Jürgen Klinsmann

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jürgen Klinsmann
Jürgen Klinsmann (2013)
Jürgen Klinsmann (2013)
Osobní informace
Datum narození 30. června 1964 (56 let)
Místo narození Göppingen, Západní Německo
Výška 182cm
Přezdívka Klinsi
Klubové informace
Konec hráčské kariéry
Pozice útočník
Mládežnické kluby
1972–1974
1974–1978
1978–1981
TB Gingen
Geislingen an der Steige
Stuttgarter Kickers
Profesionální kluby
Roky Klub Záp. (góly)
1981–1984
1984–1989
1989–1992
1992–1994
1994–1995
1995–1997
1997–1998
1997–1998
2003
Celkem
Stuttgarter Kickers
VfB Stuttgart
Inter Milán
AS Monaco
Tottenham Hotspur
FC Bayern Mnichov
Sampdoria
Tottenham Hotspur
Orange County Blue Star
061 0(22)
156 0(79)
123 0(40)
065 0(29)
041 0(21)
065 0(31)
008 00(2)
015 00(9)
008 00(5)
5140(232)
Reprezentace**
Roky Reprezentace Záp. (góly)
1987–1998 Německo Německo 108 0(47)
Úspěchy
Mistrovství světa ve fotbale
Zlatá medaile MS 1990 NSR
Bronzová medaile MS 2006 Německo – trenér
Mistrovství Evropy ve fotbale
Bronzová medaile ME 1988 NSR
Stříbrná medaile ME 1992 Německo
Zlatá medaile ME 1996 Německo
Olympijské kruhy Fotbal na LOH
Bronzová medaile LOH 1988 NSR
Pohár UEFA
Zlatá medaile 1990/1991 Inter Milán
Zlatá medaile 1995/1996 FC Bayern Mnichov
Konfederační pohár FIFA
Bronzová medaile KP 2005 Německo
1. německá Bundesliga
Zlatá medaile 1996/1997 FC Bayern Mnichov
Další informace
Děti Jonathan Klinsmann
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jürgen Klinsmann (* 30. července 1964, Göppingen) je německý fotbalový trenér a bývalý hráč, který hrál za mnoho předních evropských klubů a byl členem německé fotbalové reprezentace která vyhrála mistrovství světa ve fotbale 1990. Byl jedním z nejvýznamnějších německých útočníků během 90. let 20. století. Pelé ho roku 2004 zařadil mezi 125 nejlepších žijících fotbalistů.[1] V sezóně 1987/88 se stal s 19 góly nejlepším střelcem německé Bundesligy.[2]

Jeho synem je fotbalový brankář Jonathan Klinsmann.[3][4]

Klinsmann spíše než na fyzické predispozice spoléhal na herní inteligenci a „čich“ na góly.[5]

Klubová kariéra[editovat | editovat zdroj]

Ve Stuttgartu se Klinsmann dočkal ocenění pro nejlepšího hráče roku v rámci německé ligové soutěže, Bundesligy. S týmem se na jaře 1988 probojoval do finále Poháru UEFA.[5]

Roku 1989 přestoupil do týmu italského velkoklubu Interu Milán, kde pod trenérem Giovanni Trapattoniho působili dva němečtí fotbalisté Lothar Matthäus a Andreas Brehme.[5] „Klinsi“ skóroval už ve svém druhém utkání v italské lize, a to na půdě Bologni. Nato se prosadil proti Juventusu v Derby d'Italia a přispěl k výhře 2:1. Na Veroně si připsal první a zároveň poslední hattrick této sezóny.[5] Klinsmann se s 15 góly stal nejlepším střelcem mužstva, italský titul ovšem brala Maradonova Neapol.[5]

Sezónu 1990/91 zakončil se 14 ligovými góly.[6] Inter skončil podruhé za sebou znovu třetí, tentokráte ale vybojovala titul Sampdoria Janov.

Po Interu si Klinsmannovy služby zajistil klub AS Monaco hrající ve francouzské lize. V průběhu první sezóny vsítil čtyři góly do sítě Auxerre a pomohl k zisku druhého místa,[7] které platilo za překvapivé.[8] Protože mistrovská Marseille se kvůli korupčnímu skandálu nemohlo účastnit Ligy mistrů, dostalo Monako možnost ji nahradit. Klinsmann patřil ke hlavním strůjcům historického postupu do semifinále, zde ale on ani jeho spoluhráči nestačili na AC Milán, jenž soutěž vyhrál.[9] Postup vyvažovala situace v lize, kde Monako skončilo ve středu tabulky.[10] Atmosféra v kabině se zhoršila, Klinsmann se dostal do pře s některými spoluhráči kvůli jejich výkonnosti a nakonec odešel do Anglie.[8]

Klinsmanna za částku dvou milionů liber koupil londýnský celek Tottenham Hotspur, jemuž se nedařilo dosahovat nejvyšších příček a končíval těsně pod pomyslným vrcholem. Anglický tisk jej ale vykresloval negativně, díky jeho sklonům „simulovat“ pády při zákrocích soupeře a i díky jeho účasti na vyřazení jejich reprezentace na MS 1990.[11] Klinsmannovi se zdařil debutový zápas proti Sheffieldu Wednesday, ve kterém po centru Andertona přesně zacílil hlavou a vítězným gólem rozhodl o výsledku 4:3 pro Tottenham. Při oslavě gólu prokázal smysl pro humor, když se vrhl na trávník a předváděl jemu vytýkané simulování. Po srážce s obráncem soupeře zápas nedohrál, ale to se obešlo bez následků. Andrew Anthony píšící pro The Guardian napsal v době jeho příchodu článek Proč nesnáším Jürgena Klinsmanna, na což sám o pár měsíců později navázal dalším článkem Proč miluji Jürgena Klinsmanna.[11]

