Antikrist

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Satan jako Antikrist (středověká iluminace)

Antikrist z řeckého: αντί + χριστος, protivník Kristův, protivník Mesiáše) je v křesťanství bytost nebo člověk, jenž je nepřítelem Ježíše Krista a tím i Boha a jeho následovníků.

Antikrist v Novém zákoně[editovat | editovat zdroj]

Pojem 'Antikrist' bývá často nesprávně ztotožňován pouze se Satanem či Luciferem. Nový zákon však popisuje Antikrista nikoli jako jednu postavu ale jako celou škálu postav a používá tento pojem jako charakteristiku pro odpůrce Boha a Ježíše Krista jako syna Božího (1 Janova 4, 3). Antikrist je nepřítelem Boha a Ježíšova učení. V dalších novozákonních knihách (např. Zjevení Janovo) je Antikrist ztotožňován s pojmy jako „šelma“ nebo „nevěstka babylonská“.

Antikrist získal díky těmto konotacím ve Zjevení Janově post bytosti, která na zemi přijde a bude působit před druhým příchodem Ježíše Krista na zemi a pokusí se (velmi úspěšně) převzít vládu nad světem ve jménu falešné lásky a humanity. Podle Matouše a jasných proroctví se dokonce za Krista bude vydávat. Antikrist bude nakonec poražen při návratu Ježíše Krista a to bude koncem tohoto světa, který nahradí svět nový.

Biblické verše vztahující se k AntiKristu[editovat | editovat zdroj]


1. Jana 2:18

Děťátka, je poslední hodina [zjevně konec období apoštolů], a právě jak jste slyšeli, že přichází antikrist, i teď se mnozí stali antikristy.

1. Jana 2:22

Kdo je lhář, ne-li ten, kdo popírá, že Ježíš je Kristus? Antikrist je ten, kdo popírá Otce a Syna.

1. Jana 4:3

Žádný inspirovaný výrok, který nevyznává Ježíše, nepochází od Boha. Dále to je ten inspirovaný výrok, o němž jste slyšeli, že přichází, a nyní [už v době psaní listu koncem 1. stol. n.l.] je již ve světě.

2. Jana 7

Do světa ... vyšlo mnoho těch, kdo klamou, kdo nevyznávají Ježíše Krista přicházejícího v těle. [Názory pramenící ve filosofii a ne v Bibli, které popírající lidskou a tělesnou stránku Ježíše, mezi jinými např. Doketismus, nebo popírající doslovné vzkříšení např. Gnosticismus, nebo šířící náboženské lži o Bohu a o Kristu.] To je ten, kdo klame, a antikrist.

V křesťanství[editovat | editovat zdroj]

Antikrist nebo antikristové (může jít o obecný pojem) nepochází z kruhů nepřátelských křesťanů, nýbrž z církve. To by nemělo udivovat, protože škodlivost zrádců v srovnání s jasně deklarovanými odpůrci je dobře známa z historie i současnosti.

Antikrist, jakožto protivník Kristův, hraje v křesťanství velmi důležitou roli, byť negativního charakteru. Kromě eschatologie je Antikrist hojně používán jako největší urážka mezi křesťany navzájem. Tímto označením se mezi sebou „titulovali“ jak představitelé západní, tak i východní církve, tak i papežové během schismatu. V katolických kruzích byli protestanté a jejich představitelé rovněž označeni za Antikrista, Martin Luther za Antikrista označil Řím a papežství (stejný názor zastávají např. Adventisté sedmého dne). Katolická církev naopak považuje za dílo antikrista též Protestantismus jako celek a snažila se veškerá jiná křesťanská vyznání v průběhu historie vyhladit nebo obrátit zpět procesem rekatolizace.

