Přímá řeč

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Přímá řeč je literární figura, kterou tvoří jedna nebo několik vět vložených do vyprávění jako doslovný citát jiné osoby, než je vypravěč. Je uzavřena v uvozovkách a může být doprovozena uvozovací větou. Pokud uvozovací věta přímou řeč předchází, je oddělena dvojtečkou, pokud je do přímé řeči vložena, odděluje se z obou stran čárkou. Přímá řeč je samozřejmostí v divadelní hře, ve filmu atd.

Přímá řeč a citát[editovat | editovat zdroj]

Od vědeckého citátu, který nemusí obsahovat celou větu, cituje reálnou osobu a dokládá nějaké tvrzení, liší se přímá řeč tím, že obsahuje celou výpověď, která se obvykle přisuzuje literární postavě, a že slouží především k oživení vyprávění.

Příklady[editovat | editovat zdroj]

Přímou řeč lze psát třemi způsoby, lišící se pozicí uvozovací věty:

  • Karel řekl: „Vida, prší.“
  • „Vida, prší,“ řekl Karel.
  • „Vida, prší,“ řekl Karel, „vezmi si deštník.“

Nepřímá a polopřímá řeč[editovat | editovat zdroj]

Místo přímé řeči lze zvolit tzv. nepřímou řeč, při které nevypisujeme celý projev, ale pouze se na něj odkazujeme:

  • Karel řekl, že prší a že si má vzít deštník.

Některé složky jazyka se při převodu přímé řeči na nepřímou obvykle nepřenášejí. Především se to týká některých částic a citoslovcí:

  • No, to by ses musel víc snažit.“ - Říkal, že bych se musel víc snažit.

Kromě toho ovšem nepřímá řeč reprodukuje spíše záměr promluvy (ilokuci) než její samotný obsah (lokuci):

  • Alena: „Co koupíme Lence k narozeninám?“ – Bedřich: „Lenka má ráda růže.“ - Nepřímá řeč: Bedřich navrhoval, že máme Lence koupit růže.[1]

V nepřímé řeči se často užívá částice prý, která má zdůraznit, že se mluvčí neztotožňuje s obsahem promluvy:

  • Karel tvrdil, že prý venku prší, (ale já si tím nejsem jistý, já to nemohu potvrdit).

Polopřímá řeč je další alternativou přímé řeči:

  • Podle Karla prší, a že si prý má vzít deštník.

Ještě volnější variantou než nepřímá řeč je zpráva o řeči:

  • Karel říkal něco o dešti, ale moc jsem ho neposlouchal.[2]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. GREPL, Miroslav. Jak dál v syntaxi. Brno : Host, 2011. ISBN 978-80-7294-511-5. S. 66.  
  2. ŠTÍCHA, František. Akademická gramatika spisovné češtiny. Praha : Academia, 2013. S. 933.