Nord Stream

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Trasa plynovodu Nord Stream

Nord Stream, česky Severní proud (rusky: Северный потокSevernyj potok, německy: Nordeuropäische Gasleitung) je plynovod, který po dně Baltského moře přivádí zemní plyn z Ruska do Západní Evropy, hlavně do Německa. Tento plynovod má za cíl přepravu zemního plynu bez tranzitních rizik pro obě země. Na ruské straně začíná ve Vyborgu a končí u Greifswaldu ve spolkové zemi Meklenbursko-Přední Pomořansko. Vlastníkem a provozovatelem plynovodu je Nord Stream AG.

Projekt Nord Stream zahrnuje dvě paralelně probíhající potrubní linky na dně Baltického moře. První linka byla pomocí speciálních lodí položena do května 2011 a zprovozněna 8. listopadu 2011.[1] Druhá linka byla stavěna v letech 2011-2012 a otevřena 8. října 2012. Svou celkovou délkou 1224 km je to nejdelší podmořský plynovod světa.[2]

Nord Stream je prvním podmořským plynovodem z Ruska do Německa. Vzhledem k rostoucí spotřebě zemního plynu v Německu a očekávaným výpadkům produkce v Nizozemsku se od roku 2015 realizuje druhý obdobný projekt s názvem Nord Stream 2, který má do roku 2019 zdvojnásobit přepravní kapacitu z 55 miliard m³ na 110 miliard m³ zemního plynu ročně.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Původní projekt plynovodu pochází z roku 1997, kdy Gazprom a finská společnost Neste (později Fortum) založily společně společnost North Transgas, která později začala spolupracovat s německou plynárenskou společností Ruhrgas (později EON). Průzkum trasy a studie proveditelnosti byla provedena v roce 1998. Dne 8. září 2005 Gazprom, německý chemický koncern BASF a EON podepsaly základní dohodu o vybudování tohoto plynovodu. Za financování úvěru ve výši jedné miliardy euro, nabídnutého Gazpromu bankami Deutsche Bank a KfW, se zaručila německá vláda Gerharda Schrödera. Krátce poté, co nastoupila vláda Angely Merkelové, se stal Schröder předsedou dozorčí rady německo-ruského konsorcia pro výstavbu plynovodu, v němž Gazprom má podíl 51 %.

Castoro Sei, speciální loď pro pokládání potrubí na mořské dno při práci jihovýchodně od švédského ostrova Gotland koncem března 2011
Svařování potrubí na lodi Castoro Sei

Po plynové krizi v roce 2009 se zvýšily i politické nátlaky, a jak Rusko, tak Německo začaly využívat naplno politický tlak s cílem realizovat stavbu plynovodu Nord Stream. Podle analytiků je z německého pohledu důležité, že podmořská přeprava plynu z Ruska posiluje energetickou bezpečnost Německa i jiných zemí jako jsou Česko a Rakousko.[3]

9. dubna 2010 Rusko oficiálně zahájilo výstavbu plynovodu Nord Stream. Slavnostního ceremoniálu se zúčastnili ruský prezident Dmitrij Medveděv a německá kancléřka Angela Merkelová.[4]

Plynovod Nord Stream byl již zprovozněn. První linka byla otevřena opět kancléřkou Merkelovou a tehdejším ruským prezidentem Medveděvem 8. listopadu 2011. Slavnostního ceremoniálu se zúčastnili také člen Evropské komise Günther Oettinger (komisař pro energetické otázky), premiéři Francie a Nizozemska, François Fillon a Mark Rutte a předseda představenstva Gazpromu Alexej Miller. Zprovoznění druhé linky se uskutečnilo 8. října 2012. V plánu je dále dobudování druhého dvojitého potrubí pro zdvojnásobení stávající kapacity.[5] Také plynovody OPAL a NEL byly již dostavěny.

Slavnostní otevření plynovodu Nord Stream 8. listopadu 2011. Zleva François Fillon, Angela Merkelová, Mark Rutte, Dmitrij Medveděv, Alexej Miller, Günther Oettinger a další osobnosti.

Problémy a kontroverze kolem výstavby plynovodu[editovat | editovat zdroj]

Proti výstavbě plynovodu měly kromě Ukrajiny námitky také země v Pobaltí a Polsko, které Nord Stream obchází, a proto se bály, že by mohly zůstat zcela odříznuty od zdrojů plynu. Navíc přicházejí o zisk z tranzitních poplatků. Námitky těchto zemí, ale nebyly vyslyšeny, protože souhlas těchto zemí nebyl zapotřebí. Plynovod vede po mořském dnu na území Ruska, Finska, Švédska, Dánska a Německa. Nord Stream je také kritizován kvůli ekologickým dopadům nejen na mořské dno. Odpůrci z řad ekologů tvrdí, že projekt porušuje zavedené ekologické normy, a to že je v rozporu s evropskou legislativou. Dalším důvodem kritiky bylo to, že Evropa je příliš závislá na Rusku a na jeho ochotě dodávat plyn do Evropy. Často se mluví o tom, zda Rusko nevyužívá plyn jako politickou zbraň.

