Jób

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Jób
Představa Williama Blakea jak Satan způsobuje Jobovy popáleniny.
Bydliště Land of Uz
Manžel(ka) Job's wife
Děti Keziah
Jemima
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jób (hebrejsky אִיּוֹב‎‎ Ijov, arabsky أَيُّوبٌ‎‎ Ajjúb, ) je biblická postava, vzor a prototyp trpícího spravedlivého. Jób je hlavní postavou stejnojmenné starozákonní knihy Jób, jež je v rámci Tanachu zařazena mezi Spisy. Jméno se vykládá jako „Pronásledovaný“ či „Vystavený nepřátelství“.[1]

Kniha Jób začíná představením Jóbova charakteru – popisuje ho jako spravedlivého a bohabojného člověka, kterému Bůh žehná. Nicméně Satan pomluví jeho bezúhonnost a Bůh, aby vyzkoušel jeho věrnost, vydá Joba do Satanových rukou. Výsledkem je osobní tragédie, která pro Joba představuje ztrátu dětí, bohatství a zdraví. Hlavní část textu sestává z přímé řeči Jóba a jeho tří přátel, kteří místo slov útěchy začínají nahlas předkládat své domněnky ohledně toho, proč Bůh dopustil, aby Jóba postihlo takové neštěstí. Kniha končí Božím vstupem do nekončící debaty a změnou Jóbova údělu, neboť právě on, na rozdíl od svých rádoby přátel, v Božích očích obstál. Bůh Jóba za jeho věrnost a stálost odměnil nejen tím, že mu dal větší bohatství, než měl dříve, ale dopřál mu, aby se mu znovu narodilo sedm synů a tři dcery. Poté, co Bůh změnil Jóbovi úděl, žil Jób ještě 140 let.[2]

Jób se v průběhu dějin stal synonymem pro každého spravedlivého, který nezaslouženě trpí, a jeho jméno začalo figurovat i ve známém úsloví „Jobova zpráva“ či „Jobova zvěst“, jež obecně označuje špatnou zprávu. Na druhé straně je však Jób i synonymem pro člověka, který v bolesti a utrpení zůstává stálý a dokáže své utrpení s pokorou přijmout. O velmi trpělivém člověku se proto říká, že je „trpělivý jak Job“.[3]

Jób je v islámském náboženství vnímán jako prorok.

Jóbův původ[editovat | editovat zdroj]

O rodovém původu Jóba kniha Jób mlčí. Udává pouze, že žil „v zemi Úsu“.[4] Nicméně Septuaginta ve svém apokryfním dodatku upřesňuje, že tato země se nacházela při hranicích Edómu a Arábie.[5] Prorok Jeremjáš v knize Pláč pak rovnou uvádí, že v zemi Úsu bydlí dcera edómská[6] neboli potomci Ezaua, kteří se rodově spříznili s potomky Chorejce Seíra,[7] jehož vnuk se jmenoval Ús.[8] Ať už tedy Jób byl potomkem těchto rodů nebo ne, žil na území těchto spřízněných rodů a ve své době byl považován za velmi vlivnou personu, neboť „předčil všechny syny dávnověku.“[9]

Podle židovské tradice byl Jób jeden ze tří rádců faraóna, který v době narození Mojžíše vydal rozkaz, aby byli synové Izraele v jeho zemi zotročeni[10] a posléze dokonce, aby byli všichni jejich novorození chlapci likvidování v Nilu.[11] Dcera tohoto krutého krále si však osvojila Mojžíše, jednoho z chlapců určených k likvidaci, a Mojžíš byl vychováván na faraónově dvoře. Jeden midraš uvádí, že v době, kdy byl Mojžíš ještě malý, srazil při jakési hře z hlavy faraóna královskou korunu, což bylo považováno za zlé znamení. Faraón se proto optal svých hlavních rádců, jimiž byli Jób, Bileám a Jetro, co má udělat. Na rozdíl od Bileáma, který radil Mojžíše zabít, a Jetra, který navrhl zkoušku s miskou zlaťáků a miskou rozpálených uhlíků, se Jób „raději vytratil, za což byl později stižen utrpením.“[12]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. HELLER, Jan. Výkladový slovník biblických jmen. Praha: Advent-Orion/Vyšehrad, 2003. ISBN 80-7172-865-9/80-7021-725-1. S. 56. 
  2. Jb 42, 16 (Kral, ČEP)
  3. ZAORÁLEK, Jaroslav. Lidová rčení. Praha: Levné knihy, a.s, 2009. ISBN 978-80-7309-753-0. S. 459. 
  4. Jb 1, 1 (Kral, ČEP)
  5. BIČ, Miloš. Výklady ke Starému zákonu III. Knihy naučné. Jób až Píseň písní. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1998. ISBN 80-7192-240-4. S. 21. 
  6. Pl 4, 21 (Kral, ČEP)
  7. Gn 36, 20 (Kral, ČEP)
  8. Gn 36, 28 (Kral, ČEP)
  9. Jb 1, 3 (Kral, ČEP)
  10. Ex 1, 11 (Kral, ČEP)
  11. Ex 1, 22 (Kral, ČEP)
  12. DIVECKÝ, Jan. Příběhy Tóry. Patnáct biblických zamyšlení. Praha: P3K, 2010. ISBN 978-80-87186-06-0. S. 81. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]