Přeskočit na obsah

FC Schalke 04

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
FC Schalke 04
NázevFußballclub Gelsenkirchen-Schalke 04 e. V.
PřezdívkaDie Königsblauen[1]
Die Knappen[2]
ZeměNěmeckoNěmecko Německo
MěstoGelsenkirchen
Založen1904
AsociaceNěmecko DFB
Domácí dres
Venkovní dres
Alternativní
Soutěž2. Bundesliga
2024/2514. místo
StadionVeltins-Arena, Gelsenkirchen
Souřadnice51°33′33″ s. š., 7°3′46″ v. d.
Kapacita62 271 diváků
Vedení
VlastníkClemens Tönnies
PrezidentNěmecko Christian Heidel
TrenérNizozemsko Kees van Wonderen
Oficiální webová stránka
Největší úspěchy
Ligové tituly7× mistr Německa
Domácí trofeje5× DFB-Pokal
1× DFL-Supercup
1× DFB-Ligapokal
Mezinárodní trofeje1× Pohár / Evropská liga UEFA
Některá data mohou pocházet z datové položky.

FC Schalke 04 (celým názvem: Fußballclub Gelsenkirchen-Schalke 04 e. V.) je německý sportovní klub, který sídlí ve městě Gelsenkirchen v Severním Porýní-Vestfálsku. Založen byl 4. května 1904 pod názvem Westfalia Schalke. Svůj současný název nese od roku 1912. Od sezóny 1991/92 působil v Bundeslize, německé nejvyšší fotbalové soutěži, ovšem v sezóně 2020/21 se umístil poslední a sestoupil do 2. Bundesligy. Své domácí zápasy odehrává na stadionu Veltins-Arena s kapacitou 62 271 diváků.

Nejslavnější éru klub prožíval v období nacistického režimu, kdy se mu povedlo probojovat devětkrát do finále celoněmeckého mistrovství, v němž pak zvítězil v šesti případech. I kvůli těmto úspěchům se v průběhu následujících let začalo mluvit o tehdejší přízni Hitlera k samotnému klubu.[3] Poslední a celkově sedmý titul získal klub sezóně 1957/58. Největším rivalem Schalke je další úspěšný klub z regionu Porýní, Borussia Dortmund.[1]

Mezi největší mezinárodní úspěchy pak patří vítězství v Poháru UEFA v sezóně 1996/97 a semifinále Ligy mistrů.

Mimo mužský fotbalový oddíl má sportovní klub i jiné oddíly, mj. oddíl basketbalu, elektronického sportu (FC Schalke 04 Esports), házené, lehké atletiky a stolního tenisu.

Historie

[editovat | editovat zdroj]

Založení klubu a úspěšná období v první polovině 20. století

[editovat | editovat zdroj]

Klub byl založen 4. května 1904 skupinou náctiletých chlapců, kteří klub pojmenovali Westfalia Schalke.[2] Roku 1912 se klub spojil se sportovním celkem 1877 Schalke, v roce 1924 se kluby zase od sebe oddělily. Následně vznikl klub FC Schalke 04, který změnil klubové barvy z červenožluté na modrobílou. Mezi roky 1927 a 1928 došlo k vybudování nového stadionu.[2]

Rozvoj Schalke byl spojený s vývojem regionu zaměřeného na těžbu uhlí. Ta sem zavedla mimo jiné přistěhovalce z Polska, z nichž mnozí (nebo jejich potomci) viděli ve fotbale odreagování. Ve 20. letech si hornické mužstvo vštěpilo nový styl hry (přezdívaný Schalke Kreisel) inspirovaný skotským fotbalem zaležený na rychlých přihrávkách, což před rokem 1929 přineslo tři triumfy v regionální lize.[4] Díky vazbám na místní hornickou komunitu dodávající týmu punc dělnické třídy si Schalke vysloužilo si přezdívku Die Knappen.[4][2]

Další úspěšnou etapou se stala 30. a 40. léta, to se Schalke devětkrát dostalo do finále německého mistrovství, přičemž v šesti případech zvedalo nad hlavu trofej. V roce 1937 navíc vyhrálo domácí pohár. Hra se opírala o výkony hvězd jako byli Fritz Szepan či Ernst Kuzorra, oba hráči byli polského původu.[4][2]

Během války padli na frontě hvězdní hráči Ala Urban a Bernhard Füller. Úspěšnou válečnou éru zakončil klub vítězstvím nad Alemannia Gelsenkirchen 21. října 1944. O něco později, 6. listopadu 1944, zničilo bombardování Spojenců stadion.

Poválečná léta a založení Bundesligy

[editovat | editovat zdroj]

V době poválečné tým na úspěšnou éru nenavázal a poslední titul získal roku 1958. V roce 1963 patřilo Schalke mezi zakládající týmy nové domácí ligy – Bundesligy. Pod taktovkou kapitána Reinharda Libudy získalo v roce 1972 druhou trofej z domácího poháru. Během 80. let Schalke natřikrát sestoupilo (1981, 1983, 1988), záhy se ale zase vrátilo mezi elitní týmy. Od roku 1991 je v první lize.

V ročníku 1996/97 dosáhl tým z Gelsenkirchenu finále Poháru UEFA, ve kterém se střetl s italským týmem Inter Milán. Protože oba domácí zápasy skončily výhrou domácích 1:0, rozhodoval na San Siru penaltový rozstřel, který Schalke zvládlo poměrem 4:1. Páteř tohoto týmu tvořili fotbalisté Marc Wilmots, Mike Büskens, gólman Jens Lehmann a rovněž Češi Radoslav Látal a Jiří Němec. To vše pod vedením trenéra Huuba Stevense.

