Josef Bican

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Josef Bican
Josef Bican (1940)
Josef Bican (1940)
Narození 25. září 1913
Vídeň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 12. prosince 2001 (ve věku 88 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Místo pohřbení Vyšehradský hřbitov [1]
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přehled medailí
Fotbalová liga Československa
zlato 1939/1940 SK Slavia Praha
zlato 1940/1941 SK Slavia Praha
zlato 1941/1942 SK Slavia Praha
zlato 1942/1943 SK Slavia Praha
zlato 1946/1947 SK Slavia Praha
zlato 1948 SK Slavia Praha
Náhrobek "Pepiho" Bicana na pražském vyšehradském hřbitově

Josef „Pepi“ Bican (25. září 1913, Vídeň12. prosince 2001, Praha) byl proslulý česko-rakouský fotbalista a trenér, jeden z nejlepších fotbalistů 20. století.[2][3] Vstřelil 644 ligových branek a je členem klubu ligových kanonýrů (držitel odznaku číslo 1). Začínal ve vídeňských klubech a většinu své kariéry působil ve Slavii Praha. Reprezentoval rodné Rakousko a Československo, jehož občanství získal až po Mistrovství světa 1938.

Josef Bican měl být uveden do Síně slávy českého fotbalu v roce 2012, ale nestalo se tak, protože si to nepřál jeho syn Ivan Bican.[4] 25. září 2013 by se legendární kanonýr dožil 100 let[5] a právě u příležitosti tohoto výročí byl nakonec do Síně slávy českého fotbalu uveden[6].

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v české rodině ve Vídni jako prostřední ze tří dětí. Jeho otec František „Franci“ Bican byl také fotbalista a rakouský reprezentant, zemřel v roce 1921 na následky zranění z fotbalu.

Sportovní kariéra[editovat | editovat zdroj]

V mládí hrál za rakouskou reprezentaci, „Wunderteam“, ve kterém dal v devatenácti zápasech čtrnáct gólů. V roce 1934 se v dresu Rapidu Vídeň stal nejlepším střelcem rakouské ligy. O rok později přestoupil do Admiry Vídeň a v roce 1937 odešel do Slavie Praha[7], které pak zůstal věrný. V roce 1938 vyhrála Slavia tehdejší nejprestižnější mezinárodní klubovou soutěž Středoevropský pohár a Bican se stal jeho nejlepším střelcem. Životní formu měl v době druhé světové války, kdy se bohužel nehrály mezinárodní soutěže (pouze krátce po okupaci českých zemí reprezentoval v několika přátelských zápasech Čechy a Moravu). Po válce se o něj vážně zajímaly některé italské kluby, údajně nabízely 6 milionů jen za podpis smlouvy[ujasnit], ale Bican zůstal ve Slavii, z níž až v pozdním období kariéry odešel do Vítkovic, odkud se pak ještě po čtyřicítce krátce do Slavie vrátil.

Ligová bilance[editovat | editovat zdroj]

Ročník Zápasy Góly Klub
1937/38 19 24 Slavia Praha
1938/39 20 29 Slavia Praha
1939/40 22 49 Slavia Praha
1940/41 22 39 Slavia Praha
1941/42 22 45 Slavia Praha
1942/43 20 39 Slavia Praha
1943/44 26 57 Slavia Praha
1945/46 16 31 Slavia Praha
1946/47 23 43 Slavia Praha
1947/48 13 20 Slavia Praha
1948 7 20 Slavia Praha
1950 23 21 Vítkovice
1951 18 7 Vítkovice
1953 9 7 Slavia Praha
1954 14 11 Slavia Praha
1955 8 4 Slavia Praha
CELKEM 282 446

Reprezentace[editovat | editovat zdroj]

Za československou fotbalovou reprezentaci nastoupil poprvé proti Švédsku, v utkání hraném ve Stockholmu a nastřílel soupeřům tři branky. V utkání proti Rumunsku dokázal nastřílet soupeřům čtyři branky. Reprezentační kariéru mu narušila druhá světová válka.[8]

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Bican zastával názor, že každý vrcholový fotbalista by měl být profesionál, protože je to zaměstnání jako každé jiné a fotbalisté baví lidi, kteří za to platí jako v divadle. Ve Slavii se tím řídili, a tak měl plat 5 tisíc korun v době, kdy ostatní hráči brali okolo 1 500 Kč. Po převratovém roce 1948 se jeho život velice změnil, komunisté v něm viděli třídního nepřítele a ve Slavii buržoazní klub. Stal se pak pomocným dělníkem v hutích na Kladně. Existují fotografie, kde je zobrazen s lopatou v ruce, jak nakládá jakýsi vlak.

Dlouhá léta žil v pražských Holešovicích, poblíž přístavu, kromě jiného hrával za starou gardu, dále hrál tenis a velmi dobře nohejbal. Ve své době běhal stovku za 10,8 vteřiny[8], což by i dnes stačilo na finále v české extralize. Miloval rybaření v Tróji, kde později objevil kolonii koček, které si vzal na starost a často ji krmil. Podle dobových informací za ním jezdili z nočních vináren pod okna jeho bytu jeho velký obdivovatel Jiří Trnka s Janem Werichem, který na Bicana jako nesportovec poněkud žárlil. Vdova Jarmila jako majitelka domu v Michli nechala na jeho počest a pro sparťansko-slávistické usmíření vytvořit malý salónek v rodinné restauraci Sparta, který stále existuje. Zemřela 12. prosince 2011, tedy přesně 10 let po svém manželovi.

