Chelsea FC

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Chelsea FC
Stamford Bridge - West Stand.jpg
Název Chelsea Football Club
Přezdívka The Blues
Země Spojené království Anglie (Spojené království)
Město Londýn (Fulham)
Založen 10. března 1905
Asociace Anglie Football Association
Domácí dres
Venkovní dres
Alternativní
Soutěž Spojené království Premier League
2019/2020 4. místo
Stadion Stamford Bridge, Londýn
Souřadnice
Kapacita 41 841
Vedení
Vlastník Rusko Roman Abramovič
Předseda USA Bruce Buck
Trenér Anglie Frank Lampard
Oficiální webová stránka
Největší úspěchy
Ligové tituly 6× mistr Anglie (1954/55, 2004/05, 2005/06, 2009/10, 2014/15, 2016/17)
Domácí trofeje FA Cup
EFL Cup
Community Shield
Mezinárodní trofeje Liga mistrů UEFA
Evropská liga UEFA
Pohár vítězů pohárů
Superpohár UEFA
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přehled medailí
Liga mistrů UEFA
Stříbrná medaile 2007/2008 Chelsea FC
Zlatá medaile 2011/2012 Chelsea FC
Evropská liga UEFA
Zlatá medaile 2012/2013 Chelsea FC
Zlatá medaile 2018/2019 Chelsea FC
Pohár vítězů pohárů
Zlatá medaile 1970/1971 Chelsea FC
Zlatá medaile 1997/1998 Chelsea FC
Superpohár UEFA
Zlatá medaile 1998 Chelsea FC
Stříbrná medaile 2012 Chelsea FC
Stříbrná medaile 2013 Chelsea FC
Stříbrná medaile 2019 Chelsea FC
Mistrovství světa ve fotbale klubů
Stříbrná medaile 2012 Chelsea FC
First Division / Premier League
Bronzová medaile 1919/1920 Chelsea FC
Zlatá medaile 1954/1955 Chelsea FC
Bronzová medaile 1964/1965 Chelsea FC
Bronzová medaile 1969/1970 Chelsea FC
Bronzová medaile 1998/1999 Chelsea FC
Stříbrná medaile 2003/2004 Chelsea FC
Zlatá medaile 2004/2005 Chelsea FC
Zlatá medaile 2005/2006 Chelsea FC
Stříbrná medaile 2006/2007 Chelsea FC
Stříbrná medaile 2007/2008 Chelsea FC
Bronzová medaile 2008/2009 Chelsea FC
Zlatá medaile 2009/2010 Chelsea FC
Stříbrná medaile 2010/2011 Chelsea FC
Bronzová medaile 2012/2013 Chelsea FC
Bronzová medaile 2013/2014 Chelsea FC
Zlatá medaile 2014/2015 Chelsea FC
Zlatá medaile 2016/2017 Chelsea FC
Bronzová medaile 2018/2019 Chelsea FC

Chelsea FC (celým názvem: Chelsea Football Club) je anglický fotbalový klub, který sídlí v londýnské jihozápadní čtvrti Fulham. Založen byl 10. března roku 1905. Od sezóny 1992/93 působí v Premier League (nejvyšší fotbalová soutěž v Anglii). Klubové barvy jsou modrá a bílá.

Jejími rivaly jsou další kluby z Londýna jako Arsenal a Tottenham Hotspur, vzájemná rivalita těchto klubů je ovšem ještě intenzivnější než je tomu u obou vůči Chelsea.[1] Rivalita s Manchesterem United vznikla na základě ambicí obou klubů, Chelsea se stala vyzývatelem United jako dříve dominantní síly v anglickém fotbale.[1] V minulosti vnímali její příznivci jako rivala též Leeds United, vzestup na evropském poli zase několikrát dostal Chelsea do křížku s Barcelonou.[1][2]

Své domácí zápasy odehrává na stadionu Stamford Bridge s kapacitou 41 853 diváků. Ten své jméno získal po jednom z mostů přes řeku Temži, který stál v londýnské čtvrti Chelsea poblíž dnešního stadionu.[3]

Dějiny klubu[editovat | editovat zdroj]

Založení a první roky[editovat | editovat zdroj]

Roku 1896 koupil obchodník s nemovitostmi Henry Augustus "Gus" Mears spolu se svým bratrem Josephem atletické hřiště na Stamford Bridge a poté i sousedící zahradu jako základ pro fotbalový stadión, který zde chtěl postavit. Společnost The Great Western Railway mu ovšem předložila atraktivní nabídku ke koupi plochy za účelem těžby uhlí a následné výstavby tovární vlečky. Mears prodej sice zvažoval, ale nakonec se sešel s architektem fotbalových tribun Archibaldem Leitchem a vyměřili hřiště. Ale dokonce ani v této fázi se neuvažovalo o utvoření nového fotbalového klubu. Hrací plocha totiž byla nabídnuta týmu Fulham FC pro jejich domácí zápasy za nájem 1500 liber ročně. Mužstvo Fulhamu se však na Stamford Bridge nakonec nepřestěhovalo, zmíněná suma prý byla příliš vysoká. Mearsův přítel finančník Fred W. Parker mu navrhl, aby založil svůj vlastní klub. Mearsovi se nápad líbil a souhlasil – oficiálním datem založení klubu se tak stal 10. březen 1905. Protože již bylo jméno Fulham FC zabrané, klub si zvolil název podle přilehlého okrsku Metropolitan Borough of Chelsea. Hráči nosili světlé modré dresy, bílé trenýrky a tmavě modré štulpny.

Chelsea v roce 1905

V roce 1905 byla podána žádost o připojení do Jižní ligy, avšak po protestech Fulhamu, Tottenhamu a jiných klubů, byla zamítnuta. Díky síle angažovaných fotbalistů, novému hřišti a osobnosti Freda Parkera byla Chelsea nakonec přijata do Druhé divize. Historicky první utkání sehrála 2. září 1905 na hřišti Stockportu County, který prohrála 0:1. První vítězství 1:0 přišlo o týden později proti Blackpoolu, trefil se John Tait "Jacky" Robertson. Premiérový ročník se opravdu povedl a Chelsea dlouho bojovala o postup do nejvyšší soutěže, ale kvůli sérii čtyř utkání bez vítězství v posledních čtyřech zápasech se tak nestalo. O rok později již byla snaha úspěšná. V První divizi se Chelsea významněji neprosadila a do začátku první světové války střídala První a Druhou divizi. Největším úspěchem této éry zůstala účast ve finále FA Cupu 1915, které vyhrál poměrem 3:0 Sheffield United. K výrazným hráčům tohoto období patřili výstřední brankář William Foulke, útočníci George Hilsdon, Bob Whittingham nebo Jimmy Windridge.

Meziválečné období a první úspěšná éra[editovat | editovat zdroj]

V meziválečných letech se v modrém dresu objevilo velké množství dobrých hráčů, např. skotský internacionál Hughie Gallagher, George Mills, Harry Wilding, Vic Woodley nebo Ben Baker. Jeden čas byli dokonce všichni fotbalisté útočné vozby (tehdy pětičlenné) reprezentanti, přesto ale moc důvodů k oslavám zaplněné ochozy na Stamford Bridge neměly. Trenéři Calderhead a po něm Knighton nedokázali vytvořit v týmu vítězný duch, a tak největšími úspěchy byly 2× účast v semifinále FA Cupu (1920, 1932) a třetí místo v První divizi v sezóně 1919/1920.

