Carlo Ancelotti
| Carlo Ancelotti | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
.jpg) Ancelotti v roce 2016 | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Osobní informace | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Celé jméno | Carlo Ancelotti | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Datum narození | 10. června 1959 (61 let) | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Místo narození |
Reggiolo, Itálie  | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Výška | 179 cm | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Hmotnost | 71 kg | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Klubové informace | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Konec hráčské kariéry | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Pozice | záložník | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Současná funkce |
 trenér Evertonu | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Mládežnické kluby | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Profesionální kluby | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Reprezentace** | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Trenérská kariéra*** | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Národní týmy jako trenér | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Úspěchy | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Další informace | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Web |
www | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu. * Starty a góly v domácí lize za klub aktuální k konec kariéry ** Starty a góly za reprezentaci aktuální k konec kariéry *** Trenérské působení aktuální k 30. březnu 2020 | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Carlo Ancelotti (* 10. června 1959, Reggiolo) je italský fotbalový trenér, dříve aktivně hrající fotbal na pozici záložníka. V období 80. let nastupoval také za italskou reprezentaci, se kterou si zahrál na mistrovství Evropy 1988 a mistrovství světa 1990. Na obou turnajích získala Itálie bronzové medaile.
Během své trenérské kariéry získal třikrát trofej pro vítěze Ligy mistrů UEFA (2002/03, 2006/07 a 2013/14). Vyhrál domácí ligovou soutěž v Itálii (AC Milán), Anglii (Chelsea), Francii (PSG) a Německu (Bayern Mnichov).[1] Dále vyhrál řadu domácích pohárů, domácích superpohárů, evropských pohárů a dvakrát zvítězil na mistrovství světa klubů se dvěma různými týmy (AC Milán, později Real Madrid).[1] Trénoval mimo jiné Reggianu, Parmu, Juventus Turín, Neapol.
Carlo Ancelotti je znám pro svůj klidný přístup a lidské jednání s hráči.[2] Kritiky je označován za „měkkého“, se silnou osou v AC Milán (Ševčenko, Kaká, Seedorf, Pirlo, Cafú, Nesta, Maldini) dokázal za osm let získat jen jeden ligový titul, jeden domácí pohár a jeden domácí superpohár.[2]
Koncem roku 2019 převzal anglický klub Everton.[3]
Trenérská kariéra[editovat | editovat zdroj]
Začínal s týmem Reggiana poblíž jeho rodného města, a hned ve svém prvním roce ho dovedl do Serie A. To přilákalo pozornost Parmy, klubu, kde Ancelotti s fotbalem začínal. Vytáhl Parmu na druhé místo, její nejlepší ligové umístění v historii. V následující sezóně se tým propadl na šesté místo a "Carletto" byl poněkud překvapivě vyhozen. Všimli si toho v Juventusu a Ancelottiho angažovali i přesto, že dříve dlouho hrával za konkurenční AS Řím a AC Milán.
Během dvou let v Juve dvakrát skončil v lize druhý, jednou o bod, podruhé o dva. Do týmu přivedl Zambrottu nebo Van der Sara a mužstvo postavené okolo Zidana, Inzaghiho nebo Del Piera mělo k titulu blízko. Jenže blízko vedení Juventusu nestačilo a proto se vrátil Marcello Lippi – muž, kterého Carlo ve vedení Staré dámy předtím nahradil.
AC Milán (2001–2009)[editovat | editovat zdroj]
V listopadu 2001 se ve 42 letech stal trenérem AC Milán, ve kterém dříve jako hráč působil.[4] Sezónu 2001/02 zakončil na čtvrtém místě o bod před Chievem Verona a zajistil tak předkolo Ligy mistrů.[5]
Praktikování defenzivního fotbalu jej dostalo pod palbu kritiky klubového majitele a prezidenta Silvia Berlusconiho.[2] V jeho druhé sezóně se začala projevovat spolupráce útočné dvojice Inzaghi–Ševčenko, která tým vynesla do finále Ligy mistrů proti Juventusu.[6] Ševčenkův gól ve finále sice nebyl rozhodčím uznán, ale když po prodlouženém utkání došlo na penaltový rozstřel, tu rozhodující proměnil Ševčenko.[6] Ancelotti se tak může chlubit tím, že jako jeden z šesti mužů získal trofej pro vítěze Champions League/PMEZ jako hráč i trenér.[zdroj?]