Trenérská kariéra[editovat | editovat zdroj]

Po ukončení hráčské kariéry ve 46 letech pracoval jako trenér.[9][8] Vedl Slavii Praha, Kladno, Liberec a Brno. Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let trénoval také v Belgii.

Zajímavost[editovat | editovat zdroj]

V roce 1998 po něm byla pojmenována planetka 10634 (Pepibican)[10].

Úspěchy[editovat | editovat zdroj]

Klubové[editovat | editovat zdroj]

  • Vítěz Středoevropského poháru: 1938
  • 6× Mistr ligy: 1939/40, 1940/41, 1941/42, 1942/43, 1946/47,1948
  • 3× Vítěz Českého poháru: 1941, 1942, 1945
  • Celkově vstřelil přes 5000 gólů (včetně přátelských utkání) [8]

Individuální[editovat | editovat zdroj]

  • 5× vítěz European golden boot (zlaté kopačky)
  • nejčastější ligový střelec (podle světové asociace IFFHS,uděleno v roce 2001)
  • nejlepší střelec 20. století (spolu s Pelém a Uwe Seelerem, uděleno v roce 1997)
  • 12× král ligových střelců (11× v ČR a 1 × v Rakousku)
  • nejlepší střelec Středoevropského poháru: 1938
  • držitel plakety J. W. Maddena č. 1

Statistika v 1.lize[editovat | editovat zdroj]

(pouze ověřené góly a zápasy)

Ročník Klub Zápasy Branky
1931/32 Rakousko Rapid Wien 8 10
1932/33 Rakousko Rapid Wien 16 11
1933/34 Rakousko Rapid Wien 22 28
1934/35 Rakousko Rapid Wien 3 4
1935/36 Rakousko Admira Wien 15 8
1936/37 Rakousko Admira Wien 11 10
1937/38 Československo Slavia Praha 19 22
1938/39 Československo Slavia Praha 20 29
1939/40 Protektorát Čechy a Morava Slavia Praha 22 50
1940/41 Protektorát Čechy a Morava Slavia Praha 22 38
1941/42 Protektorát Čechy a Morava Slavia Praha 22 45
1942/43 Protektorát Čechy a Morava Slavia Praha 20 39
1943/44 Protektorát Čechy a Morava Slavia Praha 26 57
1945/46 Československo Slavia Praha 16 31
1946/47 Československo Slavia Praha 23 43
1947/48 Československo Slavia Praha 13 20
1948 Československo Slavia Praha 7 21
1949 Československo Vítkovické Železárny (2.liga) 17 44
1950 Československo Vítkovické Železárny 23 22
1951 Československo Vítkovické Železárny 18 8
1952 Československo Hradec Králové (2.liga) 9 19
1953 Československo Slavia Praha 9 7
1954 Československo Slavia Praha 14 11
1955 Československo Slavia Praha 8 4
1956 Československo Slavia Praha - -
1957/58 Československo Spartak Brno ZJŠ (3.liga) 2 2
1931-56 CELKEM 357 518

tučně vyznačené sezony = král střelců

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. hrob Josefa Bicana na vyšehradském hřbitově v Praze
  2. Bican je druhým nejlepším kanonýrem všech dob, hned za Pelém. Sport.cz [online]. 2011-01-21 [cit. 2018-08-17]. Dostupné online. 
  3. JAKOUBEK, Jiří. POHNUTÉ OSUDY: Pepi Bican. Nejlepší střelec 20. století a ‚příslušník buržoazie‘. Lidovky.cz [online]. 2015-11-02 [cit. 2018-08-17]. Dostupné online. 
  4. http://fotbal.idnes.cz/bican-ve-fotbalove-sini-slavy-nebude-jeho-syn-si-to-nepreje-pag-/fot_reprez.aspx?c=A120222_095327_fot_reprez_mah
  5. http://fotbal.idnes.cz/bican-by-se-dozil-sta-let-080-/fotbal.aspx?c=A130924_184140_fotbal_rou
  6. http://fotbal.idnes.cz/fotbalista-pepi-bican-sin-slavy-d35-/fot_reprez.aspx?c=A130925_124957_fot_reprez_pes
  7. ŠÁLEK, Zdeněk. Slavné nohy. Praha: Práce, 1980. Kapitola Bican Josef, s. 172. 
  8. a b c d Slavné nohy, s. 173
  9. BARTOŠ, Josef; KOVÁŘOVÁ, Stanislava; TRAPL, Miloš. Osobnosti českých dějin. Olomouc: ALDA, 1995. ISBN 80-85600-39-0. Kapitola Bican Josef, s. 21. 
  10. http://planety.astro.cz/planetka-10634

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PONDĚLÍK, Josef. Bican - pět tisíc gólů. Praha: Olympia, 1971. 334 s. 
  • Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století. I., A–M / Milan Churaň a kol.. 2. vyd. Praha: Libri, 1998. 467 s. ISBN 80-85983-44-3. S. 45. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 94. 
  • Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 51. 
  • ZWICKER, Stefan: Josef „Pepi“ Bican (1913–2001) – ein Mittelstürmer und die Abseitsfallen der Geschichte. In: Dittmar Dahlmann, Anke Hilbrenner, Britta Lenz (Hrsg.): Überall ist der Ball rund. Geschichte und Gegenwart des Fußballs in Ost- und Südosteuropa. Essen: Klartext. 2006, S. 119–140.
  • 100 let českého sportu 1918-2018. 1. vyd. Praha: Olympia, 2018. 400 s. ISBN 978-80-7376-521-7. S. 98-99. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]