Betis Sevilla

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Real Betis Balompié
Camiseta aniversario betis 001.jpg
Název Real Betis Balompié
Přezdívka Béticos,
Verdiblancos[1]
Země ŠpanělskoŠpanělsko Španělsko
Město Sevilla
Založen 1907 [2]
Asociace Španělsko FEF
Domácí dres
Venkovní dres
Alternativní
Soutěž Španělsko
1. španělská fotbalová liga
2019/2020 15. místo
Stadion Estadio Benito Villamarín
Sevilla
Souřadnice
Kapacita 65 500
Vedení
Předseda Španělsko Ángel Haro
Trenér Chile Manuel Pellegrini
Oficiální webová stránka
Největší úspěchy
Ligové tituly 1
Domácí trofeje Trofej Copa del Rey Copa del Rey
2020/21
Údaje v infoboxu aktuální k 16. 11. 2020
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Club Betis Balompié, známý i jako Betis Balompié, je španělský fotbalový klub sídlící v Seville v autonomní oblasti Andalusie. Byl založen roku 1907. Domácí zápasy hraje na stadionu Estadio Benito Villamarín. Klubové barvy jsou zelená a bílá.[2]

V sezóně 2005/06 se Betis stal prvním klubem z Andalusie, který se zúčastnil hlavní skupinové fáze Ligy mistrů UEFA v její novodobé podobě.[3][4]

V sezoně 2010/11 postoupil Betis ze Segundy División do nejvyšší soutěže. V sezóně 2012/13 skončil v Primera División na 7. místě. V ročníku 2013/14 sestoupil do Segunda División.[5]

Je držitelem jednoho titulu z Primera División, a to z roku 1935. Je prvním klubem z Andalusie, kterému se toto podařilo. V držení má také dvě prvenství ve španělském poháru Copa del Rey. Největším rivalem Betisu je městský soused Sevilla FC Španělští králové Juan Carlos I. a Filip VI. jsou čestnými členy tohoto klubu.

Součástí historie tohoto klubu jsou i tři čeští fotbalisté a reprezentanti Alois Grussmann, Michal Bílek a Roman Kukleta, kteří v Betisu Sevilla působili v 90. letech.

Historie ve zkratce[editovat | editovat zdroj]

Sestava z roku 1913

Název klubu je odvozen od slova Baetis, což je římský název pro řeku Guadalquivir. Betis je opravdu věrný svému přízvisku Real, což znamená královský. Členy klubu byly po celou dobu historie významné aristokratické rody, včetně královské rodiny. Král Alfonso XIII. se v roce 1914 stal dokonce oficiálním patronem klubu.

Založení[editovat | editovat zdroj]

Největší rival Sevilla FC byl založen již v roce 1905. Betis byl tedy založen až jako druhý klub v andaulsijské Seville pod názvem Sevilla Balompié. Ono slovo Balompié se dá přeložit jako fotbal. Balompié byl založen studenty Polytechnické Akademie.

Od zlatých třicátých dodnes[editovat | editovat zdroj]

Nejúspěšnější období pro Betis přišlo ve třicátých letech, kdy v roce 1935 získal svůj jediný titul. Další období nebylo pro Betis zrovna růžové. Potácel se napříč několika soutěžemi, dokonce zavítal i do Tercera División. Další velký úspěch se dostavil až v roce 1977, kdy ve finále španělského poháru Copa del Rey porazil velmi zkušeného pohárového soupeře Athletic Bilbao. Po prodloužení byl stav nerozhodný 2:2, a tak přišly na řadu penalty, ve kterých Betis zvítězil 8:7.