Po válce převzal vedení týmu Willy Birrell a zasadil se o rozvoj mládeže. I tak se Chelsea marně snažila získat nějaký pohár. Přitom dobrých hráčů bylo opět dost – Tommy Laxton, Len Goulden, Billy Hughes, Roy Bentley a jiní. Po příchodu trenéra Teda Drakea se tým začal zlepšovat, až v sezóně 1954/1955 získal poměrně překvapivě titul. Chelsea využila velké vyrovnanosti v horní polovině tabulky sérií deseti utkání bez porážky (včetně sedmi vítězství) a rozhodla o svém prvenství. V následujících letech se díky předvídavosti a dobrému odhadu Dickieho Fosse a výbornému scoutingu Jimmyho Thompsona na Stamford Bridge dostala řada mladých hráčů, kteří si zde během pár let udělali jméno a stali se oporami mužstva, například Jimmy Greaves či Ron Tindall. I když se na titul nepodařilo navázat, zárodky budoucích úspěchů byly zasety.

Příchod Tommyho Dochertyho v roce 1961 odstartoval první zlaté období v historii klubu. Mladí odchovanci přebrali otěže a i když první rok Chelsea sestoupila do Druhé divize, hned v dalším roce vrátila zpět a v následujících devíti ročnících sahala po metách nejvyšších (sled umístění v tabulce: 5., 3., 5., 9., 6., 5., 3., 6. a 7. ). Mezitím se v roce 1965 mohli Blues (jak se týmu v té době začalo přezdívat) radovat ze zisku Anglického ligového poháru, dařilo i v FA Cupu (dvakrát semifinále, stejně tak finále, z nichž to v roce 1970 bylo vítězné) a následně triumf v Poháru Vítězů Pohárů proti Realu Madrid. Základními pilíři tohoto týmu byli Peter Houseman, Bobby Tambling, Ron Harris, Peter Osgood nebo legendární brankář Peter Bonnetti.

Na hraně zániku, reinkarnace a stabilizace[editovat | editovat zdroj]

Po skvělých šedesátých letech přišla velmi slabá sedmdesátá. Za odcházející staré opory nebyla kvalitní náhrada, protože výstavba East Stand na Stamford Bridge odčerpala z klubové pokladny všechny peníze. Vedení muselo prodávat hráče, trenéři se střídali jak na běžícím pásu a Chelsea se propadla o soutěž níž. Na začátku osmdesátých let to vypadalo s klubem téměř beznadějně: obrovské dluhy, zastavené pozemky, přestárlý tým. Akcie klubu tehdy koupil za symbolickou 1 libru Ken Bates a začal s důkladnou reorganizací. Angažoval Johna Neila, který musel zachraňovat topící se Chelsea ze dna tabulky Druhé divize a svými chytrými transfery tak položil základy nového týmu (mj. Nevin, McLaughlin, Speedie, Dixon, Spackman, Niedzwiecki), který v roce 1984 vyhrál druhodivizní titul a postoupil opět mezi elitu. Týmu se ujal John Hollins a dvakrát za sebou skončil na velmi lichotivé šesté příčce. Po nevydařeném závěru ročníku 1987/88 Chelsea sestoupila, ale rok na to famózní jízdou vyhrála Druhou divizi a ročník 1989/90 uzavřela nejlépe za posledních dvacet let, když skončila pátá. Na začátku devadesátých let byly konečně vyřešeny spory o Stamford Bridge a byly navržena rozsáhlá rekonstrukce. I přes značnou finanční zátěž se týmu podařilo setrvat v klidných vodách nově vzniklé Premier League. Dokonce se povedlo vybojovat finále FA Cupu 1994, ve kterém byl lepší Manchester United poměrem 4:0.

Premier League a druhá úspěšná éra[editovat | editovat zdroj]

Po Euru 1996 se do Anglie začali hrnout hráči z celé Evropy a Chelsea byla jedním z klubů, které na tom vydělaly. Kouč Glenn Hoddle dokázal přivábit skvělé hráče jako byli Dan Petrescu nebo Ruud Gullit, druhý jmenovaný po něm později převzal trenérskou funkci. „Blues“ pak každý rok útočili na ligový titul, jenže nejlépe skončili těsně třetí v sezóně 1998/1999. Co se nedařilo v lize, vycházelo jinde: vítězství v Community Shield 2000, Ligovém poháru 1998, dvojnásobné vítězství v FA Cupu 1997 a 2000 (plus jedno semifinále) a opět v Poháru Vítězů pohárů (1× semifinále) a Superpoháru. To už byl trenérem Gianluca Vialli a oporami týmu Ed De Goey, Franck Leboeuf, Marcel Desailly, Dennis Wise nebo Gianfranco Zola. Nicméně náročný majitel klubu Ken Bates požadoval ligový titul, účast v evropských pohárech a tím pádem vysoký finanční zisk, který potřeboval na nákladnou rekonstrukci stadionu Stamford Bridge. Po neúspěšné sezóně 1999/2000 byl trenér Vialli vyhozen a přišel Claudio Ranieri. Z počátku dostával Ranieri nové hráčské posily za vysoké částky, ale výrazný úspěch nepřicházel. Postupem času finance vysychaly a hovořilo se o vysokých dluzích a rozprodání hráčů základní jedenáctky. V červnu 2003 prodal Ken Bates svůj většinový podíl v klubu překvapivě za 60 milionů liber ruskému (od roku 2018 rusko-izraelskému) miliardářovi Romanu Abramovičovi. Tím nastala zatím nejúspěšnější doba v historii klubu. Abramovič přišel do Chelsea s jasným plánem – udělat z něj jeden z největších klubů historie. Ambice sahaly až k výšinám Manchesteru United nebo Realu Madrid.[4] Do klubu s sebou přivedl i Marinu Granovskaiu, která si později vybudovala reputaci jako jedna z nejvlivnějších žen ve fotbale. Stala se ředitelkou a pravou rukou Abramoviče a někteří ji přezdívají „Železná lady“.[5]

Éra Romana Abramoviče[editovat | editovat zdroj]

