Nord Stream

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Trasa plynovodu Nord Stream

Nord Stream, česky Severní proud (rusky Северный потокSevernyj potok, německy Nordeuropäische Gasleitung) je plynovod, který po dně Baltského moře přivádí zemní plynRuska do Západní Evropy, hlavně do Německa. Tento plynovod má za cíl přepravu zemního plynu bez tranzitních rizik pro obě země. Na ruské straně začíná ve Vyborgu a končí u Greifswaldu ve spolkové zemi Meklenbursko-Přední Pomořansko. Vlastníkem a provozovatelem plynovodu je Nord Stream AG.

Původní projekt Nord Stream zahrnuje dvě paralelně probíhající potrubní linky na dně Baltského moře. První linka byla pomocí speciálních lodí položena do května 2011 a zprovozněna 8. listopadu 2011.[1] Druhá paralelní linka byla stavěna v letech 2011-2012 a dána do provozu 8. října 2012. Svou celkovou délkou 1224 km je to nejdelší podmořský plynovod světa.[2]

Nord Stream je prvním podmořským plynovodem z Ruska do Německa. Vzhledem k rostoucí spotřebě zemního plynu v Německu a očekávaným výpadkům produkce v Nizozemsku se od roku 2015 realizuje druhý obdobný projekt s názvem Nord Stream 2, který měl podle původního plánu již koncem roku 2019 zdvojnásobit přepravní kapacitu pod Baltským mořem z 55 miliard m³ na 110 miliard m³ zemního plynu ročně. Tento projekt zavdal příčinu k intenzivním mezinárodním sporům o jeho uskutečnění a nebyl ani ke konci roku 2020 dokončen.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Prokázané rezervy zásob zemního plynu na základě The World Factbook (2014), Rusko má největší zásoby na světě
Část potrubí plynovodu Nord Stream k vidění v Kotce ve Finsku
Castoro Sei, speciální loď pro pokládání potrubí na mořské dno při práci jihovýchodně od švédského ostrova Gotland koncem března 2011

Původní projekt plynovodu pochází z roku 1997, kdy Gazprom a finská společnost Neste (později Fortum) založily společně společnost North Transgas, která později začala spolupracovat s německou plynárenskou společností Ruhrgas (později EON). Průzkum trasy a studie proveditelnosti byla provedena v roce 1998. Dne 8. září 2005 Gazprom, německý chemický koncern BASF a EON podepsaly základní dohodu o vybudování tohoto plynovodu. Za financování úvěru ve výši jedné miliardy euro, nabídnutého Gazpromu bankami Deutsche Bank a KfW, se zaručila německá vláda Gerharda Schrödera. Krátce poté, co nastoupila vláda Angely Merkelové, se stal Schröder předsedou dozorčí rady německo-ruského konsorcia pro výstavbu plynovodu, v němž Gazprom má podíl 51 %.

Po plynové krizi v roce 2009 se zvýšily i politické nátlaky, a jak Rusko, tak Německo začaly využívat naplno politický tlak s cílem realizovat stavbu plynovodu Nord Stream. Podle analytiků je z německého pohledu důležité, že podmořská přeprava plynu z Ruska posiluje energetickou bezpečnost Německa i jiných zemí jako jsou Česko a Rakousko.[3]

9. dubna 2010 Rusko oficiálně zahájilo výstavbu plynovodu Nord Stream. Slavnostního ceremoniálu se zúčastnili ruský prezident Dmitrij Medveděv a německá kancléřka Angela Merkelová.[4]

Plynovod Nord Stream byl již zprovozněn. První linka byla otevřena opět kancléřkou Merkelovou a tehdejším ruským prezidentem Medveděvem 8. listopadu 2011. Slavnostního ceremoniálu se zúčastnili také člen Evropské komise Günther Oettinger (komisař pro energetické otázky), premiéři Francie a Nizozemska, François Fillon a Mark Rutte a předseda představenstva Gazpromu Alexej Miller. Zprovoznění druhé linky se uskutečnilo 8. října 2012. V plánu je dále dobudování druhého dvojitého potrubí pro zdvojnásobení stávající kapacity.[5] Také plynovody OPAL a NEL byly již dostavěny.

Problémy a kontroverze[editovat | editovat zdroj]

Slavnostní otevření plynovodu Nord Stream 8. listopadu 2011. Zleva François Fillon, Angela Merkelová, Mark Rutte, Dmitrij Medveděv, Alexej Miller, Günther Oettinger a další osobnosti.