Titul na dosah

[editovat | editovat zdroj]
Útočník Gerald Asamoah

V ročníku 2000/01 se hráči Huuba Stevense ocitli na dosah mistrovského titulu – prvního v Bundeslize – na úkor úřadujícího mistra Bayernu Mnichov, jemuž ve třetím titulu za sebou bránila též domácí prohra se Schalke 1:3.[5] Před závěrečným domácím střetnutí se SpVgg Unterhaching se Schalke zmohlo jen na sedm bodů ze 12 možných a zaostávalo tak za Bayernem o tři body, ovšem s lepší bilancí vstřelených a obdržených gólů. Za přítomnosti více než 65 tisíc příznivců na Parkstadionu se Schalke potkalo se sestupem ohroženým soupeřem, který se ale dostal do vedení 2:0. Do poločasu ale stačili vyrovnat Nico van Kerckhoven a Gerald Asamoah a přestože tým později opět prohrával, na konci zápasu činil stav 5:3 pro domácí tým díky dvěma gólům Jörga Böhmeho a Ebbe Sanda. Bayern Mnichov v Hamburku v závěru inkasoval, v nastaveném čase ale dokázal vyrovnat na 1:1 a zajistil si titul.[5] Právě skončený ročník ale nebyl zcela bez trofejí, Schalke totiž vyhrálo národní pohár.[6] V srpnu došlo ke slavnostnímu otevření nového stadionu s názvem Arena AufSchalke, tou dobou jednoho z nejmodernějších stadionů v Evropě.[7]

Další sezóny

[editovat | editovat zdroj]

Na sedmou příčku klub zareagoval příchodem útočníka Aíltona, nejlepšího střelce uplynulého ročníku, a obránce Mladena Krstajiće. Oba hráči dorazili z mistrovských Brém.[8] Ročník 2004/05 začal vítězstvím v Poháru Intertoto vedoucím k postupu do Poháru UEFA, začátek ligový ovšem zdařilý nebyl. Trenér Jupp Heynckes byl po třech porážkách v prvotních čtyřech ligových kolech propuštěn.[9] Pod vedením trenéra Ralfa Rangnicka Schalke stíhalo Bayern[10] a v obou ligových duelech ho i výsledkem 1:0 porazilo, přesto to byl nakonec Bayern, kdo se stal mistrem. Ten týmu z Gelsenkirchenu 28. května 2005 odepřel i finálový úspěch v domácím poháru.[11]

Odcházejícího útočníka Aíltona měl nahradit útočník Kevin Kurányi. Ten se stal posilou pro boje v Lize mistrů, v jejíž skupinové fázi se Schalke utkalo s finalistou (AC Milán) i semifinalistou (PSV Eindhoven) uplynulého ročníku.[12] Vedle peněz z pohárů se klubové příjmy zvýšily prodejem názvu stadionu sponzorovi, pivovaru Veltins.[13] Úvodních deset ligových kol přineslo šest remíz a na konci října byl tým vyřazen ve druhém kole národního poháru po prohře 0:6 s prvoligovým nováčkem Eintrachtem Frankfurt.[14] Podzimní výsledky včetně nepostupu do jarní fáze Ligy mistrů a neshody s vedením vedly k odvolání trenéra Rangnicka.[15] Od nového roku začal trénovat tým dosavadní asistent Mirko Slomka. V domácím ligovém utkání s Leverkusenem 11. února 2006 zvítězilo Schalke 7:4. Utkání tak bylo nejgólovějším v Bundeslize od roku 1982.[16] V Poháru UEFA dosáhlo Schalke semifinále. V něm padl jediný gól až v prodloužení odvetného utkání a finále si tak zahrála později vítězná Sevilla.[17] Kariéru ukončil Ebbe Sand a klub po více než dekádě opustil ikonický generální ředitel Rudi Assauer.[18]

Schalke mělo nadále patřit mezi aspiranty na titul, oproti předchozím rokům bylo ale nuceno utrácet méně. Slomka plánoval rozestavení 4–3–3 s nově příchozími křídelníky Halilem Altıntopem a Peterem Løvenkrandsem. Mužstvo opustil obránce Christian Poulsen.[19] Z akademie se přesunuli talenti jako Christian Pander nebo Mesut Özil. O kapitánskou pásku přišel brankář Frank Rost a dostal ji obránce Marcelo Bordon. V průběhu ročníku přišel Rost také o brankářskou roli, v sestavě jej nahradil 20letý Manuel Neuer. V důsledku brzkého vyřazení v národním i evropském poháru mezi zářím a říjnem se Slomka ocitl pod tlakem, jeho mužstvo však zareagovalo řadou 13 ligových utkání bez porážky. Společně s Norimberkem mělo Schalke nejlepší obranu ligy, když obdrželo 32 gólů. Kromě Neuera a lídra obrany Bordona se na tom podílel také Bordonův krajan Rafinha, 22letý brazilský krajní obránce podporující ofenzívu.[20] Zranění Asamoaha napomohlo vyřešení dilematu v útoku, kde se na hrotu gólově etabloval Kurányi. Záloha se opírala o brazilského tvůrce hry Lincolna, jehož kryli Levan Kobiašvili, Gustavo Varela nebo Hamit Altıntop.[21] Na jaře bojovalo Schalke o titul se třemi týmy – Bayernem, Brémami a Stuttgartem. V předposledním kole hraném 12. května 2007 však podlehlo 0:2 v Dortmundu v derby. Ani závěrečná výhra nad Bielefeldem nestačila a titul tak získal Stuttgart.[22]

Záloha byla pro další rok oslabena odchody Lincolna a Hamita Altıntopa, které měli nahradit talentovaný Ivan Rakitić a Jermaine Jones.[23] Klub dosáhl za rok 2007 rekordních příjmů ve výši 156 milionů eur, zisk činil 12,7 milionu eur.[24] Zde sehrála roli účast v Lize mistrů, v níž Schalke dosáhlo čtvrtfinále, do té doby historicky nejlepšího výsledku. Po řadě jarních neúspěchů včetně vyřazení od Barcelony a prohry 1:5 v Brémách přišel Slomka o post trenéra.[25] V lednu 2008 se Schalke připojilo Evropské klubové asociaci.[26] V lize skončilo třetí.

Před ročníkem 2008/09 se výrazně zainvestovalo do kádru, do něhož za deset milionů eur dorazil útočník Jefferson Farfán. Nový trenér Fred Rutten si z předchozího působiště přivedl záložníka Orlanda Engelaara.[27] Ve čtvrtém ligovém kole Schalke promarnilo náskok 3:0 v Revierderby a dovolilo Dortmundu vyrovnat na 3:3. Navzdory ambicím a druhému nejdražšímu týmu v lize se úspěch nekonal – Schalke bylo vyřazeno v předkole Ligy mistrů, odkud zamířilo do skupiny Poháru UEFA. Z té do jarních vyřazovacích bojů nepostoupilo. V domácím poháru dosáhlo čtvrtfinále. Rutten byl koncem března propuštěn.[28] Kritiku si za přestupovou politiku vysloužil sportovní ředitel Andreas Müller, příznivci vnímali jako viníky špatných výsledků kromě jeho i přeplacené hvězdy na hřišti a v hledišti na ně mávali eurobankovkami.[29] Dobrou sezónu zaznamenal záložník Jermaine Jones,[30] zklamali hráči do ofenzívy jako Farfán nebo Rakitić.[31] V závěrečných pěti ligových kolech získalo Schalke jediný bod a skončilo osmé.

