Kniha Mormonova

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Česká verze Knihy Mormonovy

Kniha Mormonova (anglicky Book of Mormon) je náboženská kniha, kterou spolu s Biblí uznávají některé křesťanské církve jako svaté Písmo. Následovníci tohoto křesťanského směru se nazývají mormoni.

Kniha Mormonova byla poprvé vydána roku 1830 a je podle mormonské víry skutečným historickým záznamem o Božím jednání se starověkými obyvateli Ameriky. Kniha má oficiální podtitul: Další svědectví o Ježíši Kristu.

Pozadí vzniku[editovat | editovat zdroj]

Autorem této knihy je Joseph Smith, který je mormony považován za proroka. Podle učení mormonů byly Josephovi v roce 1827 předány andělem zlaté desky, sepsané v „reformované egyptštině“, tedy démotické verzi egyptštiny. Smith pak tyto záznamy přeložil do angličtiny a vydal jako Knihu Mormonovu.

Pozadí vzniku Knihy Mormonovy vyvolává ve světě mnoho kontroverzí a kritiky.

Anděl Moroni[editovat | editovat zdroj]

V dalším vidění roku 1823 se mu zjevil anděl jménem Moroni a pověděl mu o knize, psané na zlatých deskách, podávající zprávu o dřívějších obyvatelích Ameriky. [1]. Joseph Smith měl tuto knihu přeložit pomocí nástrojů, které získá spolu s deskami. Joseph Smith tento zážitek popisuje ve vlastním životopisu:

Jedno ze starších vyobrazení anděla Moroniho, jak předává Zlaté desky a další posvátné předměty Josephu Smithovi

"Měl volné roucho nanejvýš pronikavé bělosti. Byla to bělost přesahující cokoli pozemské, co jsem kdy viděl; aniž věřím, že by jakákoli pozemská věc mohla vypadati tak nesmírně bělostně a zářivě. Ruce měl holé, a paže také, trochu nad zápěstí; rovněž, také, měl holá chodidla, stejně jako nohy, trochu nad kotníky. Hlavu a krk měl také holé. Mohl jsem si povšimnouti, že na sobě nemá jiného oděvu než toto roucho, jelikož bylo rozhaleno, takže jsem mohl viděti jeho hruď.

Nejenže jeho roucho bylo nesmírně bílé, ale celá jeho osoba byla nepopsatelně nádherná a tvář jeho vpravdě jako blesk. Pokoj byl nesmírně jasný, ale ne tak velmi zářivý jako bezprostředně kolem jeho osoby. Když jsem na něj poprvé pohlédl, bál jsem se; ale strach mne brzy opustil.  

Nazval mne jménem a řekl mi, že je poslem poslaným ke mně z přítomnosti Boží a že se jmenuje Moroni; že Bůh má pro mne dílo, které mám vykonati; a že mé jméno má býti pokládáno za dobré i zlé mezi všemi národy, pokoleními a jazyky, neboli že má býti mezi všemi lidmi vyslovováno jak v dobrém, tak ve zlém." [2]

Proces překladu a kritické zkoumání[editovat | editovat zdroj]

Joseph Smith překládal Knihu Mormonovu několika různými nástroji

Roku 1827 získal podle svého vyprávění od anděla Zlaté desky a do roku 1828 je překládal z reformní egyptštiny démotického typu. O totožnosti tohoto jazyka se vedou veliké diskuze [3].

Joseph Smith nazýval překladatelské nástroj, jež získal od anděla, Urim a Thummim [4]. Členy mormonské církve je Smith nahlížen jako ""Vidoucí", neboť byl podobně jako někteří proroci ze starověku oprávněn používat kameny Urim a Thummim. O těchto kamenech se píše v Bibli i Knize Mormonově [5] [6] [7] [8] [9] [10] [11].

Znaky, které Joseph Smith opsal a které jsou derivacemi hebrejského, egyptského, chaldejského a fénického písma

Ohledně překladu Knihy Mormonovy vzniklo mnoho kontroverze. Hlavním tématem těchto diskuzí o pravdivosti překládání bývá často téma "vidoucích kamenů", které Joseph Smith k překladu prý používal [12]. Mormonská církev existenci "vidoucích kamenů" nepopírá [13]. Často vzniká zmatek kvůli tomu, že lidé nerozlišují mezi Urim a Thumimmem, daným Josephu Smithovi andělem, a Vidoucími kameny, které Joseph nalezl sám pomocí inspirace.

