Mana (pokrm)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Sbírání many (Francesco Ubertini Bachiacca, 1555)

Mana (hebrejsky man) je pokrm, kterým Bůh živil na čtyřicetileté cestě pouští Izraelský lid. Její první seslání se popisuje v starozákonní knize Exodus, 16. kapitola. Pravděpodobně se jedná o pryskyřici nebo mízu tamaryšku.

Podle tohoto vyprávění Izraelité měli námitky proti Bohu a Mojžíšovi, který je vedl, že nemají co jíst a že zemřou hlady. Mojžíš se proto modlil k Bohu a ten seslal lidu manu. Mana je jakousi náhradou za chléb. V Exodu se píše: A ráno padala kolem tábora rosa. Když rosa přestala padat, hle, na povrchu pouště leželo po zemi cosi jemně šupinatého, jemného jako jíní.[1]

Etymologie názvu je vysvětlována v Exodu z otázky, kterou si Izraelité při pohledu na manu kladli: מנ הוא (man hú Co je to?). Hebrejské slovo ve skutečnosti asi pochází z aramejštiny a jeho původní význam není znám.

Mana je symbolem Boží starostlivosti a prozřetelnosti vůči svému lidu, je symbolem pokrmu a síly, kterou Bůh dává člověku na jeho cestu. V tomto ohledu evangelium podle Jana srovnává manu a eucharistii a představuje eucharistii jako pravou, skutečnou manu, jejímž předobrazem byla právě mana seslaná Izraelitům na poušti.[2]

V lidových rčeních je mana symbolem něčeho vynikajícího, nesmírně chutného, lahodného (srov. „je to mana nebeská“).

Sběr many (James Tissot, konec 19. stol.)

Identifikace many s konkrétní rostlinou zajímala lidi a badatele od pradávna. Rozšířený byl názor, že jde o ztuhlou mízu Tamaryšku mannodárného (Tamarix mannifera) anebo Mannovce mouřenínského (Alhagi maurorum). Ke konci 19. století došli bibličtí historici k názoru, že se jednalo o jedlý lišejník. František Polívka ve svém popisu rostlin cizích zemí uvádí: "Co týká se tak zv. manny biblické, o níž se vypravuje ve Starém zákoně, že pršela s nebe, když byli Israelité na poušti, nelze ji považovati za mannu ani z mannovce ani z tamaryšku, nýbrž za jedlý lišejník zvaný Sphaerothallia seu Lecanora esculenta Evers., který se dosud ve stepích severní Afriky, Arabie, Malé Asie a Persie hojně vyskytuje a po větších deštích úžasně rychle se množí, tak že pokryje půdu až 15 cm vysoko. Nastane-li pak počasí suché a větrné, odtrhují větry tento lišejník od jeho podkladu a zanášejí jej často i do vzdálených krajin, tak že se v těch krajinách potom zdá, jako by byl lišejník „spadl s nebe“. Dnešní archeologie popírá výskyt velké skupiny lidí po několik desetiletí na Sinajské poušti v předpokládané době Exodu, což pátrání po maně poskytující v poušti stravu rozsáhlé společnosti posouvá do oblasti mýtů. Tím ovšem není dotčeno běžné užití výše uvedených rostlin.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Exodus 16,14
  2. Jan 6,22-59

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]