Maskot Chelsea FC

V sezóně 2004/05 vyhrál klub Premier League a Carling Cup, v následující sezóně obhájil ligový triumf. V sezóně 2006/07 sice potřetí v řadě titul anglického šampiona Chelsea nezískala, ale i tak lze označit tuto sezónu za úspěšnou: v Premier League obsadila 2. místo za vítězným Manchesterem United, vyhrála FA Cup i Carling Cup a dostala se do semifinále Ligy mistrů UEFA, kde ji na penalty vyřadil Liverpool FC. Na začátku sezóny 2007/08 odešel po dlouhodobých neshodách s majitelem klubu Abramovičem portugalský trenér José Mourinho, pod jehož vedením Chelsea během tří let získala dva ligové tituly a tři poháry. Nahradil jej izraelský trenér Avram Grant, dosavadní fotbalový ředitel klubu a Abramovičův osobní přítel. Ten ale klub opustil po prohraném finálovém utkání Champions LeagueManchestrem UnitedMoskvě a kormidlo Chelsea po něm převzal po Euru 2008 Brazilec Luiz Felipe Scolari, který do Chelsea přivedl jednoho ze svých oblíbenců z portugalské reprezentace (kterou předtím trénoval), záložníka DecaBarcelony. I ten však zanedlouho po svém příchodu, po málo úspěšném působení, u klubu skončil. Chelsea FC poté do konce sezóny 2008/09 vedl jako hlavní trenér Nizozemec Guus Hiddink, tehdy také trenér ruské reprezentace, který ještě dokázal vyhrát Anglický pohár. V sezonách 2009/2010 a 2010/2011 vedl tým Chelsea Carlo Ancelotti, který přišel z AC Milán, a hned ve své první sezoně vyhrál Premier League, Anglický pohárCommunity Shield. Po něm byl trenérem Chelsea poměrně krátce André Villas-Boas, který skončil své působení v březnu 2012, kdy se zdálo, že sezóna 2011/2012 skončí neúspěšně.

Za této situace přišel pod vedením nového prozatímního hlavního trenéra, Itala Roberta Di Mattea, velký obrat a postup až do finále Champions League. To skončilo největším úspěchem v historii FC Chelsea – vítězstvím proti FC Bayern Mnichov dne 19. května 2012Mnichově. Utkání sice skončilo nerozhodně 1:1 po prodloužení, avšak penaltový rozstřel vyhrála Chelsea 4:3.[6] Velkou zásluhu na tomto triumfu měli brankář Petr Čech (mj. zneškodnil Arjenu Robbenovi pokutový kop na začátku prodloužení a v závěrečném rozstřelu další dva) a útočník Didier Drogba (vstřelil vyrovnávací gól na 1:1 krátce před koncem řádné hrací doby a proměnil rozhodující pokutový kop v závěrečném penaltovém rozstřelu).

Toto vítězství také znamená, že se Chelsea kvalifikovala do ročníku 2012/2013 Ligy mistrů přímo, i když skončila v Premier League až na šesté příčce. Jako obhájce trofeje tak překazila případnou účast v Lize mistrů svému londýnskému rivalovi Tottenhamu Hotspur, jenž skončil v Premier League na čtvrtém místě (Tottenham by hrál předkolo Ligy mistrů, kvůli triumfu Chelsea v LM byl přeřazen do základní části Evropské ligy, neboť v LM se mohou představit maximálně 4 celky z anglické nejvyšší soutěže). Obdobná situace nastala v sezóně LM 2005/2006, kdy obhájce trofeje Liverpool FC skončil v domácí lize pátý. Liverpool tehdy dostal výjimku od UEFA a byl zařazen do prvního předkola LM, odkud si zajistil postup do skupinové fáze soutěže (tam se představily celkem 4 anglické týmy – Liverpool, Chelsea, Manchester United a Arsenal, pátý anglický tým Everton FC vypadl ve třetím předkole se španělským Villarrealem).

Roberto di Matteo byl jmenován trenérem Chelsea, ale už v listopadu 2012 byl nahrazen Rafaelem Benítezem,[7] ten však jako bývalý trenér Liverpoolu neměl u fanoušků velkou oblibu, někteří stále volali po jeho odvolání.[8] Po konci sezóny 2012/2013 se Chelsea jako staronový kouč ujal José Mourinho.

V sezóně 2013/14 nezískala Chelsea žádnou trofej. V Capital One Cupu překvapivě vypadla ve čtvrtfinále se Sunderlandem (prohra 1:2). V FA Cupu v osmifinále s Manchesterem City. V Lize mistrů skončila v semifinále proti Atléticu Madrid (dvojzápas 0:0 a 1:3). V Premier League skončili The Blues třetí se 4bodovou ztrátou na výherce soutěže Manchester City. Podle slov Josého Mourinha musel tým vyzrát a trofeje by měly přijít v sezóně 2014/15.

V sezóně 2014/15 se jeho slova potvrdila a Chelsea vyhrála jak Premier League, tak Ligový pohár. [9] [10] V Premier League vytvořila nový rekord v počtu dnů strávených na první pozici – 274. [11] V Lize mistrů vypadla v osmi finále proti Paris Saint-Germain (1:1, 2:2). [12] Z FA Cupu jí vyřadil ve 4. kole Bradford po prohře 2:4. [13]

V sezóně 2015/16 ovšem Chelsea začala prohrávat, propadla se k sestupovým příčkám a vypadla z Ligového poháru na penalty proti Stoke City.[14] Přesto se Chelsea podařilo postoupit do osmifinále Ligy Mistrů z prvního místa se 13 body. [15]
17. 12. 2015, v době kdy se klub nacházel na 16. místě v ligové tabulce, Chelsea propustila José Mourinha.[16] S tímto rozhodnutím nesouhlasila většina fanoušků, kteří v dalším domácím zápase proti Sunderlandu zpívali Mourinhovo jméno, vyvěšovali transparenty a bučeli na některé hráče.[17] Chelsea poté po zápase převzal do konce sezóny Guus Hiddink. [18] Pod taktovkou Guuse Hiddinka Chelsea stoupla tabulkou a sezónu zakončila na desátém místě s 50 body.[19] Z FA Cupu Chelsea vypadla ve čtvrtfinále po prohře 0:2 s Evertonem[20] a z Ligy mistrů UEFA byla vyřazena taktéž ve čtvrtfinále po domácí i venkovní prohře 1:2 s francouzským Paris Saint-Germain.[21][22] Tento neúspěch v Lize mistrů a v domácí lize znamenal, že Chelsea nehrála v sezóně 2016/17 o evropské poháry.

Již v dubnu Chelsea angažovala italského trenéra Antonia Conteho, se kterým podepsala tříletý kontrakt. Conte, v té době trenér italské reprezentace, se k týmu připojil v červenci po skončení mistrovství Evropy ve Francii.[23] V létě do Chelsea přestoupil z mistrovského Leicesteru City N'Golo Kanté, z Olympique de Marseille byl koupen Michy Batshuayi a z PSG se vrátil David Luiz.[24] Chelsea pod Contem začala ligu vítězně, když porazila West Ham, Watford a Burnley. Po remíze se Swansea ovšem následovaly prohry s Liverpoolem a městským rivalem Arsenalem.[25] Po těchto prohrách Conte změnil sestavu na 3-4-3 a začala vítězná série, která k 31. prosinci činila 13 vyhraných zápasů za sebou. Tím Chelsea vyrovnala rekord počtu výher v řadě, který do té doby držel Arsenal.[26] Tato série byla začátkem ledna utnuta Tottenhamem venkovní prohrou 0:2, Chelsea již ale první místo neupustila. [27] Obranu Blues výrazně doplňoval nový záložník N'Golo Kanté, nakonec zvolený hráčem sezóny.[27] Vyrovnané výkony podával krajní obránce César Azpilicueta.[28] Změna rozestavení prospěla útočné hvězdě Edenu Hazardovi, v průběhu podzimu to však byl hrotový útočník Diego Costa, kdo táhl Blues.[28] Ve 25. sezóně Premier League se tak Chelsea chopila svého pátého mistrovského titulu. Trenér sezóny Antonio Conte triumfoval v soutěži, kde nově působila též další velká trenérská jména jako José Mourinho (Manchester United), Pep Guardiola (Manchester City), Arsène Wenger (Arsenal) nebo Jürgen Klopp (Liverpool).[27]