Některé křesťanské skupiny (ať už spojené s katolictvím nebo protestantismem) věří, že Antikrist bude Žid, konkrétně potomek kmene Dan.[1] Vysvětlují to dvěma způsoby: Dan je připodobňován k hadovi již během Jákobova požehnání synům a had je také emblémem kmene v židovské tradici (had je chápán křesťanskou tradicí velmi negativně), Dan také jako kmen propadl v jistém období modloslužbě.[2]

Svědkové Jehovovi definují pojem "AntiKrist" poněkud šířeji. Je to 'Podvodník s mnoha tvářemi'. Výraz "antikrist" se 'vztahuje na všechny, kdo popírají to, co Bible říká o Ježíši Kristu, kdo odporují jeho Království a kdo hrubě zacházejí s jeho následovníky.' Dále uvádí 'Toto označení zahrnuje také všechny jednotlivce, organizace i národy, jež falešně prohlašují, že zastupují Krista, nebo jež se neprávem stavějí do role Mesiáše tím, že troufale slibují věci, kterých může dosáhnout pouze Kristus - například zajištění pravého míru a bezpečí.'

Antikrist v ostatních náboženstvích[editovat | editovat zdroj]

Je zavádějící hovořit o „antikristu“ v souvislosti s jiným náboženstvím než křesťanstvím, přesto se toto označení používá pro bytosti nebo postavy vyskytující se v lidové tradici judaismu a islámu, neboť mají s Antikristem společné znaky, totiž to, že přijdou na konci dní, budou se vydávat za spasitele a budou se pokoušet ovládnout svět, avšak vzápětí budou skutečným spasitelem poraženi.

V judaismu[editovat | editovat zdroj]

Postava, která se v židovství blíží charakteristice Antikrista, je Armilus. Badatelé, jako Joseph Dan, se domnívají, že se pravděpodobně jedná o zkomoleninu jména Romulus a tudíž symbolizuje Řím. Armilus má na konci dní ovládnout celý svět a svést všechny národy kromě Izraele na scestí. Zároveň zabije Mesiáše syna Josefova a Izrael vyžene do pouště. Tehdy s k Izraeli připojí Mesiáš syn Davidův, který Armila zabije a nastolí mesiášský věk. Armilus se neobjevuje nikde v Bibli ani Talmudu, vyskytuje se v krátkých, anonymních spisech, které vznikaly většinou na Blízkém východě od 7. do 12. století. Armilus tak není součástí oficiální židovské eschatologie. Armilus je v některých z těchto spisů označován jako „ten, kterého národy nazývají Antikristem“.

V islámu[editovat | editovat zdroj]

V islámské eschatologii se vyskytuje postava jménem Dadždžal (arabsky: الدّجّال ad-Dadždžal, lhář, podvodník, často v sousloví المسيح الدّجّال Al-masích ad-dadždžal, falešný mesiáš). Jméno pochází nejspíše ze syrského/aramejského Mešicha degala. V islámu označuje falešného mesiáše, který bude po závěrečné bitvě, která se má odehrát u Jeruzaléma, poražen a zabit Ježíšem (Isou) při jeho návratu na zemi.

V kultuře a umění[editovat | editovat zdroj]

Antikrist je v umění, filmech a literatuře zpodobňován jako lhář, pokušitel, svůdce, symbol zla. Hlavně však jako odpůrce, pomlouvač a ničitel. V průběhu posledních dvou tisíc let historie proběhlo nespočet pokusů Antikrista identifikovat se skutečnými postavami.

Často je za Antikrista a tím i za zosobněné zlo, mezi mnoha jinými tyrany, označován např. Adolf Hitler. Kritici tohoto názoru namítají, že je to nepřesné, jelikož Adolf Hitler byl pokřtěným katolíkem a celý život ve svých dopisech často prohlašoval, že všechny jeho činy jsou v souladu s křesťanstvím. Druzí naopak namítají, že v souladu s Boží vůlí zjevenou v Bibli jeho činy zjevně nebyly.

Ve filmech a knihách je Antikrist často vtělen do dítěte, má magické schopnosti, ničí a usmrcuje nevinné lidi. Zde je patrně poznat archetyp protikladu dětské čisté a ďábelské mysli.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. THE LATIN TIBURTINE SIBYL [online]. [cit. 2008-08-26]. Dostupné online.  
  2. Sd 18, 30 (Kral, ČEP)