Poslední sezóny

[editovat | editovat zdroj]
Veltins Arena, domácí stadion Schalke
Tým před utkáním s ukrajinským Šachťarem v Evropské lize UEFA

Léta roku 2009 začal tým trénovat Felix Magath, v minulé sezóně mistr Německa. Poprvé od roku 2000 se Schalke nezúčastnilo evropských pohárů a zadlužení znemožnilo výrazněji posilovat.[32] Přesto přišli spíše mladí fotbalisté, např. záložníci Jan Morávek nebo Lewis Holtby, kteří měli doplnit zkušenější hráče jako Jermaine Jones a Heiko Westermann. Podařilo se udržet oporu v podobě gólmana Manuela Neuera. V útoku nadále působil Kevin Kurányi a Jefferson Farfán.[32] Magath se opět prokázal jako zkušený trenér a dovedl Schalke ke druhému místu.

Další úspěch v Evropě přišel v roce 2011, když se tým dostal do semifinále Ligy mistrů.

V ročníku 2015/16 se „přepisovala“ klubová historie, když byl nový ročník zahájen nejlepší bilancí za posledních 44 let.[33] Nový trenér André Breitenreiter dovedl klub k pátému místu, zajišťující další rok start v Evropské lize. Svými výkony zaujal útočník Leroy Sané se statistikou 8 gólů a 8 asistencí.[33] Cesta domácím pohárem skončila ve 2. kole (Borussia Mönchengladbach), cesta Evropskou ligou v šestnáctifinále (Šachtar Doněck).

Během letních měsíců roku 2017 převzal tréninky mužstva 32letý nepříliš zkušený Domenico Tedesco, pro něhož šlo o první prvoligové angažmá v trenérské roli. Jeho rozhodnutím zde skončilo působení dvou dlouholetých opor: obránce a kapitána v jednom Benedikta Höwedese a útočníka Klaase-Jana Huntelaara, prvního z důvodu četných zranění, druhého z důvodu věku, navíc se klub rozhodl šetřit na platech. Huntelaara nahradil do té doby jen ve druhé lize působící Guido Burgstaller.[34] Přestože se mužstvo teprve sžívalo s novými herními prvky a po šesti zápasech mělo na kontě už tři prohry, postupem času se výsledky zlepšily ruku v ruce s obrannou hrou. Obranu utvořili zkušený 35letý stoper Naldo a 21letý obránce Thilo Kehrer podporovaní záložníkem Benjaminem Stamboulim.[34] V podzimním derby proti Borussii Dortmund prohrávalo Schalke na Vestfálském stadionu po 25 minutách 0:4, ale od 60. minuty do konce utkání dokázalo vyrovnat na 4:4.[35] Na konci ročníku 2017/18 se Schalke dostalo na 2. místo za znovu dominantním Bayernem Mnichov. Po domácí prohře 0:1 s Eintrachtem Frankfurt se Schalke rozloučilo s německým pohárem v semifinále,[36] Frankfurt nakonec v poháru zvítězil poté, co ve finále porazil ligového vítěze Bayern.[37]

V další sezóně 2018/19 se také vlivem zranění v útočných řadách nepodařilo navázat na práci z předchozího roku. Útočník Mark Uth zaznamenal jen dvě branky.[38] Důsledkem toho se během podzimu podařilo vstřelit více než jeden gól jen ve třech utkáních. Odchod Thila Kehrera částečně kompenzovala forma jiného obránce Salifa Saného.[39] V konečné tabulce nakonec Schalke zaujmulo 14. příčku. Zklamaly výkony středopolaře Sebastiana Rudyho, který se v létě 2018 stal třetí nejdražší posilou klubové historie (přestupová částka dosáhla 16 milionů €).[38]

Sestup

[editovat | editovat zdroj]

Roky špatného řízení klubu včetně předsedy Clemense Tönniese, finanční kondice a fiaska na přestupovém poli vyústila v sezóně 2020/21 v sestup.[40] Schalke prostřídalo pětici trenérů a trojici sportovních ředitelů a přiblížilo se nelichotivému rekordu Tasmanie Berlin v počtu proher.[41] Ostudě zamezila jen výhra 4:0 proti Hoffenheimu, ale jelikož dalších 12 zápasů tým nevyhrál a získal celkem 16 bodů, stal se sestup jistotou už v polovině dubna.[40] Mužstvo svými výkony táhl Matthew Hoppe.[41]

Historické názvy

[editovat | editovat zdroj]

Zdroj: [42][43]

  • 1904 – Westfalia Schalke
  • 1912 – fúze s Schalker Turnverein 1877 ⇒ FC Schalke 04 (Fußballclub Gelsenkirchen-Schalke 04)

Rivalita

[editovat | editovat zdroj]
Utkání mezi Schalke a Borussií Dortmund na domácím stadionu v roce 2009

Hlavním rivalem Schalke je Borussia Dortmund. Poprvé jejich hráči sehráli vzájemné utkání 3. května 1925 a to skončilo vítězstvím Schalke 4:2. Řada následujících 17 utkání vyzněla jednoznačně pro Schalke, které vyhrálo 16 z nich. Porážku o gól tým okusil až během 14. listopadu 1943, to se již radovali Die Borussen. Situace se následně otočila a dominanci v západoněmecké regionální Oberlize nastolil Dortmund.[1]

Dortmund sehrál významnou roli v sezóně 2006/07, když mužstvo Schalke připravil o možnost vyhrát ligu poprvé od roku 1958. Schalke v posledním 34. kole podlehlo 0:2 a titul proto putoval do Stuttgartu.[1]

Během zářijového vzájemného utkání v roce 2008 se Schalke na hřišti rivala po 54 minutách chopilo vedení 3:0, ale domácí dokázali v závěru vyrovnat na 3:3. Utkání nabídlo mimo jiné dvě penalty a dvě vyloučení.[1]

Mezi fotbalisty, kteří ve své kariéře hráli za oba kluby náleží brankář Jens Lehmann, Stan Libuda, Steffen Freund, Ingo Anderbrugge nebo Andreas Möller.[1]

