Přeskočit na obsah

Miguel Díaz-Canel

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Miguel Díaz-Canel
První tajemník Komunistické strany Kuby
Úřadující
Ve funkci od:
19. dubna 2021
PředchůdceRaúl Castro
Prezident Kuby
Úřadující
Ve funkci od:
19. dubna 2019
ViceprezidentSalvador Valdés Mesa
PředchůdceRaúl Castro
Předseda Státní rady Kuby
Ve funkci:
19. dubna 2018 – 10. října 2019
PředchůdceRaúl Castro
NástupceEsteban Lazo Hernández
(jako předseda Národního shromáždění)
Předseda Rady ministrů Kuby
Ve funkci:
19. dubna 2018 – 10. října 2019
PředchůdceRaúl Castro
NástupceManuel Marrero Cruz
(jako premiér)
Stranická příslušnost
ČlenstvíKomunistická strana Kuby
Rodné jménoMiguel Mario Díaz-Canel Bermúdez
Narození20. dubna 1960 (65 let)
Santa Clara
DětiMiguel Mario Díaz-Canel Villanueva
Alma materUniversity "Marta Abreu" of Las Villas (do 1982)
Profeseinženýr, lektor a politik
Náboženstvíateismus
OceněníŘád osvoboditele (2018)
Řád Ho Či Mina (2018)
Řád Agostinha Neta (2019)
velkokříž s řetězem Řádu prince Jindřicha (2023)
Řád welwitschie podivné (2023)
… více na Wikidatech
PodpisMiguel Díaz-Canel, podpis
CommonsMiguel Díaz-Canel
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Miguel Díaz-Canel Bermúdez (* 20. dubna 1960 Santa Clara) je kubánský politik, současný prezident Kuby a zároveň první tajemník tamní vládnoucí komunistické strany. Původní profesí byl elektroinženýr. Od roku 2003 je členem politbyra ÚV Komunistické strany Kuby, v letech 2009–2012 byl ministrem školství, pak místopředsedou vlády. V roce 2018 byl zvolen kubánským prezidentem a v roce 2021 prvním tajemníkem Komunistické strany Kuby. Tím skončila éra bratří Castrů – prezidentů Fidela Castra a Raúla Castra, která trvala nepřetržitě od roku 1959.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se dne 20. dubna 1960 ve městě Santa Clara v provincii Villa Clara. Jeho předci pochází ze španělské Asturie, odkud v devatenáctém století emigrovali na Kubu.[1]

Na univerzitě v Las Villas vystudoval elektrické inženýrství a do roku 1986 pracoval v kubánských ozbrojených silách, v nichž dosáhl hodnosti podplukovníka.[2]

Politická kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Funkce v Komunistické straně (1994–2018)

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1993 vstoupil do Komunistické strany Kuby. Jen o rok později byl zvolen prvním tajemníkem stranické organizace v provincii Villa Clara.[3] Zde získal pověst pilně pracujícího a svědomitého úředníka.[3][4] Během této doby se uvádí, že podporoval práva LGBT komunity v době, kdy lidé v provincii homosexualitu odsuzovali.[5]

V roce 2003 se stal prvním tajemníkem strany v provincii Holguín. Téhož roku byl kooptován členem nejvyššího vedení (politbyra) Komunistické strany Kuby. V letech 2009–2012 byl ministrem pro vyšší vzdělávání, pak se stal místopředsedou kubánské vlády.[2] Dne 24. února 2013 byl zvolen prvním viceprezidentem Státní rady[pozn. 1], a stal se tak pravděpodobným nástupcem kubánského prezidenta Raúla Castra[6] – jeho nástupnictví bylo v roce 2013 potvrzeno i samotným Castrem v souvislosti s jeho ohlášeným odchodem z funkce prezidenta v roce 2018. Jako viceprezident reprezentoval Kubu na zahraničních cestách.[4] Dne 19. dubna 2018 byl zvolen předsedou Státní rady (tedy de facto prezidentem).[2] Z titulu své funkce působil též jako předseda Rady ministrů. Bylo plánováno, že na následujícím sjezdu Komunistické strany v dubnu 2021 nahradí Castra i na pozici tajemníka strany.[7]

Prezidentství (od roku 2018)

[editovat | editovat zdroj]