Děj knihy[editovat | editovat zdroj]

Kniha Mormonova vypráví o příchodu několika civilizací ze Starého kontinentu na kontinent americký. Popisuje jejich historii, války i duchovní učení, které měly. Zaznamenává návštěvu vzkříšeného Ježíše, který tyto obyvatele učil svému evangeliumu. Příběh končí roku 421, kdy je národ Nefitů (z něhož pocházejí pisatelé Knihy Mormonovy) vyhlazen sousedním národem Lamanitů.

Jeden z přeživších, kronikář Mormon, zapsal zkrácený záznam historie svého národa. Použil k tomu kovového materiálu, který má nejdelší trvanlivost. Záznam v kamenné truhle zakopal do pohorku Kumora, kde ho podle mormonské víry našel prorok Joseph Smith.

Struktura Knihy Mormonovy[editovat | editovat zdroj]

Kniha Mormonova obsahuje patnáct hlavních částí neboli „knih“, známých většinou pod jménem svého autora. První díl (od Nefiho k Omnimu) je překlad z náboženských textů Nefitů. Druhý díl, od Mosiáše po Mormona, je zkráceným záznamem historických dějin Nefitů. Závěrečný díl, od 8. kapitoly Mormonovy do konce svazku, vyryl Mormonův syn Moroni, který poté zkrátil historii nejstarší americké civilizace („jareditů“) a přidal vlastní záznam o svém životě.

Americké evangelium[editovat | editovat zdroj]

Americké evangelium - příchod Ježíše Krista do Ameriky mezi Nefity

Jednou z ústředních událostí Knihy Mormonovy je narození a vzkříšení Ježíše z Nazareta. Tzv. "americké evangelium" [14] je rozděleno do 4 částí

A) Znamení Kristova narození - advent Mesiáše v souladu s proroctvími (3.Nefi 1:4-21) [15]

B) Znamení Kristova ukřižování a jeho smrti - hlas Krista je slyšet po celé zemi (3.Nefi 8-10) [16]

C) Třídenní služba Spasitele mezi Nefity (3.Nefi 11-26) [17]

  1. Dramatické osobní zjevení Ježíše mezi Nefity blízko chrámu v zemi Hojnosti. Učí nauku pokání a křtu vodou a Duchem svatým.
  2. Je povoláno 12 apoštolů a je jim dána pravomoc křtít. Ježíš učí stejné hodnoty, které jsou v biblickém "kázání na hoře".
  3. Ježíš léčí nemocné a žehná dětem.
  4. Ježíš zavádí "večeři Páně" (tělo a krev/chléb a víno) a vysvětluje důležitost modlitby. Učedníkům je dána moc předávat Dar ducha.
  5. 12 učedníků je pokřtěno vodou a Duchem svatým.
  6. Ježíš pronáší proroctví, cituje Micheáše, Izajáše a vysvětluje Písma.
  7. Proroctví o Novém Jeruzalému na americkém kontinentu.
  8. Ježíš napomíná Nefity za vynechání prorockých slov Samuela Lamanity a opravuje nefitské záznamy.
  9. Ježíš vysvětluje Malachiášovo proroctví, malé děti zázračně mluví.

D) Kristova poslední návštěva mezi Nefity (3.Nefi 27-28) [18]

Vztah k Bibli[editovat | editovat zdroj]

Kniha Mormonova je příslušníky mormonské víry brána jako záznam mnoha různých proroků, stejně jako Bible. Má podobnou strukturu, ačkoliv pozadí jejího aktuálního vzniku je velice odlišné. Přesto obě knihy tvrdí být texty, v nichž jsou zaznamenaná Boží slova.

Porovnání literárního stylu[editovat | editovat zdroj]

Stejně jako Bible je i Kniha Mormonova souborem různých literárních forem a stylů. V obou knihách najdeme historické pasáže (Knihy Samuelovy / Kniha Alma), prorocké pasáže (Izajáš / Jeremjáš / promluva Samuela Lamanity / Abinadiho proroctví), zjevení (Jan / Eter), podobenství (Jákobovo a Zenosovo podobenství), žalmy (Davidovy žalmy / Nefiho žalmy), epištoly/listy (Pavlovy epištoly / Moroniho epištoly / Almovy epištoly) a evangelia (Matouš / 3.Nefi).

