Bileám

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Bileám (hebrejsky בִּלְעָם‎‎, Bil‘am), též přepisováno jako Bilám, Balám či Balaám, je postava z Bibleprorok národů, jenž bydlel na západním břehu Eufratu ve městě Petór.[1] Kvůli pověsti o účinnosti jeho kleteb ho najal moábský král Balak, aby proklel izraelské kmeny, jež se právě chystaly vstoupit do své zaslíbené země. Bůh ale Bileáma donutil k tomu, aby místo kleteb, pronášel samá požehnání.[2] Aby si alespoň trochu vylepšil u Balaka svou reputaci a nepřišel zcela o svou peněžní odměnu, poradil mu, aby se skrze vnadné Moábky a ženy svých midjánských spojenců pokusil svést Izraelce k páchání smilstva, čímž by na Izraelce přivodil Boží hněv. Tato strategie se zpočátku zdála být účinná.[3] Někteří Izraelci se dokonce spřáhli s Baal-peórem, takže proti Izraeli nakonec opravdu vzplanul Boží hněv,[4] v jehož důsledku zemřelo 24 000 Izraelců.[5] Ostatní Izraelité se však postavili na stranu svého Boha a pobili midjánské uctívače Baal-peóra a také Bileáma.[6][7]

Jméno Bileám se vykládá jako „Hubící lid“.[8] Podle midraše byl Bileám jedním ze synů Jákobova proradného tchána Lábana.[9] Tento Lábanův potomek se později údajně stal rádcem egyptského faraóna a jakožto rádce mu doporučoval, aby Izraelce ve své zemi zničil.[10] O Bileámovi se rovněž zmiňují novozákonní spisy, a sice Druhý list Petrův, [11] list Judův,[12] a Zjevení Janovo.[13] Mišna v traktátu Pirkej Avot[14] uvádí tři charakterové vady, jimiž se vyznačoval Bileám. Jsou to tyto:

  1. zlé oko (hebrejsky, עַיִן רָעָה‎‎, ajin ra‘a),
  2. vypínavý duch (hebrejsky, רוּחַ גְּבוֹהָה‎‎, ruach gevoha),
  3. rozmáchlý život (hebrejsky, נֶפֶשׁ רְחָבָה‎‎, nefeš rechava).

Za jednoho z žáků Bileáma je proto považován každý člověk, který je nešťastný, když vidí, že se druhému daří, který je zároveň bohorovný, domýšlivý a bezostyšný a který má navíc nezřízenou touhu po majetku. Charakterovým protipólem Bileáma je Abrahám.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Nu 22, 5 (Kral, ČEP)
  2. Nu 24, 10 (Kral, ČEP)
  3. Nu 25, 1 (Kral, ČEP)
  4. Nu 25, 3 (Kral, ČEP)
  5. Nu 25, 9 (Kral, ČEP)
  6. Nu 31, 8 (Kral, ČEP)
  7. Joz 13, 22 (Kral, ČEP)
  8. HELLER, Jan. Výkladový slovník biblických jmen. Praha: Advent-Orion/Vyšehrad, 2003. ISBN 80-7172-865-9/80-7021-725-1. S. 111. 
  9. Časopis Šavua tov 88/5768, str. 1
  10. Časopis Šavua tov 36/5767, str. 7
  11. 2Pt 2, 15 (Kral, ČEP)
  12. Ju 1, 11 (Kral, ČEP)
  13. Zj 2, 14 (Kral, ČEP)
  14. SLÁMA, Petr. Tanu rabanan. Antologie rabínské literatury. Praha: Vyšehrad, 2010. ISBN 978-80-7021-722-1. S. 208. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]