Proti výstavbě plynovodu měly kromě Ukrajiny námitky také země v Pobaltí a Polsko, které Nord Stream obchází, a proto se bály, že by mohly zůstat zcela odříznuty od zdrojů plynu. Navíc přicházejí o zisk z tranzitních poplatků. Námitky těchto zemí, ale nebyly vyslyšeny, protože souhlas těchto zemí nebyl zapotřebí. Plynovod vede po mořském dnu na území Ruska, Finska, Švédska, Dánska a Německa. Nord Stream je také kritizován kvůli ekologickým dopadům nejen na mořské dno. Odpůrci z řad ekologů tvrdí, že projekt porušuje zavedené ekologické normy, a to že je v rozporu s evropskou legislativou. Dalším důvodem kritiky bylo to, že Evropa je příliš závislá na Rusku a na jeho ochotě dodávat plyn do Evropy. Často se mluví o tom, zda Rusko nevyužívá plyn jako politickou zbraň.

Evropská unie požadovala, aby Rusko mělo kompletní souhlas všech zúčastněných zemí ještě před započetím stavby.[6] V době ekonomické krize od roku 2008 bylo problematické, aby EU výrazně podporovala finančně více podobných projektů. Nord Stream konkuroval projektu Nabucco, který se nakonec neuskutečnil. Polští politici žádali, aby se raději postavil nový plynovod Jamal II, který by vedl přes Bělorusko a Polsko, a tak by obcházel Ukrajinu.[7]

S projektem nakonec souhlasily všechny zúčastněné státy: Dánsko (22. října 2009), Finsko (5. listopadu 2009) a Švédsko (5. listopadu 2009).[8] Rusko (18. prosince 2009) a Německo (21. prosince 2009) poté daly svůj definitivní souhlas.[9] Některé protesty ekologů byly vyslyšeny, takže Finsko odminovalo své pobřeží, aby se plynovod mohl stavět.[10]

První část plynovodu Nord Stream má kapacitu 55 miliard krychlových metrů za rok. Na Nord Stream navazují v Německu plynovod OPAL, vedoucí do Česka, a NEL. Oba plynovody by neměly bez Nord Streamu smysl.[11]

Nord Stream 2[editovat | editovat zdroj]

Hlavní stávající a plánované plynovody dodávající ruský plyn do Střední Evropy. Německo z Ruska dováží 50% až 75% zemního plynu.[12]

Dne 18. června 2015 podepsali zástupci rakouské společnosti OMV a ruského Gazpromu memorandum, podle kterého se Rakušané podílejí na výstavbě dvou dalších potrubí pod Baltickým mořem, tzv. projektu Nord Stream 2.[13] Rozšíření plynovodu kopíruje již existující trasu plynovodu Nord Stream 1, odbočuje však do moře nedaleko pobřeží u ruského města Usť-Luga.

Na okraji hospodářské konference v Petrohradě bylo také oznámeno, že k uskupení firem, které se měly na této stavbě podílet, se připojily německá společnost EON a nizozemsko-britská společnost Shell. První z dvou potrubí mělo být postaveno a uvedeno do provozu do roku 2019. Téměř ve stejnou dobu bylo stavěno také druhé (celkově čtvrté) potrubí. Náklady projektu Nord Stream 2 velmi pravděpodobně přesáhnou náklady na jeho první fázi, které činily 7,4 miliardy eur.[14] Obě nová potrubí mají přepravovat dalších 55 miliard m³ zemního plynu ročně do Evropské unie (EU). Existovaly domněnky, že od roku 2020 nemá být již žádný plyn z Ruska, určený pro Západní Evropu, přepravován přes dosavadní tranzitní Ukrajinu.[15] Tyto eventuální následky výstavby plynovodu Nord Stream 2 byly předmětem intenzívních vyjednávání ze strany Evropské unie, především však mezi německou vládou a vládou Ruské federace o smluvním zabezpečení tranzitu plynu přes Ukrajinu. Jednání byla komplikovaná také proto, že platnost dosavadní smlouvy o dodávkách plynu ruskou společností Gazprom ukrajinské společnosti Naftogaz vypršela koncem roku 2019. Nakonec byla tato vyjednávání úspěšná a Ukrajině byl Ruskem smluvně zajištěn tranzit plynu do EU do roku 2024. V roce 2019 bylo přes Ukrajinu do EU dodáno 90 miliard m³ ruského plynu, což zajistilo Ukrajině ročně cca 3 miliardy eur tranzitních poplatků. Ukrajinské plynovody jsou však odborníky považovány za zastaralé.