90. léta pod vedením Lopery[editovat | editovat zdroj]

Na začátku 90. let se Betis opět ocitl ve druhé lize, Segunda División. V první sezóně mezi druholigovými celky se probojoval do baráže, ale neuspěl proti Deportivu La Coruña. Změny napříč španělským fotbalem navíc klub nutily přeměnit se na jiný typ obchodní společnosti, což přimělo fanoušky finančně klub podpořit, jenže vybraná částka (400 milionů peset) nestačila.[3] Pod vedením trenéra Lorenza Serry Ferrera si sevillské mužstvo zaručilo účast v první lize pro sezónu 1994/95. Za rozmachem stál mimo jiné prezident klubu Manuel Ruiz de Lopera, podnikatel a klubový viceprezident od roku 1991, který se hlavní role v klubu ujal o rok poté. V roce 1992 totiž odkoupil klubový podíl za částku přes jeden milion peset.[3]

Ač v roli nováčka, Betisu se podařilo umístit třetí a v Poháru UEFA následující rok dosáhlo mužstvo osmifinále (3. kolo). Během sezóny 1996/97 se umístilo čtvrté a mělo možnost zahrát si finále Copa del Rey proti Barceloně. Katalánský soupeř ale uspěl v prodloužení. Následně byl jako trenér oznámen Luis Aragonés, ten ale setrval jediný rok.[6] S týmem však prošel až do čtvrtfinále Poháru vítězů pohárů (vypadl s Chelsea). Roku 1998 na sebe Betis upozornil angažováním talentovaného brazilského křídla Denílsona za tehdy rekordní přestupovou částku (v přepočtu 21 milionů liber).[7] Další posilou na křídlo se stal Finidi George.[8] Výsledky se zhoršovaly a v sezóně 1999/00 Betis sestoupil.[3]

Začátek nového století[editovat | editovat zdroj]

Vítěz Copa del Rey 2005

Betis se ve druhé lize nezdržel a dva zápasy před koncem sezóny 2000/01 si zajistil návrat mezi prvoligové. Do základní sestavy se probil Joaquín, křídlo. Úvodní sezóna skončila umístěním v horní polovině tabulky a kvalifikací do evropských pohárů, o což se zasadil trenér Juande Ramos.

V roce 2004 se podruhé chopil trenérské role Serra Ferrer, dosáhl na čtvrté místo v La Lize a střetl se s Osasunou Pamplona o trofej z Copa del Rey. Autory gólů se stali útočníci Ricardo Oliveira s Danim a Betis zvítězil 2:1 a podruhé triumfoval v národním poháru.

Umístění z předchozí sezóny se rovnalo účasti ve 3. předkole Ligy mistrů, ve kterém Andalusané vyřadili AS Monaco. Náročná sezóna vyžadovala posílení kádru a proto přišli střední záložník Alberto Rivera a křídelní útočník Xisco.[9] Z osudí byly po boku Betisu vytaženy anglické týmy Chelsea a Liverpool a k nim belgický Anderlecht. První domácí zápas navzdory kontaktnímu gólu Arzua dopadl porážkou 1:2 s Liverpoolem.[10] Později doma Betis porazil Chelsea, ale v konkurenci anglických velkoklubů to stačilo jen na třetí místo. Následně si na jaře zahrál Pohár UEFA a svoji cestu zakončil v osmifinále.

Betisu se postupně přestalo v lize dařit, další rok se s obtížemi zachraňoval a trenér Serra odešel, neboť mu nebyl prodloužen kontrakt.[3] V únoru 2007, to ještě Serra trénoval, se Betis střetl ve čtvrtfinále španělského poháru se svým úhlavním rivalem, FC Sevillou. Domácí odvetu na Estadio Benito Villamarín gólově otevřel soupeř, načež se někteří vášniví diváci rozhodli hodit na hřiště skleněné lahve, z nichž jedna trefila trenéra Sevilly Juanda Ramose, předtím trenéra Betisu. Ramos skončil v nemocnici a zápas byl přerušen a posléze odložen. Pozdější dohrávku zvládla FC Sevilla, Betis navíc příští tři domácí zápasy odehrál mimo domácí stánek.[8] Mimo to v roce 2007 opustily Betis opory Joaquín a Ricardo Oliveira.

