Paris Saint-Germain FC

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Paris Saint-Germain FC
Parc des Princes - vue de la facade.jpg
Název Paris Saint-Germain FC
Přezdívka PSG, Les Rouge-et-Bleu
Les Parisiens
Země FrancieFrancie Francie
Město Paříž
Založen 12. srpna 1970[1]
Asociace Francie FFF
Domácí dres
Venkovní dres
Alternativní
Soutěž Francie 1. francouzská liga
2019/2020 1. místo
Stadion Parc des Princes, Paříž
Souřadnice
Kapacita 48 583
Vedení
Vlastník Qatar Investment Authority
Předseda Katar Nasser Al-Khelaifi
Trenér Argentina Mauricio Pochettino
Oficiální webová stránka
Největší úspěchy
Ligové tituly 8
Domácí trofeje 12× Francouzský fotbalový pohár
 8× Coupe de la Ligue
 9× Trophée des champions
Mezinárodní trofeje  1× Pohár vítězů pohárů
 1× Pohár Intertoto
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přehled medailí
Liga mistrů UEFA
Stříbrná medaile 2019/20 Paris Saint-Germain FC
Pohár vítězů pohárů
Zlatá medaile 1995/96 Paris Saint-Germain FC
Stříbrná medaile 1996/97 Paris Saint-Germain FC
Superpohár UEFA
Stříbrná medaile 1996 Paris Saint-Germain FC
Pohár Intertoto
Zlatá medaile 2001 Paris Saint-Germain FC

Paris Saint-Germain Football Club (známý také jako Paris SG či PSG) je profesionální francouzský fotbalový klub sídlící v Paříži. Klub byl založen 12. srpna 1970. Vznikl díky dohodě dvou klubů z Paříže - Paris FC a Stade Saint-Germain, kteří ze svých nejlepších hráčů složili tento klub. PSG hraje od roku 1974 francouzskou nejvyšší soutěž Ligue 1 a je nejdéle nesestoupivší tým z této soutěže v historii. Během této doby získal 8× mistrovský titul v Ligue 1. Na domácí scéně získal klub 12× francouzský fotbalový pohár, 8× zvítězil v ligovém poháru a 9× ve francouzském Superpoháru. Spolu s Olympique de Marseille jsou jedinými francouzskými kluby, které vyhrály v některém z evropských pohárů (mimo Pohár Intertoto). Konkrétně získal Pohár vítězů pohárů v sezoně 1995/96 [2]. V roce 1994 byl jmenován týmem roku podle Mezinárodní organizace fotbalových historiků IFFHS a v roce 1998 se dostal na první místo Žebříčku koeficientů UEFA.[3] Klub vlastní katarská společnost Qatar Sports Investments.

Domovským stánkem klubu je od roku 1974 národní stadion francouzské fotbalové reprezentace s názvem Parc des Princes (česky Park princů) s kapacitou 46 480 diváků. Klub se ve Francii těší velké oblíbenosti. Dle posledního průzkumu mu fandí 11 % obyvatel, což ho řadí na druhé místo za Olympique de Marseille.[4] V tomto klubu byla zanechána i česká stopa. Zatím posledním Čechem, který v PSG působil, byl obránce David Rozehnal.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Klub byl založen 12. srpna 1970 sloučením klubů Stade Saint-Germain a Paris FC, za kterým stála skupina investorů.[1] Do čtyř let od vzniku se PSG probilo mezi prvoligová mužstva. Během 80. let prožil klub éru prvotních úspěchů včetně mistrovského titulu číslo jedna roku 1986. Ještě předtím opanoval rovnou dva ročníky domácího poháru, a to v letech 1982 a 1983. Za výrazné postavy klubové historie platily prezidenti Daniel Hechter a Francis Borelli. Hvězdami na trávníků byli Carlos Bianchi, Mustapha Dahleb, Luis Fernández, Dominique Rocheteau nebo Safet Sušić.[1]

Pozitivní vývoj pokračoval 90. lety. V květnu 1991 se stala vlastníkem klubu televizní společnost Canal+.[1] To zajistilo vyšší rozpočet a více peněz na případné posily. Při úspěšné jízdě Pohárem UEFA v ročníku 1992/93 zdolalo pařížské mužstvo řecký PAOK, italský Neapol, belgický Anderlecht Brusel a španělský Real Madrid. Konečnou bylo semifinále, kde PSG ve dvojzápase nestačilo na Juventus Turín.[1] Pohár vítězů pohárů získal pařížský celek v sezoně 1995/96 a v té další došel do finále, kde podlehl Barceloně. Dařilo se rovněž ve francouzských soutěžích.

