Přeskočit na obsah

N'Golo Kanté

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
N'Golo Kanté
N'Golo Kanté (2018)
N'Golo Kanté (2018)
Osobní informace
Datum narození29. března 1991 (33 let)
Místo narozeníPaříž, Francie Francie
Výška168 cm
Klubové informace
Současný klubSaúdská Arábie Al Ittihad
Pozicedefensivní záložník
Mládežnické kluby*
2001–2010
2010–2012 		Francie JS Suresnes
Francie Boulogne
Profesionální kluby*
Roky Klub Záp. (góly)
2012–2013
2013–2015
2015–2016
2016–2023
2023–		 Francie Boulogne
Francie Caen
Anglie Leicester City
Anglie Chelsea
Saúdská Arábie Al Ittihad		 03800(3)
07500(4)
03700(1)
1900(11)
00000(0)
Reprezentace
Roky Reprezentace Záp. (góly)
2016–2022 Francie Francie 05300(2)
Úspěchy
Mistrovství světa ve fotbale
Zlatá medaile MS 2018 Francie
Mistrovství Evropy ve fotbale
Stříbrná medaile ME 2016 Francie
Bronzová medaile ME 2024 Francie
Liga mistrů UEFA
Zlatá medaile 2020/2021 Chelsea FC
Evropská liga UEFA
Zlatá medaile 2018/2019 Chelsea
1. anglická fotbalová liga
Zlatá medaile 2015/2016 Leicester City FC
Zlatá medaile 2016/2017 Chelsea FC
Anglický fotbalový pohár
Stříbrná medaile 2016/17 Chelsea FC
Zlatá medaile 2017/18 Chelsea FC
Anglický ligový pohár
Stříbrná medaile 2018/19 Chelsea FC
Další informace
Povolánífotbalista
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
* Starty a góly v domácí lize za klub aktuální k 14. 6. 2023
Některá data mohou pocházet z datové položky.

N'Golo Kanté (* 29. března 1991 Paříž) je francouzský profesionální fotbalista malijského původu, který hraje na pozici defensivního záložníka za saúdský klub Al Ittihad FC. Mezi lety 2016 a 2022 odehrál také 53 utkání v dresu francouzské reprezentace, ve kterém vstřelil 2 branky. V dresu reprezentace Francie se stal roku 2018 mistrem světa.

V sezóně 2015/16 získal s Leicesterem City anglický ligový titul.[1] V následujícím roce přestoupil za 32 milionů liber do Chelsea a opět vyhrál ligu, čímž se stal prvním hráčem v poli, který vyhrál anglickou ligu v různých klubech po sobě od Erica Cantony v letech 1992 a 1993. S Chelsea vyhrál také FA Cup, Evropskou ligu, Ligu mistrů, Superpohár UEFA a Mistrovství světa klubů. Individuálně pak Kante získal dvakrát ocenění Premier League Player of the Season, dále PFA Players' Player of the Year a Hráč roku dle FWA.

Klubová kariéra

[editovat | editovat zdroj]

US Boulogne

[editovat | editovat zdroj]

Kanté se narodil v Paříži a svoji fotbalovou kariéru v akademii JS Suresnes a poté přestoupil do US Boulogne. Svého profesionálního debutu se dočkal 18. května 2012, v posledním kole druhé nejvyšší francouzské fotbalové soutěže, když v zápase proti AS Monaco nastoupil na posledních 11 minut.[2]

Další sezónu působil Kanté s Boulogne ve třetí nejvyšší soutěži, vstřelil tři góly a odehrál 37 zápasů ze 38.

SM Caen

[editovat | editovat zdroj]

V roce 2013 přestoupil do druholigového SM Caen. V první sezóně odehrál všech 38 ligových zápasů, vstřelil dva góly, na další dva přihrál a s Caen postoupil do Ligue 1.[3] Svůj první gól v Caen vstřelil ve svém druhém zápase sezóny proti Stade Laval, když srovnával skóre na 1:1 (výhra 2:1, celý zápas).[4]

Další sezónu Kanté musel ligový zápas proti Saint-Étienne vynechat kvůli trestu za žluté karty.[5] Caen tento zápas prohrál 0:1.[6] V sezóně 2014/15 odehrál 37 ligových zápasů, ve kterých vstřelil dva góly na pět gólů přihrál.[5] Caen v této sezóně skončil na 13. místě.