Německý forvard utvořil útočné duo s „Teddym“ Sheringhamem a oba v celkovém součtu nastříleli v sezóně Premier League 1994/95 39 gólů (Klinsmann 21 a Sheringham 18).[12] Klinsmann k tomu přidal pět gólů napříč šesti zápasy v tažení Pohárem FA (FA Cup), přičemž se podepsal pod vítězným gólem ve venkovním čtvrtfinále proti Livepoolu (2:1). Semifinále ovšem dopadlo porážkou 1:4 s Evertonem.[12]

Reprezentační kariéra[editovat | editovat zdroj]

Klinsmann byl v roce 1988 nominován na Západním Německém pořádané Mistrovství Evropy. Ve druhém skupinovém zápase s Dánskem otevřel skóre a Německo nakonec vyhrálo 2:0,[7] postoupilo a bylo v semifinále vyřazeno pozdějším vítězem Nizozemskem.

Pod vedením Franze Beckenbauera se Západní Německo vydalo na Mistrovství světa, jenž roku 1990 pořádala Itálie. Proti Jugoslávii zvyšoval „Klinsi“ na 2:0 tzv. rybičkou (angl. diving header).[7] Také zásluhou dvou gólů Lothara Matthäuse vyhráli Němci 4:1 a zvládli i další zápas proti Spojeným arabským emirátům.[13] To nejprve nahrál na gól partnerovi v útoku, Rudimu Völlerovi, sám pak z hlavičky přidal druhý a podílel se na celkové výhře 5:1 nad nováčkem turnaje.[14] Po remíze 1:1 s Kolumbií čekalo v osmifinále Nizozemsko. Po přibližně 20 minutách byl na každé straně jeden vyloučený, Klinsmann tak zápas dohrával v útoku sám, přesto podal jeden z nejlepších výkonů na šampionátu a podle tehdejšího plátku Süddeutsche Zeitung ten vůbec nejlepší.[15] Třetím gólem v Itálii podpořil postup do čtvrtfinále po výhře 2:1.[7] Proti Československu padl jediný gól, jehož autorem byl z penalty opět Matthäus. Klinsmann se dostal mezi dva obránce, spadl na zem a rozhodčí uznal celou situaci jako penaltovou.[16] Proti Anglii v semifinále jej důsledně bránil Des Walker, samotný zápas pak po 120 minutách a stavu 1:1 dospěl k penaltovému rozstřelu. V tom uspělo Německo a ve finále se mělo střetnout s Argentinou.[14] Uspělo.

Trenérská kariéra[editovat | editovat zdroj]

Byl i trenérem německé reprezentace, se kterou obsadil třetí místo na mistrovství světa ve fotbale 2006. 12. července 2006 oficiálně oznámil, že na post trenéra národního týmu rezignuje. Novým trenérem se stal jeho asistent Joachim Löw.

Individuální ocenění[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Pele's list of the greatest, BBC Sport, cit. 27. 5. 2013 (anglicky)
  2. (West) Germany - Top Scorers, RSSSF.com (anglicky)
  3. Duda a Pekarík majú v Herthe nového spoluhráča zvučného mena, Profutbal.sk, cit. 12. 7. 2017 (slovensky)
  4. Cal’s Klinsmann Wins CONCACAF, Golden Glove with U.S. U-20's, calbears.com (anglicky)
  5. a b c d e SCHOLES, Tom. A trinity like no other: Matthäus, Brehme and Klinsmann at Inter. These Football Times [online]. 2017-08-03 [cit. 2020-07-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. MARIANI, Maurizio. Italy Championship 1990/91. Rec.Sport.Soccer Statistics Foundation (RSSSF) [online]. 2000-10-31 [cit. 2020-07-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. a b c d TANSEY, Joe. Ranking USA Coach Jurgen Klinsmann's 20 Greatest Goals as a Player. Bleacher Report [online]. 2014-06-18 [cit. 2020-11-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. a b MILIN-ASHMORE, James. Jürgen Klinsmann: the grand talent who may now be lost to football. These Football Times [online]. 2016-12-06 [cit. 2020-11-25]. Dostupné online. 
  9. Jürgen Klinsmann returns to Louis II [online]. AS Monaco FC, 2019-08-05 [cit. 2020-11-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. [1], cit. 2020-11-25
  11. a b GIBBS, Matthew. Names of the Nineties: Jürgen Klinsmann. These Football Times [online]. 2019-09-13 [cit. 2020-11-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. a b Classic transfer: Tottenham sign Jurgen Klinsmann from Monaco in 1994. talkSPORT.com [online]. 2015-07-29, rev. 2018-05-30 [cit. 2020-11-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. [2], cit. 2020-11-25
  14. a b Matt Oldfield; Tom Oldfield. Klinsmann [online]. 2018-05-31 [cit. 2020-11-25]. Kapitola Chapter 14: World Cup 1990. Dostupné online. (anglicky) 
  15. West Germany's 1990 winners in numbers. FIFA.com [online]. 2020-07-08 [cit. 2020-11-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ŠINDELÁŘ, Jaroslav. ZPÁTKY DO HISTORIE - MS 1990: Nejošklivější finále všech dob a zrod nového římského císaře. Lidovky.cz [online]. 2018-07-12 [cit. 2020-11-25]. Dostupné online. 
  17. José Luis Pierrend, (West) Germany - Footballer of the Year, RSSSF.com, cit. 17. 5. 2013 (anglicky)
  18. "Fußballer des Jahres" seit 1960: Die Siegerliste [online]. kicker Online, 8 August 2010 [cit. 2010-08-08]. Dostupné online. (německy) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]