Získané trofeje

[editovat | editovat zdroj]
Přehled medailí
Pohár / Evropská liga UEFA
Zlatá medaile 1996/1997 FC Schalke 04
Fußballmeisterschaft / Bundesliga
Stříbrná medaile 1932/1933 FC Schalke 04
Zlatá medaile 1933/1934 FC Schalke 04
Zlatá medaile 1934/1935 FC Schalke 04
Zlatá medaile 1936/1937 FC Schalke 04
Stříbrná medaile 1937/1938 FC Schalke 04
Zlatá medaile 1938/1939 FC Schalke 04
Zlatá medaile 1939/1940 FC Schalke 04
Stříbrná medaile 1940/1941 FC Schalke 04
Zlatá medaile 1941/1942 FC Schalke 04
Zlatá medaile 1957/1958 FC Schalke 04
Stříbrná medaile 1971/1972 FC Schalke 04
Stříbrná medaile 1976/1977 FC Schalke 04
Bronzová medaile 1995/1996 FC Schalke 04
Stříbrná medaile 2000/2001 FC Schalke 04
Stříbrná medaile 2004/2005 FC Schalke 04
Stříbrná medaile 2006/2007 FC Schalke 04
Bronzová medaile 2007/2008 FC Schalke 04
Stříbrná medaile 2009/2010 FC Schalke 04
Bronzová medaile 2011/2012 FC Schalke 04
Bronzová medaile 2013/2014 FC Schalke 04
Stříbrná medaile 2017/2018 FC Schalke 04

Vyhrané domácí soutěže

[editovat | editovat zdroj]

Vyhrané mezinárodní soutěže

[editovat | editovat zdroj]

Hráči

[editovat | editovat zdroj]

Významní hráči

[editovat | editovat zdroj]

Čeští hráči

[editovat | editovat zdroj]

Trenéři

[editovat | editovat zdroj]
Trenéři od roku 1960[45]
Období odObdobí doTrenér
chybíchybíchybí
1. července 196025. dubna 1964Německo Georg Gawliczek
26. dubna 19645. června 1967Německo Fritz Langner
1. července 196713. listopadu 1967Německo Karl-Heinz Marotzke
18. listopadu 196717. listopadu 1968Německo Günter Brocker
22. listopadu 19687. září 1970Německo Rudi Gutendorf
8. září 197030. června 1971Jugoslávie Slobodan Čendić
1. července 197130. června 1975Chorvatsko Ivica Horvat
1. července 197220. prosince 1977Německo Uli Maslo
1. července 19759. března 1976Rakousko Max Merkel
10. března 197620. prosince 1977Německo Friedel Rausch
21. prosince 197724. května 1978Německo Uli Maslo
1. července 197817. března 1979Chorvatsko Ivica Horvat
19. března 19794. prosince 1979Maďarsko Gyula Lóránt
5. prosince 197920. dubna 1980Německo Dietmar Schwager
21. dubna 198026. května 1981Jugoslávie Fahrudin Jusufi
27. května 198130. června 1981Německo Rudi Assauer
1. července 198120. ledna 1983Německo Sigfried Held
21. ledna 198323. ledna 1983Německo Rudi Assauer
24. ledna 198330. června 1983Německo Jürgen Sundermann
1. července 198330. června 1986Německo Diethelm Ferner
1. července 19867. prosince 1987Německo Rolf Schafstall
29. prosince 198718. září 1988Německo Horst Franz
20. září 19886. dubna 1989Německo Diethelm Ferner
7. dubna 198910. dubna 1989Německo Helmut Kremers
11. dubna 198913. listopadu 1990Německo Peter Neururer
14. listopadu 199031. prosince 1990Německo Klaus Fischer
1. ledna 199130. dubna 1992Bosna a Hercegovina Aleksandar Ristić
1. května 199230. června 1992Německo Klaus Fischer
1. července 199217. ledna 1993Německo Udo Lattek
18. ledna 199310. října 1993Německo Helmut Schulte
11. října 19933. října 1996Německo Jörg Berger
4. října 19968. října 1996Německo Hubert Neu
9. října 199630. června 2002Nizozemsko Huub Stevens
1. července 200225. březen 2003Německo Frank Neubarth
26. březen 200330. červen 2003Belgie Marc Wilmots
1. července 200315. září 2004Německo Jupp Heynckes
16. září 200427. září 2004Nizozemsko Eddy Achterberg
28. září 200411. prosince 2005Německo Ralf Rangnick
12. prosince 20053. ledna 2006Německo Oliver Reck
4. ledna 200613. dubna 2008Německo Mirko Slomka
14. dubna 200830. června 2008Německo Mike Büskens
1. července 200826. března 2009Nizozemsko Fred Rutten
27. března 200930. června 2009Německo Mike Büskens
1. července 200916. března 2011Německo Felix Magath
17. března 201120. března 2011Německo Seppo Eichkorn
21. března 201121. září 2011Německo Ralf Rangnick
22. září 201126. září 2011Německo Seppo Eichkorn
27. září 201115. prosince 2012Nizozemsko Huub Stevens
16. prosince 20126. října 2014Německo Jens Keller
7. října 201430. června 2015Itálie Roberto Di Matteo
1. července 201530. června 2016Německo André Breitenreiter
1. července 201630. června 2017Německo Markus Weinzierl
1. července 201714. března 2019Německo Domenico Tedesco
14. března 201930. června 2019Nizozemsko Huub Stevens
1. července 2019–USA David Wagner

Umístění v jednotlivých sezonách

[editovat | editovat zdroj]
Stručný přehled

Zdroj: [42][43]

Jednotlivé ročníky

Zdroj: [42][43]

Legenda: Z – zápasy, V – výhry, R – remízy, P – porážky, VG – vstřelené góly, OG – obdržené góly, +/- – rozdíl skóre, B – body, zlaté podbarvení – 1. místo, stříbrné podbarvení – 2. místo, bronzové podbarvení – 3. místo, červené podbarvení – sestup, zelené podbarvení – postup, fialové podbarvení – reorganizace, změna skupiny či soutěže

