Claudio Ranieri

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Claudio Ranieri
Claudio Ranieri
Claudio Ranieri
Osobní informace
Datum narození 20. října 1951 (64 let)
Místo narození Řím, Itálie Itálie
Klubové informace
Konec hráčské kariéry
Profesionální kluby*
Roky Klub
1973-1974
1974-1982
1982-1984
1984-1986
Itálie AS Řím
Itálie Catanzaro
Itálie Calcio Catania
Itálie US Città di Palermo
Trenérská kariéra***
Roky Klub
1986–1987
1987–1988
1988–1991
1991–1993
1993–1997
1997–1999
1999–2000
2000–2004
2004–2005
2007
2007–2009
2009–2011
2011–2012
2012–2014
2015–
Itálie Lametini
Itálie Puteolana
Itálie Cagliari Calcio
Itálie SSC Neapol
Itálie ACF Fiorentina
Španělsko Valencia CF
Španělsko Atlético Madrid
Anglie Chelsea FC
Španělsko Valencia CF
Itálie Parma FC
Itálie Juventus Turín
Itálie AS Řím
Itálie Inter Milán
Francie AS Monako
Anglie Leicester City FC
Národní týmy jako trenér
Roky Reprezentace
2014 Řecko Řecko

→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
* Starty a góly v domácí lize za klub aktuální:

Claudio Ranieri (* 20. října 1951, Řím, Itálie) je bývalý fotbalový obránce a současný trenér Leicesteru. Má za sebou bohatou trenérskou kariéru, působil v Neapoli, Fiorentině, Valencii, Atléticu Madrid, Chelsea, Parmě, Juventusu, AS Řím a Inter Milán. Taktéž vedl řeckou reprezentaci.

Hráčská kariéra[editovat | editovat zdroj]

Ranieriho hráčská kariéra není příliš pestrá, neboť působil pouze ve čtyřech klubech. Jeho první štací byl velkoklub AS Řím, kde odehrál jen šest zápasů a poté se stěhoval do Catanzara. Tady odehrál 225 zápasů a dal 8 gólů, pobyl zde od roku 1974 osm let a poté přestoupil do Catanie, kde za dva roky nastoupil k 92 utkání a vsítil jednu branku. Jeho další a poslední klub byl Palermo, ovšem za dva roky odehrál 40 zápasů a nevstřelil ani jednu branku.

Trenérská kariéra[editovat | editovat zdroj]

Jako začínající trenér začal trénovat italskou Campaniu a Cagliari. V posledním jmenovaném klubu strávil tři roky a poté se přestěhoval do Neapole, i přes jeho veškeré snažení se nepodařilo Neapoli umístit lépe než na čtvrté příčce a tak se znova bývalý italský obránce musel po dvou letech přestěhovat. Nabídka přišla z Fiorentiny, která v roce 1993 hrála druhou ligu, tedy Serii B. Za čtyři roky, které zde strávil, dokázal Fiorentinu vrátit na vrchol. Nejenže vyhrál Serii B a tím pádem se "Viola" (jak se klubu přezdívá) dostala do první ligy, ale i Italský pohár (v roce 1996) a Superpohár.

V roce 1997 se Ranieri přestěhoval do Španělska, aby převzal Valencii. S tou vyhrál Copa del Rey (španělský pohár) a UEFA Intertoto Cup. Ve Valencii vydržel znovu 2 roky a za tu dobu také dostal klub na výsluní. Claudio ve Španělsku zůstal, jeho pomoc potřebovalo Atlético Madrid, ale Atletico v sezóně sestupovalo a Ranieri musel jít pryč. I přes nezdar v Atleticu si Ranieriho najala Chelsea FC, kterou trénoval čtyři roky. Ovšem i s hvězdami jako jsou Emmanuel Petit, William Gallas, Frank Lampard, Boudewijn Zenden, John Terry, Damien Duff, Claude Makélélé, Adrian Mutu, Juan Sebastián Verón, Hernán Crespo nedokázal v Chelsea nic za čtyři roky vyhrát, přičemž v roce 2003 ji koupil Roman Abramovič, který do klubu hodně investoval. V roce 2004 tedy už Cheslea došla trpělivost a italského trenéra vyhodila a nahradila jej portugalským úspěšným koučem José Mourinhem. Ranieri v září 2004 vydal knížku s názvem „Proud Man Walking,“ která zaznamenala jeho poslední rok v Londýně. Výtěžek šel pak na London's Great Ormond Street Hospital.

8. června 2004 se Claudio vrátil do Valencie, kde převzal tým po Rafaeli Benítezovi (který s ní vyhrál pohár UEFA a odešel do Liverpoolu). První rok se italskému kouči dařilo, vyhrál UEFA Super Cup a sezóna také nebyla vůbec špatná, i když na první místo to nestačilo. Ovšem začátek nové sezóny se Valencii moc nepodařil a vyřazení z Ligy mistrů a následně špatné umístění v tabulce přimělo vedení Valencie 25. února 2005 Ranieriho propustit. Po dvou roční pauze od trénování se Ranieri ujal Parmy, se kterou nevydržel ani rok. Začátek sezóny se sice povedl, ale forma mužstva šla dolů poté, co Parma prohrála 4:1 s Messinou.

Ještě v témže roce převzal Juventus FC a podepsal smlouvu na tři roky. Do "Staré dámy" k němu přišel Vincenzo Iaquinta a Zdeněk Grygera. Po korupčním skandálu, který propukl v Itálii, dostal Juventus zpět do první ligy.

V Turíně také nedodržel smlouvu a 1. září 2009 se stěhoval do Říma, kde nahradil Luciana Spallettiho. Ovšem AS Řím se pod jeho vedením také moc nedařilo a 20. února 2011 po špatné sérii výsledků odstupuje z funkce manažera.

22. září 2011 byl Ranieri jmenován novým trenérem Interu Milán místo Gian Piera Gasperiniho, který byl propuštěn za špatné výkony. Debut se italskému trenérovi vydařil, na hřišti Bologni FC černomodří vyhráli 1:3.

V letech 2012-2014 vedl francouzské Monako, s nímž dokázal v první sezoně vyhrát druhou francouzskou ligu a v příštím roce se umístil na druhém místě ve francouzské Ligue 1. Klub s ním ale neprodloužil smlouvu. Na podzim 2014 krátce vedl reprezentaci Řecka.

Od roku 2015 je hlavním trenérem anglického Leicesteru, s nímž v sezoně 2015/16 anglické ligy senzačně vyhrál první titul v historii klubu a dovedl ho také poprvé do Ligy mistrů.

Trenérské úspěchy[editovat | editovat zdroj]