Epištoly[editovat | editovat zdroj]

Epištoly

V Knize Mormonově najdeme 2 pastorální epištoly. Tento druh dopisu je určen vedoucím Božího stáda. V Bibli jsou takovými epištolami 1.Timoteus, 2, Timoteus a Titus; v Knize Mormonově zase pasáže Moroni 8:2-30 a Moroni 9. V Bibli jde o novozákonního apoštola Pavla, zanechávajícího rady svým 2 učedníkum, zatímco v Knize Mormonově píše nefitský vojevúdce Mormon svému synu Moronimu. V knize Eter (5.kapitola) [19] zase najdeme vzor prorocké epištoly, napsané Moronim Josephu Smithovi.

Zbývajících 6 epištol jsou válečné epištoly. První dva dopisy jsou dialogem mezi lamanitským vudcem Ammoronem a nefitským velitelem Moronim (odlišný od proroka Moroniho) o výměně zajatcu. Najdeme je v pasážích Alma 54:5-14 a 54:16-24. Tťetí (a také nejdelší) válečnou epištolou je dopis velitele Helamana, kde kapitánu Moronimu vypráví o statečnosti 2000 mladých mužu (Alma 56-58) [20]. Čtvrtá a pátá válečná epištola je rozhovorem mezi kapitánem Moronim a vrchním soudcem nefitské země Pahoranem (Alma 60-61). Poslední válečnou epištolu nalezneme v 3.kapitole 3.Nefi, kde Giddiani, šéf teroristické sekty, vydírá Lachonea, vrchního vladaře nefitského lidu.

Žalmy[editovat | editovat zdroj]

Žalmy jsou typickým literálním stylem biblických rukopisu. Nalézame je ve Starém zákone i ve svitcích od Mŕtveho moře v Kumránu. V Knize mormonově nalézame pouze jeden žalm. Naléza se v 2. Nefim 4:16-35[21] a nazýva se Nefiho žalm.

Lamentace jako literární styl proroka Jeremjáše i proroka Mormona

Lamentace[editovat | editovat zdroj]

Kniha Jeremiáš a Pláč jsou typickými biblickými reprezentantnmi lamentace ve starověké literatuře. V Knize mormonově nalezneme literárny styl lamentace v 6. kapitole knihy Mormon (17-22).

Memoáry[editovat | editovat zdroj]

Knihy 1. a 2. Nefi lze nejlépe popsat jako memoáry. Tento typ literatury najdeme také v Knize Enos nebo Zenifově záznamu v Mosiášovy 9 a 10. Mormonuv osobný záznam v kapitolách 1-7 spadá také do této kategorie[22].

Prorocká rozmluva[editovat | editovat zdroj]

Bible obsahuje specifický typ literatury, který nazývame prorockou rozmluvou. Jde o proslov, který nejden popisuje ale také reflektuje aktuálny situaci náboženským spusobem. Dobrými příklady jsou například první kapitoly Knihy Izajáš; 23-32 kapitola Knihy Jeremiáš; 33-34 kapitola Knihy Ezechiel a mnohé ďalší. Z Knihy mormonovy jich lze jmenovat také nekolik: 1. Nefi 22; 2. Nefi 1, 29 a 32; Jákob 6; Mosiáš 12; Alma 10, 32-34, Heleman 7; atd.

Kázaní/Rozmluva[editovat | editovat zdroj]

Mojžíšova řeč v 5. Knize Mojžíšove (Deuteronomium) 1, 5, 28 a 29; Jobova rozmluva; Eliášova řeč na Hoře Karmel (1. Královská 18:20-40) a Amos (kapitoly 1 a 2) jsou viditelnými ukázkami tohoto literárniho sylu v Biblii. Kniha Mormonova obsahuje velice používanou pasáž, která je stelestnením tohoto stylu. Jde o proslov krále Benjamína v Knize Mosiáš (2-4).

Patriarchálni požehnání[editovat | editovat zdroj]

Patriarchální požehnání nalézame v Bibli hned nekolikrát. Jako příklad můžeme uvést Izáka žehnajíciho svým synům v Genezis 27. Podobne i v kapitolách Genizis 48 a 49 nalézame mnohá požehnání. V semitské kultuře, kterou byl ovlivněn i hebreský lid bylo právem každého otce rodu (každého patriarchy) rozdat mezi své děti prokletí i požehnání. Patriarcha Lehi v Knize Mormonove je ozvenou tohoto kultúrniho i náboženského zvyku (2. Nefi 1-4).