Po roce 2000 nastalo desetiletí bez ligového titulu, ačkoli v mužstvu působili v útoku platní fotbalisté jako Ronaldinho a Pauleta. Koncem této dekády došlo k prodeji PSG ze strany společnosti Canal+.[1]

Během dne 30. června 2011 koupila 70% podíl v klubu katarská společnost Qatar Sports Investments.[5]

Mezi roky 2012 až 2013 se naplno projevila finanční síla PSG dovolující příchod zvučných posil. Do útoku dorazil z AC Milán Zlatan Ibrahimović, který se stal nejlépe placeným fotbalistou ligy.[6] Ze stejného milánského klubu přišel stoper Thiago Silva. Oba hvězdní hráči vyšli Pařížany na částku mezi 60 až 80 miliony eur.[7][6] Nadaný záložník Marco Verratti byl další posilou z italského prostředí za částku přibližně 10 milionů eur.[8] Ostatní posily zahrnovali hráče jako Ezequiel Lavezzi (křídlo), Lucas Moura (křídlo), Gregory van der Wiel (krajní obránce) a David Beckham (záložník).[7] V polovině ligového ročníku se PSG dělilo o nejvyšší příčku s Lyonem a Marseille, všechny tři týmy do té doby nasbíraly 38 bodů.[7] Po 30 kolech už Pařížané disponovali sedmibodovým náskokem a závěr zvládli na výbornou, když sedmkrát vyhráli a jen jednou remizovali. Ibrahimovićovy branky a asistence dvojice Javier Pastore a Jérémy Ménez a také 23 zápasů v Ligue 1 s čistým kontem sehrály klíčovou roli v zisku titulu.[7]

Pařížský celek vkročil do sezóny 2017/18 rekordně posílen o brazilskou ofenzivní hvězdu Neymara a monackou hvězdu z posledního roku Kyliana Mbappého, kteří měli podpořit hrotového útočníka Édinsona Cavaniho. Opory Ángel Di María, Marco Verratti, Julian Draxler, Javier Pastore a Thiago Silva v mužstvu zůstaly.[9] Během ligového srpna svěřenci kouče Emeryho třikrát vyhráli – 2:0 nad Amiens, 3:0 nad Guingampem a 6:2 nad Toulouse.[10] [11] Ve dvou záříjových zápasech Ligy mistrů Paříž zdolala Celtic 5:0 na jeho hřišti a Bayern Mnichov 3:0 na vlastním a pro oba tak připravila jejich historickou prohru v Evropě.[12][13] V pátém zápase porazila doma Celtic 7:1, pro klub to byla nejvyšší výhra v jakékoli evropské soutěži.[14] Po postupu do čtvrtfinále se PSG chopilo vedení 4:0 nad Barcelonou, odvetné utkání na Camp Nou ale přišel kolaps a prohra 1:6 a tudíž vyřazení.[15] Na domácí půdě Emery dotáhl mužstvo ke treblu, když získal domácí pohár, ligový pohár a první místo v lize 13 bodů před AS Monaco.[16]

Před ročníkem 2018/19 se role kouče chopil Thomas Tuchel. Na začátku srpna se tým v čínském Šen-čenu utkal o francouzský superpohár Trophée des champions a PSG v tomto utkání porazilo AS Monaco 4:0. Novými posilami se stala jména jako gólman a mistr světa Gianluigi Buffon a obránce Thilo Kehrer. Úvodní záříjové utkání Ligy mistrů se Pařížané vydali do Liverpoolu, kde anglickému soupeři podlehli 2:3.[17] Na domácím hřišti naopak 2:1 vyhráli a společně s Liverpoolem postoupili ze skupiny zahrnující též Neapol a CZ Bělehrad.[15] Osmifinále přineslo opakující se neúspěch, když tým nenavázal na příznivý výsledek z Old Trafford a doma padl s Manchesterem United 1:3.[15] Na konci dubna vkročilo PSG do finále domácího poháru jako favorit a proti Rennes se dostalo po 20 minutách do vedení 2:0, ovšem soupeř dokázal srovnat na 2:2 a po nerozhodnutém prodloužení uspěl v penaltovém rozstřelu 6:5. PSG prohrálo finálový zápas poprvé od roku 2011 a prováhalo příležitost zisku čtvrtého double v pěti letech.[18] Vyjma superpoháru triumfovalo PSG na ligové půdě, kde si zajistilo prvenství s předstihem.