Cesta za obhajobou započala domácí porážkou 2:3 s Burnley, při které Chelsea dohrávala bez vyloučené dvojice Cahilla a Fàbregase.[29] To Blues odčinili ve Wembley venku proti Tottenhamu výhrou 2:1.[29] Nové posily jako Tiémoué Bakayoko a Álvaro Morata nenabraly formu a nenahradily tak Nemanju Matiće a Diega Costu, kteří z klubu odešli.[29][30] Na přelomu roku Chelsea nestačila na Bournemouth (0:3) a také Watford (1:4).[30] Období mezi koncem ledna a začátkem dubna přineslo pět porážek v sedmi zápasech Premier League. V závěrečném 38. kole se porážkou 0:3 v Newcastlu zpečetilo umístění na pátém místě a Chelsea si tak měla minimálně rok dát od Ligy mistrů pauzu. V Ligovém poháru nestačila na Arsenal, ale vynahradila si to vítězstvím ve finále FA Cupu nad Manchesterem United.[30] I zásluhou výhry na hřišti Atlética ve skupiny Ligy mistrů postoupila Chelsea ze druhého místa za prvním AS Řím. V osmifinále ale nestačila na Barcelonu.[30] Mezi nejlepší hráče Blues patřil Eden Hazard (12 gólů v Premier League) a Willian.[29]

Do sezóny 2018/19 zamířila Chelsea pod vedením italského trenéra Maurizia Sarriho, který si s sebou z Neapole přivedl záložníka Jorginha.[31] Na úvod se tým utkal s Manchesterem City o Community Shield (anglický superpohár), ale 0:2 prohrál.[32] Zdařilý začátek ligy se nesl na 12 zápasech bez porážky, ale tato série našla svůj konec (1:3) na stadionu Tottenhamu. O několik kol později uštědřila Chelsea porážku 2:0 Manchesteru City a oplatila jim vlastní srpnovou porážku. Server 90.min popsal ligovou sezónu jako jízdu na horské dráze.[33] Začátkem nového roku prohrála Chelsea venku s Arsenalem (0:2), Bournemouthem (0:4) a Manchesterem City (0:6) a mezitím vyzrála na Huddersfield (5:0).[33] Sarriho svěřenci se probojovávali Ligovým pohárem (Carabao Cup) a postupně přehráli pozdějšího vítěze Ligy mistrů Liverpool, Derby County vedené Frankem Lampardem, Bournemouth a pozdějšího finalistu Ligy mistrů Tottenham. Ve finále proti Manchesteru City ale v penaltovém rozstřelu neuspěli.[33] V konečné tabulce si Chelsea zajistila třetí místo a po roční pauze se tak měla opět ukázat Lize mistrů. Nakonec získala trofej – ve finále Evropské ligy v Baku porazila 4:1 Arsenal. Mužstvo táhl zejména Eden Hazard, pro něhož to byla poslední sezóna v klubu, odešel totiž do Realu Madrid.[33]

Úspěchy[editovat | editovat zdroj]

Chelsea FC při utkání s Tottenhamem Hotspur

Vyhrané domácí soutěže[editovat | editovat zdroj]

Vyhrané mezinárodní soutěže[editovat | editovat zdroj]

Hráči[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Chelsea FC 2019/20.

Aktuální soupiska[editovat | editovat zdroj]

Aktuální k datu: 16. listopadu 2020

Číslo Pozice Hráč
1 Španělsko B Kepa Arrizabalaga
2 Německo O Antonio Rüdiger
3 Španělsko O Marcos Alonso
4 Dánsko O Andreas Christensen
5 Itálie Z Jorginho (zástupce kapitána)
6 Brazílie O Thiago Silva (třetí kapitán)
7 Francie Z N'Golo Kanté (čtvrtý kapitán)
9 Anglie Ú Tammy Abraham
10 USA Z Christian Pulišić
11 Německo Ú Timo Werner
13 Argentina B Willy Caballero
14 Anglie O Fikayo Tomori
15 Francie O Kurt Zouma
16 Senegal B Édouard Mendy
17 Chorvatsko Z Mateo Kovačić
Číslo Pozice Hráč
18 Francie Ú Olivier Giroud
19 Anglie Z Mason Mount
20 Anglie Z Callum Hudson-Odoi
21 Anglie O Ben Chilwell
22 Maroko Z Hakim Zijach
23 Skotsko Z Billy Gilmour
24 Anglie O Reece James
28 Španělsko O César Azpilicueta (kapitán)
29 Německo Z Kai Havertz
33 Itálie O Emerson
Ghana O Abdul Rahman Baba
Anglie O Dujon Sterling
Anglie Z Danny Drinkwater
Belgie Z Charly Musonda

Hráči bez smlouvy[editovat | editovat zdroj]

Číslo Pozice Hráč
Česko B Petr Čech[36]

Hráči na hostování[editovat | editovat zdroj]

Číslo Pozice Hráč
USA B Ethan Wady (v Dartfordu do 31. května 2021)
Anglie B Jamal Blackman (v Rotherhamu United do 31. května 2021)
Anglie B Jamie Cumming (ve Stevenage do 31. května 2021)
Anglie B Nathan Baxter (v Accringtonu Stanley do 31. května 2021)
Anglie B Teddy Sharman-Lowe (v Burtonu Albion do 31. května 2021)
Itálie O Davide Zappacosta (v Itálie Janově do 30. června 2021)
Wales O Ethan Ampadu (v Sheffieldu United do 30. června 2021)
Nizozemsko O Ian Maatsen (v Charltonu Athletic do 30. června 2021)
Nizozemsko O Juan Castillo (v Nizozemsko AZ Alkmaar do 30. června 2021)
Anglie O Jake Clarke-Salter (v Birminghamu City do 31. května 2021)
Anglie O Marc Guehi (ve Swansea City do 31. května 2021)
USA O Matt Miazga (v Belgie Anderlechtu do 30. června 2021)
Francie O Malang Sarr (v Portugalsko Porto do 30. června 2021)
Anglie O Trevoh Chalobah (v Francie Lorient do 30. června 2021)
Anglie Z Conor Gallagher (ve WBA do 30. června 2021)
Srbsko Z Danilo Pantić (v Srbsko Čukarički do 30. června 2021)
Číslo Pozice Hráč
Anglie Z George McEachran (v Nizozemsko Maastrichtu do 30. června 2021)
Anglie Z Jon Russell (v Accringtonu Stanley do 31. května 2021)
Brazílie Z Kenedy (v Španělsko Granadě do 30. června 2021)
Anglie Z Lewis Baker (v Turecko Trabzonspor do 30. června 2021)
Anglie Z Luke McCormick (v Bristol Rovers do 31. května 2021)
Brazílie Z Lucas Piazón (v Portugalsko Rio Ave do 30. června 2021)
Nizozemsko Z Marco van Ginkel (v Nizozemsko PSV do 30. června 2021)
Anglie Z Ross Barkley (v Aston Ville do 30. června 2021)
Anglie Z Ruben Loftus-Cheek (ve Fulhamu do 30. června 2021)
Anglie Z Tariq Uwakwe (v Accringtonu Stanley do 31. května 2021)
Francie Z Tiémoué Bakayoko (v Itálie Neapoli do 30. června 2021)
Nigérie Z Victor Moses (v Rusko Spartaku Moskva do 30. června 2021)
Albánie Ú Armando Broja (ve Nizozemsko Vitesse do 30. června 2021)
Anglie Ú Izzy Brown (v Sheffieldu Wednesday do 31. května 2021)
Anglie Ú Ike Ugbo (v Belgie Cercle Brugge do 30. června 2021)
Belgie Ú Michy Batshuayi (v Crystal Palace do 30. června 2021)