Alegorie v Knize Mormon a Bibli

Alegorie[editovat | editovat zdroj]

Alegorie je typickým literárním stylem Nového zákona. Jak vidíme v případe Janových alegorií jako jsou "Dobrý pastýř" (Jan 10:1-18) a alegorie "O vinném kmenu" (Jan 15:1-8). V Knize Mormonově je popásana alegorie o ušlechtilém a divokém olivovníku. Tento text nalezneme v Jákobovy 5:2-77 a je připisován údajne hebrejskému prorokovy Zenosovi. Bible žádneho proroka Zenose neuvádí.

Modlitba[editovat | editovat zdroj]

Modlitby jsou typickým literárním stylem Starého i Nového zákona. Biblická věda je zkoumá a rozděluje do několika různých kategorií. V Knize Mormonově nalezneme také několik typů modliteb.

Pánova modlitba[editovat | editovat zdroj]

Prvním a nejznámějším typem je tzv. Pánova modlitba, kterou nalezneme v 3.Nefim. Jde o "americkou" verzi biblického Otčenáše s několika drobnými rozdíly.Ty jsou však většinou dané tím, že Pánova modlitba v Novém zákoně byla pronášena v době, kdyb byl Ježíš stále ve smrtelnosti, zatímco nefitská obdoba téže modlitby byla pronášena již vzkříšeným Kristem.Proto je například v mormonské podobě vynechána věta: "Přijď Království Tvé", neboť se zmrtvýchvstalým Mesiášem již přišlo.Stejně tak je vynechána pasáž: "Chléb náš vezdejší dej nám dnes". Další změny v modlitbě jsou již minoritní (místo "v zemi" je uvedeno "na zemi" apod.)

Zástupné modlitby[editovat | editovat zdroj]

Kromě ní najdeme v Knize také několik zástupných modliteb.Ty se většinou týkají nějaké osoby nebo skupiny lidí, za něž modlící osoba prosí. Takovou skupinou může být celý národ (jako v případě Helamana 11) nebo zvláštní a malá skupina lidí (Dvanáct apoštolů v 3.Nefim). V Eterovi 2:18-19, 2:22 a 3:2-5 najdeme typické ukázky osobní modlitby, pronášené Bohu. Tyto modlitby jsou v náboženských textech nejčastější.

Místo s Rameumptomem, kde se Zoramité jednou za týden setkávali
Pohanská modlitba[editovat | editovat zdroj]

Zvláštní modlitbu nalezneme v Almovi 31:15-18, kde se "pohanský" národ Zoramitů modlí na zvláštním místě, zvaném Rame-Umptom. Tato modlitba, plná sebechvály a nenávisti k lidem odlišné víry, je pro mormony vzorem "špatné modlitby", která neuctívá ani neoslavuje "Pravého Boha". Jako protiklad k této zlovolné modlitbě se o několik veršů později objevuje "modlitba pokory", kterou pronáší prorok Alma mladší.

Obřadní modlitby[editovat | editovat zdroj]

Závěrečným (a výsostným) typem modliteb v Knize Mormonově jsou ty pronášené při obřadech. Nalezneme jich pět a první z nich je otevřená formule, kterou použil okolo roku 147.př.n.l. prorok Alma (starší), když křtil ve vodách řeky Mormonu. Tato obřadní modlitba je svým stylem spontánní a odvážná a stojí v kontrastu vůči "institucionální" křtící formuli, která se začala používat o přibližně 180 let později a jejíž text nalezneme v 3.Nefim 11:25. Zde je několik znaků a protikladů křtících formulí v Mosiášovi a ve 3.Nefim: 