Německá říše Velkoněmecká říše (1933 – 1944)
Sezóny Liga Úroveň Z V R P VG OG +/- B Pozice
1933/34 Gauliga Westfalen 11816117617+5933 1.
1934/35 Gauliga Westfalen 11812424710+3728 1.
1935/36 Gauliga Westfalen 11817109411+8335 1.
1936/37 Gauliga Westfalen 118171010314+8935 1.
1937/38 Gauliga Westfalen 11816208110+7134 1.
1938/39 Gauliga Westfalen 11813505112+3931 1.
1939/40 Gauliga Westfalen 11815219818+8032 1.
1940/41 Gauliga Westfalen 122211010113+8843 1.
1941/42 Gauliga Westfalen 11815219310+8332 1.
1942/43 Gauliga Westfalen 11817109119+7235 1.
1943/44 Gauliga Westfalen 11816116110+5133 1.
Britská okupační zóna (1947 – 1949)
Sezóny Liga Úroveň Z V R P VG OG +/- B Pozice
1947/48 Fußball-Oberliga West 1249694035+524 6.
1948/49 Fußball-Oberliga West 12466123343-1018 12.
Německo Německo (1949 –)
Sezóny Liga Úroveň Z V R P VG OG +/− B Pozice
1949/50 Fußball-Oberliga West 130173106555+1037 6.
1950/51 Fußball-Oberliga West 13018666936+3342 1.
1951/52 Fußball-Oberliga West 13018486347+1640 2.
1952/53 Fußball-Oberliga West 130145116749+1833 6.
1953/54 Fußball-Oberliga West 13016777651+2539 3.
1954/55 Fußball-Oberliga West 130118115149+230 5.
1955/56 Fußball-Oberliga West 13018576738+2941 2.
1956/57 Fußball-Oberliga West 13015697649+2736 4.
1957/58 Fußball-Oberliga West 13016957436+3841 1.
1958/59 Fußball-Oberliga West 13099125752+527 11.
1959/60 Fußball-Oberliga West 130154115941+1834 4.
1960/61 Fußball-Oberliga West 130111365940+1935 3.
1961/62 Fußball-Oberliga West 13018756840+2843 2.
1962/63 Fußball-Oberliga West 13013986243+1935 6.
1963/64 Fußball-Bundesliga 130125135153-229 8.
1964/65 Fußball-Bundesliga 13078154560-1522 16.
1965/66 Fußball-Bundesliga 134107173355-2227 14.
1966/67 Fußball-Bundesliga 134126163763-2630 15.
1967/68 Fußball-Bundesliga 134118154248-630 15.
1968/69 Fußball-Bundesliga 134147134540+535 7.
1969/70 Fußball-Bundesliga 1341112114354-1134 9.
1970/71 Fußball-Bundesliga 134156134440+436 6.
1971/72 Fußball-Bundesliga 13424467635+4152 2.
1972/73 Fußball-Bundesliga 134108164661-1528 15.
1973/74 Fußball-Bundesliga 134165137268+437 7.
1974/75 Fußball-Bundesliga 134167115237+1539 7.
1975/76 Fußball-Bundesliga 1341311107655+2137 6.
1976/77 Fußball-Bundesliga 13417987752+2543 2.
1977/78 Fußball-Bundesliga 134146144752-534 9.
1978/79 Fußball-Bundesliga 134910155561-628 15.
1979/80 Fußball-Bundesliga 134129134051-1133 8.
1980/81 Fußball-Bundesliga 13487194388-4523 17.
1981/82 2. Fußball-Bundesliga Nord 238191367035+3551 1.
1982/83 Fußball-Bundesliga 13486204868-2022 16.
1983/84 2. Fußball-Bundesliga 23823969545+5055 2.
1984/85 Fußball-Bundesliga 134138136362+134 8.
1985/86 Fußball-Bundesliga 134118155358-530 10.
1986/87 Fußball-Bundesliga 134128145058-832 13.
1987/88 Fußball-Bundesliga 13487194884-3623 18.
1988/89 2. Fußball-Bundesliga 2381310155851+736 12.
1989/90 2. Fußball-Bundesliga 2381611116951+1843 5.
1990/91 2. Fußball-Bundesliga 238231146429+3557 1.
1991/92 Fußball-Bundesliga 1381112154545034 11.
1992/93 Fußball-Bundesliga 1341112114243-134 10.
1993/94 Fußball-Bundesliga 134109153850-1229 14.
1994/95 Fußball-Bundesliga 1341011134854-631 11.
1995/96 Fußball-Bundesliga 134141464536+956 3.
1996/97 Fußball-Bundesliga 1341110133540-543 12.
1997/98 Fußball-Bundesliga 134131383832+652 5.
1998/99 Fußball-Bundesliga 1341011134154-1341 10.
1999/00 Fußball-Bundesliga 134815114244-239 13.
2000/01 Fußball-Bundesliga 13418886535+3062 2.
2001/02 Fußball-Bundesliga 13418795236+1661 5.
2002/03 Fußball-Bundesliga 134121394640+649 7.
2003/04 Fußball-Bundesliga 1341311104942+750 7.
2004/05 Fußball-Bundesliga 134203115646+1063 2.
2005/06 Fußball-Bundesliga 134161354731+1661 4.
2006/07 Fußball-Bundesliga 13421585332+2168 2.
2007/08 Fußball-Bundesliga 134181065532+2364 3.
2008/09 Fußball-Bundesliga 134148124735+1250 8.
2009/10 Fußball-Bundesliga 13419875331+2265 2.
2010/11 Fußball-Bundesliga 134117163844-640 14.
2011/12 Fußball-Bundesliga 134204107444+3064 3.
2012/13 Fußball-Bundesliga 134167115850+855 4.
2013/14 Fußball-Bundesliga 13419786343+2064 3.
2014/15 Fußball-Bundesliga 134139124240+248 6.
2015/16 Fußball-Bundesliga 134157125149+252 5.
2016/17 Fußball-Bundesliga 1341110134540+543 10.
2017/18 Fußball-Bundesliga 13418975337+1663 2.
2018/19 Fußball-Bundesliga 13489173755-1833 14.
2019/20 Fußball-Bundesliga 134912133858-2039 12.
2020/21 Fußball-Bundesliga 13437242586-6116 18.
2021/22 2. Fußball-Bundesliga 23820597244+2865 1.
2022/23 Fußball-Bundesliga 134710173571-3631 17.
2023/24 2. Fußball-Bundesliga 2 34 12 7 15 53 60 -7 43 10.
2024/25 2. Fußball-Bundesliga 2 34 10 8 16 52 62 -10 38 14.