Známí hráči[editovat | editovat zdroj]

Frank Lampard

Známí hráči, kteří působí nebo působili v Chelsea FC:

Trenéři[editovat | editovat zdroj]

Současný realizační tým[editovat | editovat zdroj]

Trenérský tým
Pozice Jméno
Hlavní trenér Anglie Frank Lampard
Asistent trenéra Anglie Jody Morris
Anglie Joe Edwards
Anglie Chris Jones
Anglie Anthony Barry
Trenér brankářů Portugalsko Henrique Hilário
Anglie James Russell
Kondiční trenér Anglie Matt Birnie
Anglie Will Tullett

Významní trenéři[editovat | editovat zdroj]

Zde jsou trenéři, kteří vyhráli alespoň jednu trofej, když vedli tým Chelsea:

Jméno Rok Trofej
Anglie Ted Drake 1952–1961 Mistr první ligy, Community Shield
Skotsko Tommy Docherty 1962–1967 Carling Cup
Anglie Dave Sexton 1967–1974 FA Cup, Pohár vítězů pohárů
Anglie John Neal 1981–1985 Mistr druhé ligy
Anglie John Hollins 1985–1988 Full Members Cup
Anglie Bobby Campbell 1988–1991 Mistr druhé ligy, Full Members Cup
Nizozemsko Ruud Gullit 1996–1998 FA Cup
Itálie Gianluca Vialli 1998–2000 FA Cup, League Cup, Pohár vítězů pohárů, Community Shield, UEFA Super Cup
Portugalsko José Mourinho 2004–2007
2013–2015
Premier League, 3× League Cup, FA Cup, Community Shield
Nizozemsko Guus Hiddink 2009
2015–2016
FA Cup
Itálie Carlo Ancelotti 2009–2011 Premier League, FA Cup, Community Shield
Itálie Roberto Di Matteo 2012 FA Cup, Liga mistrů UEFA
Španělsko Rafael Benítez 2012–2013 Evropská liga UEFA
Itálie Antonio Conte 2016–2018 Premier League
Itálie Maurizio Sarri 2018–2019 Evropská liga UEFA

Umístění v jednotlivých sezonách[editovat | editovat zdroj]

Stručný přehled

Zdroj: [37]

Jednotlivé ročníky

Zdroj: [37]

Legenda: Z – zápasy, V – výhry, R – remízy, P – porážky, VG – vstřelené góly, OG – obdržené góly, +/- – rozdíl skóre, B – body, červené podbarvení – sestup, zelené podbarvení – postup, fialové podbarvení – reorganizace, změna skupiny či soutěže

