Josef Bican

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Josef Bican
Josef Bican (1940)
Josef Bican (1940)
Narození 25. září 1913
Vídeň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 12. prosince 2001 (ve věku 88 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Místo pohřbení Vyšehradský hřbitov [1]
Ocenění Čestné občanství hlavního města Prahy
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přehled medailí
Fotbalová liga Rakousko
zlato 1934/1935 Rapid Wien
zlato 1935/1936 Admira Wien
zlato 1936/1937 Admira Wien
Fotbalová liga Protektorát / Československo
zlato 1939/1940 SK Slavia Praha
zlato 1940/1941 SK Slavia Praha
zlato 1941/1942 SK Slavia Praha
zlato 1942/1943 SK Slavia Praha
zlato 1946/1947 SK Slavia Praha
zlato 1948 (titul neudělen) SK Slavia Praha
Náhrobek "Pepiho" Bicana na pražském vyšehradském hřbitově

Josef „Pepi“ Bican (25. září 1913, Vídeň12. prosince 2001, Praha) byl proslulý česko-rakouský fotbalista a trenér, jeden z nejlepších fotbalistů 20. století.[2][3] Vstřelil 644 ligových branek a je členem klubu ligových kanonýrů (držitel odznaku číslo 1). Začínal ve vídeňských klubech a většinu své kariéry působil ve Slavii Praha. Reprezentoval rodné Rakousko (i na Mistrovství světa 1934 – 4. místo) a Československo, jehož občanství získal až po Mistrovství světa 1938.

25. září 2013 by se legendární kanonýr dožil 100 let[4] a u příležitosti tohoto výročí byl uveden do Síně slávy českého fotbalu.[5]

Hráčská kariéra[editovat | editovat zdroj]

V mládí hrál za rakouskou reprezentaci, „Wunderteam“, ve kterém dal v devatenácti zápasech čtrnáct gólů. V roce 1934 se v dresu Rapidu Vídeň stal nejlepším střelcem rakouské ligy. O rok později přestoupil do Admiry Vídeň a v roce 1937 odešel do Slavie Praha[6], které pak zůstal věrný. V roce 1938 vyhrála Slavia tehdejší nejprestižnější mezinárodní klubovou soutěž Středoevropský pohár a Bican se stal jeho nejlepším střelcem. Životní formu měl v době druhé světové války, kdy se bohužel nehrály mezinárodní soutěže (pouze krátce po okupaci českých zemí reprezentoval v několika přátelských zápasech Čechy a Moravu). Po válce se o něj vážně zajímaly některé italské kluby, údajně nabízely 6 milionů jen za podpis smlouvy[ujasnit], ale Bican zůstal ve Slavii, z níž až v pozdním období kariéry odešel do Vítkovic, odkud se pak ještě po čtyřicítce krátce do Slavie vrátil.

Bilance v ČSR/ČR 1. lize[editovat | editovat zdroj]

Jen česká a československá 1. liga:

Ročník Zápasy Góly Klub
1937/38 19 24 Slavia Praha
1938/39 20 29 Slavia Praha
1939/40 22 49 Slavia Praha
1940/41 22 39 Slavia Praha
1941/42 22 45 Slavia Praha
1942/43 20 39 Slavia Praha
1943/44 26 57 Slavia Praha
1945/46 16 31 Slavia Praha
1946/47 23 43 Slavia Praha
1947/48 13 20 Slavia Praha
1948 7 20 Slavia Praha
1950 23 21 Vítkovice
1951 18 7 Vítkovice
1953 9 7 Slavia Praha
1954 14 11 Slavia Praha
1955 8 4 Slavia Praha
CELKEM 282 446

Ligová statistika celkem[editovat | editovat zdroj]

(pouze ověřené góly a zápasy)