V následující ligové sezóně proměnil Carletto svůj tým v mašinu na vítězství, titul byl získán s pohodlným náskokem jedenácti bodů.[7] Ofenzivní záložník Andrea Pirlo se přesunul do pozice před obránci,[8] aby začal plnit roli tvůrce hry v hloubi pole. Výše pak hráli další záložníci jako Clarence Seedorf, Rivaldo nebo Rui Costa.[9] V taktickém ohledu přešel k rozestavení 4–2–3–1 nebo 4–3–2–1.[2] [9] Útok se dokázal vyrovnat se zraněním Inzaghiho, Ševčenko se stal s 24 góly nejlepším střelce v italské lize.[6] Cesta za obhajobou Ligy mistrů vypadala po domácím čtvrtfinále proti Deportivu La Coruña nadějně – na San Siru milánský klub vyhrál 4:1 vstřelením čtyř gólů během osmi minut.[10] Na galicijském stadionu Riazor ale během prvního poločasu jeho tým prohrával 0:3 a během druhého ještě jeden inkasoval. Namísto postupu tak přišlo neočekávané vyřazení. Bylo to poprvé, kdy byl tým v Lize mistrů vyřazen poté, co si v úvodním utkání vybudoval třígólový náskok.[11]
Ve finále Ligy mistrů v ročníku 2004/05 se střetl s Liverpoolem a přes poločasové vedení 3:0 jeho tým nakonec ve finále neuspěl, nakonec totiž padl v penaltovém rozstřelu.[12]
Konkurenční suverénní Juventus Turín ve dvou po sobě jdoucích sezónách 2004/05 a 2005/06 vybojoval Scudetto (italský mistrovský titul). AC Milán skončil až druhý se ztrátou 7, respektive 3 bodů. Úplatkářská aféra Calciopoli ale Juventus o oba tituly připravila. Trest neminul ani milánský celek, kterému bylo v sezónách 2005/06 a 2006/07 odebráno 30, respektive 8 bodů.[13][14]
S odchodem Ševčenka do Chelsea v roce 2006 se Ancelotti uchýlil k rozestavení 4–3–2–1 s ojedinělým Inzaghim na hrotu, poté co zklamali zraněný Ronaldo a Gilardino. Ofenzivní podporu pak měli na starost Seedorf a Kaká.[15] Sezóna 2006/07 byla navzdory zraněním (Nesta) úspěšnou na evropské frontě.[16][17]
Po vyřazení CZ Bělehrad v předkole byl klub nalosován do jedné ze snazších skupin Ligy mistrů.[18] Milánští si poradili s konkurenty v podobách Anderlechtu, Lille a AEK Athény a postoupili do další fáze a v osmifinále čekal skotský Celtic. Po remíze 0:0 ve Skotsku se stejný výsledek opakoval na San Siru a utkání dospělo k prodloužení. To po průniku rozhodl jediným gólem Kaká.[18] Čtvrtfinále proti Bayernu Mnichov skončilo remízou 2:2. Ovšem v Mnichově se podařilo vyhrát 2:0 zásluhou gólového střelce i asistenta Seedorfa. Protagonistou semifinále s Manchesterem United se stal opět Kaká. Ancelottiho svěřenci zareagovali na venkovní prohru 2:3 domácí výhrou 3:0 a putovali do „reprízy“ finále proti Liverpoolu. Finále se odehrálo na Olympijském stadionu v Athénách a rozhodl jej dvougólový Inzaghi. Liverpool v závěru stačil jen zkorigovat na 2:1.[18] Ancelotti již podruhé triumfoval v nejprestižnější evropské soutěži.
Chelsea (2009–2011)[editovat | editovat zdroj]
V roce 2009 dne 1. června se stal oficiálně trenérem anglické Chelsea a s londýnským klubem Romana Abramoviče podepsal tříletou smlouvu. Ancelottiho ambicí bylo vyzkoušet si Premier League, navzdory jeho deficitní angličtině.[19] Ancelotti převzal mužstvo opírající se o hráče jako Didier Drogba, Nicolas Anelka (oba útok), Michael Ballack a Frank Lampard (oba záloha), kteří však byli zároveň třicátníky. Chelsea posílila odkoupením 25letého ruského záložníka či obránce Jurije Žirkova z CSKA Moskva.[20] V úspěšné přípravě na další sezónu začal využívat tzv. diamantové rozestavení 4–4–2. V něm mohl do středu pole začlenit vedle Lamparda a Ballacka také Deca, Essiena nebo Obi Mikela. Taktika spoléhala také na aktivitu krajních obránců Ashley Colea a José Bosingwy.[21] V útoku se Ancelotti rozhodl vsadit na dvojici Drogba–Anelka, přičemž v soubojích silnější Drogba operoval více vpředu a rychlejší Anelka za ním.[22] Začátek sezóny v podobě utkání o Community Shield se vyvedl, jeho svěřenci dokázali v penaltovém rostřelu uspět proti Manchesteru United trenéra Fergusona.[23] Již v úvodní sezóně 2009/10 se mu podařilo anglickou Premier League opanovat, navrch přidal triumf v poháru FA. Zejména jízda v Premier League, během které dvakrát porazil všechny týmy "velké čtyřky", byla úžasná.[zdroj?] Neuspěl jen v Lize mistrů, kde se jeho tým musel už v osmifinále sklonit před pozdějším vítězem Interem Milán.
