Lucifer

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Další významy jsou uvedeny na stránce Lucifer (rozcestník).
Socha jednoho z dvanácti světlonošů na sloupu Nejsvětější Trojice v Olomouci
Socha Lucifera v belgickém Liège, 1848, Guillaume Geefs

Lucifer (též Luciper) je podle křesťanské mytologie padlý anděl ztotožňovaný se Satanem. Podle jiných interpretací se vztahuje na panovníky novobabylonské dynastie.

Etymologie[editovat | editovat zdroj]

Jméno "Lucifer" pochází z latiny (lux = světlo, ferre = nést), kde znamená v překladu světlonoš, tj. v prvé řadě jitřenka (tj. jitřní hvězda, Venuše). Planetu Venuši pravděpodobně římští astrologové nazývali Lucifer, než dostala v křesťanské éře své dnešní jméno.[zdroj?]

Druhý list Petrův:

  • 1,19: donec dies inlucescat et lucifer oriatur in cordibus vestris.
  • 1,19: Tím se nám potvrzuje prorocké slovo, a činíte dobře, že se ho držíte; je jako svíce, svítící v temném místě, dokud se nerozbřeskne den a jitřenka vám nevzejde v srdci.

Svatý Jeroným překládá verš v knize Izajáš 14,12: Jak jsi spadl z nebe, třpytivá hvězdo, jitřenky synu! Jak jsi sražen k zemi, zotročovateli pronárodù! (lat.: Quomodo cecidisti de caelo lucifer qui mane oriebaris corruisti in terram qui vulnerabas gentes - „Jak jsi spadl z nebe, jitřenko, který jsi zrána vycházel, pospíšils k zemi, ty, jenž jsi zraňoval národy“). V původním významu tento verš nemá se Satanem nic společného.[zdroj?]

Lucifer ve Starém zákoně[editovat | editovat zdroj]

Jak již bylo řečeno, „Lucifer“ je jméno, kterým Jeroným přeložil hebrejský termín הילל בן שחר (helel ben šachar, „zářící, syn jitra“), kde „helel“ je termín pro planetu Venuši, „ben šachar“ označuje skutečnost, že vychází k ránu jako posel dne. V textu Izajáše se takto hovoří o babylonském králi, jenž byl pro svou pýchu svržen podobně jako zářící jitřenka. Někteří v této pasáži knihy Izajáš vidí odkaz na mýtus o Faethónovi.

Pozdější židovská tradice, kterou první církevní otcové dobře znali, hovořila o pádu andělů pod vedením Šemchazaje a Azazela (viz apokryf Kniha Henochova 6,6n.). Jiná legenda vyskytující se v midraši hovoří o kajícím Šemchazajovi zavěšeném mezi nebem a zemí jako hvězda, namísto aby byl uvržen do šeolu. Mýtus o Helelovi (Luciferovi) byl přenesen na Satana někdy v 1. století n. l. podle pseudoepigrafu Života Adama a Evy a apokryfní starozákoné Knihy Henochovy (29,4; 31,4).

Lucifer v křesťanské tradici[editovat | editovat zdroj]

Křesťanská tradice týkající se Lucifera vychází jednak z Jeronýmova překladu Izajáše, jednak čerpá i z Knihy Zjevení svatého Jana („Apokalypsy“) 12,7.10, kde Jan ztotožňuje dávného hada z Edenu s padlou hvězdou. Podobně ztotožňuje Lucifera se Satanem Tertullián (Contra Marcionem 11,17), Órigenés (In Ezechielem 3,356).

Plně rozvinutá křesťanská tradice založená na Jeronýmově překladu Izajáše 14,12 učinila z Lucifera jméno hlavního padlého anděla, který ztratil svou původní slávu jitřní hvězdy.[zdroj?] Pokud se Luciferem neoznačuje vlastní jméno Satana, používá se pro stav, ze kterého byl svržen a který ztratil.

Nový zákon, pokud hovoří o jitřní hvězdě nebo o Luciferovi (v překladu Vulgáty), označuje Ježíše Krista, „jitřní hvězdu“.[zdroj?]

Ve Vulgátě se slovo „lucifer“ používá na těchto místech:

  • Jób 11,17 - jitřní světlo;
  • Jób 38,32 - znamení zvěrokruhu;
  • Žalm 109,3 - jitřenka;
  • 2. list Petrův 1,19 - Ježíš Kristus;
  • Zjevení 22,16; 2,28 - Ježíš Kristus; hovoří však o stella matutina, „hvězda jitřní“, nikoli přímo o „Luciferovi“.
  • Sírachovec 50,6 - Šimon, syn Oniášův; hovoří však o stella matutina, „hvězda jitřní“, nikoli přímo o „Luciferovi“.

Ve východním křesťanství si Lucifer ponechal původní pozitivní význam („Ježíš Kristus“, viz Zj 2,28; 22,16).

V západním křesťanství se s tímto původním významem jitřní hvězdy můžeme setkat například v Velikonočním chvalozpěvu, starém hymnu zpívaném na Bílou sobotu.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]