Trenér Tuchel prodloužil spolupráci a jeho spory se sportovním ředitelem Antero Henriquem ustaly s odchodem druhého jmenovaného, jehož nástupcem se stal bývalý fotbalista Leonardo.[19] Na poli francouzského fotbalu mělo být PSG znovu favoritem s novými posilami v podobách záložníků jako Idrissa Gueye, Ander Herrera a Pablo Sarabia.[19] Na úvod skupinové fáze Ligy mistrů tým vyhrál nad Realem Madrid 3:0 díky gólům Di Maríi (2×) a Meuniera aniž by soupeř vystřelil na bránu.[20] Na jaře překonal osmifinále proti Dortmundu, brzy ale vypukla krize okolo Covid-19, která zastavila i dění ve fotbale.

Získané trofeje[editovat | editovat zdroj]

Vyhrané domácí soutěže[editovat | editovat zdroj]

(1985/86, 1993/94, 2012/13, 2013/14, 2014/15, 2015/16, 2017/18, 2018/19, 2019/20)[21]
(1970/71)
(1981/82, 1982/83, 1992/93, 1994/95, 1997/98, 2003/04, 2005/06, 2009/10, 2014/15, 2015/2016, 2016/2017, 2017/18)
(1994/95, 1997/98, 2007/08, 2013/14, 2014/15[22], 2015/16, 2016/17, 2017/18)
(1995, 1998, 2013, 2014, 2015, 2016, 2017, 2018, 2019)[23]

Vyhrané mezinárodní soutěže[editovat | editovat zdroj]

(1995/96)
(2001)

Hráči[editovat | editovat zdroj]

Aktuální soupiska[editovat | editovat zdroj]

Číslo Pozice Hráč
1 Kostarika B Keylor Navas
3 Francie O Presnel Kimpembe (zástupce kapitána) [24]
4 Německo O Thilo Kehrer
5 Brazílie O Marquinhos (kapitán) [24]
6 Itálie Z Marco Verratti (třetí kapitán) [24]
7 Francie Ú Kylian Mbappé
8 Argentina Z Leandro Paredes
9 Argentina Ú Mauro Icardi
10 Brazílie Ú Neymar (čtvrtý kapitán) [24]
11 Argentina Z Ángel Di María
12 Brazílie Z Rafinha
14 Španělsko O Juan Bernat
15 Portugalsko Z Danilo Pereira (na hostování z Portugalsko Porta)
Číslo Pozice Hráč
16 Španělsko B Sergio Rico
18 Itálie Ú Moise Kean (na hostování z Anglie Evertonu)
19 Španělsko Z Pablo Sarabia
20 Francie O Layvin Kurzawa
21 Španělsko Z Ander Herrera
22 Francie O Abdou Diallo
23 Německo Z Julian Draxler
24 Itálie O Alessandro Florenzi (na hostování z Itálie AS Řím)
25 Nizozemsko O Mitchel Bakker
27 Senegal Z Idrissa Gueye
30 Francie B Alexandre Letellier
31 Francie O Colin Dagba
35 Španělsko Ú Jesé

Hráči na hostování[editovat | editovat zdroj]

Číslo Pozice Hráč
Francie B Alphonse Areola (v Anglie Fulhamu do 30. června 2021) [25]
Polsko B Marcin Bułka (v Španělsko Cartageně do 30. června 2021) [26]
Francie B Garissone Innocent (v Caen do 30. června 2021) [27]
Číslo Pozice Hráč
Francie Z Eric Junior Dina-Ebimbe (v Dijonu do 30. června 2021) [28]
Francie Ú Arnaud Kalimuendo (v RC Lens do 30. června 2021) [29]

Významní hráči[editovat | editovat zdroj]

   

Trenéři[editovat | editovat zdroj]

Stěna trenérů Pařížského klubu

Současný realizační tým[editovat | editovat zdroj]

Trenérský tým
Pozice Jméno
Hlavní trenér Německo Thomas Tuchel
Asistent trenéra Německo Arno Michels
Francie Zoumana Camara
Maďarsko Zsolt Lőw
Trenér brankářů Itálie Gianluca Spinelli
Kondiční trenér Francie Nicolas Mayer