Anglie Anglie (1905 – )
Sezóny Liga Úroveň Z V R P VG OG +/- B Pozice
1905/06 Second Division 2 38 22 9 7 90 37 +53 53 3.
1906/07 Second Division 2 38 26 5 7 80 34 +46 57 2.
1907/08 First Division 1 38 14 8 16 53 62 -9 36 13.
1908/09 First Division 1 38 14 9 15 56 61 -5 37 11.
1909/10 First Division 1 38 11 7 20 47 70 -23 29 19.
1910/11 Second Division 2 38 20 9 9 71 35 +36 49 3.
1911/12 Second Division 2 38 24 6 8 64 34 +30 54 2.
1912/13 First Division 1 38 11 6 21 51 73 -22 28 18.
1913/14 First Division 1 38 16 7 15 46 55 -9 39 8.
1914/15 First Division 1 38 8 13 17 51 65 -14 29 19.
V letech 1915 až 1918 se nehrála žádná pravidelná soutěž.
1919/20 First Division 1 42 22 5 15 56 51 +5 49 3.
1920/21 First Division 1 42 13 13 16 48 58 -10 39 18.
1921/22 First Division 1 42 17 12 13 40 43 -3 46 9.
1922/23 First Division 1 42 9 18 15 45 53 -8 36 19.
1923/24 First Division 1 42 9 14 19 31 53 -22 32 21.
1924/25 Second Division 2 42 16 15 11 51 37 +14 47 5.
1925/26 Second Division 2 42 19 14 9 76 49 +27 52 3.
1926/27 Second Division 2 42 20 12 10 62 52 +10 52 4.
1927/28 Second Division 2 42 23 8 11 75 45 +30 54 3.
1928/29 Second Division 2 42 17 10 15 64 65 -1 44 9.
1929/30 Second Division 2 42 22 11 9 74 46 +28 55 2.
1930/31 First Division 1 42 15 10 17 64 67 -3 40 12.
1931/32 First Division 1 42 16 8 18 69 73 -4 40 12.
1932/33 First Division 1 42 14 7 21 63 73 -10 35 18.
1933/34 First Division 1 42 14 8 20 67 69 -2 36 19.
1934/35 First Division 1 42 16 9 17 73 82 -9 41 12.
1935/36 First Division 1 42 15 13 14 65 72 -7 43 8.
1936/37 First Division 1 42 14 13 15 52 55 -3 41 13.
1937/38 First Division 1 42 14 13 15 65 65 0 41 10.
1938/39 First Division 1 42 12 9 21 64 80 -16 33 20.
V letech 1939 až 1945 se nehrála žádná pravidelná soutěž.
1946/47 First Division 1 42 16 7 19 69 84 -15 39 15.
1947/48 First Division 1 42 14 9 19 53 71 -18 37 18.
1948/49 First Division 1 42 12 14 16 69 68 +1 38 13.
1949/50 First Division 1 42 12 16 14 58 65 -7 40 13.
1950/51 First Division 1 42 12 8 22 53 65 -12 32 20.
1951/52 First Division 1 42 14 8 20 52 72 -20 36 19.
1952/53 First Division 1 42 12 11 19 56 66 -10 35 19.
1953/54 First Division 1 42 16 12 14 74 68 +6 44 8.
1954/55 First Division 1 42 20 12 10 81 57 -24 52 1.
1955/56 First Division 1 42 14 11 17 64 77 -13 39 16.
1956/57 First Division 1 42 13 13 16 73 73 0 39 12.
1957/58 First Division 1 42 15 12 15 83 79 +4 40 11.
1958/59 First Division 1 42 18 4 20 77 98 -21 40 18.
1959/60 First Division 1 42 14 9 19 76 91 -15 37 18.
1960/61 First Division 1 42 15 7 20 98 100 -2 37 12.
1961/62 First Division 1 42 9 10 23 63 94 -31 28 22.
1962/63 Second Division 2 42 24 4 14 81 42 +39 52 2.
1963/64 First Division 1 42 20 10 12 72 56 +16 50 5.
1964/65 First Division 1 42 24 8 10 89 54 +35 56 3.
1965/66 First Division 1 42 22 7 13 65 53 +12 51 5.
1966/67 First Division 1 42 15 14 13 67 62 +5 44 9.
1967/68 First Division 1 42 18 12 12 62 68 -6 48 6.
1968/69 First Division 1 42 20 10 12 73 53 +20 50 5.
1969/70 First Division 1 42 21 13 8 70 50 +20 55 3.
1970/71 First Division 1 42 18 15 9 52 42 +10 51 6.
1971/72 First Division 1 42 18 12 12 58 49 +9 48 7.
1972/73 First Division 1 42 13 14 15 49 51 -2 40 12.
1973/74 First Division 1 42 12 13 17 56 60 -4 37 17.
1974/75 First Division 1 42 9 15 18 42 72 -30 33 21.
1975/76 Second Division 2 42 12 16 14 53 54 -1 40 11.
1976/77 Second Division 2 42 21 13 8 73 53 +20 55 1.
1977/78 First Division 1 42 11 14 17 46 69 -23 36 16.
1978/79 First Division 1 42 5 10 27 44 92 -48 20 22.
1979/80 Second Division 2 42 23 7 12 66 52 +14 53 4.
1980/81 Second Division 2 42 14 12 16 46 41 +5 40 12.
1981/82 Second Division 2 42 15 12 15 60 60 0 57 12.
1982/83 Second Division 2 42 11 14 17 51 61 -10 47 18.
1983/84 Second Division 2 42 25 13 4 90 40 +50 88 1.
1984/85 First Division 1 42 18 12 12 63 48 +15 66 6.
1985/86 First Division 1 42 20 11 11 57 56 +1 71 6.
1986/87 First Division 1 42 13 13 16 53 64 -11 52 14.
1987/88 First Division 1 40 9 15 16 50 68 -18 42 18.
1988/89 Second Division 2 46 29 12 5 96 50 +46 99 1.
1989/90 First Division 1 38 16 12 15 58 50 +8 60 5.
1990/91 First Division 1 38 13 10 15 58 69 -11 49 11.
1991/92 First Division 1 42 13 14 15 50 60 -10 53 14.
1992/93 Premier League 1 42 14 14 14 51 54 -3 56 11.
1993/94 Premier League 1 42 13 12 17 49 53 -4 51 14.
1994/95 Premier League 1 42 13 15 14 50 55 -5 54 11.
1995/96 Premier League 1 38 12 14 12 46 44 +2 50 11.
1996/97 Premier League 1 38 16 11 11 58 55 +3 59 6.
1997/98 Premier League 1 38 20 3 15 71 43 +28 63 4.
1998/99 Premier League 1 38 20 15 3 57 30 +27 75 3.
1999/00 Premier League 1 38 18 11 9 53 34 +19 65 5.
2000/01 Premier League 1 38 17 10 11 68 45 +23 61 6.
2001/02 Premier League 1 38 17 13 8 66 38 +28 64 6.
2002/03 Premier League 1 38 19 10 9 68 38 +30 67 4.
2003/04 Premier League 1 38 24 7 7 67 30 +37 79 2.
2004/05 Premier League 1 38 29 8 1 72 15 +57 95 1.
2005/06 Premier League 1 38 29 4 5 72 22 +50 91 1.
2006/07 Premier League 1 38 24 11 3 64 24 +40 83 2.
2007/08 Premier League 1 38 25 10 3 65 26 +39 85 2.
2008/09 Premier League 1 38 25 8 5 68 24 +44 83 3.
2009/10 Premier League 1 38 27 5 6 103 32 +71 86 1.
2010/11 Premier League 1 38 21 8 9 69 33 +36 71 2.
2011/12 Premier League 1 38 18 10 10 65 46 +19 64 6.
2012/13 Premier League 1 38 22 9 7 75 39 +36 75 3.
2013/14 Premier League 1 38 25 7 6 71 27 +44 82 3.
2014/15 Premier League 1 38 26 9 3 73 32 +41 87 1.
2015/16 Premier League 1 38 12 14 12 59 53 +6 50 10.
2016/17 Premier League 1 38 30 3 5 85 33 +52 93 1.
2017/18 Premier League 1 38 21 7 10 62 38 +24 70 5.
2018/19 Premier League 1 38 21 9 8 63 39 +24 72 3.
2019/20 Premier League 1 38 20 6 12 69 54 +15 66 4.
2020/21 Premier League 1 38

Účast v evropských pohárech[editovat | editovat zdroj]

