Dřišťálovité

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Dřišťálovité

Dřišťál Vernin (Berberis vernae)
Dřišťál Vernin (Berberis vernae)
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: pryskyřníkotvaré (Ranunculales)
Čeleď: dřišťálovité (Berberidaceae)
Noholist štítnatý (Podophyllum peltatum)
Nandina domestica
Škornice Epimedium grandiflorum

Dřišťálovité (Berberidaceae) je čeleď vyšších dvouděložných rostlin z řádu pryskyřníkotvaré (Ranunculales).

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Dřišťálovité jsou opadavé i stálezelené keře (vzácně stromy) nebo vytrvalé byliny s jednoduchými nebo složenými střídavými (výjimečně vstřícnými) listy, většinou bez palistů. Žilnatina je zpeřená nebo dlanitá. Čepel listů je celistvá nebo laločnatá, celokrajná nebo na okraji zubatá až ostnitá.

Květy jsou oboupohlavné, pravidelné, ve vrcholových nebo úžlabních hroznech, latách, vrcholících nebo klasech. Okvětí je rozlišené na kalich a korunu, výjimečně chybí. Kališní i korunní lístky jsou v počtu nejčastěji 4 nebo 6. Tyčinek je nejčastěji 6 (4 až mnoho) a obvykle jsou postavené proti okvětním lístkům. Gyneceum je tvořeno jediným svrchním plodolistem obvykle s mnoha vajíčky. Plodem je bobule, u některých zástupců vysychající, řidčeji tobolka nebo měchýřek.[1][2][3][4][5][6]

Dřevo dřevnatých zástupců je často zabarveno do žluta přítomností isochinolinového alkaloidu berberinu.[7]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Čeleď zahrnuje přes 700 druhů ve 14 rodech. Centrum rozšíření je v severním mírném pásu, vyskytuje se však na všech kontinentech mimo Austrálie. Mimo Holarktis jsou izolované areály v Jižní Americe (souvisleji v Andách), tropické jižní a jihovýchodní Asii a ve střední Africe.[8]

Dřišťál obecný (Berberis vulgaris) je jediný původní zástupce čeledi dřišťálovité u nás.[9] V květeně Evropy se vyskytuje celkem 8 druhů v 5 rodech, převážně ve východním Středomoří. Mimo dřišťálu obecného jsou to další 2 druhy dřišťálu (Berberis aetnensis a B. cretica), 2 druhy škornice (Epimedium pubigerum a alpská E. alpinum), Bongardia chrysogonum, Gymnospermium altaicum a Leontice leontopetalum.[10]

Ekologické interakce[editovat | editovat zdroj]

Květy jsou opylovány různými druhy hmyzu, nejčastěji včelami. Semena rozšiřují ptáci a savci, které lákají často nápadně zbarvené plody.[7]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

V některých starších systémech zahrnovala čeleď dřišťálovité jen 4 rody (Berberis, Epimedium, Mahonia, Vancouveria). Ostatní rody byly řazeny do jiných čeledí: Leonticaceae (Bongardia, Caulophyllum, Gymnospermium, Leontice), Nandinaceae (Nandina) a Podophyllaceae (Achlys, Diphylleia, Dysosma, Jeffersonia, Podophyllum, Ranzania).

Podle současného pojetí na základě systému APG je čeleď dřišťálovité dělena na 3 podčeledi: Podophylloideae, Nandinoideae a Berberidoideae.[8]

Rod mahónie (Mahonia) byl podle novějších výzkumů vřazen do rodu dřišťál (Berberis), od něhož se odlišuje zejména zpeřenými listy.

Význam[editovat | editovat zdroj]

Žluté barvivo z našeho domácího dřišťálu obecného se dříve používalo k barvení kůží a vlny. Kyselé plody mají vysoký obsah vitamínu C a jsou místně zavařovány. Kůra z kořenů byla v minulosti používána v lékařství.[9]

Mnohé druhy dřišťálu a některé druhy mahónie jsou v ČR pěstovány jako stálezelené nebo opadavé okrasné keře.[11] Mezi nejčastěji pěstované druhy náleží dřišťál Thunbergův (Berberis thunbergii), dřišťál Juliin (Berberis julianae) a mahónie cesmínolistá (Mahonia aquifolium). Oblíbenou a často pěstovanou trvalkou je škornice (Epimedium), vzácněji se pěstuje i noholist (Podophyllum).[9]

Zástupci[editovat | editovat zdroj]

  • dřišťál (Berberis) (+ mahónie - Mahonia)
  • Caulophyllum - 3 druhy vytrvalých bylin, Severní Amerika a Asie
  • škornice (Epimedium) - přes 60 druhů, výskyt v Evropě až východní Asii
  • Jeffersonia - 2 druhy vytrvalých bylin, východní Asie a vých. oblasti Severní Ameriky
  • Nandina domestica - jediný druh rodu, stálezelený keř se složenými listy, domácí v Číně, Japonsku a Indii
  • noholist (Podophyllum) - 2 druhy, východní Asie a vých. oblasti Severní Ameriky
  • Ranzania japonica - jediný druh rodu, vytrvalá bylina vyskytující se v Japonsku
  • Vancouveria - 3 druhy stálezelených nebo zatahujících bylin, vyskytující se v západních oblastech USA

Přehled rodů[editovat | editovat zdroj]

Aceranthus, Achlys, Berberis, Bongardia, Caulophyllum, Diphylleia, Dysosma, Epimedium, Gymnospermium, Jeffersonia, Leontice, Mahonia, Nandina, Plagiorhegma, Podophyllum, Ranzania, Sinopodophyllum, Vancouveria

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Flora of China: Berberidaceae [online]. . Dostupné online.  
  2. WATSON, L.; DALLWITZ, M.J.. The Families of Flowering Plants: Berberidaceae [online]. . Dostupné online.  
  3. WATSON, L.; DALLWITZ, M.J.. The Families of Flowering Plants: Leonticaceae [online]. . Dostupné online.  
  4. WATSON, L.; DALLWITZ, M.J.. The Families of Flowering Plants:Nandinaceae [online]. . Dostupné online.  
  5. WATSON, L.; DALLWITZ, M.J.. The Families of Flowering Plants: Podophyllaceae [online]. . Dostupné online.  
  6. Flora of North America:Berberidaceae [online]. . Dostupné online.  
  7. a b SMITH, Nantan et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton : Princeton University Press, 2003. ISBN 069111694.  
  8. a b STEVENS, P.F.. Angiosperm Phylogeny Website [online]. Missouri Botanical Garden: . Dostupné online.  
  9. a b c SLAVÍK, Bohumil (editor). Květena České republiky 1. 2. vyd. Praha : Academia, 1997. ISBN 80-200-0643-5.  
  10. Flora Europaea [online]. Royal Botanic Garden Edinburgh. Dostupné online.  
  11. KOBLÍŽEK, J.. Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. 2. vyd. Tišnov : Sursum, 2006. ISBN 80-7323-117-4.