Rákosník proužkovaný
![]() | |
![]() Rákosník proužkovaný | |
Stupeň ohrožení podle IUCN | |
---|---|
![]() málo dotčený[1] | |
Vědecká klasifikace | |
Říše |
živočichové (Animalia) |
Kmen |
strunatci (Chordata) |
Podkmen |
obratlovci (Vertebrata) |
Třída |
ptáci (Aves) |
Podtřída |
letci (Neognathae) |
Řád |
pěvci (Passeriformes) |
Podřád |
zpěvní (Passeri) |
Infrařád |
Passerida |
Nadčeleď |
Sylvioidea |
Čeleď |
rákosníkovití (Acrocephalidae) |
Rod |
rákosník (Acrocephalus) |
Binomické jméno | |
Acrocephalus schoenobaenus (Linnaeus, 1758) | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Rákosník proužkovaný (Acrocephalus schoenobaenus) je malým monotypickým[2][3] druhem pěvce z čeledi rákosníkovitých (Acrocephalidae).
Popis[editovat | editovat zdroj]
- délka: 11,5–13 cm
- rozpětí křídel: 17–21 cm
- hmotnost: 10–15 g.
Má hnědý, tmavě skvrnitý hřbet a křídla, černě žíhané temeno, světlou spodinu těla a bělavý nadoční proužek. Končetiny jsou šedavé. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně, mladí ptáci mají tmavé skvrnění na hrudi.[4]
Podobá se vzácnějšímu rákosníku tamaryškovému (A. melanopogon), který se liší velmi tmavým, černavým temenem, bělejším nadočním proužkem (směrem dozadu se rozšiřuje), tmavými končetinami a kratšími ručními letkami. Dalším podobným druhem je rákosník ostřicový (A. paludicola) lišící se žlutavějším základním zbarvením, výraznějším černým proužkováním hřbetu, kostřece, křídel a dále béžovým pružkem uprostřed černého temene.[5]
Hlas[editovat | editovat zdroj]
Samci zpívají z různých vyvýšených míst nebo za letu ve výšce asi 2–5 m, odkud pomalu s roztaženými křídly klouzavě klesají zpět dolů. Zpěv je hlasitý, převážně flétnovitý, se skřípavými a pískavými tóny a typickým trylkem „void–void“. Může také obsahovat imitace hlasů jiných druhů ptáků.[4][6]
Rozšíření[editovat | editovat zdroj]
Hnízdí ve většině Evropy a v západní a střední Asii východně po západní Sibiř.[3] Tažný druh se zimovišti v subsaharské Africe, v rozmezí od Senegalu na západě po Etiopii na východě a východ Kapska v Jihoafrické republice a severní Namibii na jihu.[4] Z Česka odlétá v srpnu až září, přilétá v dubnu až květnu.
Evropská populace je odhadována na 4,4-7,4 milionů párů. Početně je zastoupen hlavně v Rusku (1,3–2,5 milionů párů), Rumunsku (0,85–1,1 milionů párů) a Bulharsku (0,6–0,8 milionů párů). Na území střední Evropy hnízdí odhadem 315–593 tisíc párů, v Česku pak 40–80 tisíc párů.[6][7][8]
Prostředí[editovat | editovat zdroj]
K hnízdění preferuje podmáčená, hustě zarostlá stanoviště, hlavně okraje vod a bažiny s porosty rákosu, ostřice a keři.
Hnízdění[editovat | editovat zdroj]
Pohlavně dospívá ve druhém kalendářním roce. Hnízdí 1× až 2× ročně od května do července. Páry jsou většinou monogamní, samci však mohou být i bigamní nebo promiskuitní.[9] Teritoria obsazují bezprostředně po návratu ze zimovišť. Miskovité hnízdo z listů a stébel trav, které zevnitř vystýlá různými měkkými materiály, včetně květů rákosu nebo chlupů, staví samotná samice dobře skryté nízko v husté vegetaci, obvykle do výšky 50 cm nad zemí. V jedné snůšce bývá (3–)4–6 hnědavých, hustě drobně skvrnitých vajec o velikosti 18,0 x 13,5 mm.[6][10] Inkubační doba trvá 13-15 dnů, na vejcích sedí pouze samice. Samec se zapojuje až do krmení mláďat, která opouští hnízdo po 10–12 dnech. Další 1–2 týdny jsou pak ještě dokrmována mimo něj.[4]
Rákosník proužkovaný se ve volné přírodě dožívá průměrně 2 let,[2] zatím nejvyšší zaznamenaný věk byl zjištěn ve Finsku a čítá 10 let a 1 měsíc.
Potrava[editovat | editovat zdroj]
Po potravě pátrá v nízké husté vegetaci. Převážně hmyzožravý druh; požírá také pavouky, měkkýše a na podzim i bobule. Před odletem na zimoviště vyhledává hlavně mšice, jejichž masivní konzumací získává na tah potřebné tukové zásoby.[4]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2020.3. 10. prosince 2020. Dostupné online. [cit. 2020-12-31]
- ↑ a b Sedge Warbler [online]. British Trust for Ornithology [cit. 2011-06-28]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Sedge Warbler (Acrocephalus schoenobaenus). [s.l.]: The Internet Bird Collection Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e BWPi: The Birds of the Western Palearctic on interactive DVD-ROM. London: BirdGuides Ltd. & Oxford University Press, 2004. ISBN 1-898110-39-5. (anglicky)
- ↑ SVENSON, L. a kol. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. Praha: Svojtka&Co, 2004. ISBN 80-7237-658-6. S. 284, 290.
- ↑ a b c DUNGEL, Jan; HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Academia, 2001. ISBN 978-80-200-0927-2. S. 188.
- ↑ Acrocephalus schoenobaenus [online]. The IUCN Red List of Threatened Species [cit. 2011-06-28]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ BAUER, Hans-Günther; BEZZEL, Einhard; FIEDLER, Wolfgang. Das Kompendium der Vögel Mitteleuropas: Alles über Biologie, Gefährdung und Schutz. Band 2: Passeriformes – Sperlingsvögel. Wiesbaden: Aula-Verlag Wiebelsheim, 2005. ISBN 3-89104-648-0. S. 223.
- ↑ LEISLER, B.; WINK, M. Frequencies of multiple paternity in three Acrocephalus species (Aves: Sylviidae) with different mating systems (A. palustris, A. arundinaceus, A. paludicola). Ethology, Ecology & Evolution. 2000, roč. 12, s. 237–249. Dostupné online.
- ↑ DIERSCHKE, Volker. Ptáci. Praha: Euromedia Group, k. s., 2009. ISBN 978-80-242-2193-9. S. 42.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu rákosník proužkovaný na Wikimedia Commons
Galerie rákosník proužkovaný na Wikimedia Commons
Taxon Acrocephalus schoenobaenus ve Wikidruzích