Odhaduje se, že ruský plyn by byl díky potrubí Nord Stream 2 pro Německo levnější než od jiných dodavatelů. Gergely Molnar, analytik společnosti Wood MackenzieLondýně podle citace agentury Bloomberg odhadl, že přeprava Nord Streamem je pro Německo dokonce o 40 procent levnější než přes Ukrajinu.[3] Jedním z argumentů pro podmořský plynovod z Ruska je také předpoklad, že lze očekávat pokles těžby plynu v NorskuNizozemsku. V době „velké energetické změny“ – tzv. Energiewende – a boje proti znečišťování ovzduší je zemní plyn pro Německo důležitý jako palivo pro moderní elektrárny.[3]

V roce 2017 odsouhlasil Kongres Spojených států amerických zavedení sankcí proti Rusku, které postihovaly i evropské firmy spolupracující na zdvojení plynovodu Nord Stream. Tyto americké sankce kritizovali německá kancléřka Angela Merkelová a tehdejší předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker, kteří se obávali jejich negativního vlivu na energetické zásobování Evropské unie.[16][17]

Začátkem roku 2019 bylo v orgánech Evropské unie dohodnuto řešení, které mělo urovnat spory o plynovod Nord Stream 2 v rámci EU a umožnit tento plynovod dostavět. Těmito opatřeními byl do určité míry omezen vliv ruského plynařského koncernu Gazprom na provoz plynovodu a naopak posílen vliv německé vlády a institucí EU. Stavba těchto dvou rour měla být původně dokončena do konce roku 2019.[18] Určité zdržení stavby vzniklo zprvu kvůli stanovisku dánské vlády, která nesouhlasila s trasou plynovodu v blízkosti ostrova Bornholm, avšak koncem října 2019 po změně této trasy dala potřebné povolení.

V listopadu 2019 byla velká část potřebných prací, zvláště pokládání potrubí na mořské dno pomocí speciálních lodí (patřících nizozemským podnikatelům), už dokončena. Všechny státy, které leží na březích Baltického moře, daly potřebná zásadní povolení. Jako poslední to bylo Dánsko, které souhlasilo s tímto projektem v říjnu 2019. S ohledem na jisté aspekty ochrany přírody požadovalo Dánsko určitou změnu trasy (její prodloužení), což znamenalo další zdržení a prodražení stavby plynovodu.[19] Nizozemská společnost Allseas pak krátkou dobu, pouze do prosince 2019, pokládala potrubí do hloubky 30 m a více pomocí speciálních lodí Pioneering SpiritSolitaire. K dokončení plynovodu chybělo k tomuto datu jen asi 130 až 150 km rour, podle jiných údajů maximálně 160 km (tedy pouze 65 až 80 km trasy). V prosinci 2019 však pohrozily Spojené státy nizozemské společnosti Allseas silnými sankcemi, načež se její majitelé rozhodli obě lodě ze stavby odvolat.[20]

Na jaře 2020 vyplula relativně malá ruská speciální loď Akademik Čerskij z přístavu NachodkaJaponského moře. Začátkem května 2020 se dostala do území Baltského moře severovýchodně od německého ostrova Rügen, kde musela zakotvit. Poté připlula také druhá ruská loď Fortuna určená k pokládání potrubí v mělkých vodách, která zakotvila v Rostocku. Účelem případného nasazení obou lodí je dokončit zbývající část plynovodu od území jižně od dánského ostrova Bornholm do přístavního města Lubmin ve spolkové zemi Meklenbursko-Přední Pomořansko,[21] práce však ani v prosinci 2020 nemohly kvůli americkým sankcím pokračovat.

Projekt Nord Stream 2 měl být podle změněného očekávání z roku 2019 dokončen v druhé polovině roku 2020.[19] Kvůli rozsáhlým sankcím ze strany Spojených států to však nebylo možné. V lednu 2020 se vycházelo ze zpoždění až o jeden rok.[22] V srpnu 2020 se Evropská komise ohradila proti sankcím USA a vzniklo očekávání, že by potrubím Nord Stream 2 mohl být již začátkem roku 2021 přepravován zemní plyn z Ruska.[23][24] K 6. prosinci 2020 bylo však potrubí položeno na mořské dno jen na 94 % celé trasy.[25] Ruské ministerstvo zahraničí protestovalo toho dne proti trvajícím snahám USA projekt Nord Stream 2 zcela zastavit.[25] Ačkoliv německá spolková vláda tento projekt nadále podporuje a Rusko má v úmyslu pokračovat v pokládání potrubí pomocí vlastních lodí, je termín dokončení projektu a tím jeho uvedení do provozu stále velmi nejistý.[25] V prosinci 2020 bylo oznámeno, že ruská loď Akademik Čerskij zahájila práce na dokončení potrubí Nord Stream 2.[26]