Ročník Klub Zápasy Branky
1931/32 Rakousko Rapid Wien 8 10
1932/33 Rakousko Rapid Wien 16 11
1933/34 Rakousko Rapid Wien 22 28
1934/35 Rakousko Rapid Wien 3 4
1935/36 Rakousko Admira Wien 15 8
1936/37 Rakousko Admira Wien 11 10
1937/38 Československo Slavia Praha 19 22
1938/39 Československo Slavia Praha 20 29
1939/40 Protektorát Čechy a Morava Slavia Praha 22 50
1940/41 Protektorát Čechy a Morava Slavia Praha 22 38
1941/42 Protektorát Čechy a Morava Slavia Praha 22 45
1942/43 Protektorát Čechy a Morava Slavia Praha 20 39
1943/44 Protektorát Čechy a Morava Slavia Praha 26 57
1945/46 Československo Slavia Praha 16 31
1946/47 Československo Slavia Praha 23 43
1947/48 Československo Slavia Praha 13 20
1948 Československo Slavia Praha 7 21
1949 Československo Vítkovické Železárny (2.liga) 17 44
1950 Československo Vítkovické Železárny 23 22
1951 Československo Vítkovické Železárny 18 8
1952 Československo Hradec Králové (2.liga) 9 19
1953 Československo Slavia Praha 9 7
1954 Československo Slavia Praha 14 11
1955 Československo Slavia Praha 8 4
1956 Československo Slavia Praha - -
1957/58 Československo Spartak Brno ZJŠ (3.liga) 2 2
1931-56 CELKEM 357 518

tučně vyznačené sezony = král střelců

Reprezentace[editovat | editovat zdroj]

Za Rakousko hrál v letech 1933-1936 (19 zápasů, 14 gólů). Byl účastníkem Mistrovství světa 1934, kde Rakušané skončili na 4. místě, sám skóroval v 1. kole v prodloužení proti Francii.

Za Československo hrál v roce 1938 a v letech 1946-1949 (celkem 14 zápasů, 12 gólů). Poprvé nastoupil proti Švédsku, v utkání hraném ve Stockholmu nastřílel soupeřům tři branky. V utkání proti Rumunsku dokázal nastřílet soupeřům čtyři branky. Reprezentační kariéru mu narušila druhá světová válka.[7]

Za protektorát Čechy a Morava hrál v roce 1939 (2 zápasy, 6 gólů). V každém utkání dal 3 góly - proti "Ostmarce" (neboli Rakousku, které bylo součástí Německa) a v "přátelském" zápase s Německem, který skončil 4:4. Zajímavostí je, že za Německo dal v onom utkání hattrick i Rakušan Franz Binder, Bicanův někdejší spoluhráč z Rapidu.

Údajně bylo Bicanovi na žádost samotného Hitlera nabízeno, aby reprezentoval Německo, ale on odmítl s odůvodněním, že je Čech.[zdroj?]

Trenérská kariéra[editovat | editovat zdroj]

Po ukončení hráčské kariéry ve 46 letech pracoval jako trenér.[8][7] Vedl Slavii Praha, Liberec, Brno a Kladno. Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let trénoval také v Belgii.

V Brně byl ve 3. lize od 8. do 22. kola v sezoně, která se hrála tříkolově od jara 1957 do jara 1958. Do některých zápasů ještě naskočil i jako hrající trenér a navíc i skóroval.

Rodina a osobní život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v české rodině ve Vídni jako prostřední ze tří dětí. Jeho otec František „Franci“ Bican byl také fotbalista a rakouský reprezentant, zemřel v roce 1921 na následky zranění z fotbalu.

Bican zastával názor, že každý vrcholový fotbalista by měl být profesionál, protože je to zaměstnání jako každé jiné a fotbalisté baví lidi, kteří za to platí jako v divadle. Ve Slavii se tím řídili, a tak měl plat 5 tisíc korun v době, kdy ostatní hráči brali okolo 1 500 Kč. Po převratovém roce 1948 se jeho život velice změnil, komunisté v něm viděli třídního nepřítele a ve Slavii buržoazní klub. Stal se pak pomocným dělníkem v hutích na Kladně. Existují fotografie, kde je zobrazen s lopatou v ruce, jak nakládá jakýsi vlak.

Dlouhá léta žil v pražských Holešovicích, poblíž přístavu, kromě jiného hrával za starou gardu, dále hrál tenis a velmi dobře nohejbal. Ve své době běhal stovku za 10,8 vteřiny[7], což by i dnes stačilo na finále v české extralize. Miloval rybaření v Tróji, kde později objevil kolonii koček, které si vzal na starost a často ji krmil. Podle dobových informací za ním jezdili z nočních vináren pod okna jeho bytu jeho velký obdivovatel Jiří Trnka s Janem Werichem, který na Bicana jako nesportovec poněkud žárlil. Vdova Jarmila jako majitelka domu v Michli nechala na jeho počest a pro sparťansko-slávistické usmíření vytvořit malý salónek v rodinné restauraci Sparta, který stále existuje. Zemřela 12. prosince 2011, tedy přesně 10 let po svém manželovi.

