Satan
Satan (hebrejsky שָׂטָן Satan, aramejsky שִׂטְנָא Sitna, řecky διάβολος diabolos) je bytost, která se poprvé vyskytuje v Bibli, a to v knize Jób. Satan, nebo bytost podobného charakteru jako Satan, se objevuje u mnoha jiných náboženství, a to jako anděl, démon nebo nižší bůh.
Obsah
V abrahámovských náboženstvích[editovat | editovat zdroj]
Satan hraje různé role ve Starém i Novém zákoně a apokryfech i v Koránu.
Judaismus[editovat | editovat zdroj]
V Tanachu - hebrejské bibli (tj. ve Starém zákoně dle křesťanství) je Satan popisován jako jeden ze „synů Božích“ (tj. andělů), jehož Bůh využívá ke zkoušení lidí z různých důvodů obvykle souvisejících s jejich úrovní zbožnosti (Jób). Pozdější židovská exegetická tradice ztotožňuje Satana s dalšími biblickými elementy, vesměs ztělesňující negativní vlastnosti, např. had (tj. zkouška Adama a Evy v knize Genesis). V Talmudu, Midraších a některých dílech Kabaly je Satan někdy nazýván Sama’el, Ašmodaj (Asmodeus) a dalšími jmény, pocházející vesměs z perštiny nebo řečtiny; nicméně většina židovské literatury je toho soudu, že Sama’el je jiný anděl (jeho negativní vztah k Izraeli je způsoben tím, že slouží jako anděl - zástupce Říma, tj. protivníka Izraele). V oborech angelologie a démonologie tato různá jména někdy označují řadu různých andělů a démonů a panuje značná neshoda ohledně toho, zda jsou některé z těchto bytostí skutečně zlé, nebo pouze dělají „svou práci“.
Křesťanství[editovat | editovat zdroj]
V apokryfech a Novém Zákoně je Satan zobrazen jako zlý vzbouřený démon, který je nepřítelem Boha a lidstva. Jako protivník se objevuje ve vztahu k Ježíši Kristu. Tím se ze Satana stává Antikrist a synonymum zla. Z řeckého překladu slova Satan, diabolos, pochází slovo „ďábel“.
Některé církve[kdo?] se domnívají, že Satan je jen alegorie (tyto názory jsou však v rámci křesťanství velmi minoritní).
Islám[editovat | editovat zdroj]
V islámu je Satan znám jako Iblís (إبليس, zkomolenina z řeckého diabolos) nebo Šajtan (شيطان, z hebrejského Satan), který byl náčelníkem andělů, než neuposlechl Alláha (Boha) tím, že nepadl na zem před Adamem, protože nepřijal člověka jako sobě nadřízeného. Islám popisuje Satana jako džina, bytost stvořenou z ohně, a ne ze světla, jako andělé.
Pohanství[editovat | editovat zdroj]
Satan je postava figurující výhradně v abrahámovských náboženstvích (judaismus, křesťanství a islám), nicméně jeho existence byla častokrát zdůrazňována na základě existence mnohočetných pohanských božstev, obzvláště s ty, které měli se Satanem podobné rysy. Jedná se zejména o zlá negativní božstva, bohy podsvětí, nebo jen bohy kteří mají na hlavě rohy či parohy. Se Satanem byli často slučováni například severogermánský Loki nebo slovanský Veles. Veles je bohem podsvětí, bývá zobrazován s rohy a velice se podobá čertu, naproti tomu Loki je bohem lsti, faleše a podvodu, výjimečně je popisován také jako bůh ohně. Jedním z nejčastějších jmen, kterým je satan - ďábel označován, je Belzebub. Slovo pochází rovněž z hebrejštiny a je ironického až urážlivého charakteru. Jedná se pravděpodobně o posměšnou zkomoleninu jména božstva Ba’al zevul (Pán výšiny) na Ba’al zevuv (zebub). V 2. knize královské je zmiňován jako bůh pelištejského města Ekronu. Baal byl bohem, jehož kult byl silně rozšířen mezi semitskými národy obklopující Izrael.
Lucifer a Éósforos[editovat | editovat zdroj]
Ve starověkém Římě byl Lucifer původně pohanským božstvem, jehož funkce souvisela se světlem a s jitřenkou. Je římskou verzí řeckého boha Éósfora (Fósfora), který měl stejné funkce jako Lucifer. Byl popisován jako syn bohyně Éós a titána Astraia a zobrazován jako mladík se zapálenou loučí. Jméno Éósforos pochází z řečtiny a znamená doslova Světlonoš. Jméno Lucifer pocházející z latiny znamená totéž. V knize Izajáš je „Syn úsvitu“ ztotožňován s babylónským králem, proto jeho pozdější negativní konotace.
