Miguel Díaz-Canel
| Miguel Díaz-Canel | |
|---|---|
.jpg) | |
| První tajemník Komunistické strany Kuby | |
| Úřadující | |
| Ve funkci od: 19. dubna 2021 | |
| Předchůdce | Raúl Castro |
| Prezident Kuby | |
| Úřadující | |
| Ve funkci od: 19. dubna 2019 | |
| Viceprezident | Salvador Valdés Mesa |
| Předchůdce | Raúl Castro |
| Předseda Státní rady Kuby | |
| Ve funkci: 19. dubna 2018 – 10. října 2019 | |
| Předchůdce | Raúl Castro |
| Nástupce | Esteban Lazo Hernández (jako předseda Národního shromáždění) |
| Předseda Rady ministrů Kuby | |
| Ve funkci: 19. dubna 2018 – 10. října 2019 | |
| Předchůdce | Raúl Castro |
| Nástupce | Manuel Marrero Cruz (jako premiér) |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Komunistická strana Kuby |
| Narození | 20. dubna 1960 (62 let) Placetas |
| Národnost | Cubans |
| Alma mater | University "Marta Abreu" of Las Villas (do 1982) |
| Profese | inženýr, přednášející a politik |
| Náboženství | ateismus |
| Podpis |  |
| Commons | Miguel Díaz-Canel |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Miguel Díaz-Canel Bermúdez (* 20. dubna 1960 Placetas) je kubánský politik, současný prezident Kuby a zároveň první tajemník tamní vládnoucí komunistické strany. Původní profesí byl elektroinženýr. Od roku 2003 je členem politbyra ÚV Komunistické strany Kuby, v letech 2009–2012 byl ministrem školství, pak místopředsedou vlády. V roce 2018 byl zvolen kubánským prezidentem a v roce 2021 prvním tajemníkem Komunistické strany Kuby. Tím skončila éra bratří Castrů – prezidentů Fidela Castra a Raúla Castra, která trvala nepřetržitě od roku 1959.
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodil se dne 20. dubna 1960 ve městě Placetas v provincii Villa Clara. Na univerzitě v Las Villas vystudoval elektrické inženýrství a do roku 1986 pracoval v kubánských ozbrojených silách, v nichž dosáhl hodnosti podplukovníka.[1] Posléze působil v nejvyšších politických strukturách regionu Villa Clara, kde získal pověst pilně pracujícího a svědomitého úředníka.[2][3]
V roce 2003 se stal členem nejvyššího vedení Komunistické strany Kuby. V letech 2009–2012 byl ministrem pro vyšší vzdělávání, pak se stal místopředsedou kubánské vlády.[1] Dne 24. února 2013 byl zvolen prvním viceprezidentem Státní rady[pozn. 1], a stal se tak pravděpodobným nástupcem kubánského prezidenta Raúla Castra[4] – jeho nástupnictví bylo v roce 2013 potvrzeno i samotným Castrem v souvislosti s jeho ohlášeným odchodem z funkce prezidenta v roce 2018. Jako viceprezident reprezentoval Kubu na zahraničních cestách.[3] Dne 19. dubna 2018 byl zvolen předsedou Státní rady (tedy de facto prezidentem), čímž se stal první hlavou státu, která se neúčastnila kubánské revoluce v roce 1959.[1] Z titulu své funkce působil též jako předseda Rady ministrů. Bylo plánováno, že na následujícím sjezdu Komunistické strany v dubnu 2021 nahradí Castra i na pozici tajemníka strany.[5]
Po zavedení nové ústavy v dubnu 2019 byl Díaz-Canel 10. října téhož roku parlamentem potvrzen v úřadu hlavy státu, který byl oficiálně pojmenován jako prezident Kuby a nově omezen dvěma pětiletými funkčními obdobími.[6] Úřad předsedy Státní rady přešel na předsedu Národního shromáždění a v čele Rady ministrů stanul premiér.[7]
Díaz-Canel bývá obvykle řazen ke konzervativním představitelům kubánského režimu (obrana režimu a kubánské revoluce, slib uzavření některých nezávislých médií, nedůvěra k některým evropským ambasádám), ale v jeho myšlení lze postřehnout i některé liberální názory (například obhajoba akademických svobod nebo blogerů kritických k režimu).[2] V lednu 2020 na ostrov poprvé v historii Kuby pozval zahraniční novináře, před kterými představuje nový moderní styl, jelikož nosí džíny, poslouchá rock and roll, má účet na Twitteru[8] a používá iPad.[9]
Dne 16. dubna 2021 oznámil Raúl Castro rezignaci z pozice prvního tajemníka Komunistické strany Kuby a navrhl za svého nástupce současného prezidenta Miguela Díaze-Canela, který pak byl o tři dny později skutečně zvolen.[10]
Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]
velkokříž Řádu osvoboditele – Venezuela, 2018[11]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Na této pozici nahradil José Ramóna Machado Venturu, který ve věku 82 let funkci opustil na vlastní žádost a stal se řadovým viceprezidentem.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c Prezidentem Kuby byl zvolen Miguel Díaz-Canel. Novinky.cz [online]. 2018-04-19 [cit. 2018-04-19]. Dostupné online.
- ↑ a b Miguel Díaz-Canel: Cuba selects first non-Castro president since Fidel. Theguardian.com [online]. 2018-04-19 [cit. 2018-04-19]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b HÁJEK, Adam. Dědic Castrů. V čele Kuby stanul inženýr, který trpělivě čekal na moc. iDNES.cz [online]. 2018-04-19 [cit. 2018-04-19]. Dostupné online.
- ↑ Castro v roce 2018 opustí prezidentský úřad. Teď ale chce bránit a zdokonalovat socialismus. iHNed.cz [online]. 2013-02-25 [cit. 2018-04-19]. Dostupné online.
- ↑ OPPMANN, Patrick; ORJOUX, Alanne. Miguel Diaz-Canel named Cuba's new president. CNN [online]. [cit. 2021-01-06]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Kuba po víc než 40 letech obnovila úřad prezidenta, parlament do funkce zvolil současnou hlavu státu | Svět. Lidovky.cz [online]. 2019-10-10 [cit. 2021-01-06]. Dostupné online.
- ↑ Explainer: What is old and new in Cuba's proposed constitution. Reuters. 2019-02-21. Dostupné online [cit. 2022-03-06]. (anglicky)
- ↑ Poprvé v historii. Kubánský prezident ukázal ostrov zahraničním novinářům. ČT24 [online]. 2020-01-28 [cit. 2021-01-06]. Dostupné online.
- ↑ Na Kubě skončila éra Castrů. Nový prezident používá iPad a revoluci zná jen z vyprávění. Aktuálně.cz [online]. 2018-04-19 [cit. 2021-01-06]. Dostupné online.
- ↑ TELEVIZE, Česká. Éra bratrů Castrových se uzavřela. V čele kubánských komunistů je Díaz-Canel. ČT24 [online]. [cit. 2022-03-06]. Dostupné online.
- ↑ Cuban President Diaz Canel awarded Libertadores Order in Venezuela. Radio Artemisa Digital English Digital Edition [online]. [cit. 2020-06-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-17. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Miguel Díaz-Canel na Wikimedia Commons
