Křemenec
| křemenec | |
|---|---|
.jpg) Řevnický křemenec | |
| Zařazení | sedimentární hornina |
Křemenec, též ortokvarcit či křemenný arenit, je zpevněná usazená (sedimentární) hornina, která vznikla z původních písků nebo pískovců jejich prokřemeněním (silicifikací) a pevným propojením zrn. Křemence jsou složené téměř výhradně z křemene.
Křemence (ortokvarcity) se liší od metakvarcitů, což jsou horniny přeměněné. V Česku je zažito, že při použití samotného termínu kvarcit bez dalšího přívlastku je míněna hornina přeměněná, tedy metakvarcit.
Vzhled a složení
[editovat | editovat zdroj]Křemence patří mezi zralé sedimenty, velikost jejich velmi dobře opracovaných zrn se pohybuje od 2 do 0,05 mm. Obsahují až 95 % křemenných zrn[1].
Jsou to většinou horniny jemnozrnné až makroskopicky celistvé s všesměrnou stavbou. Na rozdíl od pískovců jsou tvrdé, pevné a houževnaté, minimálně porézní. Mívají bělošedou, béžovou nebo narůžovělou barvu.[2] Struktura bývá zubovitá až mozaikovitá, tmel křemitý. Mohou obsahovat i příměsi jako jsou: pyrit, slída, živec, magnetit, cinabarit.
Tvoří různě mocné vrstvy, které se často střídají s vrstvami dalších usazených hornin, například břidlic.[2]
Vznik
[editovat | editovat zdroj]
Křemence vznikly v mělkém mořském – pobřežním nebo říčním prostředí s vysokou dynamikou nebo jde o eolické sedimenty. Podstatné je i intenzivní prokřemenění – vylouhování nestabilních zrn[3], vápnitých, jílovitých a křemitých sedimentů[4]. Při prokřemenění dochází ke spojení křemitého pojiva se zrny křemene, takže je výsledný materiál opticky kontinuálně orientovaný. Při silné litifikaci křemenců dochází k intersticiálnímu rozpouštění zrn na místech jejich vzájemného styku. Petrologická zralost je důsledkem velmi dokonalé chemické nebo mechanické eroze, pravděpodobně i vícenásobného přepracování během transportu. K jejich vzniku mohlo dojít vícenásobným zvětráváním a opětovným usazením na jiném místě ve více cyklech.[1]
Výskyt
[editovat | editovat zdroj]Poměrně velké masy křemenných arenitů se nacházejí na mnoha místech USA a Kanady. Časté jsou i v mnoha oblastech severoevropských a východoamerických kaledonských pohořích. Odrážejí dlouhé etapy kratonizace, nebo krátká období tektonické stabilizace po orogenních událostech.[1] Známé jsou jejich geomorfologické projevy v Jižní Americe, kde tvoří známé stolové hory (tzv. tepui). V některých se vyvinuly i jeskyně.
Ordovické křemence jsou hojné v oblasti barrandienu v Českém masivu. Vyskytují se v Brdech-Hřebenech (mj. v okolí Řevnic), v lomech pod Čertovou kazatelnou na Plešivci nebo na Černolických skalách.[5] Tvoří skalecké a drabovské souvrství pražské pánve. Na východě Prahy se nacházejí např. v lomu na Rohožníku. Tzv. dinasové křemence se vyskytují na Lounsku, v okolí Mostu a Bíliny.[6] Druhohorní křemence známe ze Slovenska.[7]
Využití
[editovat | editovat zdroj]Ordovické křemence se hojně využívaly na výrobu dlažebních kostek, zejména v Praze. Dinasové křemence se používají pro vyzdívky pecí v metalurgickém průmyslu.[7]
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kremenec (hornina) na slovenské Wikipedii.
- ↑ a b c Vozárová, A., 2000. Petrografia sedimentárnych hornín. Univerzita Komenského, Bratislava, 170 s.
- ↑ a b HONS, Richard Jan. Atlas našich hornin. 1. vyd. Praha: ALADIN agency, 2017. 200 s. ISBN 978-80-906737-4-8. S. 94.
- ↑ http://www.mineraly.sk přístup 2016-03-10
- ↑ Veľký, J., 1979; Encyklopédia Slovenska III. zväzok K - M. Veda, Bratislava, s. 232
- ↑ Křemenec | egeon.cz. egeon.cz [online]. [cit. 2025-09-07]. Dostupné online.
- ↑ NĚMEC, František. Klíč k určování nerostů a hornin. 4. vyd. Praha: SPN, 1979. 224 s. S. 164.
- ↑ a b HEJTMAN, Bohuslav. Petrografie. 3. vyd. Praha: SNTL, 1981. 264 s. S. 143.