Satan
Satan také známý jako Ďábel je bytost v abrahámovských náboženstvích, která svádí člověka k hříchu a lži. V křesťanství a islámu představuje padlého anděla nebo džina, který původně měl velkou krásu a zbožnost, ale vzbouřil se proti Bohu a disponuje mocí nad světem a démony. V judaismu je často považován za metaforu pro jecer ha-ra neboli zlý sklon či pud, jenž má být člověkem zkrocen a přiveden k službě Bohu. Pokud je Satan v rámci judaismu chápán jako zhoubná bytost, pak nikdy ne jako taková, která by byla „nezávislá“ na Bohu. Jedná se o posla, jehož úkolem je, aby kladl překážky lidským záměrům, přičemž v krajním případě se tak může dít „i k lidskému dobru, pokud se člověk chystá spáchat bezpráví“,[1] jak tomu bylo v případě Bileáma.
Postava Satana coby nebeského žalobce se poprvé objevuje v Tanachu. Nejznámější je jeho vystoupení ve shromáždění synů Božích, kteří předstoupili před Hospodina, jak to popisuje kniha Jób.[2] Během svého vystoupení obvinil spravedlivého Jóba z toho, že slouží Bohu ze zištných důvodů a vymínil si, že jeho zbožnost vyzkouší těžkostmi a utrpením. Méně známý popis Satanova působení coby žalobce se nachází v knize Zacharjáš, kde se terčem jeho žaloby stává velekněz Jóšua.[3]
V období mezi Starým a Novým zákonem, pravděpodobně vlivem zoroastrismu (zlý Angra Mainju), se Satan stal zlovolnou bytostí s odpornými vlastnostmi, jenž bojuje proti Bohu. Evangelia proto popisují Satana, jak pokouší Ježíše na poušti[4][5] nebo způsobuje lidem nemoci a nejrůznější postižení.[6] Je nazýván otcem lži.[7] Ve Zjevení Janovu se Satan objevuje jako velký drak, který je poražen archandělem Michaelem a svržen z nebes. Později je uvězněn v propasti na tisíc let, aby byl poté na chvíli propuštěn[8] a nakonec svržen do jezera ohně. V křesťanství je Satan, přestože o tom není v knize Genesis výslovná zmínka, často ztotožňován s hadem, který v zahradě Eden svedl Evu k hříchu.
V Koránu Šajtan, také známy jako Iblís, je bytost stvořená z ohně, která byla svržena z nebes, protože se odmítla poklonit Adamovi, a která svádí lidi k hříchu skrze waswās (zlý podnět). Podobný důvod pro Satanovo sesazení z nebes popisuje též latinský text Vita Adae et Evae (Život Adama a Evy) ze 7. století n. l., jenž vznikl překladem staršího nedochovaného spisu známého pod označením Apokalypsa Mojžíšova.[9] Tyto a podobné texty v podstatě reflektuji staré židovské legendy týkající se Metatrona.
Pozadí v Bibli[editovat | editovat zdroj]
Hebrejský výraz satan, שָׂטָן, znamená „sočitel, osočovatel, sok, žalobce“[10] či „odpůrce“[11], který je používán ve Starém zákoně pro lidské protivníky a zároveň nadpřirozenou bytost.
Satan v kultuře a umění[editovat | editovat zdroj]
Satan se objevuje v křesťanské literatuře, například v Danteho Pekle, variantách legendy o Faustovi a Johna Miltona Ztracený ráj a Ráj znovu nabytý a básně Williama Blaka. V historii umění i literatury byl Satan zobrazován četnými způsoby, například jako had, který přesvědčil Evu, aby okusila zakázaného ovoce; tak byl Satan zobrazován jako plaz.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Satan na anglické Wikipedii.
- ↑ MUNK, Elie. Svět modliteb. Praha: Garamond, 2019. ISBN 978-80-7407-459-2. S. 52.
- ↑ Jb 1, 6 (Kral, ČEP)
- ↑ Za 3, 1 (Kral, ČEP)
- ↑ Mt 4, 1–11 (Kral, ČEP)
- ↑ Mk 1, 12–13 (Kral, ČEP)
- ↑ L 13, 16 (Kral, ČEP)
- ↑ J 8, 44 (Kral, ČEP)
- ↑ Zj 20, 7 (Kral, ČEP)
- ↑ SOUŠEK, Zdeněk. Knihy tajemství a moudrosti II (Mimobiblické židovské spisy: Pseudepigrafy). Praha: Vyšehrad, 1998. ISBN 80-7021-244-6. S. 343-348.
- ↑ PÍPAL, Blahoslav. Hebrejsko-český slovník ke Starému zákonu. Praha: Kalich, 2006. ISBN 80-7017-029-8. S. 159.
- ↑ Henry Ansgar Kelly Satan: A Biography stránky 2, 3
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Satan na Wikimedia Commons
