Přeskočit na obsah

Parní turbína

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Rotor parní turbíny Parsons z polského torpédoborce ORP Wicher
Schéma impulzní a reakční turbíny

Parní turbína je turbína, točivý tepelný stroj, který převádí tlakovou a kinetickou energii páry, přicházející z generátoru páry, tj. parního kotle, na energii mechanického rotačního pohybu hřídele, osy stroje. Parní turbína má vnější spalování. To znamená, že se palivo spaluje mimo motor.

Vynálezce

[editovat | editovat zdroj]

Moderní parní turbínu vynalezl Charles Algernon Parsons v roce 1884. Postupně byla zdokonalována a spolu se spalovacím motorem ve dvacátém století postupně nahradila parní stroj, který předčí účinností.

Skládá se z jednoho, nebo několika postupně se zvětšujících lopatkových kol:

  • nepohyblivá lopatková kola, která jsou součástí statoru stroje, se nazývají rozváděcí,
  • pohyblivá, která jsou spojena s rotující osou (resp. jsou umístěna na hřídeli) stroje, se nazývají oběžná a spolu s hřídelí (osou) tvoří rotor.

Pro zvýšení účinnosti bývají obvykle velké parní turbíny rozděleny na několik dílů – stupňů, vysokotlaký a nízkotlaký stupeň, případně i středotlaké stupně. Mezi nimi může být i regenerátor páry, který znovu ohřeje expanzí zchladlou páru, čímž zvětší (za cenu dodání relativně malé energie) její objem.

Parní turbína je využívána

Konstrukce parních turbín

[editovat | editovat zdroj]

Hlavní součásti parní turbíny:

  • lopatky – oběžné lopatky jsou vyrobeny frézováním nebo přesným odléváním. Dříve byly často používané lopatky z tažených profilů o průřezu tvaru lopatky. Proti kmitání se spojují konce lopatek bandáží nebo jsou vyztuženy dráty,
  • skříň – je odlitá z oceli, horizontálně dělená s tvarem přizpůsobeným tvaru rotoru,
  • ucpávkylabyrintové s postupnou expanzí unikající páry,
  • ložiska – rotor je uložen v radiálních ložiscích a pro zachycení axiální síly je vloženo axiální ložisko. Ložiska jsou kluzná.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]