Egyptský chrám

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Chrám
varianty hieroglyfického zápisu
R8 O6 X1
O1

hut neter

R8 O1
Z1

per neter

Ramesseum: vlastní kamenná chrámová stavba typu chrámu milionů let (uprostřed) je obklopena rozsáhlým komplexem cihlových hospodářských budov, příbytků kněří a dalších pozdějších staveb

Egyptský chrám je souhrnné označení pro několik různých typů staveb budovaných ve starověkém Egyptě pro potřeby náboženského kultu bohů a zemřelých panovníků tvořících zcela jedinečný typ sakrální architektury. Jednotlivé typy chrámů se v důsledku historických okolností, měnících se kultovních potřeb, povahy bohů a bohyň, kteří v nich byli uctíváni, a také v důsledku mytologického kontextu mohou značně lišit, vždy však sdílejí několik základních společných prvků.[1]

Architektonická a ideologická podoba chrámu prošla víceméně kontinuálním vývojem, který se završil v Pozdní době koncepcí chrámu jako posvátného obrazu celého kosmu zasazeného do profánního světa. V tomto smyslu byl chápán jako „achet na zemi“ či jako „obraz nebeského achetu“.[2] Jejím dozvukem se stala hermetická představa Egypta jako obrazu nebes a (metafyzicky pojatého) chrámu celého Univerza – „jediné země, která svým náboženstvím přivedla bohy na zemi, učitelka svatosti a zbožnosti.“[3]

Egyptský chrám měl dva základní aspekty odlišované od sebe rozdílnými termíny, jimiž byl označován.[4] Byl chápán především jako hut neter – „dům boha“, tj. jako místo, v němž bůh ve vlastní chrámové stavbě vybudované nejpozději od doby Nové říše vždy z kamene reálně přebývá a je v něm nepřetržitě přítomen. K tomuto rysu se vztahoval rozsáhlý a složitý každodenní chrámový rituál provozovaný kněžími. Jeho oporou bylo hospodářské zázemí chrámu, per neter – „domácnost boha“. Toto označení zahrnovalo veškerý chrámový majetek včetně statků, polností a dílen, z nichž pro potřeby kultu přicházely zásoby předkládané jako obětiny a uchovánané v rozsáhlých skladištích vybudovaných z nepálených cihel a přiléhajících k vlastnímu chrámu. Každý chrám tak byl nejen náboženským, ale i hospodářským centrem; jeho význam zpravidla souvisel s majetkem, který vlastnil.

Každý chrám se stavěl zevnitř ven. Čili začínalo se svatyní a pokračovalo se dál, takže chrám mohl být v následujících generacích dále rozšiřován a zvelebován. Příkladem tohoto může být Amonův chrám v Karnaku, který byl mnohokrát rozšiřován a sestává z mnoha pylonů, nádvoří i hypostylů.

Typy egyptských chrámů[editovat | editovat zdroj]

Typologie egyptských chrámů nebyla doposud objasněna. egyptologové na základě architektonických znaků odvozených zpravidla od účelu stavby rozeznávají (v abecedním pořadí):[1]

Struktura chrámu od Nové říše[editovat | editovat zdroj]

Chrám začíná velkou kamennou vstupní bránou, pylonem, který byl ozdobený vlajkovými stožáry. Žádný z těchto stožárů se sice do současnosti nedochoval, ovšem jejich přítomnost dosvědčují výklenky, které jsou v pylonech. Pylon samotný byl tvořen dvěma lichoběžníky a proto i výklenky pro stožáry byly s rostoucí výškou mělčí až splynuly s povrchem pylonu.

Za pylonem se nacházelo nádvoří lemované řadou sloupů (v případě chrámu v Luxoru je nádvoří lemované dvojitou řadou sloupů). To bylo jako jediné z celého chrámu přístupno prostým lidem. Ti tam však měli přístup jen o svátcích a byl zde vynášen kultovní obraz.

