Josef Bican

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Josef Bican
Náhrobek "Pepiho" Bicana na pražském vyšehradském hřbitově
Náhrobek "Pepiho" Bicana na pražském
vyšehradském hřbitově
Narození 25. září 1913
Vídeň
Úmrtí 12. prosince 2001 (ve věku 88 let)
Praha
Místo odpočinku Vyšehradský hřbitov
Povolání fotbalista
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přehled medailí
Fotbalová liga Československa
Zlatá medaile 1939/1940 SK Slavia Praha
Zlatá medaile 1940/1941 SK Slavia Praha
Zlatá medaile 1941/1942 SK Slavia Praha
Zlatá medaile 1942/1943 SK Slavia Praha
Zlatá medaile 1946/1947 SK Slavia Praha
Zlatá medaile 1948 SK Slavia Praha

Josef „Pepi“ Bican (25. září 1913, Vídeň12. prosince 2001, Praha) byl proslulý česko-rakouský fotbalista, trenér a podle některých nejlepší hráč, který kdy hrál českou nejvyšší soutěž. Vstřelil 644 ligových branek a je členem klubu ligových kanonýrů (držitel odznaku číslo 1), celkem v kariéře nastřílel hodně přes 4500 gólů. Většinu své kariéry působil ve Slavii Praha. Josef Bican měl být uveden do Síně slávy českého fotbalu v roce 2012, ale nestalo se tak, protože si to nepřál jeho syn Ivan Bican.[1] 25.9.2013 by se legendární kanonýr dožil 100 let[2] a právě u příležitosti tohoto výročí byl nakonec do Síně slávy českého fotbalu uveden[3].

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v české rodině ve Vídni jako prostřední ze tří dětí. Jeho otec František „Franci“ Bican byl také skvělý fotbalista a rakouský reprezentant, zemřel v roce 1921 na následky zranění z fotbalu.

Sportovní kariéra[editovat | editovat zdroj]

V mládí hrál za rakouskou reprezentaci, „Wunderteam“, ve kterém dal v devatenácti zápasech čtrnáct gólů. V roce 1934 se v dresu Rapidu Vídeň stal nejlepším střelcem rakouské ligy. O rok později přestoupil do Admiry Vídeň a v roce 1937 odešel do Slavie Praha[4], které pak zůstal věrný. V roce 1938 vyhrála Slavia Středoevropský pohár, který měl v té době podobnou hodnotu jako dnes Pohár mistrů a Bican se stal jeho nejlepším střelcem. Svoji životní formu měl v době druhé světové války. Po válce se o něj vážně zajímaly některé italské kluby, mohl mít 6 milionů jen za podpis smlouvy, ale on zůstal ve Slavii.

Ligová bilance[editovat | editovat zdroj]

Ročník Zápasy Góly Klub
1937/38 19 24 Slavia Praha
1938/39 20 29 Slavia Praha
1939/40 22 49 Slavia Praha
1940/41 22 39 Slavia Praha
1941/42 22 45 Slavia Praha
1942/43 20 39 Slavia Praha
1943/44 26 57 Slavia Praha
1945/46 16 31 Slavia Praha
1946/47 23 41 Slavia Praha
1947/48 13 20 Slavia Praha
1948 7 20 Slavia Praha
1950 23 21 Vítkovice
1951 18 7 Vítkovice
1953 9 7 Slavia Praha
1954 14 11 Slavia Praha
1955 8 4 Slavia Praha
CELKEM 282 444

Reprezentace[editovat | editovat zdroj]

V československé fotbalové reprezentaci debutoval proti Švédsku v utkání hraném ve Stockholmu a nastřílel soupeřům tři branky. V utkání proti Rumunsku dokázal nastřílet soupeřům čtyři branky. Reprezentační kariéru mu narušila druhá světová válka.[5]

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Šlo o fotbalistu, který zastával názor, že každý vrcholový fotbalista by měl být profesionál, protože je to zaměstnání jako každé jiné a fotbalisté baví lidi, kteří za to platí jako v divadle. Ve Slavii se tím řídili, a tak měl plat 5 tisíc korun v době, kdy měli ostatní hráči tisíc pět set korun. Po převratovém roce 1948 se jeho život velice změnil, komunisté v něm viděli třídního nepřítele a ve Slavii buržoazní klub. Stal se pak pomocným dělníkem v hutích na Kladně. Existují fotografie, kde je zobrazen s lopatou v ruce, jak nakládá jakýsi vlak. Později, než skončil kariéru v 46 letech ve Vítkovicích, pracoval jako trenér, a to i v Belgii.

Dlouhá léta žil v pražských Holešovicích, poblíž přístavu, kromě jiného hrával za starou gardu, dále hrál tenis a velmi dobře nohejbal. Ve své době běhal stovku za 10,8 sek.[5], což by i dnes stačilo na finále v české extralize. Miloval chození na ryby do Tróje, kde později objevil kolonii koček, které si vzal na starost a často ji krmil. Podle dobových informací za ním jezdili z nočních vináren pod okna jeho bytu Jiří Trnka s Janem Werichem, který jej uctíval a tak Werich jako nesportovec na něj proto dosti žárlil. Vdova Jarmila, jako majitelka domu v Michli, nechala na jeho počest a pro sparťansko-slávistické usmíření vytvořit malý salónek v rodinné restauraci Sparta, který stále existuje. Zemřela 12. prosince 2011, tedy přesně 10 let po svém manželovi.