  1. V Mosiášovi jsou slova pronesená při křtu inspirována Duchem svatým ("A když řekl tato slova, vstoupil na něj Duch Páně, a on řekl..."), zatímco v Nefim jsou křestní slova jakousi "oficiální formulací", od níž se jedinci neodchylují. Takováto praxe je i v dnešní nejpočetnější mormonské církvi, CJKSPD.
  2. V Mosiášovi začíná křestní modlitba slovy: "(oslovení), křtím tě", a teprve poté je zmíněna autoritou, skrze níž je činěno. Oproti tomu v Nefim se celá modlitba začíná zmíněním autority, a teprve poté se mluví o tom, jaký typ obřadu je prováděn.
  3. V Mosiášovi se Alma odvolává k autoritě, dané "Od Všemohoucího Boha", v Nefim se od počátku modlitby zmiňuje "autorita daná Ježíšem Kristem". Tento rozdíl je způsoben především faktem, že Alma křtil ještě ve starozákonní době, zatímco nefitští apoštolové jsou osobnostmi čistě "novozákonními.
  4. V Nefim je osoba křtěna "ve Jménu Otce, Syna i Ducha svatého". Tato formulace v Mosiášovi zcela chybí.
  5. V Mosiášovi je součástí křtící modlitby také obsáhlý individuální text, který Alma starší použil v rámci svvé osobní inspirace. Tento prvek je v Nefim i v dnešní nejpočetnější mormonské církvvi, CJKSPD, v případě křtu zcela vynechán a je užit teprve v dalších obřadech (konfirmace, udělení kněžství...).

Třetí obřadní modlitbou v Knize Mormonově je pasáž v Moronim (knize Moroni), kde je zachycen postup vysvěcování kněží a učitelů nad lidem. Tato modlitba nese některé společné i rozdílné znaky s předchozími obřadními formulemi. 

  1. Obřadní formule pro vysvěcování kněží začíná slovy: "Ve jménu Ježíše Krista", což se odlišuje od obou křtících formulí. Tato slova se na konci modlitby již neopakují, a tak formule končí prostým "Amen".
  2. Obdarovávaná osoba je vysvěcena pouze do svého úřadu kněžství (učitel/kněz) a není jí specificky předáno kněžství (Aaronovo/Melchisedechovo). Tento fakt odlišuje vysvěcování knězů v době Moroniho života od současné praxe nejpočetnější mormonské církve, CJKSPD.

Starozákonní spojení[editovat | editovat zdroj]

Mormoni věří, že Kniha Mormonova je propojena s příběhy Starého zákona.

Biblický Josef[editovat | editovat zdroj]

Mormoni věří, že Joseph Smith (zakladatel mormonismu) je duchovním i skutečným potomkem biblického Josefa. [23][24] Proroctví o jeho příchodu najdeme i v Knize Mormonově (2.Nefi 3). "A tak prorokoval Jozef řka: Vizte, onoho vidoucího Pán požehná; a ti, již budou usilovati o zničení jeho, budou poraženi; neboť tento slib, jež jsem obdržel od Pána o plodu ledví svého, bude splněn. Vizte, jsem si jist naplněním tohoto slibu; A on se bude jmenovati po mně; a bude se jmenovati po otci svém. A bude jako já; neboť to, co Pán přinese rukou jeho, to přivede mocí Páně lid můj ke spasení."[25]

Josefův rod - Efraim a Manasses[editovat | editovat zdroj]

Podle Knihy mormonovy byl Lehi a jeho synové z izraelského rodu Manassese. Izmael a jeho dcery, jež se staly manželkami Lehiho synů, byli původem z Efraima, tedy Manassesova bratra. [26] Mormoni věří, že toto spojení 2 josefových rodů je naplněním biblického proroctví z knihy Genesis (Genesis 49,22-26[27]), kde biblický patriarcha Jákob dává požehnání svému synu: "Josef, toť mladý plodonosný štěp, plodonosný štěp nad pramenem, přes zeď pnou se jeho ratolesti. Hořkostí ho naplnili, ohrožovali ho, střelci úklady mu nastrojili. Jeho luk si zachová svou pružnost, jeho paže svoji svěžest. Z rukou Přesilného Jákobova vzejde pastýř, kámen Izraele, z rukou Boha tvého otce. Kéž pomáhá tobě, kéž ti Všemohoucí žehná shora hojným požehnáním nebes, hojným požehnáním tůně propastné, jež odpočívá dole, hojným požehnáním prsů, požehnáním lůna. Požehnání tvého otce překonají požehnání horstev věčných, pahorků dávnověkých dary vytoužené. Ať přijdou na hlavu Josefovu, na temeno zasvěcence mezi bratry." [28]

Ezechielovo proroctví[editovat | editovat zdroj]