Certifikaci projektu Nord Stream 2 měla provést norská společnost Det Norske Veritas (DNV GL), která od roku 2012 pravidelně prověřuje i starší plynovod Nord Stream. Prověrky mají za cíl minimalizovat rizika projektu z hlediska bezpečnosti pro lidi a životní prostředí. Kvůli americkým sankcím společnost prohlásila už v listopadu 2020, že nebude moci testovat ani ověřovat zařízení na plavidlech používaných ke stavbě plynovodu. Vzhledem k situaci, která trvá i na počátku roku 2021, není DNV GL schopna po dokončení výstavby potrubí vydat certifikát.[27] Rusko se pokouší obejít americké sankce a ovlivnit veřejné mínění prostřednictvím ekologické nadace.[28]

Podle posledních odhadů by měl být Nord Stream 2 dokončen k 1. polovině roku 2021.[29]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Controversial Project Launched Merkel and Medvedev Open Baltic Gas Pipeline. Der Spiegel International, [1], 8. listopadu 2011 (anglicky).
  2. Nord Stream Passes Ships and Bombs. The Moscow Times, [2], 5. května 2011 (anglicky).
  3. a b c ŽIŽKA, Jan: Bitva o plynovod Nord Stream 2: Němci, Rakušané a Češi na jedné lodi. O energetice, [3], 24. července 2017.
  4. Rusko zahájilo výstavbu plynovodu Nord Stream, který obejde Ukrajinu, [4]
  5. Ruské plynové vítězství. Merkelová otevřela plynovod Nord Stream. Hospodářské noviny, [5], 8. listopadu 2011.
  6. Nord Stream: Putin zve po tvrdém vyjednávání Evropu k spoluúčasti, [6]
  7. Jamal nebo Nordstream? Německo a Polsko bojují o cestu ruského plynu. [7]
  8. [8]
  9. [9]
  10. [10][nedostupný zdroj]
  11. [11]
  12. Trump: How much of Germany's gas comes from Russia?. BBC News. 11. července 2018. Dostupné online. (anglicky) 
  13. Gazprom se dohodl na rozšíření plynovodu Nord Stream. oEnergetice.cz, [12]
  14. Russen planen zweite Gaspipeline durch die Ostsee (Rusové plánují druhý plynovod přes Baltické moře), Frankfurter Allgemeine Zeitung, 19. června 2015, s. 20 (německy).
  15. Trotz Wirtschaftsembargo: Russen und Europäer bauen Ostseepipeline aus (Přes hospodářské embargo: Rusové a Evropané budují dále plynovod pod Baltickým mořem), Frankfurter Allgemeine Zeitung, http://www.faz.net/aktuell/wirtschaft/energiepolitik/trotz-wirtschaftsembargo-russen-und-europaeer-bauen-ostseepipeline-aus-13654463.html, 18. června 2015 (německy).
  16. Americké sankce vůči Rusku mohou poškodit Evropu, obává se Merkelová. Idnes.cz, [13], 16. června 2017.
  17. Protiruské sankce škodí EU, zaveďme opatření proti USA, žádá německá ministryně. Lidovky.cz, [14], 31. července 2017.
  18. Zeitplan auf der Betreiberseite, [15], staženo 9. května 2017 (německy).
  19. a b WETZEL, Daniel: Russland zieht bei Nord Stream 2 den Kürzeren. Die Welt, [16], 31. října 2019 (německy).
  20. Wer baut Nord Stream 2 weiter? Russland.capital, [17] 23. prosince 2019, (německy).
  21. NDR. Nord Stream 2: Russisches Spezialschiff erreicht Rügen. www.ndr.de [online]. 2020-05-27. Dostupné online. (německy) 
  22. Termín dokončení plynovodu Nord Stream 2 je kvůli sankcím nejistý. Hovoří se až o ročním zpoždění. oEnergetice.cz [online]. 2020-01-02. Dostupné online. 
  23. EU se ohradila proti sankcím USA za Nord Stream 2. Euroskop.cz [online]. 2020-08-18. Dostupné online. 
  24. Gazprom still eyeing Nord Stream 2 completion by end-2020/start-2021. S&P Global Platts [online]. 2020-06-22. Dostupné online. 
  25. a b c Russland verschärft Ton im Pipeline-Streit (Rusko zostřuje tón ve sporu o plynovod). T-online.de, [18], 6. prosince 2020 (německy).
  26. Bau von Gaspipeline Nord Stream 2 geht wieder los. derStandard.at [online]. 2020-12-09. Dostupné online. 
  27. David Horák, Kreml se svým plynovodem opět narazil. Norové odmítli certifikovat Nord Stream 2, Forum 24, 3.1.2021
  28. David Horák, Kreativita z Kremlu: Ruský plynovod bude v Německu prosazovat falešná ekologická nadace placená Moskvou, Forum 24, 11.1.2021
  29. Nord Stream 2 Set to Finish Bulk of Work on One Line in June. Bloomberg.com [online]. 2021-01-14. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]