V následující sezóně nedokázal tyto úspěchy zopakovat a skončil na 2. místě v Premier League. Následně byl odvolán z funkce.
Paris Saint-Germain (2012–2013)[editovat | editovat zdroj]
.jpg)
Koncem prosince 2011 byl jmenován do funkce trenéra francouzského týmu Paris Saint-Germain několik hodin poté, co byl vyhozen Antoine Kombouaré.[24] Stal se druhým nejlépe placeným fotbalovým trenérem po José Mourinhovi, jeho mzda v Paříži činila 13,5 milionu eur ročně.[25] Do PSG si s sebou přivedl také svého asistenta Paula Clementa, jehož služby využíval již v Chelsea.[26] Pařížský „projekt“ financovaný katarskou společností Qatar Sports Investments si od nákupu klubu v létě 2011 kladl jen ty nejvyšší cíle. V polovině ledna prožil vítěznou premiéru na lavičce PSG v ligovém zápase s Toulouse, díky brance Nenêho a další brance rekordní posily Javiera Pastoreho, kterého klub koupil hned v létě 2011. Večerní výhra 2:0 na stadionu Parc des Princes ponechala Paříži první místo v tabulce před dotírajícím Montpellierem.[27] Ancelotti do sestavy zakomponoval nově příchozího levého obránce Maxwella, který pod ním odehrál 14 z 19 zápasů jarního pokračování Ligue 1.[28] Titul ale nakonec získal Montpellier.
Do další sezóny tým vkročil již se zvučnými posilami (Zlatan Ibrahimović, Thiago Silva a další). Ancelottiho tým získal jistotu titulu vítězstvím 1:0 nad Lyonem na jeho půdě ve 36. kole, se dvěma zápasy navíc „k dobru“. O jediný gól se postaral útočník Jérémy Ménez.[29] Pro PSG to byl v pořadí třetí titul v historii a vůbec první od roku 1994.[30]
V Lize mistrů dokráčel s PSG až do čtvrtfinále, kde jeho svěřenci vypadli až po dvou remízách s FC Barcelona.
Real Madrid (2013–2015)[editovat | editovat zdroj]
V červnu 2013 převzal Real Madrid, kde nahradil José Mourinha, který se vrátil zpátky do londýnské Chelsea.[31] Podepsal smlouvu na tři roky.[31] Zinédine Zidane a Paul Clement mu měli trenérsky asistovat.[32] Ligový titul v sezóně 2013/14 sice nezískal (vyhrálo jej Atlético Madrid), ale dovedl Real k vítězství v Lize mistrů UEFA po finálové výhře 4:1 po prodloužení v derby právě nad Atléticem Madrid.[33][34] Rovněž vyhrál s Realem Copa del Rey 2013/14 (španělský pohár).[35] V sezóně 2014/15 nezískal s Realem žádnou trofej a v květnu 2015 byl z funkce odvolán.[36]
Bayern Mnichov (2016–2017)[editovat | editovat zdroj]
20. prosince 2015 oznámil generální manažer FC Bayern München Karl-Heinz Rummenigge, že se Ancelotti stane nástupcem Pepa Guardioly v následujících třech sezonách. Poprvé s týmem trénoval 11. července 2016. 26. srpna 2016 porazil Mnichov Borussii Dortmund 2-0 a tím se stal vítězem DFL-Supercup 2016. 29. dubna 2017 vyhrál Mnichov 6-0 nad VfF Wolfsburg a tím si zajistil 27. vítězství v Německé fotbalové Bundeslize (a také páté vítězství v řadě). V Lize mistrů byl vyřazen ve čtvrtfinále Ancelottiho bývalými svěřenci z Realu Madrid. 5. srpna 2017 zahájilo Ancelottiho mužstvo sezonu vítězstvím nad Borussií Dortmund (základní hrací doba - výsledek 2:2, vítězství Mnichova 5:4 na penalty) a zároveň i v DFL-Supercup 2017. Nicméně, 28. září 2017 byl Ancelotti na vlastní žádost propuštěn, a to z důvodu porážky 3:0 s Paris Saint-Germain[37]. Jednalo se o nejhorší porážku klubu v základních skupinách Ligy mistrů.