Evropská unie požadovala, aby Rusko mělo kompletní souhlas všech zúčastněných zemí ještě před započetím stavby.[6] V době ekonomické krize od roku 2008 bylo problematické, aby EU výrazně podporovala finančně více podobných projektů. Nord Stream konkuroval projektu Nabucco, který se nakonec neuskutečnil. Polští politici žádali, aby se raději postavil nový plynovod Jamal II, který by vedl přes Bělorusko a Polsko, a tak by obcházel Ukrajinu.[7]

S projektem nakonec souhlasily všechny zúčastněné státy: Dánsko (22. října 2009), Finsko (5. listopadu 2009) a Švédsko (5. listopadu 2009).[8] Rusko (18. prosince 2009) a Německo (21. prosince 2009) poté daly svůj definitivní souhlas.[9] Některé protesty ekologů byly vyslyšeny, takže Finsko odminovalo své pobřeží, aby se plynovod mohl stavět.[10]

První část plynovodu Nord Stream má kapacitu 55 miliard krychlových metrů za rok. Na Nord Stream navazují v Německu plynovod OPAL, vedoucí do Česka, a NEL. Oba plynovody by neměly bez Nord Streamu smysl.[11]

Mapa existujících a plánovaných plynovodů mezi RuskemStřední Evropou (stav 2009)

Plánované zdvojení plynovodu[editovat | editovat zdroj]

Dne 18. června 2015 podepsali zástupci rakouské společnosti OMV a ruského Gazpromu tzv. Memorandum of Understanding (předběžnou dohodu), podle kterého se Rakušané budou podílet na výstavbě dvou dalších potrubí pod Baltickým mořem, tzv. projektu Nord Stream 2.[12] Zároveň bylo ve stejný den na okraji hospodářské konference v Petrohradě oznámeno, že k uskupení firem, které se měly na této stavbě podílet, se připojily německá společnost EON a nizozemsko-britská společnost Shell. První potrubí má být postaveno a uvedeno do provozu do roku 2019. Téměř ve stejnou dobu bude stavěno ještě jedno, celkově čtvrté, potrubí. Celkové náklady projektu přesáhnou pravděpodobně náklady na jeho první fázi, které činily 7,4 miliardy eur.[13] Obě nová potrubí mají přepravovat dalších 55 miliard m³ zemního plynu ročně do Evropské unie. Existovaly domněnky, že od roku 2020 nemá být již žádný plyn z Ruska, určený pro Západní Evropu, přepravován přes dosavadní tranzitní Ukrajinu.[14] Tyto eventuální následky výstavby plynovodu Nordstream 2 jsou předmětem intenzívních vyjednávání mezi Evropskou unií a hlavně německou vládou a vládou Ruské federace o smluvní zabezpečení tranzitu plynu přes Ukrajinu. Jednání jsou komplikovaná také proto, že platnost dosavadní smlouvy o dodávkách plynu ruskou společností Gazprom ukrajinské společnosti Naftogaz vyprší koncem roku 2019 a doposud nebylo dohodnuto její prodloužení.

Rusko má největší zásoby zemního plynu na světě

Podle odborníků bude ruský plyn díky Nord Streamu 2 pro Německo levnější než od jiných dodavatelů. Gergely Molnar, analytik společnosti Wood Mackenzie v Londýně, podle citace agentury Bloomberg odhadl, že přeprava Nord Streamem je pro Německo o 40 procent levnější než přes Ukrajinu.[3] Jedním z argumentů pro podmořský plynovod z Ruska je také předpoklad, že lze očekávat pokles těžby plynu v NorskuNizozemsku. V době „velké energetické změny“ – tzv. Energiewende – a boje proti znečišťování ovzduší je zemní plyn pro Německo důležitý jako palivo pro moderní elektrárny.[3]

Americké sankce[editovat | editovat zdroj]

V roce 2017 odsouhlasil Kongres USA zavedení dalších sankcí proti Rusku, které by mohly postihnout i evropské firmy spolupracující na zdvojení plynovodu Nord Stream. Tyto americké sankce kritizovali německá kancléřka Angela Merkelová i předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker, kteří se obávají jejich negativního vlivu na energetické zásobování EU.[15][16]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Controversial Project Launched Merkel and Medvedev Open Baltic Gas Pipeline. Der Spiegel International, [1], 8. listopadu 2011 (anglicky).
  2. Nord Stream Passes Ships and Bombs. The Moscow Times, [2], 5. května 2011 (anglicky).
  3. a b c ŽIŽKA, Jan: Bitva o plynovod Nord Stream 2: Němci, Rakušané a Češi na jedné lodi. O energetice, [3], 24. července 2017.
  4. Rusko zahájilo výstavbu plynovodu Nord Stream, který obejde Ukrajinu, [4]
  5. Ruské plynové vítězství. Merkelová otevřela plynovod Nord Stream. Hospodářské noviny, [5], 8. listopadu 2011.
  6. Nord Stream: Putin zve po tvrdém vyjednávání Evropu k spoluúčasti, [6]
  7. Jamal nebo Nordstream? Německo a Polsko bojují o cestu ruského plynu. [7]
  8. [8]
  9. [9]
  10. [10]
  11. [11]
  12. Gazprom se dohodl na rozšíření plynovodu Nord Stream oEnergetice.cz
  13. Russen planen zweite Gaspipeline durch die Ostsee (Rusové plánují druhý plynovod přes Baltické moře), Frankfurter Allgemeine Zeitung, 19. června 2015, s. 20 (německy).
  14. Trotz Wirtschaftsembargo: Russen und Europäer bauen Ostseepipeline aus (Přes hospodářské embargo: Rusové a Evropané budují dále plynovod pod Baltickým mořem), Frankfurter Allgemeine Zeitung, http://www.faz.net/aktuell/wirtschaft/energiepolitik/trotz-wirtschaftsembargo-russen-und-europaeer-bauen-ostseepipeline-aus-13654463.html, 18. června 2015 (německy).
  15. Americké sankce vůči Rusku mohou poškodit Evropu, obává se Merkelová. Idnes.cz, [12], 16. června 2017.
  16. Protiruské sankce škodí EU, zaveďme opatření proti USA, žádá německá ministryně. Lidovky.cz, [13], 31. července 2017.