Seznam trenérů PSG[editovat | editovat zdroj]

 

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f Classic Clubs: PSG firmly in the pantheon [online]. FIFA.com, 2008-10-17 [cit. 2019-11-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Palmares [online]. PSG.fr [cit. 2011-09-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. UEFA Team Ranking 1998 [online]. [cit. 2011-09-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. L'OM, équipe de football préférée des Français [online]. LePoint.fr, 7. srpna 2009 [cit. 2011-09-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-12-13. (francouzsky) 
  5. SINNOTT, John. Qatari takeover heralds new dawn for Paris Saint-Germain. BBC [online]. 2011-08-03 [cit. 2019-11-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. a b AC Milan's Ibrahimovic signs for big-spending PSG. France24 [online]. 2012-07-17 [cit. 2020-04-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. a b c d GALLWEY, Michael. How a dramatic Ligue 1 was won by six teams in as many seasons between 2008 and 2013. These Football Times [online]. 2018-09-05 [cit. 2020-04-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Verratti leaves Pescara for PSG. Eurosport.com [online]. 2012-07-18 [cit. 2020-04-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. KELLY, Ryan. Ligue 1 preview: Neymar, Mbappe, Balotelli & Payet to star in new French season. Goal.com [online]. 2017-08-04 [cit. 2020-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. Neymar scores on PSG debut to seal 3-0 win over Guingamp. The Guardian [online]. 2017-08-13 [cit. 2020-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Neymar scores twice as PSG romp to 6-2 win over Toulouse. The Guardian [online]. 2017-08-20 [cit. 2020-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ENGLISH, Tom. Celtic 0-5 Paris St-Germain. BBC [online]. 2017-09-12 [cit. 2020-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. JOHNSTON, Neil. Paris St-Germain 3-0 Bayern Munich. BBC [online]. 2017-09-27 [cit. 2020-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. LEWIS, Jane. Paris St-Germain 7-1 Celtic. BBC [online]. 2017-11-22 [cit. 2020-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. a b c WHITE, Adam; DEVIN, Eric. PSG: a story of promise, dominance, blunders and now hope?. The Guardian [online]. 2020-03-17 [cit. 2020-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. STOKKERMANS, Karel; DI MAGGIO, Roberto. France 2017/18 [online]. RSSSF, rev. 2019-05-02 [cit. 2020-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. DOYLE, Paul. Liverpool 3-2 PSG. The Guardian [online]. 2018-09-19 [cit. 2020-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. Rennes beat Paris St-Germain on penalties in Coupe de France final. BBC [online]. 2019-04-27 [cit. 2020-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. a b WHITE, Adam; DEVIN, Eric. Ligue 1 preview: PSG will win the title but everything else is up for grabs. The Guardian [online]. 2019-08-08 [cit. 2020-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. SANDEV, Patrik. Real nevystřelil přímo na bránu, v Paříži prohrál zaslouženě o tři branky. Eurofotbal.cz [online]. 2019-09-17 [cit. 2020-05-23]. Dostupné online. 
  21. Futbalisti PSG získali titul po 19 rokoch, SME.sk, cit. 13. 5. 2013 (slovensky)
  22. PSG má prvú trofej, vyhral francúzsky Ligový pohár, SME.sk, citováno 20. 4. 2015 (slovensky)
  23. Trophée des champions - seznam vítězů, soccerway.com, citováno 16. 8. 2013 (anglicky)
  24. a b c d Neymar capitaine, une première mais déjà le 4e différent cette saison. CulturePSG. 25 October 2020. Dostupné online [cit. 25 October 2020]. (anglicky) 
  25. Areola à Fulham avec une option d'achat (officiel). CulturePSG. 9 September 2020. Dostupné online [cit. 10 September 2020]. (anglicky) 
  26. Bulka prolonge au PSG et part au FC Carthagène (Officiel). CulturePSG. 28 September 2020. Dostupné online [cit. 28 September 2020]. (anglicky) 
  27. Innocent à Caen (officiel). CulturePSG. 2 October 2020. Dostupné online [cit. 2 October 2020]. (anglicky) 
  28. Dina-Ebimbe prêté à Dijon (officiel). CulturePSG. 6 July 2020. Dostupné online [cit. 3 September 2020]. (anglicky) 
  29. Kalimuendo prolongé puis prêté au RC Lens (officiel). CulturePSG. 5 October 2020. Dostupné online [cit. 5 October 2020]. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]