Sítinovité

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Sítinovité

alternativní popis obrázku chybí
Bika lesni (Luzula sylvatica)
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: jednoděložné (Liliopsida)
Řád: lipnicotvaré (Poales)
Čeleď: sítinovité (Juncaceae)
Juss., 1789
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sítinovité (Juncaceae) je čeleď jednoděložných rostlin z řádu lipnicotvaré (Poales). Jsou to převážně byliny s přízemními trávovitými listy a nenápadnými drobnými květy v květenstvích. Čeleď zahrnuje asi 430 druhů v 7 rodech a je rozšířena téměř po celém světě. V České republice ji zastupují rody bika a sítina.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Jedná se o byliny, výjimečně keře. Jsou to jednoleté nebo vytrvalé pozemní rostliny, nebo vodní rostliny kořenící ve dně, pokud jsou vytrvalé, pak zpravidla s hlízami nebo oddenky. Jsou to jednodomé rostliny s oboupohlavnými květy, vzácně dvoudomé. Listy jsou často nahloučeny na bázi, vzácněji nikoliv, jsou jednoduché, přisedlé, střídavé, uspořádané nejčastěji trojřadě, vzácněji dvouřadě, s listovými pochvami. Čepele listů jsou celokrajné, ploché či žlábkovité nebo svinuté, někdy jsou dokonce oblé, žilnatina souběžná. Okraje listových pochev jsou srostlé nebo volné. V některých případech jsou listy částečně až silně redukovány (někdy z nich zbyly pouze listové pochvy, např sítina rozkladitáJuncus effusus) a fotosyntetickou funkci listů pak přebírá stonek. Na svrchní straně báze čepele listu je většinou přítomen jazýček. Květy jsou oboupohlavné, vzácně jednopohlavné, jsou v květenstvích, zpravidla ve vrcholících, kruželech, hlávkách či chocholících. Květenství, větve květenství a květy často podepřeny listeny, někdy je listen na bázi květenství ve tvaru toulce. Okvětí je vyvinuto, zpravidla 6 okvětních lístků ve 2 přeslenech, vzácně jen 3 v 1 přeslenu. Okvětní lístky jsou často nenápadné, hnědé či zelené, ale někdy nápadnější, bílé, purpurové, černé či průhledné. Tyčinek je 6 ve 2 přeslenech, vzácně 2-3 v 1 přeslenu, tyčinky jsou volné. Gyneceum je složeno ze 3 plodolistů, je synkarpní, blizny zpravidla 2, semeník je svrchní. Plod je suchý, většinou pukavý, vzácně nepukavý, převážně tobolka.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Je známo asi 7 rodů a asi 430 druhů[1], které jsou rozšířeny téměř po celém světě, v tropech ale zpravidla jen v horách.

V ČR rostou zástupci pouze 2 rodů: sítina (Juncus) a bika (Luzula), celkem asi 30 druhů.

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Starší taxonomické systémy často řadily čeleď Juncaceae do samostatného řádu sítinotvaré (Juncales). Rod Prionium, který je domovem v Jižní Africe a byl dříve často řazen mezi sítinovité, systém APG II řadí do čeledi Thurniaceae[1].

Zástupci[editovat | editovat zdroj]

Seznam rodů[editovat | editovat zdroj]

Andesia, Distichia, Juncus, Luzula, Marsippospermum, Oxychloe, Rostkovia

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b http://www.mobot.org/MOBOT/Research/apweb/
  2. SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha : Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3. (česky)  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Květena ČR: 8 díl, vyjde snad v příštích letech.

  • Klíč ke Květeně České republiky, Kubát K. et al. (eds.), Academia, Praha

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Sítinovité ve Wikimedia Commons