Kniha Mormonova a Ezechiel

Mormoni věří, že starozákonní prorok Ezechiel ve svém vidění předpovídal spojení Bible s Knihou Mormon.[29] Mormonský apoštol Bruce McConkie ve své knize Mormonská doktrína vysvětluje: "Ezechiel nazval Knihu Mormonovu "dřevem Efraimovým" a "dřevem Josefovým v rukou Efraima". V podobné symbolice nazval Bibli "dřevem Judovým" a slíbil, že obě dřeva budou spojena v jedno (Ezechiel 37:15-28)[30] ". [31]

Novozákonní spojení[editovat | editovat zdroj]

Mormoni tvrdí, že Ježíš před svými učedníky mluvil ještě o jiných ovcích, které musí přivéstdo společného ovčince, tak měl na mysli právě "odlomenou větev" lidí, kteří žili v Americe a  očekávali příchod Mesiáše.

Desky Knihy Mormonovy[editovat | editovat zdroj]

Časová osa Knihy Mormonovy

V Knize Mormonově se mluví o několika různých druzích kovových desek.

Desky Nefiovy[editovat | editovat zdroj]

Desky Nefiovy popisují dějiny Nefitů, tedy starověkého amerického národa, která údajně existoval od 6. stoletím př. n. l. a byl dobit sousedním národem v 5. století n. l. [32] Někteří badatelé soudí, že jde o proto-mayskou civilizaci.

Historie tohoto národa je popsána především na deskách Nefiových, ale najdeme ji i v deskách Mormonových.

Rozdělení[editovat | editovat zdroj]

Desky Nefiovy byly dvoje. První (malé=krátké) se podrobněji věnovaly duchovním záležitostem, zatímco druhé (velké=dlouhé) se většinou zabývaly světskými dějinami zmíněných lidí (1. Nefi 9:2–4) [33]. Dnes máme informace z těchto desek dochované v 12 knihách Knihy Mormonovy.

Časová osa jareditské civilizace

Menší desky Nefiovy nalezneme v prvních 6 knihách Knihy Mormon. Jde o záznam duchovních událostí mezi lety 600.př. n. l. až 130 př. n. l. Světské (tedy převážně historické) události z tohoto období byly ztraceny při překladu Knihy Mormonovy. Z toho důvodu není v dnešní Knize Mormonově příliš historických informací z tohoto časového období.

Záznam z let 130 př. n. l.-321 n. l., tedy obsah 5 následujících knih, je už spojením duchovních i světských událostí. Začíná knihou Mosiáš a končí knihou 4. Nefi.

Desky Mormonovy[editovat | editovat zdroj]

Záznam mezi lety 321 n. l.-421 n. l. byl sepsán kapitánem nefitského vojska, dějepiscem Mormonem, a jeho synem Moronim [34].

Mormon také zkrátil Desky Nefiovy, neboť původně obsahovaly příliš velké množství informací. Proto najdeme Mormonovy poznámky i v textu, který pochází z Nefiových desek.

Starověký dějepisec Mormon oddělil text Nefiových desek v odbobí 130.př. n. l. „Slovy Mormonovými“ [35]. Jedná se o knihu, která obsahuje vysvětlení k Nefiovým deskám a k tomu, proč v roce 130.př. n. l. došlo ke změně zápisu svatých knih ve starověké Americe.

Dějepisec napsal ještě jednu vlastní knihu, a to z období 321 n. l.-385 n. l., kdy popisuje konec a zánik Nefitského národa.Jeho syn Moroni doplnil Mormonovy desky o svou vlastní knihu, která se odehrává po Mormonově smrti, tedy v období 385 n. l.-421 n. l. [36]

Kritické zkoumání textu[editovat | editovat zdroj]

Kniha Mormonova je kompilací 15 menších knih z různých historických období a míst na americkém kontinentu. Tyto knihy jsou mnohdy zkrácením starších záznamů, z nichž tyto knihy čerpají. Podobně jako u Bible není tedy zcela snadné prozkoumat autenticitu textu.

Kritické, historické, archeologické a vědecké zkoumání textu Knihy Mormonovy naráží v dnešní době na několik problémů.

