Přímá řeč

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Přímá řeč je literární figura, kterou tvoří jedna nebo několik vět vložených do vyprávění jako doslovný citát jiné osoby, než je vypravěč. Je uzavřena v uvozovkách a může být doprovozena uvozovací větou. Pokud uvozovací věta přímou řeč předchází, je oddělena dvojtečkou, pokud je do přímé řeči vložena, odděluje se z obou stran čárkou. Přímá řeč je samozřejmostí v divadelní hře, ve filmu atd.

Přímá řeč a citát[editovat | editovat zdroj]

Od vědeckého citátu, který nemusí obsahovat celou větu, cituje reálnou osobu a dokládá nějaké tvrzení, liší se přímá řeč tím, že obsahuje celou výpověď, která se obvykle přisuzuje literární postavě, a že slouží především k oživení vyprávění.

Příklady[editovat | editovat zdroj]

Přímou řeč lze psát třemi způsoby, lišící se pozicí uvozovací věty:

  • Karel řekl: „Vida, prší.“
  • „Vida, prší,“ řekl Karel.
  • „Vida, prší,“ řekl Karel, „vezmi si deštník.“

Nepřímá a polopřímá řeč[editovat | editovat zdroj]

Místo přímé řeči lze zvolit tzv. nepřímou řeč, při které nevypisujeme celý projev, ale pouze se na něj odkazujeme:

  • Karel řekl, že prší a že si má vzít deštník.

Některé složky jazyka se při převodu přímé řeči na nepřímou obvykle nepřenášejí. Především se to týká některých částic a citoslovcí:

  • No, to by ses musel víc snažit.“ - Říkal, že bych se musel víc snažit.

Kromě toho ovšem nepřímá řeč reprodukuje spíše záměr promluvy (ilokuci) než její samotný obsah (lokuci):

  • Alena: „Co koupíme Lence k narozeninám?“ – Bedřich: „Lenka má ráda růže.“ - Nepřímá řeč: Bedřich navrhoval, že máme Lence koupit růže.[1]

V nepřímé řeči se často užívá částice prý, která má zdůraznit, že se mluvčí neztotožňuje s obsahem promluvy:

  • Karel tvrdil, že prý venku prší, (ale já si tím nejsem jistý, já to nemohu potvrdit).

Polopřímá řeč je další alternativou přímé řeči:

  • Podle Karla prší, a že si prý má vzít deštník.

Ještě volnější variantou než nepřímá řeč je zpráva o řeči:

  • Karel říkal něco o dešti, ale moc jsem ho neposlouchal.[2]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. GREPL, Miroslav. Jak dál v syntaxi. Brno: Host, 2011. ISBN 978-80-7294-511-5. S. 66. 
  2. ŠTÍCHA, František. Akademická gramatika spisovné češtiny. Praha: Academia, 2013. S. 933. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]