Bika

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Wikipedie:Jak číst taxoboxBika
alternativní popis obrázku chybí
Bika sněhobílá (Luzula nivea)
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída jednoděložné (Liliopsida)
Řád lipnicotvaré (Poales)
Čeleď sítinovité (Juncaceae)
Rod bika (Luzula)
DC., 1805
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Květenství biky mnohokvěté

Bika (Luzula) je monofyletický rod rostlin z čeledi sítinovitých. Tyto trsnaté byliny s úzkými listy a stébelnatými lodyhami se podobají travám, květy však mají odlišné. Kosmopolitně rozšířený rod je tvořen asi 115 druhy[1], z nich 11 roste v České republice[2].

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Hlavní centrum rozšíření rodu je v jihozápadní Evropě, na Dálném východě, v Severní Americe, v Andách Jižní Ameriky, v Austrálii i na Novém Zélandu. V ČR vyrůstají rostliny rodu bika od nížin až do vysokohorského stupně.

Jsou to rostliny hlavně vlhkých lesů, luk, pastvin i zahrad. Jednotlivé druhy jsou různě náročné na své biotopy, některé jsou vyloženě vlhkomilné nebo rostou pouze v zastíněných porostech, jiné se vyskytují na osluněných loukách a mezích. S ohledem na teplotu prostředí volí rozdílnou nadmořskou výšku, v mírném pásmu rostou i v nížinách, kdežto v tropech se objevují až vysoko v horách.[3][4]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Vytrvalé byliny vytvářející husté trsy s okrouhlými lodyhami vysokými od 10 cm až po1 metr, které vyrůstají z krátkého oddenku. Listy bývají bazální nebo lodyžní rostoucí ve spirále a jejich listové pochvy jsou uzavřené, obvykle chlupaté a nemají ouška. Čepele listů jsou ploché, úzké, kopinaté až čárkovité, okraje mají jemně pilovité a porostlé měkkými chlupy, vrchol mívají nejčastěji zaoblený a jejich žilnatina je často špatně zřetelná.

Na koncích plodných stébel rostou vrcholičnatá květenství jednotlivých, nebo v klubíčkách či v kruželích sdružených květů. Listeny květů vyrůstají ve dvojicích a někdy jsou suše blanité. Drobné, oboupohlavné květy mají vytrvalé, blanité, šestičetné okvětí ve dvou přeslenech, šest tyčinek s tupými prašníky a ze tří plodolistů vytvořený svrchní, jednopouzdrý semeník s trojlaločnou bliznou. Květy obvykle neprodukují nektar a bývají opylovány častěji anemogamicky než entomogamicky. Po opylení se v květu vytvoří jednopouzdrá kulovitá tobolka se třemi podlouhlými semeny, která někdy mají masíčko. Mnohé druhy vytvářejí polyploidní komplexy.[5][6][7]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Z rozsáhlého rodu bika vyrůstá v přírodě České republiky těchto jedenáct druhů:

Některé druhy se mezi sebou občas kříží a v ČR se vyskytují tyto hybridy:

  • Luzula ×heddae Kirschner (L. campestris × L. sudetica)
  • Luzula ×hybrid H. Lindb. ex Kirschner (L. pallescens × L. sudetica)
  • Luzula ×media Kirschner (L. divugata × L. multiflora)
  • Luzula ×vinesii Murr (L. luzulina × L. pilosa).[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. STEVENS, Peter F. Angiosperm Phylogeny Website, vers. 14: Juncaceae [online]. University of Missouri, St Louis and Missouri Botanical Garden, USA, rev. 04.2015 [cit. 2016-04-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b DANIHELKA, Jiří; CHRTEK, Jindřich; KAPLAN, Zdeněk. Checklist of vascular plants of the Czech Republic. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2012 [cit. 14.04.2016]. Roč. 84, čís. 3, s. 647-811. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky) 
  3. Luzula [online]. Botanischer Garten und Botanisches Museum Berlin-Dahlem [cit. 2016-04-14]. Dostupné online. (německy) 
  4. HROUDA, Lubomír. Suchopýry, sítiny a biky. Živa [online]. Academia, Středisko společných činností AV ČR, v. v. i., Praha, 2001 [cit. 14.04.2016]. Čís. 01, s. 15-18. Dostupné online. ISSN 0044-4812. (česky) 
  5. BROOKS, Ralph E.; CLEMANTS, Steven E. Luzula [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2016-04-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. WU, Guofang; CLEMANTS, Steven E. Flora of China: Luzula [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2016-04-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. COLEMAN, H. R. FloraBase the Western Australian Flora: Luzula [online]. Department of Parks and Wildlife, Western Australian Herbarium, Kensington, WA, AU, rev. 03.10.2008 [cit. 2016-04-14]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]