Přeskočit na obsah

Seraf

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Bůh obklopen serafy (iluminace z Malé hodinky vévody z Berry, 14. stol.)

Seraf (hebrejsky שָׂרָף saraf, plurál שְׂרָפִים serafim) je jeden z řádů nebeských bytostí, o nichž se zmiňuje Starý zákon, konkrétně kniha Izajáš. Přes představy pozdního židovství se ze serafů stal v křesťanství jeden z řádů andělů tzv. kůrů.

Ve středověké teologii, vycházející především z díla mystika 6. století, Pseudo-Dionýsia Areopagity, tvoří serafové neboli serafíni v hierarchii andělů nejvyšší andělský kůr patřící do první trojice andělských kůrů. Chápou se jako ochránci Božího trůnu, kteří podle Iz 6,3 neustále zpívají Bohu chvalozpěvy: „Svatý, svatý, svatý Pán, Bůh zástupů! Nebe i země jsou plny tvé slávy.“ Tento zpěv se nazývá též hebrejsky Kádóš či řecky trisagion. Podle křesťanské teologie jsou serafové bytosti z čistého světla, jejichž světlo a žár jsou tak prudké, že by smrtelné bytosti v mžiku sežehlo.[zdroj?] Spolu s cherubíny a trůny jsou tyto andělské bytosti nejblíže samotného Boha, tedy v Sedmém nebi přímo u božího trůnu. Jejich název je spojen se slovem, které evokuje hoření či žhavost – proto jsou i oni spojováni s ohněm, který symbolicky znázorňuje jak očistu, tak lásku. Bývají znázorňováni se šesti zářivými křídly (dvěma si zakrývají tvář, dvěma nohy a posledním párem se pohybují). Jejich základním posláním je vstřebávat a odrážet božské světlo dalším andělským kůrům.

Serafové podle klasického výčtu

[editovat | editovat zdroj]

V umění se o serafech zmiňuje např. známá symbolistická báseň Havran Edgara Allana Poea.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]