Neapol (2018–2019)[editovat | editovat zdroj]
Dne 23. května 2018 byl Ancelotti oficiálně jmenován hlavním trenérem SSC Neapol.[38] Šlo o jeho první italské angažmá od roku 2009, kdy opustil AC Milán. Ancelotti a klubový předseda Aurelio De Laurentiis se domluvili na tříletém kontraktu. Na úvod jeho svěřenci vybojovali domácí ligovou výhru 2:1 nad Laziem Řím, přestože po gólu Immobileho prohrávali.[39] Neapolští útočníci Arkadiusz Milik a Lorenzo Insigne ale utkání otočili.
V ročníku 2018/19 s týmem vybojoval druhé místo v Serii A. Na podzim 2018 bojoval ve skupině Ligy mistrů o postup do osmifinále, ale nakonec postoupil anglický Liverpool (později vítěz LM) kvůli lepší gólové bilanci.
V průběhu sezóny 2019/20 byl odvolán, navzdory prosincové domácí výhře 4:0 v Lize mistrů nad belgickým Genkem zajišťující jarní osmifinále.[40] Důvodem byly především špatné ligové výsledky.
Everton (2019–současnost)[editovat | editovat zdroj]
Koncem roku 2019 převzal anglický klub Everton.[3] Na úvod jej čekala zkouška v podobě duelu na Goodison Park proti Burnley v rámci Premier League. Everton doma zvítězil 1:0 gólem Dominica Calvert-Lewina. Ancelotti využil rozestavení 4–4–2 a na závěr zápasu vyslal jako žolíka mladého forvarda Keana.[41]
Začátkem nového roku jeho svěřenci utrpěli v rámci 3. kola FA Cupu porážku 0:1 od městského rivala v podobě Liverpoolu. Porážku umocnil fakt, že soupeř nasadil přeážně mladíky. Ancelotti následně přiznal, že hráčskou kabinu po zápase navštívil a konfrontoval.[42]
Statistika[editovat | editovat zdroj]
| Klub | Sezóna | Liga | Pohár | LM či EL | Celkem | ||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Zápasy | Góly | Zápasy | Góly | Zápasy | Góly | Zápasy | Góly | ||
| AC Parma | 1976/77 | 1 | 0 | ? | ? | 0 | 0 | ? | ? |
| 1977/78 | 21 | 8 | ? | ? | 0 | 0 | ? | ? | |
| 1978/79 | 33 | 5 | 0 | 0 | 0 | 0 | ? | ? | |
| AS Řím | 1979/80 | 27 | 3 | 9 | 0 | 0 | 0 | 36 | 3 |
| 1980/81 | 29 | 2 | 6 | 2 | 2 | 1 | 37 | 5 | |
| 1981/82 | 5 | 0 | 0 | 0 | 3 | 1 | 8 | 1 | |
| 1982/83 | 23 | 2 | 3 | 0 | 6 | 0 | 32 | 2 | |
| 1983/84 | 9 | 0 | 5 | 0 | 4 | 0 | 18 | ? | |
| 1984/85 | 22 | 3 | 2 | 0 | 3 | 0 | 27 | 3 | |
| 1985/86 | 29 | 0 | 4 | 0 | 0 | 0 | 33 | 0 | |
| 1986/87 | 27 | 2 | 7 | 1 | 2 | 0 | 36 | 3 | |
| AC Milán | 1987/88 | 27 | 2 | 7 | 0 | 4 | 0 | 38 | 2 |
| 1988/89 | 28 | 2 | 2 | 0 | 7 | 1 | 38 | 3 | |
| 1989/90 | 24 | 3 | 4 | 0 | 6 | 0 | 35 | 3 | |
| 1990/91 | 21 | 1 | 4 | 0 | 4 | 0 | 31 | 1 | |
| 1991/92 | 12 | 2 | 6 | 0 | 0 | 0 | 18 | 2 | |
| Celkem | 338 | 35 | 59 | 3 | 41 | 3 | 442 | 41 | |
Úspěchy[editovat | editovat zdroj]
Klubové[editovat | editovat zdroj]
- 3× vítěz italské ligy (1982/83, 1987/88, 1991/92)
- 4× vítěz italského poháru (1980, 1981, 1984, 1986)
- 1× vítěz italského superpoháru (1988)
- 2× vítěz Ligy mistrů (1988/89, 1989/90)
- 2× vítěz evropského superpoháru (1989, 1990)
- 2× vítěz Interkontinentálního poháru (1989, 1990)
Reprezentační[editovat | editovat zdroj]
- 2× na MS (1986, 1990 - bronz)
- 1× na ME (1988 - bronz)