V roce 2018 Raúl Castro opustil funkci předsedy Státní rady (tj. prezidenta), ačkoliv si ponechal nejvyšší stranickou funkci a velení nad armádou. V dubnu 2018 byl Díaz-Canel oznámen jako jediný kandidát na prezidentskou funkci a krátce poté byl formálně potvrzen Národním shromážděním.[3] Stal se prvním kubánským prezidentem narozeným po kubánské revoluci. Dva dny po inauguraci ho na státní návštěvě navštívil venezuelský prezident Nicolás Maduro. Téhož roku mu Díaz-Canel jeho návštěvu oplatil v Caracasu, při své první zahraniční cestě. Následně procestoval země svých spojenců – Rusko, Severní Koreu, Čínu, Vietnam a Laos. Na oficiální návštěvu cestoval také do Spojeného království a do Francie. V roce 2019 hostil v Havaně britského prince Charlese.[8]

Po zavedení nové ústavy v dubnu 2019, přijaté v referendu, byl Díaz-Canel 10. října téhož roku parlamentem potvrzen v nově definovaném úřadu prezidenta republiky, a nově omezen dvěma pětiletými funkčními obdobími.[9] Reformovaný úřad předsedy Státní rady přešel na předsedu Národního shromáždění a v čele Rady ministrů stanul premiér.[10]

V dubnu 2021 se stal generálním tajemníkem Komunistické strany Kuby, tedy převzal nejvyšší politickou funkci v zemi. Po svém nástupu byl popisován jako pokračovatel pevné linie bratrů Castrů.[11][12] V červenci 2021 vypukly v zemi rozsáhlé protesty, jejichž důvodem bylo potlačování občanských práv a velmi špatná ekonomická situace země. Podle Díaze-Canela za krizi mohly Spojené státy americké a jejich embargo uvalené na Kubu již v roce 1960, které bylo od té doby v účinnosti.[13][14]

Během ruské invaze na Ukrajinu v roce 2022 podle kubánské vlády vojenskou akci vyvolaly Spojené státy americké a snaha NATO připojit k sobě Ukrajinu. Nicméně ruskou operaci nepodpořila a klonila se k diplomatickému řešení konfliktu.[15] V listopadu 2022 Díaz-Canel odcestoval do Moskvy, kde jednal s Vladimirem Putinem a následně společně odsoudili mezinárodní sankce na Kubu a Rusko.[16]

Dne 19. dubna 2023 byl téměř jednomyslně znovuzvolen na další pětileté funkční období.[17]

Během války v Pásmu Gazy odsoudil genocidu Palestinců v Gaze a označil Izrael za „teroristický stát“.[18] Vedl také několik propalestinských demonstrací na Kubě.[19]

Od února 2024 se Kuba začala potýkat se závažnými výpadky energií.[20] Díaz-Canel opět označil za viníka Spojené státy americké a jejich embargo, které vytvořilo na Kubě nedostatek náhradních dílů a zboží.[20] Kvůli napětí vyvolanému opakujícími se blackouty kubánská vláda vyhlásila zákaz pořádání demonstrací, jehož porušení mělo být trestáno dle „revolučního práva“. Přesto již v průběhu roku 2024 vypukly další protesty, které byly dle vedení komunistické strany organizovány zahraniční mocí.[21]

V červenci 2025 na něj a další představitele vlády uvalily Spojené státy americké sankce.[22]

Vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Na této pozici nahradil José Ramóna Machado Venturu, který ve věku 82 let funkci opustil na vlastní žádost a stal se řadovým viceprezidentem.