Za nádvořím se nalézala nejméně jedna sloupová síň. Z lidí mimo chrám sem měli přístup jen vysocí úředníci. Dál už vak mohli jen chrámoví kněží a faraon, který byl nejenom vládcem, ale zároveň i nejvyšším veleknězem všech bohů. V případě značně rozšiřovaných chrámů mohlo za hypostylem následovat další nádvoří a další hypostyl.

Za hypostylem se nacházela místnost s posvátnou bárkou. Ta byla postavena na vysokém podstavci a sloužila k přepravě vyobrazení božstva při procesích nebo při návštěvě boha/bohyně jiného chrámu. Pro tyto příležtostné návštěvy měly některé chrámy mezi hypostylem a sálem s bárkou místnost s obětním stolem, kde se obětovalo bohům při návštěvě chrámu jiným božstvem.

V nejzazší části chrámu stála samotná svatyně, v níž se nacházel naos, v němž byla uložena socha boha/bohyně. V některých chrámech se takovéto svatyně mohly nalézat dvě či tři, byl-li chrám zasvěcen vícero bohům. Božskému páru či dokonce triádě (božský pár + potomek). V případě zádušních chrámů bylo místo sálu s bárkou a svatyně prostor pro kultovní oběti zemřelému panovníkovi.[7]

Další části chrámu[editovat | editovat zdroj]

Dále se v chrámu nacházely pokladnice obsahující šperky a poklady boha/bohyně a chrámové archivy. V mnoha případech bylo také možno vstoupit na střechu chrámu, kde se pak prováděla astronomická pozorování.

V chrámovém areálu se také nacházelo posvátné jezero, které sloužilo k rituálnímu omývání kněží.

Celý chrámový komplex byl obehnán vysokou zdí z nepálených sušených cihel. Z těch byly postaveny také chrámové sýpky a příbytky kněží, kteří žili přímo v chrámovém areálu. Všechny hlavní stavby chrámu však byly vystavěny z kamene.

Mnohdy býval částí chrámových komplexů i nilometr, který sloužil k měření síly záplav a tím i k předběžnému výpočtu úrody, od čehož se odvozovala i míra zdanění. Nilometry jsou patrně jedinou částí staroegyptské architektury, která si zachovala svoji funkci a používanost i dlouhá léta po pádu civilizace, která je postavila. Jejich význam zmizel až se stavbou první přehrady v Asuánu, která ukončila cyklus záplav.

Některé významné egyptské chrámy[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam egyptských chrámů.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b VERNER, Miroslav; BAREŠ, Ladislav; VACHALA, Břetislav. Encyklopedie starověkého Egypta. Praha : Libri, 2007. 528 s. [Dále jen Encyklopedie]. ISBN 978-80-7277-306-0. S. 226–228.  
  2. ASSMANN, Jan. Egypt: theologie a zbožnost rané civilizace. Překlad Barbora Krumphanzlová, Ladislav Bareš. Praha : Oikuméné, 2002. 328 s. [Dále jen Assmann (2002)]. ISBN 80-7298-052-1. S. 53.  
  3. Asclepius, 25
  4. Assmann (1998), str. 42–45.
  5. Encyklopedie, str. 228.
  6. MÁLEK, Jaromír. Stará říše. In SHAW, Ian. Dějiny starověkého Egypta. Praha : BB/art, 2003. ISBN 80-7257-975-4. Kapitola 5, s. 124n.
  7. Olivia Zornová; Jak poznáme? - Umění Egypťanů; překlad: Ivana Vízdalová; Praha : Euromedia Group k.s., 2005. 128 s. ISBN 80-242-1478-4; s.34
  8. BRYAN, Betsy M. Chrám Hatšepsut. In WEEKS, Kent R. Údolí králů : hrobky a zádušní chrámy západních Théb. Čestlice : Rebo, 2002. ISBN 80-7234-247-9. S. 66–74.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]