Carlo Ancelotti
| Carlo Ancelotti | ||
 |
||
| Portrét | ||
| Osobní informace | ||
|---|---|---|
| Celé jméno | Carlo Ancelotti | |
| Datum narození | 10. června 1959 (58 let) | |
| Místo narození | Reggiolo, Itálie  |
|
| Výška | 179 cm | |
| Váha | 71 kg | |
| Klubové informace | ||
| Konec hráčské kariéry | ||
| Pozice | záložník | |
| Současná funkce | trenér | |
| Mládežnické kluby | ||
| 1975-1976 | AC Parma |
|
| Profesionální kluby* | ||
| Roky | Klub | Záp. (góly) |
| 1976-1979 1979-1987 1987-1992 |
AC Parma AS Řím AC Milán |
55 (13) 171 (12) 112 (10) |
| Reprezentace** | ||
| Roky | Reprezentace | Záp. (góly) |
| 1980 1981-1991 |
Itálie U21 Itálie |
3 (0) 26 (1) |
| Trenérská kariéra*** | ||
| Roky | Klub | |
| 1995-1996 1996-1998 1999-2001 2001-2009 2009-2011 2011-2013 2013-2015 2016- |
AC Reggiana AC Parma Juventus FC AC Milán Chelsea FC Paris Saint-Germain FC Real Madrid Bayern Mnichov |
|
| Národní týmy jako trenér | ||
| Roky | Reprezentace | |
| 1992-1995 | Itálie (asistent) |
|
| Úspěchy | ||
| Mistrovství světa | ||
 |
MS 1990 | Itálie |
| Mistrovství Evropy | ||
|
ME 1988 | Itálie |
| PMEZ | ||
 |
1983/1984 | AS Řím |
 |
1988/1989 | AC Milán |
|
1989/1990 | AC Milán |
| Liga mistrů UEFA | ||
|
2002/2003 | AC Milán (trenér) |
|
2004/2005 | AC Milán (trenér) |
|
2006/2007 | AC Milán (trenér) |
|
2013/2014 | Real Madrid (trenér) |
| Superpohár UEFA | ||
|
1990 | AC Milán |
|
2003 | AC Milán - trenér |
|
2007 | AC Milán - trenér |
|
2014 | Real Madrid - trenér |
| Mistrovství světa klubů | ||
|
2007 | AC Milán |
|
2014 | Real Madrid[1] |
|
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu. |
||
Carlo Ancelotti (* 10. června 1959) je italský fotbalový trenér. Naposledy trénoval španělský prvoligový celek Real Madrid. Od 1. července 2016 se stane trenerém FC Bayern Mnichov.[2]
Obsah
Trenérská kariéra[editovat | editovat zdroj]
Začínal s týmem Reggiana poblíž jeho rodného městečka, a hned ve svém prvním roce ho dovedl do Serie A. To přilákalo pozornost Parmy, klubu, kde Ancelotti s fotbalem začínal. Vytáhl Parmu na druhé místo, její nejlepší ligové umístění v historii. V následující sezóně se tým propadl na šesté místo a "Carletto" byl poněkud překvapivě vyhozen. Všimli si toho v Juventusu a Ancelottiho angažovali i přesto, že dříve dlouho hrával za konkurenční AS Řím a AC Milán.
Během dvou let v Juve dvakrát skončil v lize druhý, jednou o bod, podruhé o dva. Do týmu přivedl Zambrottu nebo Van der Sara a mužstvo postavené okolo Zidana, Inzaghiho nebo Del Piera mělo k titulu blízko. Jenže blízko vedení Juventusu nestačilo a proto se vrátil Marcello Lippi – muž, kterého Carlo ve vedení Staré dámy předtím nahradil.
V roce 2001 začal trénovat AC Milán. Do historie AC Milán se zapsal vítězstvím v Lize mistrů proti Juventusu na penalty, tu rozhodující proměnil Andrej Ševčenko. Ancelotti se tak může chlubit tím, že jako jeden z šesti mužů získal trofej pro vítěze Champions League/PMEZ jako hráč i trenér.
V následující ligové sezóně proměnil Carletto svůj tým v mašinu na vítězství, titul byl získán s pohodlným náskokem jedenácti bodů. V roce 2007 vyhrál znovu Ligu mistrů proti anglickému Liverpoolu. Výhra 2-1 znamenala pro Ancelottiho druhou trofej z Ligy mistrů.
V sezóně 2009/2010 převzal londýnskou Chelsea FC. Hned ve své první sezóně v Londýně potvrdil svou velikost, když s klubem získal ligový titul i cenný FA Cup. Zejména jízda v Premier League, během které dvakrát porazil všechny týmy "velké čtyřky", byla úžasná. Neuspěl jen v Lize mistrů, kde se jeho tým musel už v osmifinále sklonit před pozdějším vítězem Interem Milán.
V následující sezóně nedokázal tyto úspěchy zopakovat a skončil na 2. místě v Premier League. Následně byl odvolán z funkce.
Převzal francouzský tým Paris Saint-Germain FC, do kterého pumpovali šejkové obrovské sumy na posily. Nepovedlo se mu získat s PSG titul v první sezóně, ale měl k němu velmi blízko. Titul dokázal získat hned v další sezóně, kdy tým táhly nové opory Zlatan Ibrahimović a Thiago Emiliano da Silva. V Lize mistrů dokráčel s PSG až do čtvrtfinále, kde vypadli až po dvou remízách s FC Barcelona.