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ El pasado asturiano del nuevo presidente de Cuba. La Voz de Asturias [online]. 2021-04-19 [cit. 2026-01-07]. Dostupné online. (španělsky) 
  2. ↑ a b c Prezidentem Kuby byl zvolen Miguel Díaz-Canel. Novinky.cz [online]. Borgis, 2018-04-19 [cit. 2018-04-19]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c Miguel Díaz-Canel: Cuba selects first non-Castro president since Fidel. Theguardian.com [online]. 2018-04-19 [cit. 2018-04-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ a b HÁJEK, Adam. Dědic Castrů. V čele Kuby stanul inženýr, který trpělivě čekal na moc. iDNES.cz [online]. 2018-04-19 [cit. 2018-04-19]. Dostupné online. 
  5. ↑ AUGUSTIN, Ed. After six decades of Castro rule, Cubans greet end of era with a shrug. The Guardian. 2018-04-18. Dostupné online [cit. 2026-01-07]. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  6. ↑ Castro v roce 2018 opustí prezidentský úřad. Teď ale chce bránit a zdokonalovat socialismus. iHNed.cz [online]. 2013-02-25 [cit. 2018-04-19]. Dostupné online. 
  7. ↑ OPPMANN, Patrick; ORJOUX, Alanne. Miguel Diaz-Canel named Cuba's new president. CNN [online]. [cit. 2021-01-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ Prince Charles and Camilla make history in Cuba. www.bbc.com [online]. 2019-03-25 [cit. 2026-01-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ Kuba po víc než 40 letech obnovila úřad prezidenta, parlament do funkce zvolil současnou hlavu státu | Svět. Lidovky.cz [online]. 2019-10-10 [cit. 2021-01-06]. Dostupné online. 
  10. ↑ Explainer: What is old and new in Cuba's proposed constitution. Reuters. 2019-02-21. Dostupné online [cit. 2022-03-06]. (anglicky) 
  11. ↑ Cuba leadership: Díaz-Canel named Communist Party chief. www.bbc.com. 2021-04-19. Dostupné online [cit. 2026-01-07]. (anglicky) 
  12. ↑ Éra bratrů Castrových se uzavřela. V čele kubánských komunistů je Díaz-Canel. ČT24 [online]. Česká televize [cit. 2022-03-06]. Dostupné online. 
  13. ↑ ARIAS, Tatiana. Cubans take to streets in rare protests over lack of freedoms and worsening economy. CNN [online]. 2021-07-11 [cit. 2026-01-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ https://www.reuters.com/world/americas/street-protests-break-out-cuba-2021-07-11/
  15. ↑ https://www.miamiherald.com/news/nation-world/world/americas/cuba/article258694343.html
  16. ↑ Russian, Cuban presidents meet in Moscow, decry 'unfair' sanctions. www.aa.com.tr [online]. [cit. 2026-01-07]. Dostupné online. 
  17. ↑ Kontinuita v krizi. Kubánský parlament podle očekávání ve funkci prezidenta potvrdil Díaze-Canela. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2023-04-19 [cit. 2023-10-26]. Dostupné online. 
  18. ↑ Cuba condemns 'genocide' committed by 'terrorist state of Israel'. www.aa.com.tr [online]. [cit. 2026-01-07]. Dostupné online. 
  19. ↑ Thousands led by Cuba's president march in Havana in solidarity with Palestinian people. AP News [online]. 2023-11-24 [cit. 2026-01-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. ↑ a b Hurricane Oscar makes landfall in Cuba amid ongoing power issues. www.bbc.com [online]. 2024-10-20 [cit. 2026-01-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. ↑ https://www.bloomberg.com/news/articles/2024-10-21/cuba-warns-against-protests-as-it-struggles-to-restore-power
  22. ↑ US sanctions Cuban President Díaz-Canel and other officials for human rights violations. AP News [online]. 2025-07-12 [cit. 2026-01-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. ↑ Cuban President Diaz Canel awarded Libertadores Order in Venezuela. Radio Artemisa Digital English Digital Edition [online]. [cit. 2020-06-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-17. (anglicky) 
  24. ↑ "Vietnam condecora a Miguel Díaz-Canel con la Orden de Ho Chi Minh" (španělsky) Dostupné online
  25. ↑ LATINOAMERICANO, Resumen. Cuba. Condecoran a Raúl Castro y Díaz-Canel con la orden Agostinho Neto (Fotos) [online]. 2019-07-02 [cit. 2026-01-25]. Dostupné online. (španělsky) 
  26. ↑ CANO, Natalia. México condecora a Miguel Díaz-Canel con la Orden del Águila Azteca, la máxima distinción a un jefe de Estado extranjero. CNN [online]. 2023-02-11 [cit. 2026-01-25]. Dostupné online. (španělsky) 
  27. ↑ Fruitful meeting between presidents of Cuba and Portugal - Prensa Latina [online]. 2023-07-14 [cit. 2026-01-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  28. ↑ President of Namibia receives his Cuban counterpart. Cubaminrex [online]. [cit. 2026-01-25]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Miguel_Díaz-Canel&oldid=25627840“