Ročník Soutěž Kolo Klub Doma Venku Celkem
1958/60 Veletržní pohár 1. kolo Dánsko Kodaň XI 4:1 3:1 7:2
Čtvrtfinále Jugoslávie Bělehrad XI 1:0 1:4 2:4
1965/66 Veletržní pohár 1. kolo Itálie AS Roma 4:1 0:0 4:1
2. kolo Rakousko Wiener Sport-Club 2:0 0:1 2:1
3. kolo Itálie AC Milan 2:1 1:2 3:3
Čtvrtfinále Západní Německo TSV 1860 München 1:0 2:2 3:2
Semifinále Flag of Spain (1945–1977).svg FC Barcelona 2:0 0:2 2:2
1968/69 Veletržní pohár 1. kolo Skotsko Greenock Morton FC 5:0 4:3 9:3
2. kolo Nizozemsko AFC Door Wilskracht Sterk 0:0 0:0 0:0
1970/71 Pohár vítězů pohárů 1. kolo Řecko Aris Soluň 5:1 1:1 6:2
2. kolo Bulharsko PFK CSKA Sofia 1:0 1:0 2:0
Čtvrtfinále Belgie Club Brugge KV 4:0 0:2 4:2
Semifinále Anglie Manchester City FC 1:0 1:0 2:0
Finále Flag of Spain (1945–1977).svg Real Madrid CF 1:1 2:1 3:2
1971/72 Pohár vítězů pohárů 1. kolo Lucembursko Jeunesse Hautcharage 13:0 8:0 21:0
2. kolo Švédsko Åtvidabergs FF 1:1 0:0 1:1
1994/95 Pohár vítězů pohárů 1. kolo Česko FK Viktoria Žižkov 4:2 0:0 4:2
2. kolo Rakousko FK Austria Wien 0:0 1:1 1:1
Čtvrtfinále Belgie Club Brugge KV 2:0 0:1 2:1
Semifinále Španělsko Real Zaragoza 3:1 0:3 3:4
1997/98 Pohár vítězů pohárů 1. kolo Slovensko ŠK Slovan Bratislava 2:0 2:0 4:0
2. kolo Norsko Tromsø IL 7:1 2:3 9:4
Čtvrtfinále Španělsko Real Betis 3:1 2:1 5:2
Semifinále Itálie Vicenza Calcio 3:1 0:1 3:2
Finále Německo VfB Stuttgart 1:0
1998 Superpohár UEFA Finále Španělsko Real Madrid CF 1:0
1998/99 Pohár vítězů pohárů 1. kolo Švédsko Helsingborgs IF 1:0 0:0 1:0
2. kolo Dánsko FC København 1:0 1:1 2:1
Čtvrtfinále Norsko Vålerenga IF 3:0 3:2 6:2
Semifinále Španělsko RCD Mallorca 1:1 0:1 1:2
1999/00 Liga mistrů UEFA 3. předkolo Lotyšsko Skonto FC 3:0 0:0 3:0
Základní skupina H Itálie AC Milan 0:0 1:1 1. místo
Německo Hertha BSC 2:0 1:2
Turecko Galatasaray SK 1:0 5:0
Osmifinálová skupina D Nizozemsko Feyenoord 3:1 3:1 2. místo
Itálie SS Lazio 1:2 0:0
Francie Olympique de Marseille 1:0 0:1
Čtvrtfinále Španělsko FC Barcelona 3:1 1:5 4:6
2000/01 Pohár UEFA 1. kolo Švýcarsko FC St. Gallen 1:0 0:2 1:2
2001/02 Pohár UEFA 1. kolo Bulharsko PFK Levski Sofia 3:0 2:0 5:0
2. kolo Izrael Hapoel Tel Aviv FC 1:1 0:2 1:3
2002/03 Pohár UEFA 1. kolo Norsko Viking FK 2:1 2:4 4:5
2003/04 Liga mistrů UEFA 3. předkolo Slovensko MŠK Žilina 3:0 2:0 5:0
Základní skupina G Česko AC Sparta Praha 0:0 1:0 1. místo
Turecko Beşiktaş JK 0:2 2:0
Itálie SS Lazio 2:1 4:0
Osmifinále Německo VfB Stuttgart 0:0 1:0 1:0
Čtvrtfinále Anglie Arsenal FC 1:1 2:1 3:2
Semifinále Francie AS Monaco FC 2:2 1:3 3:5
2004/05 Liga mistrů UEFA Základní skupina H Francie Paris Saint-Germain FC 0:0 3:0 1. místo
Portugalsko FC Porto 3:1 1:2
Rusko PFK CSKA Moskva 2:0 1:0
Osmifinále Španělsko FC Barcelona 4:2 1:2 5:4
Čtvrtfinále Německo FC Bayern Mnichov 4:2 2:3 6:5
Semifinále Anglie Liverpool FC 0:0 0:1 0:1
2005/06 Liga mistrů UEFA Základní skupina G Belgie RSC Anderlecht 1:0 2:0 2. místo
Anglie Liverpool FC 0:0 0:0
Španělsko Real Betis 4:0 0:1
Osmifinále Španělsko FC Barcelona 1:2 1:1 2:3
2006/07 Liga mistrů UEFA Základní skupina A Německo SV Werder Bremen 2:0 0:1 1. místo
Bulharsko PFK Levski Sofia 2:0 3:1
Španělsko FC Barcelona 1:0 2:2
Osmifinále Portugalsko FC Porto 2:1 1:1 3:2
Čtvrtfinále Španělsko Valencia CF 1:1 2:1 3:2
Semifinále Anglie Liverpool FC 1:0 0:1 1:1
2007/08 Liga mistrů UEFA Základní skupina B Norsko Rosenborg BK 1:1 4:0 1. místo
Španělsko Valencia CF 0:0 2:1
Německo FC Schalke 04 0:0 2:0
Osmifinále Řecko Olympiacos FC 0:0 3:0 3:0
Čtvrtfinále Turecko Fenerbahçe SK 2:0 1:2 3:2
Semifinále Anglie Liverpool FC 3:2 1:1 4:3
Finále Anglie Manchester United FC 1:1 (5:6 pen.)
2008/09 Liga mistrů UEFA Základní skupina A Francie FC Girondins de Bordeaux 4:0 1:1 2. místo
Rumunsko CFR Cluj 2:1 0:0
Itálie AS Roma 1:0 1:3
Osmifinále Itálie Juventus FC 1:0 2:2 3:2
Čtvrtfinále Anglie Liverpool FC 4:4 3:1 7:5
Semifinále Španělsko FC Barcelona 1:1 0:0 1:1
2009/10 Liga mistrů UEFA Základní skupina D Portugalsko FC Porto 1:0 1:0 1. místo
Kypr APOEL FC 2:2 1:0
Španělsko Atlético Madrid 4:0 2:2
Osmifinále Itálie FC Internazionale Milano 0:1 1:2 1:3
2010/11 Liga mistrů UEFA Základní skupina F Slovensko MŠK Žilina 2:1 4:1 1. místo
Francie Olympique de Marseille 2:0 0:1
Rusko FK Spartak Moskva 4:1 2:0
Osmifinále Dánsko FC København 0:0 2:0 2:0
Čtvrtfinále Anglie Manchester United FC 0:1 1:2 1:3
2011/12 Liga mistrů UEFA Základní skupina E Německo Bayer 04 Leverkusen 2:0 1:2 1. místo
Španělsko Valencia CF 3:0 1:1
Belgie KRC Genk 5:0 1:1
Osmifinále Itálie SSC Napoli 4:1 1:3 5:4
Čtvrtfinále Portugalsko SL Benfica 2:1 1:0 3:1
Semifinále Španělsko FC Barcelona 1:0 2:2 3:2
Finále Německo FC Bayern Mnichov 1:1 (4:3 pen.)
2012 Superpohár UEFA Finále Španělsko Atlético Madrid 1:4
2012/13 Liga mistrů UEFA Základní skupina E Itálie Juventus FC 2:2 0:3 3. místo
Dánsko FC Nordsjælland 6:1 4:0
Ukrajina FK Šachtar Doněck 3:2 1:2
2012/13 Evropská liga UEFA Šestnáctifinále Česko AC Sparta Praha 1:1 1:0 2:1
Osmifinále Rumunsko FC Steaua București 3:1 0:1 3:2
Čtvrtfinále Rusko FK Rubin Kazaň 3:1 2:3 5:4
Semifinále Švýcarsko FC Basel 1893 3:1 2:1 5:2
Finále Portugalsko SL Benfica 2:1
2013 Superpohár UEFA Finále Německo FC Bayern Mnichov 2:2 (4:5 pen.)
2013/14 Liga mistrů UEFA Základní skupina E Německo FC Schalke 04 3:0 3:0 1. místo
Švýcarsko FC Basel 1893 1:2 0:1
Rumunsko FC Steaua București 1:0 4:0
Osmifinále Turecko Galatasaray SK 2:0 1:1 3:1
Čtvrtfinále Francie Paris Saint-Germain FC 2:0 1:3 3:3
Semifinále Španělsko Atlético Madrid 1:3 0:0 1:3
2014/15 Liga mistrů UEFA Základní skupina G Německo FC Schalke 04 1:1 5:0 1. místo
Portugalsko Sporting CP 3:1 1:0
Slovinsko NK Maribor 6:0 1:1
Osmifinále Francie Paris Saint-Germain FC 2:2 1:1 3:3
2015/16 Liga mistrů UEFA Základní skupina G Izrael Maccabi Tel Aviv FC 4:0 4:0 1. místo
Portugalsko FC Porto 2:0 1:2
Ukrajina FK Dynamo Kyjev 2:1 0:0
Osmifinále Francie Paris Saint-Germain FC 1:2 1:2 2:4
2017/18 Liga mistrů UEFA Základní skupina C Ázerbájdžán Qarabağ FK 6:0 4:0 2. místo
Španělsko Atlético Madrid 1:1 2:1
Itálie AS Roma 3:3 0:3
Osmifinále Španělsko FC Barcelona 1:1 0:3 1:4
2018/19 Evropská liga UEFA Základní skupina L Řecko PAOK Soluň 4:0 1:0 1. místo
Maďarsko MOL Vidi FC 1:0 2:2
Bělorusko FK BATE 3:1 1:0
Šestnáctifinále Švédsko Malmö FF 3:0 2:1 5:1
Osmifinále Ukrajina FK Dynamo Kyjev 3:0 5:0 8:0
Čtvrtfinále Česko SK Slavia Praha 4:3 1:0 5:3
Semifinále Německo Eintracht Frankfurt 1:1 1:1 2:2 (4:3 pen.)
Finále Anglie Arsenal FC 4:1
2019 Superpohár UEFA Finále Anglie Liverpool FC 2:2 (4:5 pen.)
2019/20 Liga mistrů UEFA Základní skupina H Španělsko Valencia CF 0:1 2:2 2. místo
Francie Lille OSC 2:1 2:1
Nizozemsko AFC Ajax 4:4 1:0
Osmifinále Německo FC Bayern Mnichov 0:3 1:4 1:7
2020/21 Liga mistrů UEFA Základní skupina E Španělsko Sevilla FC 0:0
Rusko FK Krasnodar 4:0
Francie Stade Rennais FC 3:0 2:1