Účast v evropských pohárech

[editovat | editovat zdroj]
Ročník Soutěž Kolo Klub Doma Venku Celkem
1958/59 Pohár mistrů evropských zemí 1. koloDánsko Kjøbenhavns Boldklub5:20:35:5
2. koloAnglie Wolverhampton Wanderers FC2:12:24:3
Čtvrtfinále Atlético Madrid1:10:31:4
1969/70 Pohár vítězů pohárů 1. koloIrsko Shamrock Rovers FC3:01:24:2
2. koloŠvédsko IFK Norrköping1:00:01:0
ČtvrtfináleJugoslávie GNK Dinamo Zagreb1:03:14:1
SemifináleAnglie Manchester City FC1:01:52:5
1972/73 Pohár vítězů pohárů 1. koloBulharsko PFK Slavia Sofia2:13:15:2
2. koloIrsko Cork Hibernians FC3:00:03:0
ČtvrtfináleČeskoslovensko Sparta Praha2:10:32:4
1976/77 Pohár UEFA 1. koloPortugalsko FC Porto3:22:25:4
2. kolo FC Sportul Studențesc București4:01:05:0
3. koloBelgie Racing White Daring Molenbeek1:10:11:2
1977/78 Pohár UEFA 1. koloItálie ACF Fiorentina2:13:05:1
2. koloVýchodní Německo 1. FC Magdeburg1:32:43:7
1996/97 Pohár UEFA 1. koloNizozemsko Roda JC3:02:25:2
2. koloTurecko Trabzonspor1:03:34:3
3. koloBelgie Club Brugge KV2:01:23:2
ČtvrtfináleŠpanělsko Valencia CF2:01:13:1
SemifináleŠpanělsko CD Tenerife2:00:12:1
FináleItálie FC Internazionale Milano1:00:11:1 (4:1 pen.)
1997/98 Pohár UEFA 1. koloChorvatsko HNK Hajduk Split2:03:25:2
2. koloBelgie RSC Anderlecht1:02:13:1
3. koloPortugalsko SC Braga2:00:02:0
ČtvrtfináleItálie FC Internazionale Milano1:10:11:2
1998/99 Pohár UEFA 1. koloČesko SK Slavia Praha1:00:11:1 (4:5 pen.)
2001/02 Liga mistrů UEFA Základní skupina C Řecko Panathinaikos FC0:20:2 4. místo
Anglie Arsenal FC4:11:3
Španělsko RCD Mallorca0:14:0
2002/03 Pohár UEFA 1. koloBělorusko FK Homel4:04:18:1
2. koloPolsko Legia Warszawa0:03:23:2
3. koloPolsko Wisła Kraków1:41:12:5
2003 Pohár Intertoto 3. koloMoldavsko FC Dacia Chişinău2:11:03:1
SemifináleČesko FC Slovan Liberec2:10:02:1
FináleRakousko SV Pasching0:02:02:0
2003/04 Pohár UEFA 1. koloChorvatsko NK Kamen Ingrad1:00:01:0
2. koloDánsko Brøndby IF2:11:23:3 (1:3 pen.)
2004 Pohár Intertoto 3. koloMakedonie FK Vardar5:02:17:1
SemifináleDánsko Esbjerg fB3:03:16:1
FináleČesko FC Slovan Liberec2:11:03:1
2004/05 Pohár UEFA 1. koloLotyšsko FK Liepājas Metalurgs5:14:09:1
Základní skupina A Švýcarsko FC Basel1:1 2. místo
Skotsko Heart of Midlothian FC1:0
Maďarsko Ferencvárosi TC2:0
Nizozemsko Feyenoord1:2
ŠestnáctifináleUkrajina FK Šachtar Doněck0:11:11:2
2005/06 Liga mistrů UEFA Základní skupina E Nizozemsko PSV Eindhoven3:00:1 3. místo
Itálie AC Milan2:22:3
Turecko Fenerbahçe SK2:03:3
2005/06 Pohár UEFA ŠestnáctifináleŠpanělsko RCD Espanyol2:13:05:1
OsmifináleItálie US Città di Palermo3:00:13:1
ČtvrtfináleBulharsko PFK Levski Sofia1:13:14:2
SemifináleŠpanělsko Sevilla FC0:00:10:1
2006/07 Pohár UEFA 1. koloFrancie AS Nancy1:01:32:3
2007/08 Liga mistrů UEFA Základní skupina B Španělsko Valencia CF0:10:0 2. místo
Norsko Rosenborg BK3:12:0
Anglie Chelsea FC0:00:2
OsmifinálePortugalsko FC Porto1:00:11:1 (4:1 pen.)
ČtvrtfináleŠpanělsko FC Barcelona0:10:10:2
2008/09 Liga mistrů UEFA 3. předkoloŠpanělsko Atlético Madrid1:00:41:4
2008/09 Pohár UEFA 1. koloKypr APOEL FC1:14:15:2
Základní skupina A Francie Paris Saint-Germain FC3:1 5. místo
Španělsko Racing de Santander1:1
Anglie Manchester City FC0:2
Nizozemsko FC Twente1:2
2010/11 Liga mistrů UEFA Základní skupina B Francie Olympique Lyon3:00:1 1. místo
Portugalsko SL Benfica2:02:1
Izrael Hapoel Tel Aviv FC3:10:0
OsmifináleŠpanělsko Valencia CF3:11:14:2
ČtvrtfináleItálie FC Internazionale Milano2:15:27:3
SemifináleAnglie Manchester United FC0:21:41:6
2011/12 Evropská liga UEFA 4. předkoloFinsko HJK Helsinki6:10:26:3
Základní skupina J Kypr AEK Larnaka0:05:0 1. místo
Izrael Maccabi Haifa FC3:13:0
Rumunsko FC Steaua Bucureşti2:10:0
ŠestnáctifináleČesko FC Viktoria Plzeň3:11:14:2
OsmifináleNizozemsko FC Twente4:10:14:2
ČtvrtfináleŠpanělsko Athletic Bilbao2:42:24:6
2012/13 Liga mistrů UEFA Základní skupina B Anglie Arsenal FC2:22:0 1. místo
Francie Montpellier HSC2:21:1
Řecko Olympiacos FC1:02:1
OsmifináleTurecko Galatasaray SK2:31:13:4
2013/14 Liga mistrů UEFA 4. předkoloŘecko PAOK FC1:13:24:3
Základní skupina E Anglie Chelsea FC0:30:3 2. místo
Švýcarsko FC Basel2:01:0
Rumunsko FC Steaua București3:00:0
OsmifináleŠpanělsko Real Madrid1:61:32:9
2014/15 Liga mistrů UEFA Základní skupina G Anglie Chelsea FC0:51:1 2. místo
Slovinsko NK Maribor1:11:0
Portugalsko Sporting CP4:32:4
OsmifináleŠpanělsko Real Madrid0:24:34:5
2015/16 Evropská liga UEFA Základní skupina K Kypr APOEL FC1:03:0 1. místo
Řecko Asteras Tripoli FC4:04:0
Česko AC Sparta Praha2:21:1
ŠestnáctifináleUkrajina FK Šachtar Doněck0:30:00:3
2016/17 Evropská liga UEFA Základní skupina I Francie OGC Nice2:01:0 1. místo
Španělsko FC Red Bull Salzburg3:10:2
Rusko FK Krasnodar2:01:0
ŠestnáctifináleŘecko PAOK FC1:13:04:1
OsmifináleNěmecko Borussia Mönchengladbach1:12:23:3 (v)
ČtvrtfináleNizozemsko AFC Ajax3:20:23:4
2018/19 Liga mistrů UEFA Základní skupina D Portugalsko FC Porto1:11:3 2. místo
Rusko FK Lokomotiv Moskva1:01:0
Turecko Galatasaray SK2:00:0
OsmifináleAnglie Manchester City FC2:30:72:10

FC Schalke 04 II

[editovat | editovat zdroj]

FC Schalke 04 II, dříve znám také pod názvem FC Schalke 04 Amateure, je rezervním týmem Schalke 04. Největšího úspěchu dosáhl v sezóně 2003/04, kdy se v Regionallize (tehdejší 3. nejvyšší soutěž) umístil na 16. místě.