Zajímavost[editovat | editovat zdroj]

V roce 1998 po něm byla pojmenována planetka 10634 (Pepibican)[9].

Úspěchy[editovat | editovat zdroj]

Klubové[editovat | editovat zdroj]

  • Vítěz Středoevropského poháru: 1938
  • 3× Mistr rakouské ligy: 1934/35, 1935/36, 1936/37
  • 5× Mistr české / československé ligy: 1939/40, 1940/41, 1941/42, 1942/43, 1946/47 (podzim 1948 titul neudělen)
  • 3× Vítěz Českého poháru: 1941, 1942, 1945

Reprezentační[editovat | editovat zdroj]

  • MS 1934: 4. místo s Rakouskem

Individuální[editovat | editovat zdroj]

  • 5× vítěz European golden boot (zlaté kopačky)
  • nejčastější ligový střelec (podle světové asociace IFFHS, uděleno v roce 2001)
  • nejlepší střelec 20. století (spolu s Pelém a Uwe Seelerem, uděleno v roce 1997)
  • 12× král ligových střelců (11× v ČR a 1× v Rakousku)
  • nejlepší střelec Středoevropského poháru: 1938
  • držitel plakety J. W. Maddena č. 1
  • celkově vstřelil údajně přes 5000 gólů (včetně přátelských utkání)[7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. hrob Josefa Bicana na vyšehradském hřbitově v Praze
  2. Bican je druhým nejlepším kanonýrem všech dob, hned za Pelém. Sport.cz [online]. 2011-01-21 [cit. 2018-08-17]. Dostupné online. 
  3. JAKOUBEK, Jiří. POHNUTÉ OSUDY: Pepi Bican. Nejlepší střelec 20. století a ‚příslušník buržoazie‘. Lidovky.cz [online]. 2015-11-02 [cit. 2018-08-17]. Dostupné online. 
  4. JAKOUBEK, Jiří. Noblesní Bican hrál vždy fér. Legendární kanonýr by se dožil 100 let. iDNES.cz [online]. MAFRA, a.s., 2013-09-25 [cit. 2019-09-27]. Dostupné online. 
  5. iDNES.cz; ČTK. Bican s šálou slávistických ultras na krku vstoupil do Síně slávy. iDNES.cz [online]. MAFRA, a.s., 2013-09-25 [cit. 2019-09-27]. Dostupné online. 
  6. ŠÁLEK, Zdeněk. Slavné nohy. Praha: Práce, 1980. Kapitola Bican Josef, s. 172. 
  7. a b c d Slavné nohy, s. 173
  8. BARTOŠ, Josef; KOVÁŘOVÁ, Stanislava; TRAPL, Miloš. Osobnosti českých dějin. Olomouc: ALDA, 1995. ISBN 80-85600-39-0. Kapitola Bican Josef, s. 21. 
  9. http://planety.astro.cz/planetka-10634

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PONDĚLÍK, Josef. Bican - pět tisíc gólů. Praha: Olympia, 1971. 334 s. 
  • Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století. I., A–M / Milan Churaň a kol.. 2. vyd. Praha: Libri, 1998. 467 s. ISBN 80-85983-44-3. S. 45. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 94. 
  • Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 51. 
  • ZWICKER, Stefan: Josef „Pepi“ Bican (1913–2001) – ein Mittelstürmer und die Abseitsfallen der Geschichte. In: Dittmar Dahlmann, Anke Hilbrenner, Britta Lenz (Hrsg.): Überall ist der Ball rund. Geschichte und Gegenwart des Fußballs in Ost- und Südosteuropa. Essen: Klartext. 2006, S. 119–140.
  • 100 let českého sportu 1918-2018. 1. vyd. Praha: Olympia, 2018. 400 s. ISBN 978-80-7376-521-7. S. 98-99. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]