Úpadek doprovázela aféra okolo hlavního muže, samotného Lopery. Toho soudy obvinily ze zpronevěry a novým klubovým šéfem se stal bývalý fotbalista Betisu Rafael Gordillo.[4] V sezóně 2008/09 se tým umístil na 18. pozici a sestoupil do Segunda División. Vybojovat si cestu zpět se Betisu podařilo až napodruhé, v sezóně 2011/12 byl zpět v elitní lize.

Sezóny 2019/20 a 2020/21[editovat | editovat zdroj]

Výsledky v sezóně 2019/20 stály v jejím průběhu místo trenéra Rubiho, kterého dočasně nahradil sportovní koordinátor Alexis Trujillo.[11] Tým skončil až na 15. příčce, u záchrany v nejvyšší soutěži byl navrátivší se křídelní útočník a kapitán, 39letý Joaquín.[4]

Novým trenérem se stal zkušený Manuel Pellegrini, se kterým v úvodu sezóny 2020/01 vybojoval Betis tři výhry v pěti počátečních kolech.[12] Přes těžký los se tým držel v horní polovině tabulky i v 9. kole.[13]

Rivalita[editovat | editovat zdroj]

Sevillské derby (Derbi sevillano) je souboj Betisu a FC Sevilla. Zatímco pro Betis jsou typickými barvami zelená a bílá, pro FC Sevillu jsou to bílá a červená. Vůbec první utkání se mělo odehrát buď v říjnu 1914 (FC Sevilla – Betis 3:0) nebo v lednu 1915 (Betis – FC Sevilla 1:0).[1] Roku 1918 se týmy utkaly v poháru Copa de Andalucia a Betis utrpěl vysokou porážku 0:22. Betis do utkání nasadil juniory jako protest proti rozhodnutí povolat do kasáren jeho dva nejlepší hráče Juana Artolu a Josého Candu.

V roce 1943 muselo mužstvo Los Béticos zkousnout porážku 0:4 od svého městského rivala. V roce 1945 se Betis z ekonomických důvodů uchýlil k prodeji hvězdného Francisca Antúneze sevillské konkurenci, ovšem reakce fanoušků přinutila prezidenta klubu prodej zastavit a celá věc se řešila soudně. Antúnez mezitím se svým novým týmem triumfoval v ligové sezóně 1945/46. Ačkoliv soud rozhodl, že se má Antúnez vrátit do Betisu, jeho původní zaměstnavatel si vrácení takových finančních prostředků nemohl dovolit a aby se vyhl bankrotu, musel nakonec k definitivnímu přestupu Antúneze svolit.[1]

V roce 1980 zaznamenal Betis nad svým sevillským sokem vysokou výhru 4:0.[1]

V ročníku 2004/05 se udál ojedinělý incident, kdy rozhodčí přiměl hostující fotbalisty Betisu převléknout dresy do druhé sady i přesto, že se oba týmy pravidelně střetávají ve svých tradičních barvách.[1]

Ke trenérům, kteří vedli ve své kariéře obě mužstva, náleží Luis Aragonés, Antonio Barrios nebo Juande Ramos.[1]

Vyhrané domácí soutěže[editovat | editovat zdroj]

Maskot PALMERIN

Účast v evropských pohárech[editovat | editovat zdroj]