Hymna[editovat | editovat zdroj]

Hymnou příznivců Chelsea je píseň Blue Is The Colour (narážka na modré dresy týmu), kterou napsali v roce 1972 Daniel Boone a Rod McQueen. Nazpívali ji tehdejší hráči klubu. Do českých zemí skladbu uvedl František Ringo Čech pod názvem Zelená je tráva, v osmdesátých letech ji používala Československá televize jako znělku fotbalových přenosů.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c PROBERT, Greg. Chelsea FC: Ranking the Blues' 5 Most Hated Rivals. Bleacher Report [online]. 2012-02-01 [cit. 2020-06-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. MARKOVIĆ, Nebojša. Chelsea v Barcelona: The craziest European rivalry of the 21st century. Medium.com [online]. 2018-02-20 [cit. 2020-06-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Anglická Premier League [online]. 2020-07-17 [cit. 2020-11-13]. Dostupné online. (česky) 
  4. MARKETA. Anglická Premier League [online]. 2020-11-09 [cit. 2020-11-13]. Dostupné online. (česky) 
  5. Anglická Premier League [online]. 2020-11-11 [cit. 2020-11-13]. Dostupné online. (česky) 
  6. Shoot-out win ends Chelsea's long wait for glory. www.uefa.com. UEFA.com. Dostupné online [cit. 22. května 2012]. (anglicky)  (anglicky)
  7. Rafael Benitez replaces Roberto Di Matteo as Chelsea manager [online]. bbc.co.uk, 2012-11-21 [cit. 2013-02-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Chelsea: Rafael Benitez boos will continue say fans [online]. bbc.co.uk, 2012-11-26 [cit. 2013-02-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. http://www.tyden.cz/rubriky/sport/fotbal/zahranicni-souteze/cech-ziskal-dalsi-titul-chelsea-vyhrala-premier-league_341661.html
  10. www.capitalonecup.co.uk [online]. [cit. 30-12-2015]. Dostupné v archivu pořízeném dne 17-04-2015. 
  11. http://www.dailymail.co.uk/sport/football/article-3092701/Chelsea-led-Premier-League-table-record-274-days-Sunday.html
  12. http://www.bbc.com/sport/0/football/31816148
  13. http://www.bbc.com/sport/0/football/30860394
  14. http://www.bbc.com/sport/0/football/34577998
  15. http://www.liga.cz/fotbal/evropa/liga-mistru/?stage=4Y8uZGlQ
  16. http://www.bbc.com/sport/0/football/34670192
  17. http://www.mirror.co.uk/sport/row-zed/chelsea-fans-angry-team-playing-7040884
  18. http://www.chelsea-fc.cz/10174-hiddink-novym-manazerem
  19. Premier League table 2015-16, The Daily Telegraph (anglicky)
  20. Match Report Everton 2:0 Chelsea, chelseafc.com
  21. Match Report: PSG 2:1 Chelsea, chelseafc.com
  22. Match Report: Chelsea 1:2 PSG, chelseafc.com
  23. wonderkid. Conte novým manažerem Chelsea [online]. chelsea-fc.cz, 4. dubna 2016 [cit. 2017-01-01]. Dostupné online. 
  24. PODMOL, Hanis. Antonio Conte: Italský krejčí [online]. chelsea-fc.cz, 29. prosince 2016 [cit. 2017-01-01]. Dostupné online. 
  25. Chelsea FC. Fixtures & Results 2016-2017 [online]. chelseafc.com [cit. 2017-01-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. KINSELLA, Nizaar. Forget Arsenal's Invincibles and meet Conte's invincible Chelsea as they go 13 in a row [online]. goal.com, 31. prosince 2016 [cit. 2017-01-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  27. a b c 2016/17 Season Review. premierleague.com [online]. [cit. 2020-05-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  28. a b Premier League 2016-17 season review: our writers’ best and worst. The Guardian [online]. 2017-05-22 [cit. 2020-05-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  29. a b c d MERSON, Paul. Chelsea 2017/18 Premier League season review. Sky Sports [online]. 2018-05-14 [cit. 2020-06-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  30. a b c d LAURENCE, Wilfred. End of Season Review: Chelsea's Report Card From the 2017/18 Campaign. 90min [online]. 2018-05-22 [cit. 2020-06-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  31. SIMON, Burnton. Premier League 2018-19 preview No 6: Chelsea. The Guardian [online]. 2018-08-01 [cit. 2020-05-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  32. BEVAN, Chris. Chelsea 0 Man City 2. BBC [online]. 2018-08-05 [cit. 2020-05-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  33. a b c d LAURENCE, Wilfred. Chelsea 2018/19 Review: End of Season Report Card for the Blues. 90.min [online]. 2019-05-14 [cit. 2020-05-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  34. "Rozhodnuto. Chelsea je anglickým šampionem, titul stvrdil náhradník" [online]. iDnes.cz, 12.05.2017 [cit. 2017-05-13]. Dostupné online. (česky) 
  35. Benfica - Chelsea 1:2. iDNES.cz [online]. 2013-05-15 [cit. 2013-05-15]. Dostupné online. 
  36. Chelsea's Premier League squad named [online]. Chelsea F.C., 20 October 2020 [cit. 2020-10-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  37. a b "CHELSEA" [online]. fchd.info [cit. 2015-05-28]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]