Max Schmeling

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Max Schmeling
Max Schmeling v roce 1938
Max Schmeling v roce 1938
Rodné jméno Maximillian Adolph Otto Siegfried Schmeling
Narození 28. září 1905
Klein Luckow
Úmrtí 2. února 2005 (ve věku 99 let)
Wenzendorf
Povolání boxer
Ocenění Velkokříž Řádu za zásluhy Spolkové republiky Německo
Manžel/ka Anny Ondráková
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Max Adolph Otto Siegfried Schmeling (28. září 1905, Klein Luckow2. února 2005, Wenzendorf u Hamburku) byl německý boxer. V letech 19301932 byl mistrem světa v těžké váze. Vítězství vybojoval proti Jacku Sharkeyovi (vlastním jménem Joseph Paul Zukauskas) a boxerovi tmavé pleti Joe Loiusovi, se kterým se posléze spřátelil. Dodnes je považován za jednoho z nejpopulárnějších německých sportovců, jeho popularita je srovnatelná s našim Emilem Zátopkem.

Rodina, mládí[editovat | editovat zdroj]

Jeho otec Max byl lodním kormidelníkem u společnosti Hapag. Otec i Maxova matka, Amanda, rozená Fuchsová, patřili k sektě Jehovových. Max měl mladšího bratra Rudolfa (nar. 1907) a sestru Edith (nar. 1913) [1]. Max si již v osmi letech začal přivydělávat jako poslíček u lékárníka, ve čtrnácti pak prodejem cigaret. Spolu s otcem patřili k fandům boxu a otec mu dovolil zakoupit si u vetešníka první boxerské rukavice [2]. V roce 1921 odešel do Porýní, kde započal svojí boxerskou kariéru.

Seznámení s Anny Ondra[editovat | editovat zdroj]

V roce 1930 se seznámil s českou herečkou Anny Ondra (Annou Sofií Ondrákovou) a 6. července 1933 se s ní oženil (církevní sňatek se konal 20. července 1933 v Bad Saarow [3]). Manželství trvalo 57 let až do její smrti v roce 1987.

Období války[editovat | editovat zdroj]

Max měl rytířskou povahu a přes mnohé nabídky s fašisty nikdy nekolaboroval. Dostal od nich vilu, vyznamenání, které odmítl a odmítl i vstup do NSDAP. Fašisté přesto dokázali jeho úspěchů i manželství s krásnou a charakterní Anny propagandisticky zneužít. Díky tomu měl přezdívku "Hitlerův kůň" a také proto byl po porážce fašistického Německa nařčen s kolaborace s nimi, byl Angličany odsouzen ke třem měsícům ve vězení a dostal pokutu 10.000 marek [4]. Na Anny byl v poválečném Československu ze stejného důvodu vydán zatykač. Ve skutečnosti se ovšem přimlouval u Hitlera za svého manažera, který byl židovského původu a, jak vyšlo až v 80. letech najevo, riskoval[kdo?][zdroj?] život když o tzv. Křišťálové noci sám zachránil dva židovské chlapce.

Za druhé světové války byl povolán do armády a zúčastnil se jako příslušník německých výsadkářů invaze na Krétu. Byl raněn, dostal úplavici a to ho téměř stálo život. V athénském lazaretu také dal rozhovor americkému novináři, což pobouřilo německé vedení, zvláště Goebbelse, neboť Schmeling uvedl, že neví nic o krutosti anglických vojáků a že považuje vstup Američanů do války za neštěstí, neboť vždy pokládal Ameriku za svou druhou vlast [5].

Život po válce[editovat | editovat zdroj]

V roce 1947 se nakrátko vrátil do ringu, vybojoval ještě pět zápasů, poslední z nich v roce 1948 [6]. Za svou kariéru vyboxoval 70 profesionálních zápasů, v 56. z nich zvítězil (z toho 40 K.O.). V roce 2015 byl stále jediným Němcem zapsaným v boxerské mezinárodní síni slávy (zápis v r. 1992).

V roce 1949 se s manželkou přestěhovali do Hollenstedtu u Hamburku, kde si koupili pozemek a dům. Až do roku 1953 vedli spolu s manželkou farmu s norky. Potom založil firmu na nealkoholické nápoje a v roce 1957 získal licenci na zastoupení firmy Coca-Cola [7].

Pomohl Joe Loiusovi, který se dostal do finančních potíží a když Louis v roce 1981 zemřel, platil i část nákladů na jeho pohřeb. Max Schmelling se podílel na výstavbě sportovišť a výchově mladých německých sportovců. V roce 1971 obdržel za svojí činnost Velký spolkový kříž, roku 1996 je v Berlíně otevřená víceúčelová hala s jeho jménem a v roce 2005 byla vydána poštovní známka 0,55 euro s jeho medailonem.

Dědictví po Anny Ondrákové a Maxu Schmelingovi bylo určeno na základě jejich rozhodnutí nadaci nesoucí jméno Maxe Schmelinga, která podporuje vesničky SOS [8].

Filmové působení[editovat | editovat zdroj]

Max Schmeling se objevil v letech 19301957 i v několika filmech, rovněž po boku své ženy, Anny Ondra.

Filmografie[editovat | editovat zdroj]

  • 1930 Liebe in Ring, role: boxer, režie Reinhold Schünzel
  • 1934 Knock-out (Mladé děvče, mladý muž), divadelní osvětlovač–boxer, režie Karel Lamač a Hans H. Zerlett
  • 1938 Es leuchten die Sterne (Když hvězdy svítí), režie Hans H. Zerlett
  • 1953 Keine Angst vor grossen Tieren, divák v cirkuse–Max Schmeling, režie Ulrich Erfurth
  • 1957 Die Zürcher Verlobung, režie Helmut Käutner

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Dorothea Friedrichová: Anny Ondráková a Max Schmeling, Euromedia Group – Ikar, Praha, 2003, str. 31–2
  2. Dorothea Friedrichová: Anny Ondráková a Max Schmeling, Euromedia Group – Ikar, Praha, 2003, str. 34
  3. Dorothea Friedrichová: Anny Ondráková a Max Schmeling, Euromedia Group – Ikar, Praha, 2003, str. 4
  4. Dorothea Friedrichová: Anny Ondráková a Max Schmeling, Euromedia Group – Ikar, Praha, 2003, str. 165
  5. Dorothea Friedrichová: Anny Ondráková a Max Schmeling, Euromedia Group – Ikar, Praha, 2003, str. 158–9
  6. Dorothea Friedrichová: Anny Ondráková a Max Schmeling, Euromedia Group – Ikar, Praha, 2003, str. 166
  7. Dorothea Friedrichová: Anny Ondráková a Max Schmeling, Euromedia Group – Ikar, Praha, 2003, str. 170
  8. Dorothea Friedrichová: Anny Ondráková a Max Schmeling, Euromedia Group – Ikar, Praha, 2003, str. 174

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]