Leicester City

[editovat | editovat zdroj]

Dne 3. srpna 2015 přestoupil za 5,6 milionu liber do anglického klubu Leicester City, hrajícího Premier League.[7] S klubem podepsal čtyřletou smlouvu.[8] V Premier League debutoval o pět dní později, když v zápase proti Sunderlandu nahradil na posledních osm minut Jamieho Vardyho (výhra 4:2).[9] Svůj první gól vstřelil 7. listopadu 2015 proti Watfordu, když v 52. minutě otevíral skóre zápasu (výhra 2:1, celý zápas).[10] S Leicestrem City v této sezóně vyhrál titul Premier League a byl jedním ze čtyř hráčů Leicesteru, kteří byli zvoleni do PFA Team of the Year.[11]

Chelsea

[editovat | editovat zdroj]

Sezóna 2016/17

[editovat | editovat zdroj]

V červenci 2016 podepsal pětiletý kontrakt s londýnským klubem Chelsea FC a stal se druhou posilou trenéra Antonia Conteho v létě 2016.[12] Přestoupil z Leicesteru City za 32 milionů liber.[12] V dresu Blues debutoval 15. srpna na domácí půdě proti West Hamu, odehrál 90 minut a pomohl svému týmu k výhře 2:1.[13]

Dne 26. prosince 2016 byl Kanté vyhlášen časopisem L'Équipe šestým nejlepším fotbalistou světa za rok 2016.[14] 20. dubna byl Kanté podruhé za sebou zařazen do nejlepší jedenáctky Premier League.[15] Později byl také vyhlášen hráčem roku podle PFA,[16] hráčem roku dle FWA,[17] a Premier League Player of the Season.[18] Kanté se stal prvním hráčem od roku 1993, kdy Eric Cantona získal se dvěma kluby titul v anglické nejvyšší soutěži.[19] Kanté byl v říjnu 2017 nominován na Ballon d'Or.[20]

Sezóna 2017/18

[editovat | editovat zdroj]

S Chelsea v roce 2018 vyhrál také FA Cupu, když 19. května odehrál celé finálové utkání proti Manchesteru United. Stanice BBC Sport mu udělila cenu pro muže zápasu.[21]

Sezóna 2018/19

[editovat | editovat zdroj]

Dne 23. listopadu 2018 podepsal v Chelsea novou pětiletou smlouvu a stal se nejlépe placeným hráčem Chelsea.[22] Přestože nebyl Kanté zcela fit, nastoupil ve finále Evropské ligy 2018/19 proti Arsenalu a svým výkonem pomohl Chelsea k výhře 4:1.[23][24]

Sezóna 2019/20

[editovat | editovat zdroj]

Kvůli zranění kotníku byl téměř měsíc na začátku sezóny 2019/20 mimo hru.[25] Kanté odehrál své 150. utkání v dresu Chelsea 23. listopadu, v zápase proti Manchesteru City skóroval, nicméně Blues utkání prohráli 1:2.[26]

Sezóna 2020/21

[editovat | editovat zdroj]

Své 200. utkání v Chelsea odehrál 23. února 2021, kdy Chelsea porazila Atlético Madrid v osmifinále Ligy mistrů.[27][28] Kanté byl jedním z klíčových hráčů týmu Thomase Tuchela, se kterým v 29. května Portu zvítězil ve finále Ligy mistrů proti Manchesteru City.[29] Kanté byl po svém výkonu ve finále mnohými řazen mezi největší kandidáty na zisk Zlatého míče 2021.[30][31] Kanté byl 26. srpna 2021 vyhlášen nejlepším záložníkem sezóny podle UEFA, ale v anketě Fotbalista roku podle UEFA skončil na druhém místě za svým spoluhráčem Jorginhem.[32] 8. října 2021 byl Kanté jedním z pěti hráčů Chelsea zařazených na finální třicetičlenný seznam kandidátů na Zlatého míče 2021, skončil na 5. místě.[33]

Sezóna 2021/22

[editovat | editovat zdroj]

13. února 2022 pomohl Chelsea k prvnímu triumfu na mistrovství světa klubů, když ve finále zvítězili 2:1 nad Palmeiras.[34]

Sezóna 2022/23

[editovat | editovat zdroj]

Kanté se v srpnu 2022 zranil v závěru derby proti Tottenhamu (2:2) při nevinně vyhlížejícím pohybu a odkulhal ze hřiště. Chelsea měl chybět minimálně několik týdnů.[35] Kantého zdravotní situace se však nezlepšila, v říjnu neodcestoval s Chelsea do Itálie k utkání Ligy mistrů proti AC Milán kvůli špatné reakci na tréninkovou zátěž.[36] Na konci října Kanté oznámil, že kvůli svému zranění přijde o mistrovství světa.[37]

