspektivy jejich potravinářského využití v podmínkách ČR. Zlín, 2010 [cit. 10.05.2018]. Diplomová práce. Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně. Vedoucí práce Otakar Rop. Dostupné online.
  5. ↑ HASSLER, Markus. Catalogue of Life: Amelanchier alnifolia [online]. Naturalis biodiverzity Center, Leiden, NL, rev. 2018 [cit. 2018-05-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-05-31. (anglicky) 
  6. ↑ a b Dendrologie.cz: Muchovník olšolistý [online]. Petr Horáček a J. Mencl, rev. 31.12.2006 [cit. 2018-05-10]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b Plant Finder: Amelanchier alnifolia [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO, USA [cit. 2018-05-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ CAMPBELL, Christopher S.; BURGESS, Michael B.; CUSHMAN, Kevin R. et al. Flora of North America: Amelanchier alnifolia [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2018-05-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ a b c Native plant database: Amelanchier alnifolia [online]. Wildflower center, University of Texas, Austin, TX, USA [cit. 2018-05-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ a b Plants For a Future: Amelanchier alnifolia [online]. Plants For a Future, Dawlish, Devon, UK [cit. 2018-05-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-11-22. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Muchovník_olšolistý&oldid=23993573“