Miguel Díaz-Canel

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Miguel Díaz-Canel
Miguel Díaz-Canel (cropped).jpg
První tajemník Komunistické strany Kuby
Úřadující
Ve funkci od:
19. dubna 2021
PředchůdceRaúl Castro
Prezident Kuby
Úřadující
Ve funkci od:
19. dubna 2019
ViceprezidentSalvador Valdés Mesa
PředchůdceRaúl Castro
Předseda Státní rady Kuby
Ve funkci:
19. dubna 2018 – 10. října 2019
PředchůdceRaúl Castro
NástupceEsteban Lazo Hernández
(jako předseda Národního shromáždění)
Předseda Rady ministrů Kuby
Ve funkci:
19. dubna 2018 – 10. října 2019
PředchůdceRaúl Castro
NástupceManuel Marrero Cruz
(jako premiér)
Stranická příslušnost
ČlenstvíKomunistická strana Kuby

Narození20. dubna 1960 (62 let)
Placetas
NárodnostCubans
Alma materUniversity "Marta Abreu" of Las Villas (do 1982)
Profeseinženýr, přednášející a politik
Náboženstvíateismus
PodpisMiguel Díaz-Canel, podpis
CommonsMiguel Díaz-Canel
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Miguel Díaz-Canel Bermúdez (* 20. dubna 1960 Placetas) je kubánský politik, současný prezident Kuby a zároveň první tajemník tamní vládnoucí komunistické strany. Původní profesí byl elektroinženýr. Od roku 2003 je členem politbyra ÚV Komunistické strany Kuby, v letech 2009–2012 byl ministrem školství, pak místopředsedou vlády. V roce 2018 byl zvolen kubánským prezidentem a v roce 2021 prvním tajemníkem Komunistické strany Kuby. Tím skončila éra bratří Castrů – prezidentů Fidela CastraRaúla Castra, která trvala nepřetržitě od roku 1959.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se dne 20. dubna 1960 ve městě Placetas v provincii Villa Clara. Na univerzitě v Las Villas vystudoval elektrické inženýrství a do roku 1986 pracoval v kubánských ozbrojených silách, v nichž dosáhl hodnosti podplukovníka.[1] Posléze působil v nejvyšších politických strukturách regionu Villa Clara, kde získal pověst pilně pracujícího a svědomitého úředníka.[2][3]

V roce 2003 se stal členem nejvyššího vedení Komunistické strany Kuby. V letech 2009–2012 byl ministrem pro vyšší vzdělávání, pak se stal místopředsedou kubánské vlády.[1] Dne 24. února 2013 byl zvolen prvním viceprezidentem Státní rady[pozn. 1], a stal se tak pravděpodobným nástupcem kubánského prezidenta Raúla Castra[4] – jeho nástupnictví bylo v roce 2013 potvrzeno i samotným Castrem v souvislosti s jeho ohlášeným odchodem z funkce prezidenta v roce 2018. Jako viceprezident reprezentoval Kubu na zahraničních cestách.[3] Dne 19. dubna 2018 byl zvolen předsedou Státní rady (tedy de facto prezidentem), čímž se stal první hlavou státu, která se neúčastnila kubánské revoluce v roce 1959.[1] Z titulu své funkce působil též jako předseda Rady ministrů. Bylo plánováno, že na následujícím sjezdu Komunistické strany v dubnu 2021 nahradí Castra i na pozici tajemníka strany.[5]

Po zavedení nové ústavy v dubnu 2019 byl Díaz-Canel 10. října téhož roku parlamentem potvrzen v úřadu hlavy státu, který byl oficiálně pojmenován jako prezident Kuby a nově omezen dvěma pětiletými funkčními obdobími.[6] Úřad předsedy Státní rady přešel na předsedu Národního shromáždění a v čele Rady ministrů stanul premiér.[7]

Díaz-Canel bývá obvykle řazen ke konzervativním představitelům kubánského režimu (obrana režimu a kubánské revoluce, slib uzavření některých nezávislých médií, nedůvěra k některým evropským ambasádám), ale v jeho myšlení lze postřehnout i některé liberální názory (například obhajoba akademických svobod nebo blogerů kritických k režimu).[2] V lednu 2020 na ostrov poprvé v historii Kuby pozval zahraniční novináře, před kterými představuje nový moderní styl, jelikož nosí džíny, poslouchá rock and roll, má účet na Twitteru[8] a používá iPad.[9]

Dne 16. dubna 2021 oznámil Raúl Castro rezignaci z pozice prvního tajemníka Komunistické strany Kuby a navrhl za svého nástupce současného prezidenta Miguela Díaze-Canela, který pak byl o tři dny později skutečně zvolen.[10]

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Na této pozici nahradil José Ramóna Machado Venturu, který ve věku 82 let funkci opustil na vlastní žádost a stal se řadovým viceprezidentem.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Prezidentem Kuby byl zvolen Miguel Díaz-Canel. Novinky.cz [online]. 2018-04-19 [cit. 2018-04-19]. Dostupné online. 
  2. a b Miguel Díaz-Canel: Cuba selects first non-Castro president since Fidel. Theguardian.com [online]. 2018-04-19 [cit. 2018-04-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b HÁJEK, Adam. Dědic Castrů. V čele Kuby stanul inženýr, který trpělivě čekal na moc. iDNES.cz [online]. 2018-04-19 [cit. 2018-04-19]. Dostupné online. 
  4. Castro v roce 2018 opustí prezidentský úřad. Teď ale chce bránit a zdokonalovat socialismus. iHNed.cz [online]. 2013-02-25 [cit. 2018-04-19]. Dostupné online. 
  5. OPPMANN, Patrick; ORJOUX, Alanne. Miguel Diaz-Canel named Cuba's new president. CNN [online]. [cit. 2021-01-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Kuba po víc než 40 letech obnovila úřad prezidenta, parlament do funkce zvolil současnou hlavu státu | Svět. Lidovky.cz [online]. 2019-10-10 [cit. 2021-01-06]. Dostupné online. 
  7. Explainer: What is old and new in Cuba's proposed constitution. Reuters. 2019-02-21. Dostupné online [cit. 2022-03-06]. (anglicky) 
  8. Poprvé v historii. Kubánský prezident ukázal ostrov zahraničním novinářům. ČT24 [online]. 2020-01-28 [cit. 2021-01-06]. Dostupné online. 
  9. Na Kubě skončila éra Castrů. Nový prezident používá iPad a revoluci zná jen z vyprávění. Aktuálně.cz [online]. 2018-04-19 [cit. 2021-01-06]. Dostupné online. 
  10. TELEVIZE, Česká. Éra bratrů Castrových se uzavřela. V čele kubánských komunistů je Díaz-Canel. ČT24 [online]. [cit. 2022-03-06]. Dostupné online. 
  11. Cuban President Diaz Canel awarded Libertadores Order in Venezuela. Radio Artemisa Digital English Digital Edition [online]. [cit. 2020-06-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-17. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]