Kanté se po vleklém zranění vrátil do kolektivního tréninku až na konci února 2023.[38] V základní sestavě Chelsea se poprvé od zranění Kanté objevil 4. dubna 2023. V květnu si však na tréninku přivodil zranění třísel, a přišel tak o zbývající část sezóny.[39]

Al-Ittihad

[editovat | editovat zdroj]

V létě 2023 se N’Golo Kanté přesunul do Saúdské Arábie jako volný hráč z Chelsea. Kanté zamířil do Al Ittihadu, kde bude pobírat plat 100 milionů eur (2,38 miliardy korun) ročně. V saúdskoarabském klubu se Francouz připojí po bok svého krajana Karima Benzemy.[40]

Reprezentační kariéra

[editovat | editovat zdroj]

V A-mužstvu Francie debutoval 25. 3. 2016 v přátelském utkání v Amsterdamu proti reprezentaci Nizozemska (výhra 3:2).[41] Trenér Didier Deschamps jej vzal na domácí EURO 2016, kde Francouzi podlehli ve finále Portugalsku.[42] Didier Deschamps jej vzal i na Mistrovství světa 2018, kde odehrál všech 7 zápasů a stal se mistrem světa.

Kanté vynechal Mistrovství světa v roce 2022 kvůli zranění hamstringu.[43]

Góly v reprezentaci

[editovat | editovat zdroj]
Gól Datum Soutěž (kolo) Zápas Skóre (minuta) Výsledek
1 29. 3. 2016 Přátelské utkání Francie Francie – Rusko Rusko 1:00(8.) 4:2

Úspěchy

[editovat | editovat zdroj]
  • Tým roku Premier League podle PFA – 2015/16,[44] 2016/17[45]
  • Tým roku podle UEFA – 2018[46]
  • Sestava sezóny Ligy mistrů UEFA – 2020/21[47]
  • Nejlepší jedenáctka podle ESM – 2015/16,[48] 2016/17[49]

Styl hry

[editovat | editovat zdroj]

Herním stylem bývá přirovnáván ke krajanovi Claude Makélélému, sám se však připodobňuje k Lassanu Diarrovi.[50]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku N'Golo Kanté na anglické Wikipedii.