Ročník Soutěž Kolo Klub Doma Venku Celkem
1977/1978 Pohár vítězů pohárů 1. kolo Itálie AC Milán 2:0 1:2 3:2
2. kolo Východní Německo Lokomotiv Lipsko 2:1 1:1 3:2
Čtvrtfinále Sovětský svaz Dynamo Moskva 0:0 0:3 0:3
1982/1983 Pohár UEFA 1. kolo Portugalsko Benfica Lisabon 1:2 1:2 2:4
1984/1985 Pohár UEFA 1. kolo Rumunsko Universitatea Craiova 1:0 0:1 1:1 (3:5 pen.)
1995/1996 Pohár UEFA 1. kolo Turecko Fenerbahçe 2:0 2:1 4:1
2. kolo Německo Kaiserslautern 1:0 3:1 4:1
3. kolo Francie Bordeaux 2:1 0:2 2:3
1997/1998 Pohár vítězů pohárů 1. kolo Maďarsko Budapešť VSC 2:0 2:0 4:0
2. kolo Dánsko FC Kodaň 2:0 1:1 3:1
Čtvrtfinále Anglie Chelsea 1:2 1:3 2:5
1998/1999 Pohár UEFA 1. kolo Dánsko Vejle 5:0 0:1 5:1
2. kolo Nizozemsko Willem II 3:0 1:1 4:1
3. kolo Itálie Bologna 1:0 1:4 2:4
2002/2003 Pohár UEFA 1. kolo Moldavsko Zimbru Chișinău 2:1 2:0 4:1
2. kolo Česko Viktoria Žižkov 3:0 1:0 4:0
3. kolo Francie Auxerre 1:0 0:2 1:2
2005/2006 Liga mistrů 3. předkolo Francie AS Monaco 1:0 2:2 3:2
Skupina Anglie Liverpool 1:2 0:0 3. místo
Belgie Anderlecht 0:1 1:0
Anglie Chelsea 1:0 0:4
Pohár UEFA Šestnáctifinále Nizozemsko AZ Alkmaar 2:0 1:2 3:2pp
Osmifinále Rumunsko Steaua Bukurešť 0:3 0:0 0:3
2013/2014 Evropská liga UEFA Play-off Česko Jablonec 6:0 2:1 8:1
Skupina Francie Lyon 0:0 0:1 2. místo
Portugalsko Vitória Guimarães 1:0 1:0
Chorvatsko Rijeka 0:0 1:1
Šestnáctifinále Rusko Rubin Kazaň 1:1 2:0 3:1
Osmifinále Španělsko Sevilla FC 0:2 2:0 2:2 (3:4 pen.)
2018/2019 Evropská liga UEFA Skupina Řecko Olympiakos 1:0 0:0 1. místo
Lucembursko F91 Dudelange 3:0 0:0
Itálie AC Milán 1:1 2:1
Šestnáctifinále Francie Rennais 1:3 3:3 4:6

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f Derbi day back in Seville. FIFA.com [online]. 2012-01-20 [cit. 2020-04-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d Jablonec vyzve Real Betis, Liberec půjde na Udine, kde hraje Vydra, iDNES.cz, cit. 9. 8. 2013
  3. a b c d e History [online]. realbetisbalompie.es [cit. 2020-11-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b c Real Betis Football Club. spanish-fiestas.com [online]. [cit. 2020-11-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Eibar sa prvýkrát v histórii predstaví v španielskej La Lige, Profutbal.sk, citováno 25. 5. 2014 (slovensky)
  6. [1], cit. 2020-11-16
  7. HARDMAN, Ben. Denílson and the mercurial talent of a lost legend. These Football Times [online]. 2018-09-20 [cit. 2020-11-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. a b Hasan Karim. Wild Presidents: Manuel Ruiz de Lopera at Real Betis. laligalowdown.com [online]. 2020-04-20 [cit. 2020-11-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Xisco the kid for Betis. UEFA.com [online]. 2005-07-04 [cit. 2020-11-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. Real Betis 1-2 Liverpool. BBC [online]. 2005-09-13 [cit. 2020-11-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. FIŠARA, Jiří. Real Betis propustil Rubiho, tým povede Alexis Trujillo. Eurofotbal [online]. 2020-06-21 [cit. 2020-06-21]. Dostupné online. 
  12. [2], cit. 2020-11-16
  13. [3], cit. 2020-11-16

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]