Zoroastrismus[editovat | editovat zdroj]
V zoroastrismu a také ve starověkém mithraismu figurovala postava velice podobná Satanovi - Agra Mainju (zlý duch) neboli Ahriman.
Zobrazování Satana[editovat | editovat zdroj]
V historii umění i literatury byl Satan zobrazován četnými způsoby, např. jako had, který přesvědčil Evu, aby okusila zakázaného ovoce; tak byl Satan často zobrazován jako plaz.
Populární obraz Satana, přejatý ze zobrazování řeckého boha Pana, je kozlu podobný netvor s rohy a kopyty držící trojzubec. V moderní době se tento kozlovitý obraz Satana upravil do lidštější podoby snědého, hrozivě vyhlížejícího muže s bradkou. Satan bývá také zobrazován jako šarmantní a přitažlivý muž, což odpovídá populární mytologii, podle níž Satan získává duše lidí tím, že využívá jejich marnivosti a předkládá jim lákavá pokušení. Vzácně je Satan zobrazován jako potměšilá žena, jako např. ve filmech Smlouva s ďáblem (2000), ale i Umučení Krista (2004). Existuje také několik obrazů Satana jako krásného anděla.
Satan v populární kultuře[editovat | editovat zdroj]
Když se Satan objevuje ve filmech a televizi, bývá často zobrazován jako muž s rudou kůží, rohy na hlavě, kopyty, ocasem a vidlemi; jindy vyhlíží jako obyčejný člověk a ve vzácných případech je slyšet jen jeho hlas. Mezi známými zobrazeními Satana jsou kreslené grotesky Warner Brothers, Exorcista W. Friedkina (1973), Omen: Přichází Satan! Richarda Donnera (1976), Legenda Ridleyho Scotta (1985) a South Park. Ve filmu Ďáblův advokát hrál Satana Al Pacino.
V románu Iry Levina Rosemary má děťátko, zfilmovaném Romanem Polanskim, hlavní hrdinku (hranou Miou Farrowovou) oplodní Satan a ona porodí jeho dítě. V románu Arturo Pérez-Reverteho Dumasův klub, zfilmovaném jako Devátá brána, hlavní hrdina (hraný Johnny Deppem) pátrá po zmizelé knize obsahující postup pro přivolání Satana.
Ve filmu Constantine ztvárnil roli Satana Peter Stormare. Satan je zde relativně dobrým - zabrání skutečnému nebezpečí, kterým je vypuštění jeho syna na svět (z taktických důvodů - více zla na světě by znamenalo méně duší do pekla).
Ve filmu Ďáblův advokát je Satan ztělesněn Alem Pacinem jako John Milton (odkaz na starého anglického autora - Paradise Lost) a jako Satanovo vítězství (mezi řádky) prezentuje způsob života v Západním světě.
Využití Satana jako ztělesnění zla skýtá mnoho dějových příležitostí. South Park kupříkladu dosahuje politicky satirického účinku tím, že Satan v něm je týraným milencem (evidentně horšího) Saddáma Husajna. Jiní používají zápasy hrdinů se Satanem, aby zviditelnili lidské slabosti a nedostatky při snaze vést dobrý život – například Smlouva s ďáblem (2000 jako remake filmu z r. 1967). A v hororovém žánru Satan poskytuje působivého, takřka všemocného protivníka, jako v trilogii Omen.
William Peter Blatty, autor následně zfilmované knihy Exorcista, prohlásil, že ji napsal s evangelizačním záměrem zobrazit vrcholné zlo jako způsob, jak připomenout světu potřebu věřit ve vrcholné dobro, Boha.
Satan se rovněž objevuje v hudbě. Mnoho rockových hvězd jako Rolling Stones, Ozzy Osbourne a AC/DC nahrálo písně o Satanovi. Například mnoho Osbourneových alb (jak sólo, tak s jeho původní skupinou Black Sabbath) oslavovalo nebo jindy kritizovalo uctívání ďábla. Rolling Stones mají píseň Sympathy for the Devil (Soucit s ďáblem), jejíž cover verzi později natočili Guns N' Roses pro film Interview s upírem podle románu Anne Riceové.