  1. ↑ ČERMÁK, David. Vardy, Mahriz a zbytek party kapitána Morgana. Znáte anglické mistry?. iDNES.cz [online]. 2016-05-03 [cit. 2023-06-14]. Dostupné online. 
  2. ↑ Boulogne vs. Monaco - 18 May 2012 - Soccerway. int.soccerway.com [online]. [cit. 2023-06-14]. Dostupné online. 
  3. ↑ N'Golo Kanté - Stats 13/14. www.transfermarkt.com [online]. [cit. 2023-06-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ Stade Lavallois - SM Caen, Aug 9, 2013 - Ligue 2 - Match sheet. www.transfermarkt.com [online]. [cit. 2023-06-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ a b N'Golo Kanté - Stats 14/15. www.transfermarkt.com [online]. [cit. 2023-06-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ AS Saint-Étienne - SM Caen, Sep 13, 2014 - Ligue 1 - Match sheet. www.transfermarkt.com [online]. [cit. 2023-06-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ Arsenal raid Leicester for highly-rated scout who helped sign Riyad Mahrez and N'Golo Kante. www.telegraph.co.uk [online]. [cit. 2023-06-14]. Dostupné online. 
  8. ↑ Leicester make double signing. BBC Sport. Dostupné online [cit. 2023-06-14]. (anglicky) 
  9. ↑ Leicester City - Sunderland AFC, Aug 8, 2015 - Premier League - Match sheet. www.transfermarkt.com [online]. [cit. 2023-06-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ Leicester City 2-1 Watford. BBC Sport. Dostupné online [cit. 2023-06-14]. (anglicky) 
  11. ↑ Leicester and Spurs dominate PFA team. BBC Sport. Dostupné online [cit. 2023-06-14]. (anglicky) 
  12. ↑ a b N'Golo Kante seals £32m transfer from Leicester to Chelsea. Sky Sports [online]. [cit. 2023-06-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ Chelsea 2-1 West Ham United. BBC Sport. Dostupné online [cit. 2023-06-14]. (anglicky) 
  14. ↑ Les 100 meilleurs joueurs de l'année 2016. L'Équipe. 26. prosince 2016. Dostupné online. (francouzsky) 
  15. ↑ Spurs & Chelsea dominate PFA team. BBC Sport. Dostupné online [cit. 2023-06-14]. (anglicky) 
  16. ↑ VERSCHUEREN, Gianni. N'Golo Kante Named 2017 PFA Player of the Year over Eden Hazard, Others. Bleacher Report [online]. [cit. 2023-06-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ EDITOR, F. W. A. N’Golo Kante is Footballer of the Year – Football Writers' Association [online]. 2017-05-08 [cit. 2023-06-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. ↑ Kante honoured to win EA SPORTS Player of the Season. www.premierleague.com [online]. [cit. 2023-06-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. ↑ N'Golo Kanté's neúnavný drive takes him to historic title double. The Guardian. 14. května 2017. Dostupné online. 
  20. ↑ Kanté v boji o Zlatý míč. www.chelseafc.com. Chelsea F.C., 9. října 2017. Dostupné online. 
  21. ↑ Chelsea 1-0 Manchester United [online]. 19. května 2018. Dostupné online. 
  22. ↑ FIFIELD, Dominic. Maurizio Sarri says Christian Eriksen is a player he ‘likes very much’. The Guardian. 2018-11-23. Dostupné online [cit. 2023-06-14]. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  23. ↑ CAREY, Liam Twomey and Mark. Kante's renaissance: How Tuchel restored him to role he starred in under Ranieri and Conte. The Athletic [online]. [cit. 2023-06-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. ↑ Five interesting things about the 2021 Champions League final. www.chelseafc.com [online]. [cit. 2023-06-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. ↑ Chelsea team news: N'Golo Kante ruled out of Wolves and Valencia clashes | Goal.com. www.goal.com [online]. 2019-09-13 [cit. 2023-06-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. ↑ Man City beat Chelsea to go third. BBC Sport. Dostupné online [cit. 2023-06-14]. (anglicky) 
  27. ↑ https://twitter.com/chelseafc/status/1364528878295916545. Twitter [online]. [cit. 2023-06-14]. Dostupné online. 
  28. ↑ PASZTOR, David. Kanté reaches 200 Chelsea appearances as Azpilicueta closes in on Top 10 all-time. We Ain't Got No History [online]. 2021-02-24 [cit. 2023-06-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  29. ↑ UEFA.COM. Man City-Chelsea | UEFA Champions League 2020/21 Final. UEFA.com [online]. [cit. 2023-06-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  30. ↑ Halfway through 2021, N'Golo Kante deserves the Ballon d'Or. MARCA [online]. 2021-05-30 [cit. 2023-06-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  31. ↑ PASZTOR, David. It’s time to give N’Golo Kanté the Ballon d’Or. We Ain't Got No History [online]. 2021-05-30 [cit. 2023-06-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  32. ↑ Jorginho wins Uefa Player of the Year. BBC Sport. Dostupné online [cit. 2023-06-14]. (anglicky) 