Trenérská kariéra[editovat | editovat zdroj]

Později se stal také trenérem.[6][5] Trénoval např. Slavii Praha, Kladno, Liberec, Brno aj. Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let trénoval také v Belgii.

Zajímavost[editovat | editovat zdroj]

V roce 1998 po něm byla pojmenována planetka 10634 (Pepibican)[7].

Úspěchy[editovat | editovat zdroj]

Klubové[editovat | editovat zdroj]

  • Vítěz Středoevropského poháru: 1938
  • 6× Mistr ligy: 1939/40, 1940/41, 1941/42, 1942/43, 1946/47,1948
  • 3× Vítěz Českého poháru: 1941, 1942, 1945
  • Celkově vstřelil přes 5000 gólů[5]

Individuální[editovat | editovat zdroj]

  • 5× vítěz European golden boot (zlaté kopačky)
  • nejčastější ligový střelec (podle světové asociace IFFHS,uděleno v roce 2001)
  • nejlepší střelec 20. století (spolu s Pelém a Uwe Seelerem, uděleno v roce 1997)
  • 12× král ligových střelců (11× v ČR a 1 × v Rakousku)
  • nejlepší střelec Středoevropského poháru: 1938
  • držitel plakety J. W. Maddena č. 1

Statistika v 1.lize[editovat | editovat zdroj]

(pouze ověřené góly a zápasy)

Ročník Klub Zápasy Branky
1931/32 Rakousko Rapid Wien 8 10
1932/33 Rakousko Rapid Wien 16 11
1933/34 Rakousko Rapid Wien 22 28
1934/35 Rakousko Rapid Wien 3 4
1935/36 Rakousko Admira Wien 15 8
1936/37 Rakousko Admira Wien 11 10
1937/38 Československo Slavia Praha 19 22
1938/39 Československo Slavia Praha 20 29
1939/40 Protektorát Čechy a Morava Slavia Praha 22 50
1940/41 Protektorát Čechy a Morava Slavia Praha 22 38
1941/42 Protektorát Čechy a Morava Slavia Praha 22 45
1942/43 Protektorát Čechy a Morava Slavia Praha 20 39
1943/44 Protektorát Čechy a Morava Slavia Praha 26 57
1945/46 Československo Slavia Praha 16 31
1946/47 Československo Slavia Praha 23 43
1947/48 Československo Slavia Praha 13 20
1948 Československo Slavia Praha 7 21
1949 Československo Vítkovické Železárny (2.liga) 17 44
1950 Československo Vítkovické Železárny 23 22
1951 Československo Vítkovické Železárny 18 8
1952 Československo Hradec Králové (2.liga) 9 19
1953 Československo Slavia Praha 9 7
1954 Československo Slavia Praha 14 11
1955 Československo Slavia Praha 8 4
1956 Československo Slavia Praha - -
1957/58 Československo Spartak Brno ZJŠ (3.liga) 2 2
1931-56 CELKEM 357 518

tučně vyznačené sezony = král střelců

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://fotbal.idnes.cz/bican-ve-fotbalove-sini-slavy-nebude-jeho-syn-si-to-nepreje-pag-/fot_reprez.aspx?c=A120222_095327_fot_reprez_mah
  2. http://fotbal.idnes.cz/bican-by-se-dozil-sta-let-080-/fotbal.aspx?c=A130924_184140_fotbal_rou
  3. http://fotbal.idnes.cz/fotbalista-pepi-bican-sin-slavy-d35-/fot_reprez.aspx?c=A130925_124957_fot_reprez_pes
  4. ŠÁLEK, Zdeněk. Slavné nohy. Praha : Práce, 1980. Kapitola Bican Josef, s. 172.  
  5. a b c d Slavné nohy, s. 173
  6. BARTOŠ, Josef; KOVÁŘOVÁ, Stanislava; TRAPL, Miloš. Osobnosti českých dějin. Olomouc : ALDA, 1995. ISBN 80-85600-39-0. Kapitola Bican Josef, s. 21.  
  7. http://www.astro.cz/planetky/detail.phtml?number=10634

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století. I., A–M / Milan Churaň a kol.. 2. vyd. Praha : Libri, 1998. 467 s. ISBN 80-85983-44-3. S. 45.  
  • Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha : Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 51.  
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 94.  
  • ZWICKER, Stefan: Josef „Pepi“ Bican (1913–2001) – ein Mittelstürmer und die Abseitsfallen der Geschichte. In: Dittmar Dahlmann, Anke Hilbrenner, Britta Lenz (Hrsg.): Überall ist der Ball rund. Geschichte und Gegenwart des Fußballs in Ost- und Südosteuropa. Essen: Klartext. 2006, S. 119–140.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]