Umístění v jednotlivých sezonách

[editovat | editovat zdroj]
Stručný přehled

Zdroj: [42][43]

Jednotlivé ročníky

Zdroj: [42][43]

Legenda: Z – zápasy, V – výhry, R – remízy, P – porážky, VG – vstřelené góly, OG – obdržené góly, +/- – rozdíl skóre, B – body, červené podbarvení – sestup, zelené podbarvení – postup, fialové podbarvení – reorganizace, změna skupiny či soutěže

Německo Německo (1964 –)
Sezóny Liga Úroveň Z V R P VG OG B +/- Pozice
1964/65 Verbandsliga Westfalen-Nordost 330 … 4449-528 11.
1965/66 Verbandsliga Westfalen-Nordost 328 … 2082-627 15.
…
1978/79 Verbandsliga Westfalen-Südwest 430 … 4834+1431 8.
1979/80 Verbandsliga Westfalen-Südwest 430 … 2747-2018 16.
…
1986/87 Verbandsliga Westfalen-Nordost 434 … 7644+3242 4.
1987/88 Verbandsliga Westfalen-Nordost 432 … 4341+231 9.
1988/89 Verbandsliga Westfalen-Nordost 430 … 5142-931 8.
1989/90 Verbandsliga Westfalen-Nordost 430 … 4246-427 12.
1990/91 Verbandsliga Westfalen-Nordost 430 … 4724+2340 2.
1991/92 Verbandsliga Westfalen-Nordost 430 … 7529+4648 1.
1992/93 Fußball-Oberliga Westfalen 3341010144664-1830 12.
1993/94 Fußball-Oberliga Westfalen 33077163448-1421 13.
1994/95 Fußball-Oberliga Westfalen 42832232877-498 15.
1995/96 Verbandsliga Westfalen-Südwest 530 … 4938+1152 4.
1996/97 Verbandsliga Westfalen-Südwest 530 … 7226+4664 1.
1997/98 Fußball-Oberliga Westfalen 42816756735+3255 2.
1998/99 Fußball-Oberliga Westfalen 43015876829+3953 2.
1999/00 Fußball-Oberliga Westfalen 42815675834+2451 2.
2000/01 Fußball-Oberliga Westfalen 436179108463+2160 5.
2001/02 Fußball-Oberliga Westfalen 43422578040+4071 2.
2002/03 Fußball-Oberliga Westfalen 434282410335+6786 1.
2003/04 Fußball-Regionalliga Nord 334108165470-1638 16.
2004/05 Fußball-Oberliga Westfalen 434186106442+2260 3.
2005/06 Fußball-Oberliga Westfalen 434177106443+2158 4.
2006/07 Fußball-Oberliga Westfalen 434195106741+2662 2.
2007/08 Fußball-Oberliga Westfalen 43420775631+2567 2.
2008/09 Fußball-Regionalliga West 434109154154-1339 15.
2009/10 Fußball-Regionalliga West 434117164243-140 12.
2010/11 Fußball-Regionalliga West 434128143445-1144 11.
2011/12 Fußball-Regionalliga West 436136175563-845 11.
2012/13 Fußball-Regionalliga West 438208106140+2168 3.
2013/14 Fußball-Regionalliga West 4361610105237+1558 6.
2014/15 Fußball-Regionalliga West 4341011133841-341 11.
2015/16 Fußball-Regionalliga West 4361312114444051 9.
2016/17 Fußball-Regionalliga West 43486203248-1630 16.
2017/18 Fußball-Oberliga Westfalen 53015875124+2753 6.
2018/19 Fußball-Oberliga Westfalen 53427439321+7285 1.
2019/20 Fußball-Regionalliga West 4 25 8 7 10 31 27 +4 31 12.
2020/21 Fußball-Regionalliga West 4 40 15 12 13 59 56 +3 57 8.
2021/22 Fußball-Regionalliga West 4 38 13 8 17 58 65 -7 47 9.
2022/23 Fußball-Regionalliga West 4 34 13 10 11 65 53 +12 49 9.
2023/24 Fußball-Regionalliga West 4 34 15 9 10 67 47 +20 54 5.
2024/25 Fußball-Regionalliga West 4 30 7 6 17 32 50 -18 27 14.

Poznámky:

Sezona 2019/20 předčasně ukončená z důvodu pandemie covidu-19.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. 1 2 3 4 5 6 Ruhr rivalry ignites the passions. FIFA.com [online]. 2009-02-19 [cit. 2020-05-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky)
  2. 1 2 3 4 5 Schalke 04: Blue and White forever. FIFA.com [online]. 2010-11-23 [cit. 2020-05-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-08. (anglicky)
  3. ↑ The fans no team would want [online]. uk.eurosport.yahoo.com, 28.05.2012 [cit. 2016-10-22]. Dostupné online. (anglicky)
  4. 1 2 3 BILLINGHAM, Dan. How Polish migrants shaped the early success of Schalke. These Football Times [online]. 2020-03-23 [cit. 2020-05-25]. Dostupné online. (anglicky)
  5. 1 2 James M Gowland. The Four Minute Champions: The Dramatic Finale to the 2000-01 Bundesliga Season. punditfeed.com [online]. 2019-05-20 [cit. 2020-11-11]. Dostupné online. (anglicky)
  6. ↑ , cit. 2020-11-11
  7. ↑ Schalke otevřelo super stadion. idnes.cz [online]. 2001-08-13 [cit. 2020-11-11]. Dostupné online.
  8. ↑ AMIES, Nick. Season Kicks Off Where Last Left Off. Deutsche Welle [online]. 2004-06-08 [cit. 2025-03-09]. Dostupné online. (anglicky)
  9. ↑ Assauer feuert Trainer Heynckes. Spiegel [online]. 2004-09-15 [cit. 2025-03-09]. Dostupné online. (německy)
  10. ↑ Bayern Win Sets up Two-Horse Title Race. Deutsche Welle [online]. 2005-03-07 [cit. 2025-03-09]. Dostupné online. (anglicky)
  11. ↑ FC Schalke 04 1:2 Bayern Munich [online]. Transfermarkt [cit. 2025-03-09]. Dostupné online.
  12. ↑ SISTO, Alex; TANDY, Nigel. CHAMPIONS LEAGUE. Deutsche Welle [online]. 2005-09-15 [cit. 2025-03-11]. Dostupné online. (anglicky)
  13. ↑ Cash-Strapped Clubs Sell Stadium Rights. Deutsche Welle [online]. 2005-05-13 [cit. 2025-03-11]. Dostupné online. (anglicky)
  14. ↑ Schalke 06 – ist das Trainer Rangnicks Ende?. Berliner Kurier [online]. 2005-10-26 [cit. 2025-03-11]. Dostupné online. (německy)
  15. ↑ Schalke odvolalo Rangnicka. Eurofotbal.cz [online]. 2005-12-12 [cit. 2025-03-11]. Dostupné online.
  16. ↑ Takmer rekordný večer v AufSchalke Arene. sportnet [online]. 2006-02-11 [cit. 2025-03-11]. Dostupné online. (slovensky)
  17. ↑ Puerta sends Sevilla through. UEFA.com [online]. 2006-04-27 [cit. 2025-03-11]. Dostupné online. (anglicky)
  18. ↑ STROHSCHEIN, Jörg. Rudi Assauer: a 'macho with a heart of gold'. Deutsche Welle [online]. 2019-07-02 [cit. 2025-03-12]. Dostupné online. (anglicky)
  19. ↑ 1. Bundesliga 2006/07 preview. Eurofotbal.cz [online]. 2006-08-13 [cit. 2025-03-11]. Dostupné online.
  20. ↑ CHASE, Jefferson. The Bundesliga's Best. Deutsche Welle [online]. 2007-05-30 [cit. 2025-03-12]. Dostupné online. (anglicky)
  21. ↑ CHASE, Jefferson. Winning Ugly. Deutsche Welle [online]. 2006-12-01 [cit. 2025-03-12]. Dostupné online. (anglicky)
  22. ↑ Borussia Dortmund vs. Schalke: The last time the Revierderby decided the Bundesliga title. Bundesliga.com [online]. 2019-04-29 [cit. 2025-03-12]. Dostupné online. (anglicky)
  23. ↑ Schalke 04. Deutsche Welle [online]. 2007-08-02 [cit. 2025-03-13]. Dostupné online. (anglicky)
  24. ↑ Verein richtet "Hall of Fame" ein. RevierSport [online]. 2008-06-22 [cit. 2025-03-13]. Dostupné online. (německy)
  25. ↑ HONIGSTEIN, Raphael. Sacking Slomka could come back to bite Schalke. The Guardian [online]. 2008-04-15 [cit. 2025-03-13]. Dostupné online. (anglicky)
  26. ↑ Rummenigge Vorsitzender der ECA. kicker [online]. 2008-01-22 [cit. 2025-03-13]. Dostupné online. (německy)
  27. ↑ Bundesliga – preview sezóny 2008/2009. Eurofotbal [online]. 2008-08-13 [cit. 2025-03-19]. Dostupné online.
  28. ↑ Schalke Fire Coach. Deutsche Welle [online]. 2009-03-27 [cit. 2025-03-19]. Dostupné online. (anglicky)
  29. ↑ HONIGSTEIN, Raphael. Müller in the firing line as Schalke's furious fans look for someone to blame. The Guardian [online]. 2008-12-02 [cit. 2025-03-19]. Dostupné online. (anglicky)
  30. ↑ CHASE, Jefferson. Season’s best. Deutsche Welle [online]. 2009-05-26 [cit. 2025-03-19]. Dostupné online. (anglicky)
  31. ↑ CHASE, Jefferson. Schalke struggles. Deutsche Welle [online]. 2009-06-18 [cit. 2025-03-19]. Dostupné online. (anglicky)
  32. 1 2 BURT, Mathew. Bundesliga Season Preview: Schalke 04. Goal.com [online]. 2009-08-03 [cit. 2020-05-25]. Dostupné online. (anglicky)
  33. 1 2 Season Review 2015/16. Bundesliga.com [online]. 2016-05-17 [cit. 2020-05-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-10-17. (anglicky)
  34. 1 2 SIPPIE, Josh. Domenico Tedesco: the 32-year-old Italian building a new Schalke. These Football Times [online]. 2017-12-05 [cit. 2020-05-25]. Dostupné online. (anglicky)
  35. ↑ PIKOUS, Jan. Borussia Dortmund - Schalke 04 4:4. Eurofotbal.cz [online]. 2017-11-26 [cit. 2020-05-25]. Dostupné online.
  36. ↑
  37. ↑
  38. 1 2 IREDAHL, Marcus. Top 10 disappointments of the 2018/19 Bundesliga season. bavarianfootballworks.com [online]. 2019-05-17 [cit. 2020-05-25]. Dostupné online. (anglicky)
  39. ↑ PEARSON, Matt. Bundesliga 2018-19: A half-time review. Deutsche Welle [online]. 2018-12-24 [cit. 2020-05-25]. Dostupné online. (anglicky)
  40. 1 2 Anas Ali. Bundesliga 2020/21 Review: A season that offered everything but fans. TheHardTackle.com [online]. 2021-05-28 [cit. 2021-07-11]. Dostupné online. (anglicky)
  41. 1 2 The Bundesliga 2020/21 Season Review. breakingthelines.com [online]. 2021-05-25 [cit. 2021-07-11]. Dostupné online. (anglicky)
  42. 1 2 3 4 5 "(F.R.) GERMANY - LEAGUE FINAL TABLES - German Empire until 1918, Federal Republic of Germany (Weimar Republic) 1918-1933, German Third Reich 1933-1945, Allied Occupation Zones 1945-1949, Federal Republic of Germany 1949 (including former German Democratic Republic since 1990)" [online]. webalice.it [cit. 2016-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. (německy)
  43. 1 2 3 4 5 "Das Deutsche Fußball-Archiv (1900 bis heute)" [online]. f-archiv.de [cit. 2016-10-22]. Dostupné online. (německy)
  44. ↑ Bayern je po třech letech mistrem, titul slaví šest kol před koncem. iDNES.cz [online]. 2013-04-06 [cit. 2016-10-22]. Dostupné online.
  45. ↑ FC Schalke 04 – Manager history [online]. World Football [cit. 2020-05-25]. Dostupné online. (anglicky)

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=FC_Schalke_04&oldid=25713982“