  33. ↑ DEBONO, Matt. Official: Five Chelsea Players Among 30-Man Ballon d'Or Shortlist. The Transfer Room: Football News, Analysis, and More [online]. 2021-10-08 [cit. 2023-06-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  34. ↑ Mistrovství světa klubů: Chelsea se stala osmým vítězem Ligy mistrů. www.uefa.com. 12. února 2022. Dostupné online [cit. 12. února 2022]. 
  35. ↑ Kanté bude chybět Chelsea několik týdnů kvůli zranění stehenního svalu. EuroFotbal.cz [online]. [cit. 2023-06-14]. Dostupné online. 
  36. ↑ Kanté zůstává na marodce Chelsea, nehraje už dva měsíce. EuroFotbal.cz [online]. [cit. 2023-06-14]. Dostupné online. 
  37. ↑ Kantého návrat je v nedohlednu, záložník přijde o mistrovství světa. EuroFotbal.cz [online]. [cit. 2023-06-14]. Dostupné online. 
  38. ↑ STEINBERG, Jacob. Chelsea’s N’Golo Kanté returns to training as club target new deal. The Guardian. 2023-02-21. Dostupné online [cit. 2023-06-14]. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  39. ↑ SMITH, Dom. Lampard explains Kante absence as Chelsea suffer major injury blow. Evening Standard [online]. 2023-05-13 [cit. 2023-06-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  40. ↑ Al-Ittihad získá po Benzemovi další zvučnou posilu, dotahuje se přestup Kantého. EuroFotbal.cz [online]. [cit. 2023-06-14]. Dostupné online. 
  41. ↑ Netherlands - France, Mar 25, 2016 - International Friendlies - Match sheet. www.transfermarkt.com [online]. [cit. 2023-06-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  42. ↑ JOHNSON, Jonathan. Dimitri Payet's Romania Stunner Boosts France's Confidence in Opening Euro Win. Bleacher Report [online]. [cit. 2023-06-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  43. ↑ France’s 2018 star N’Golo Kante to miss Qatar World Cup. The Hindu. 2022-10-19. Dostupné online [cit. 2023-06-14]. ISSN 0971-751X. (anglicky) 
  44. ↑ PFA awards: Leicester and Spurs dominate Premier League team. BBC Sport [online]. 2016-04-21 [cit. 2021-12-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  45. ↑ PFA teams of the year: Chelsea and Tottenham dominate Premier League XI. BBC Sport [online]. 2017-04-20 [cit. 2021-12-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  46. ↑ UEFA.com fans' Team of the Year 2018 revealed. UEFA.com [online]. UEFA, 2019-01-11, rev. 2020-01-15 [cit. 2021-12-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  47. ↑ UEFA Champions League Squad of the Season. UEFA.com [online]. UEFA, 2021-05-31 [cit. 2021-12-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  48. ↑ Das ist das ESM-Team der Saison. kicker.de [online]. 2016-06-06 [cit. 2022-01-28]. Dostupné online. (německy) 
  49. ↑ ESM-Top-Elf: Ein einziger Profi des FC Bayern München in Europas Elite. Abendzeitung [online]. 2017-06-12 [cit. 2022-01-28]. Dostupné online. (německy) 
  50. ↑ MILLER, Max. Kante reminds Chelsea legend Ballack of Makelele [online]. 2016-08-19 [cit. 2023-06-14]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Stříbrná medaile Francouzská fotbalová reprezentace na Mistrovství Evropy 2016 Stříbrná medaile
1 Hugo Lloris (C) • 2 Christophe Jallet • 3 Patrice Evra • 4 Adil Rami • 5 N'Golo Kanté • 6 Yohan Cabaye • 7 Antoine Griezmann • 8 Dimitri Payet • 9 Olivier Giroud • 10 André-Pierre Gignac • 11 Anthony Martial • 12 Morgan Schneiderlin • 13 Eliaquim Mangala • 14 Blaise Matuidi • 15 Paul Pogba • 16 Steve Mandanda • 17 Lucas Digne • 18 Moussa Sissoko • 19 Bacary Sagna • 20 Kingsley Coman • 21 Laurent Koscielny • 22 Samuel Umtiti • 23 Benoît Costil • Trenér Didier Deschamps
 Francie
Medailisté – Mistrovství Evropy ve fotbale 2016
Portugalsko Zlatá medaile
Francie Stříbrná medaile
Wales Bronzová medaile
Německo Bronzová medaile
Zlatá medaile Francouzská fotbalová reprezentace na Mistrovství světa 2018 Zlatá medaile