- 1× na ME 21 (1980)
Trenérské[editovat | editovat zdroj]
- 1× Pohár Intertoto (1999)
- 1× vítěz italské ligy (2003/04)
- 2× vítěz italského poháru (2003)
- 1× vítěz italského superpoháru (2004)
- 2× vítěz Ligy mistrů (2002/03, 2006/07)
- 2× vítěz evropského superpoháru (2003, 2007)
- 1× vítěz mistrovství světa klubů (2007)
- 1× vítěz Community Shield (2009)
- 1× vítěz Premier League (2009/10)
- 1× vítěz FA Cup (2010)
- 1× vítěz Ligue 1 (2012/13)
- 1× vítěz Copa del Rey (2013/14)
- 1× vítěz Ligy mistrů (2013/14)
- 1× vítěz evropského superpoháru (2014)
- 1× vítěz mistrovství světa klubů (2014)
- 2× vítěz DFL-Supercup
- 1× vítěz Německá fotbalová Bundesliga
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Carlo Ancelotti – Honours [online]. Transfermarkt.com [cit. 2020-05-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d KAY, Adam. Carlo Ancelotti: a profile of success. These Football Times [online]. 2015-03-19 [cit. 2020-05-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Ancelotti Appointed Everton Manager. evertonfc.com [online]. 2019-12-21 [cit. 2020-03-30]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ VALERJ, Alex. Milan stoppte Ancelotti. kicker.de [online]. 2001-11-07 [cit. 2020-05-17]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Italy 2001/02 [online]. RSSSF, rev. 2003-01-11 [cit. 2020-05-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c KELLY, James. The grace and goals of Andriy Shevchenko and Pippo Inzaghi for AC Milan. These Football Times [online]. 2018-08-28 [cit. 2020-05-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Italy 2003/04 [online]. RSSSF, rev. 2005-08-19 [cit. 2020-05-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Real Madrid boss Carlo Ancelotti 'changed my career' - Andrea Pirlo. ESPN [online]. 2015-05-04 [cit. 2020-05-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b BATE, Adam. Andrea Pirlo v Carlo Ancelotti: Juve star faces his old AC Milan mentor. Sky Sports [online]. 15-05-05 [cit. 2020-05-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ AC Milan 4-1 Deportivo. BBC [online]. 2004-03-23 [cit. 2020-05-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Greatest Comebacks: Deportivo La Coruna 4-0 AC Milan. Bleacher Report [online]. 2008-10-20 [cit. 2020-05-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ TOWNSEND, Jon. Liverpool’s miracle men of Istanbul. These Football Times [online]. 2015-05-25 [cit. 2020-05-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ FERRIGNO, Andrea; ZEA, Antonio. Italy 2004/05 [online]. RSSSF, rev. 2006-07-26 [cit. 2020-05-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ FERRIGNO, Andrea. Italy 2005/06 [online]. RSSSF, rev. 2006-10-06 [cit. 2020-05-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ DAVIES, Gregg. Filippo Inzaghi. Four Four Two [online]. 2008-01-09 [cit. 2020-05-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Inter Milán osmou výhrou po sobě vyrovnal letitý rekord. Sport.cz [online]. 2006-12-10 [cit. 2020-05-17]. Dostupné online.