  1. Na několika místech není zcela jasné, kdo je doslovným autorem textu - zda původní pisatel (Nefi, Jákob, Alma...Eter) nebo ten, který ho zkrátil (Mormon / Moroni). Na tento případ narážíme i v případě Bible, kde není jasné, kdo je finálním redaktorem textu, zda původní pisatel (Abrahám, Mojžíš...Ježíš) nebo konečný zapisovatel (Levité /apoštolové).
  2. Velká část historických dějin je popsána zkráceným nebo duchovním způsobem. Období od počátku nefitského národa do říše krále Mosiáše je zahalena historickým vakuem. Stejně tak jsou velké části jareditské i nefitské historie popsány na několika málo stránkách. Historie lamanitských národů nejsou popsány téměř vůbec. Oproti tomu jsou však historická období (jako například text knihy Mosiáš, Alma a Helaman), kde je velice detailně popsáno fungování starověké americké společnosti. V Bibli máme taktéž "duchovní knihy" (například Genesis, tedy dějiny světa od Stvoření Adama do egyptského otroctví), kde nenalézáme příliš historické opory. Oproti tomu historické knihy Samuelovy, Královské a Letopisy jsou snadno porovnatelné s dochovanými archeologickými a historickými důkazy.
  3. Kniha Mormonova obsahuje množství pojmů, které nemají žádný oficiální překlad do moderních jazyků. Jde o názvy osob, zvířat, míst i mnoha dalších věcí. Tyto pojmy je složité přeložit, neboť pocházejí z období, které je více než 1000 let vzdálené od jazyka, který nalezli a zaznamenali evropští dobyvatelé v 16. století. Kritické zkoumání textu Knihy Mormonovy se proto soustředí také na porovnávání daných pojmů jinými starověkými jazyky "Starého kontinentu" (hebrejštinou, aramejštinu, egyptštinou, chaldejštinou) jakožto jazyky, s nimiž přišli původní pisatelé knih do styku.

České religionistické studie o Knize Mormonově[editovat | editovat zdroj]

Zdeněk Vojtíšek a jeho studie

Zdeněk Vojtíšek, zaměřující se na nová náboženská hnutí a sekty, napsal o mormonismu a Knize Mormonově studii.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Zjevení anděla Moroniho, Životopis Josepha Smithe na stránkách mormonské Církve [1]
  2. Popis anděla Moroniho z životopisu Josepha Smithe [2]
  3. Existuje vůbec písmo zvané "reformovaná egyptština"? [3]
  4. Kameny Urim a Thummim na stránkách mormonské církve [4]
  5. Urimm a Thummim v Bibli [5]
  6. Urim a Thummim v židovské tradici [6]
  7. Urim a Thummim podle mormonské církve
  8. Příběh v knize exodus o tom, jak Mojžíš s Aaronem získali Urim a Thummim [7]
  9. Popis používání Urimu a Thummimu v biblické knize leviticus [8]
  10. Urimm a Thummim v biblické knize Numerí [9]
  11. Ztráta zjevení skrze Urim v biblické knize Samuelově [10]
  12. Používal Joseph Smith "kámen v klobouku", aby přeložil Knihu Mormonovu? [11]
  13. Mormonský apoštol mluví o vidoucím kamenu v klobouku jako technice překladu Knihy Mormonovy [12]
  14. SPERRY, Sidney B.. Our Book of Mormon. Salt Lake City, Utah : Stevens and Wallis, 1947. 287 s.  
  15. [13]
  16. [14]
  17. [15]
  18. [16]
  19. Eter 5 [17]
  20. Alma 56 [18]
  21. 2.Nefi [19]
  22. Mormon 1-7 [20]
  23. Joseph Smith potomkem Josefa egyptského [21]
  24. Josef egyptský a mormonismus [22]
  25. Kniha Mormonova online [23]
  26. [24]
  27. Josefovo požehnání [25]
  28. Genesis 49 [26]
  29. Dřevo Efraimovo [27]
  30. Ezechiel kapitola 37 [28]
  31. MCCONKIE, Bruce R.. Mormon doctrine. 2.vydání. vyd. West Valley City, Utah : Bookcraft, 2000. 856 s. S. 767.  
  32. Desky Nefiovy - Stručné vysvětlení [29]
  33. Rozdělení desek Nefiových - Stručné vysvětlení [30]
  34. Mormon a Moroni - Stručné vysvětlení [31]
  35. Slova Mormonova [32]
  36. Kniha Moroni [33]

Externí zdroje[editovat | editovat zdroj]