1 Hugo Lloris - Kapitán • 2 Benjamin Pavard • 3 Presnel Kimpembe • 4 Raphaël Varane • 5 Samuel Umtiti • 6 Paul Pogba • 7 Antoine Griezmann • 8 Thomas Lemar • 9 Olivier Giroud • 10 Kylian Mbappé • 11 Ousmane Dembélé • 12 Corentin Tolisso • 13 N'Golo Kanté • 14 Blaise Matuidi • 15 Steven N'Zonzi • 16 Steve Mandanda • 17 Adil Rami • 18 Nabil Fekir • 19 Djibril Sidibé • 20 Florian Thauvin • 21 Lucas Hernández • 22 Benjamin Mendy • 23 Alphonse Areola • Trenér Didier Deschamps
 Francie
Medailisté – Mistrovství světa ve fotbale 2018
Francie Zlatá medaile
Chorvatsko Stříbrná medaile
Belgie Bronzová medaile
Zlatá medaile Liga mistrů UEFA 2020/2021 – Chelsea FC Zlatá medaile
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Evropská liga UEFA 2018/2019 – Chelsea FC Zlatá medaile
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Premier League 2015/2016 – Leicester City FC
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Premier League 2016/2017 – Chelsea FC
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Hráč roku dle FWA
1948: Stanley Matthews • 1949: Johnny Carey • 1950: Joe Mercer • 1951: Harry Johnston • 1952: Billy Wright • 1953: Nat Lofthouse • 1954: Tom Finney • 1955: Don Revie • 1956: Bert Trautmann • 1957: Tom Finney • 1958: Danny Blanchflower • 1959: Syd Owen • 1960: Bill Slater • 1961: Danny Blanchflower • 1962: Jimmy Adamson • 1963: Stanley Matthews • 1964: Bobby Moore • 1965: Bobby Collins • 1966: Bobby Charlton • 1967: Jack Charlton • 1968: George Best • 1969: Tony Book a Dave Mackay • 1970: Billy Bremner • 1971: Frank McLintock • 1972: Gordon Banks] • 1973: Pat Jennings • 1974: Ian Callaghan • 1975: Alan Mullery • 1976: Kevin Keegan • 1977: Emlyn Hughes • 1978: Kenny Burns • 1979: Kenny Dalglish • 1980: Terry McDermott • 1981: Frans Thijssen • 1982: Steve Perryman • 1983: Kenny Dalglish • 1984: Ian Rush • 1985: Neville Southall • 1986: Gary Lineker • 1987: Clive Allen • 1988: John Barnes • 1989: Steve Nicol • 1990: John Barnes • 1991: Gordon Strachan • 1992: Gary Lineker • 1993: Chris Waddle • 1994: Alan Shearer • 1995: Jürgen Klinsmann • 1996: Eric Cantona • 1997: Gianfranco Zola • 1998: Dennis Bergkamp • 1999: David Ginola • 2000: Roy Keane • 2001: Teddy Sheringham • 2002: Robert Pirès • 2003: Thierry Henry • 2004: Thierry Henry • 2005: Frank Lampard • 2006: Thierry Henry • 2007: Cristiano Ronaldo • 2008: Cristiano Ronaldo • 2009: Steven Gerrard • 2010: Wayne Rooney • 2011: Scott Parker • 2012: Robin van Persie • 2013: Gareth Bale • 2014: Luis Suárez • 2015: Eden Hazard • 2016: Jamie Vardy • 2017: N'Golo Kanté • 2018: Mohamed Salah • 2019: Raheem Sterling • 2020: Jordan Henderson • 2021: Rúben Dias • 2022: Mohamed Salah • 2023: Erling Haaland
Fotbalista roku (Francie)
1959: Jules Sbroglia • 1960: Raymond Kopa • 1961: Mahi Khennane • 1962: André Lerond • 1963: Yvon Douis • 1964: Marcel Artelesa • 1965: Philippe Gondet • 1966: Philippe Gondet • 1967: Bernard Bosquier • 1968: Bernard Bosquier • 1969: Hervé Revelli • 1970: Georges Carnus • 1971: Georges Carnus • 1972: Marius Trésor • 1973: Georges Bereta • 1974: Georges Bereta • 1975: Jean-Marc Guillou • 1976: Michel Platini • 1977: Michel Platini • 1978: Jean Petit • 1979: Maxime Bossis • 1980: Jean-François Larios • 1981: Maxime Bossis • 1982: Alain Giresse • 1983: Alain Giresse • 1984: Jean Tigana • 1985: Luis Fernández • 1986: Manuel Amoros • 1987: Alain Giresse • 1988: Stéphane Paille • 1989: Jean-Pierre Papin • 1990: Laurent Blanc • 1991: Jean-Pierre Papin • 1992: Alain Roche • 1993: David Ginola • 1994: Bernard Lama • 1995: Vincent Guérin • 1996: Didier Deschamps • 1997: Lilian Thuram • 1998: Zinédine Zidane • 1999: Sylvain Wiltord • 2000: Thierry Henry • 2001: Patrick Vieira • 2002: Zinédine Zidane • 2003: Thierry Henry • 2004: Thierry Henry • 2005: Thierry Henry • 2006: Thierry Henry • 2007: Franck Ribéry • 2008: Franck Ribéry • 2009: Yoann Gourcuff • 2010: Samir Nasri • 2011: Karim Benzema • 2012: Karim Benzema • 2013: Franck Ribéry • 2014: Karim Benzema • 2015: Blaise Matuidi • 2016: Antoine Griezmann • 2017: N'Golo Kanté • 2018: Kylian Mbappé • 2019: Kylian Mbappé • 2020: cena se neudělovala • 2021: Karim Benzema
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=N%27Golo_Kanté&oldid=24304800“