- ↑ L'Ascoli combatte ma il Milan è più forte e i rossoneri sono già fuori dall'handicap. La Repubblica [online]. 2006-09-20 [cit. 2020-05-17]. Dostupné online. (italsky)
- ↑ a b c SHARP, Will. Rossoneri revenge: AC Milan’s memorable road to Champions League glory in 2007. These Football Times [online]. 2019-07-10 [cit. 2020-05-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Ancelotti appointed Chelsea boss. BBC [online]. 2009-06-01 [cit. 2020-05-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Chelsea complete £18m signing of Yuri Zhirkov. The Guardian [online]. 2009-07-07 [cit. 2020-05-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ JONES, Dean. Ancelotti convinced his diamond formation can still cut it for Chelsea. Evening Standard [online]. 2009-08-03 [cit. 2020-05-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ FIFIELD, Dominic. Carlo Ancelotti praises former transfer target Nicolas Anelka's Chelsea form. The Guardian [online]. 2009-10-30 [cit. 2020-05-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ MCNULTY, Phil. Chelsea 2 - 2 Man Utd. BBC [online]. 2009-08-09 [cit. 2020-05-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Carlo Ancelotti named new manager of Paris Saint-Germain. BBC [online]. 2011-12-30 [cit. 2020-05-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ SNYDER, Matthew. Arsene Wenger: Arsenal Manager's Annual Salary Revealed. Bleacher Report [online]. 2012-03-20 [cit. 2020-05-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ BILLINGHAM, Glenn. The army of assistants and coaches elevating the top managers to glory. These Football Times [online]. 2017-11-27 [cit. 2020-05-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Ancelotti claims first league win as coach of Paris Saint-Germain. France24 [online]. 2012-01-15 [cit. 2020-05-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ MCTEAR, Euan. Maxwell: the most decorated club footballer in history. These Football Times [online]. 2019-03-27 [cit. 2020-05-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ BRASSELL, Andy. David Beckham's Paris St-Germain clinch French title. BBC [online]. 2013-05-12 [cit. 2020-05-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ PSG wrap up title. ESPN [online]. 2013-05-12 [cit. 2020-05-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b COERTS, Stefan. Official: Real Madrid confirm Ancelotti signing. Goal.com [online]. 2013-06-25 [cit. 2020-06-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ KENT, David. Ancelotti, Zidane... and Clement: Real Madrid's latest dream team lead Ronaldo and Co as stars return to training. Daily Mail [online]. 2013-07-16 [cit. 2020-06-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Real slaví desátý triumf v Lize mistrů, Atlético porazil v prodloužení, iDNES.cz, citováno 25. 5. 2014
- ↑ Real - Atlético 4:1 a.e.t., UEFA.com (anglicky)
- ↑ Real získal Španělský pohár, výhru nad Barcelonou vystřelil Bale, iDNES.cz, citováno 16. 4. 2014
- ↑ http://sport.sme.sk/c/7824333/trener-ancelotti-skoncil-v-reale-madrid.html
- ↑ Ancelotti končí, Bayern Mnichov trenéra vyhodil po prohře s Paříží. iDNES.cz [online]. 2017-09-28 [cit. 2017-11-05]. Dostupné online.
- ↑ Official: Napoli appoint Ancelotti. Football-Italia [online]. 2018-05-23 [cit. 2020-05-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Lazio 1-2 Napoli: Runners-up fight back for important win. Sky Sports [online]. 2018-08-18 [cit. 2020-05-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Official: Napoli sack Ancelotti. Football-Italia [online]. 2019-12-10 [cit. 2020-05-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ WILSON, Paul. Carlo Ancelotti gets off the mark as Everton grab late win over Burnley. The Guardian [online]. 2019-12-26 [cit. 2020-05-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Carlo Ancelotti confronts Everton players after FA Cup exit to youthful Liverpool. Sky Sports [online]. 2020-01-06 [cit. 2020-05-17]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Carlo Ancelotti ve Wikimedia Commons - Profil na FIFA.com (anglicky)
- Profil trenéra na Transfermarktu (anglicky)
- Profil na UEFA.com (anglicky)
- Italští fotbalisté
- Italští fotbaloví reprezentanti
- Italští fotbaloví trenéři
- Fotbalisté Parmy
- Fotbalisté AS Řím
- Fotbalisté AC Milán
- Fotbaloví záložníci
- Trenéři AC Parma
- Trenéři Juventusu
- Trenéři AC Milan
- Trenéři Chelsea FC
- Trenéři Paris Saint-Germain
- Trenéři Realu Madrid
- Trenéři Bayernu Mnichov
- Trenéři SSC Neapol
- Trenéři Evertonu
- Narození 10. června
- Narození 1959
- Narození v Emilii-Romagni
- Vítězové Ligy mistrů UEFA
- Vítězové Superpoháru UEFA
- Vítězové Interkontinentálního poháru
- Vítězové Mistrovství světa ve fotbale klubů
- Vítězové Poháru mistrů evropských zemí
- Bronzoví medailisté z ME ve fotbale