Druhý chrám

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Model Druhého chrámu v Izraelském muzeu v Jeruzalémě

Druhý chrám (hebrejsky: בית המקדש v překladu „svatý dům“) je označení druhého z židovských jeruzalémských chrámů. Nahradil zničený První neboli Šalomounův chrám a stál od roku 518 př. n. l. do roku 70 n. l..

Historie a popis[editovat | editovat zdroj]

Během tohoto období byl centrem židovských bohoslužeb, které zahrnovaly i oběti známé jako korbanot‎‎. Šalomounův chrám, taktéž známý jako První chrám byl zničen roku 586 př. n. l., načež byli Židé v babylonském zajetí. Druhý chrám byl zbudován navrátilci z babylonského zajetí, vedenými Zerubábelem z Davidova rodu, zhruba 70 let po zničení prvního Chrámu. Umožnil to edikt nového pána Babylonie, perského krále Kýra II., jímž byla vyhlášena náboženská svoboda.

Chrám, který byl zbudován navrátilci z Babylóna, byl však jednoduchý a prostý. Herodes Veliký (74 př. n. l.–4 n. l.) jej proto roku 19 př. n. l. nechal přestavět a proměnil jej v honosnou stavbu (čímž si do jisté míry získal přízeň židovského lidu). Herodův chrám byl zbudován ze zelenkavého a bílého mramoru. Vylepšování a rozšiřování Chrámu pokračovalo i po Herodově smrti – téměř až do zániku Chrámu.

V druhém Chrámu již chyběla Archa úmluvy (ve svatyni tak zůstal jen kámen, na kterém schrána stála), nádoba s manou (která byla uchovávána z putování Izraele do Kanaánu) a Áronova hůl. Z prvního chrámu tak zůstala zachována jen menora.

Zničení[editovat | editovat zdroj]

Druhý Chrám stál do 10. srpna 70, kdy byl vypálen římským vojskem vedeným Titem. Chrám pak již nikdy nebyl obnoven. Centrální svatyni po zničení chrámu a rozptýlení židů do diaspory nahradily jednotlivé místní svatyně, synagogy. Dodnes se z chrámu zachovala část jeho vnějšího opevnění nazývaná Západní zeď či Zeď nářků[1] a v místech chrámu zvaném Chrámová hora byly na konci 7. století po islámské expansi postaveny mešita al-Aksá a Skalní dóm.

V Novém zákoně[editovat | editovat zdroj]

Druhý jeruzalémský chrám se vyskytuje v životě Ježíše Krista popisovaném Novým zákonem. Ježíšova matka Marie s ním do chrámu přináší oběť za prvorozeného syna[2], v chrámu se odehrává diskuse dvanáctiletého Ježíše s učenci[3] (jediná popisovaná příhoda z jeho pozdějšího dětství) a vztahuje se k němu i vyčištění chrámu, vyhnání kupců a směnárníků z chrámového nádvoří, po kterém prohlásí: „Zbořte tento chrám a já jej ve třech dnech znovu postavím.“ [4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. https://www.jewishvirtuallibrary.org/jsource/Judaism/Western_Wall.html
  2. Lk 2, 22–38 (Kral, ČEP)
  3. Lk 2, 46–50 (Kral, ČEP)
  4. Jan 2, 13–25 (Kral, ČEP)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • SEGERT, Stanislav. Starověké dějiny židů. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1995. ISBN 80-205-0304-8.
  • SCHÄFER, Peter. Dějiny židů v antice od Alexandra Velikého po arabskou nadvládu. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2003. ISBN 80-7021-633-6.
  • ČEJKA, Marek. Judaismus, politika a Stát Izrael. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2002. ISBN 80-210-3007-0.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]