V červnu 2013 převzal Real Madrid, kde nahradil José Mourinha, který se vrátil zpátky do londýnské Chelsea FC. Ligový titul v sezóně 2013/14 sice nezískal (vyhrálo jej Atlético Madrid), ale dovedl Real k vítězství v Lize mistrů UEFA po finálové výhře 4:1 po prodloužení v derby právě nad Atléticem Madrid.[3][4] Rovněž vyhrál s Realem Copa del Rey 2013/14 (španělský pohár).[5] V sezóně 2014/15 nezískal s Realem žádnou trofej a v květnu 2015 byl z funkce odvolán.[6]
Statistika[editovat | editovat zdroj]
| Klub | Sezóna | Liga | Pohár | LM či EL | Celkem | ||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Zápasy | Góly | Zápasy | Góly | Zápasy | Góly | Zápasy | Góly | ||
| AC Parma | 1976/77 | 1 | 0 | ? | ? | 0 | 0 | ? | ? |
| 1977/78 | 21 | 8 | ? | ? | 0 | 0 | ? | ? | |
| 1978/79 | 33 | 5 | 0 | 0 | 0 | 0 | ? | ? | |
| AS Řím | 1979/80 | 27 | 3 | 9 | 0 | 0 | 0 | 36 | 3 |
| 1980/81 | 29 | 2 | 6 | 2 | 2 | 1 | 37 | 5 | |
| 1981/82 | 5 | 0 | 0 | 0 | 3 | 1 | 8 | 1 | |
| 1982/83 | 23 | 2 | 3 | 0 | 6 | 0 | 32 | 2 | |
| 1983/84 | 9 | 0 | 5 | 0 | 4 | 0 | 18 | ? | |
| 1984/85 | 22 | 3 | 2 | 0 | 3 | 0 | 27 | 3 | |
| 1985/86 | 29 | 0 | 4 | 0 | 0 | 0 | 33 | 0 | |
| 1986/87 | 27 | 2 | 7 | 1 | 2 | 0 | 36 | 3 | |
| AC Milán | 1987/88 | 27 | 2 | 7 | 0 | 4 | 0 | 38 | 2 |
| 1988/89 | 28 | 2 | 2 | 0 | 7 | 1 | 38 | 3 | |
| 1989/90 | 24 | 3 | 4 | 0 | 6 | 0 | 35 | 3 | |
| 1990/91 | 21 | 1 | 4 | 0 | 4 | 0 | 31 | 1 | |
| 1991/92 | 12 | 2 | 6 | 0 | 0 | 0 | 18 | 2 | |
| Celkem | 338 | 35 | 59 | 3 | 41 | 3 | 442 | 41 | |
Úspěchy[editovat | editovat zdroj]
Klubové[editovat | editovat zdroj]
- 3× vítěz italské ligy (1982/83, 1987/88, 1991/92)
- 4× vítěz italského poháru (1980, 1981, 1984, 1986)
- 1× vítěz italského superpoháru (1988)
- 2× vítěz Ligy mistrů (1988/89, 1989/90)
- 2× vítěz evropského superpoháru (1989, 1990)
- 2× vítěz Interkontinentálního poháru (1989, 1990)
Reprezentační[editovat | editovat zdroj]
- 2× na MS (1986, 1990 - bronz)
- 1× na ME (1988 - bronz)
- 1× na ME 21 (1980)
Trenérské[editovat | editovat zdroj]
Juventus FC
- 1× Pohár Intertoto (1999)
AC Milán
- 1× vítěz italské ligy (2003/04)
- 2× vítěz italského poháru (2003)
- 1× vítěz italského superpoháru (2004)
- 2× vítěz Ligy mistrů (2002/03, 2006/07)
- 2× vítěz evropského superpoháru (2003, 2007)
- 1× vítěz mistrovství světa klubů (2007)
Chelsea FC
- 1× vítěz Community Shield (2009)
- 1× vítěz Premier League (2009/10)
- 1× vítěz FA Cup (2010)
Paris Saint-Germain
- 1× vítěz Ligue 1 (2012/13)
Real Madrid
- 1× vítěz Copa del Rey (2013/14)
- 1× vítěz Ligy mistrů (2013/14)
- 1× vítěz evropského superpoháru (2014)
- 1× vítěz mistrovství světa klubů (2014)
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Real vyhral aj MS klubov, za rok získal štyri trofeje, SME.sk, cit. 20. 12. 2014 (slovensky)
- ↑ http://fotbal.idnes.cz/guardiola-povede-bayern-uz-jen-pul-roku-pak-ho-nahradi-ancelotti-pww-/fot_zahranici.aspx?c=A151220_114347_fot_zahranici_ten
- ↑ Real slaví desátý triumf v Lize mistrů, Atlético porazil v prodloužení, iDNES.cz, citováno 25. 5. 2014
- ↑ Real - Atlético 4:1 a.e.t., UEFA.com (anglicky)
- ↑ Real získal Španělský pohár, výhru nad Barcelonou vystřelil Bale, iDNES.cz, citováno 16. 4. 2014
- ↑ http://sport.sme.sk/c/7824333/trener-ancelotti-skoncil-v-reale-madrid.html
- Italští fotbalisté
- Fotbalisté Parmy
- Fotbalisté AS Řím
- Fotbalisté AC Milán
- Italští fotbaloví trenéři
- Trenéři AC Parma
- Trenéři Juventusu
- Trenéři AC Milan
- Trenéři Chelsea FC
- Trenéři Paris Saint-Germain
- Trenéři Realu Madrid
- Narození 1959
- Vítězové Ligy mistrů UEFA
- Vítězové Superpoháru UEFA
- Vítězové Interkontinentálního poháru
- Vítězové Mistrovství světa ve fotbale klubů
- Vítězové Poháru mistrů evropských zemí
- Bronzoví medailisté z ME ve fotbale
- Narození 10. června
