Hugo Lloris

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Hugo Lloris
Hugo Lloris (2020)
Hugo Lloris (2020)
Osobní informace
Celé jménoHugo Hadrien Dominique Lloris[1]
Datum narození26. prosince 1986 (35 let)[2]
Místo narozeníNice, Francie Francie
Výška1,88 m[3]
Klubové informace
Současný klubAnglie Tottenham Hotspur
Číslo dresu1
Pozicebrankář
Mládežnické kluby*
1993–1997
1997–2005 		Francie CEDAC Cimiez
Francie Nice
Profesionální kluby*
Roky Klub Záp. (góly)
2005–2006
2005–2008
2008–2012
2012–		 Francie Nice B
Francie Nice
Francie Lyon
Anglie Tottenham Hotspur		 02000(0)
07200(0)
14600(0)
31800(0)
Reprezentace**
Roky Reprezentace Záp. (góly)
2004
2004–2005
2006
2006–2008
2008–		 Francie Francie U18
Francie Francie U19
Francie Francie U20
Francie Francie U21
Francie Francie		 00300(0)
01400(0)
00400(0)
00500(0)
13600(0)
Úspěchy
Mistrovství světa ve fotbale
Zlatá medaile MS 2018 Francie
Mistrovství Evropy ve fotbale
Stříbrná medaile ME 2016 Francie
Francouzský fotbalový pohár
Zlatá medaile 2011/2012 Olympique Lyon
Francouzský superpohár
Zlatá medaile 2012 Olympique Lyon
Další informace
PříbuzníGautier Lloris (sourozenec)
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
* Starty a góly v domácí lize za klub aktuální k
3. 2. 2022
** Starty a góly za reprezentaci aktuální k
3. 2. 2022
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hugo Hadrien Dominique Lloris (* 26. prosince 1986, Nice) je francouzský fotbalový brankář a reprezentant, který od roku 2012 působí v anglickém klubu Tottenham Hotspur. Jeho předchozími kluby v rodné zemi byly OGC Nice a Olympique Lyon, se kterým dosáhl v roce 2010 semifinále Ligy mistrů UEFA. Během angažmá v Tottenhamu s klubem dosáhl v roce 2019 finále v této soutěži, kde ovšem Tottenham podlehl. Londýnské angažmá přineslo také dvě finále v anglickém ligovém poháru, kde Lloris znovu skončil jako poražený finalista.

Třikrát byl brankářskou jedničkou francouzské reprezentace na Mistrovství světa, a to v letech 2010, 2014 a 2018. Právě v roce 2018 získala Francie zlaté medaile. Stříbrnou medaili získal s reprezentací na domácím Mistrovství Evropy 2016, evropského turnaje se účastnil také v letech 2012 a 2021. V roce 2021 navíc vyhrál v pořadí druhý ročník Ligy národů UEFA. Celkově za reprezentaci chytal ve více než 120 zápasech.[4]

Klubová kariéra[editovat | editovat zdroj]

Olympique Lyon[editovat | editovat zdroj]

V roce 2008 posílil Olympique Lyon (navzdory zájmu AC Milán) a stal se náhradou za dosavadní brankářskou jedničku Grégoryho Coupeta.[5] Jeho předešlý zaměstnavatel OGC Nice za něho inkasovalo částku 8,5 milionu eur.[6] V 21 letech poprvé nastoupil do zápasu Ligy mistrů UEFA a do konce poločasu dvakrát inkasoval góly od Alberta Gilardina, jeho Lyon se však 17. září vzmátořil a nakonec proti Fiorentině uhrál domácí remízu 2:2.[7]

V sezóně následující pomohl Lyonu do jarního semifinále Ligy mistrů, kam se francouzský klub vměstnal poprvé. Lloris před střetnutím s Bayernem Mnichov v 10 zápasech obdržel šest gólů a ani jednou nekapituloval více než jednou, a to ani ve vyřazovacích bojích s Realem Madrid a Bordeaux.[8]

V sezóně 2011/12 vyhrál s Lyonem francouzský národní pohár Coupe de France.[9] Na začátku sezóny 2012/13 se klub utkal v Trophée des champions (francouzský Superpohár, hrálo se v USA) s vítězem Ligue 1 – týmem Montpellier HSC, kterého zdolal až v penaltovém rozstřelu poměrem 4:2, po řádné hrací době byl stav 2:2. Lloris odchytal kompletní utkání.[10][11]

Tottenham Hotspur[editovat | editovat zdroj]

V srpnu 2012 přestoupil do anglického klubu Tottenham Hotspur.[12]

2012/2013[editovat | editovat zdroj]

Llorisovým debutovým zápasem se stal duel v základní skupině Evropské ligy proti italskému Laziu Řím odehraný 20. září 2012, který skončil nerozhodně 0:0.[13] Startu v Premier League se od trenéra Andrého Villase-Boase dočkal 7. října při domácí výhře 2:1 nad Aston Villou, během níž ho soupeř takřka neprověřil. Ukončil tím sérii svého konkurenta Brada Friedela, který do té doby odchytal 310 zápasů Premier League v řadě.[14] Ve 29. kole 10. března 2013 byl u prohry 2:3 v Liverpoolu, který zabrzdil řadu 12 ligových neprohraných zápasů Tottenhamu.[15] Ve 38. kole 19. května vychytal domácí výhru 1:0 nad Sunderlandem, čímž Tottenham vyrovnal vlatní rekord v zisku 70 bodů v Premier League ze sezóny 2009/10. Výhra rivala Arsenalu ale odsunula tým na páté místo už nezaručující Ligu mistrů.[16]

2013/2014[editovat | editovat zdroj]

Hugo Lloris v zápase proti Chelsea (prosinec 2014)

Spekulace ohledně přestupu do posilujícího AS Monaka Lloris odmítl s tím, že Ligue 1 opustil kvůli sportovním ambicím spjatým s Premier League.[17] Trenérem Andrém Villasem-Boasem aplikovaná taktika s více riskujícím a rozehrávajícím brankářem doprovážená dopředu vysunutou obranou byla pro Llorise pokrokem, v roli „brankářského libera“ vynikly totiž jeho fotbalové přednosti.[18] V zápase 10. kola na hřišti Evertonu 3. listopadu (výsledek 0:0) inkasoval úder kolenem do hlavy od nabíhajícího Romela Lukaka. V zápase se rozhodl se svolením klubového zdravotnického týmu pokračovat, toto rozhodnutí bylo později kritizováno i ze strany FIFA.[19][20] Na následný zápas Premier League s Newcastle United nominován nebyl a další duel 12. kola na hřišti Manchesteru City musel zkousnout prohru 0:6, při níž byl vinnen u prvních dvou gólů.[21]

Po sezóně 2013/14, v níž skončil Tottenham na šestém místě, podepsal novou smlouvu na dalších pět let.[22]

2014/2015[editovat | editovat zdroj]

Llorisovo vyloučení ve skupinovém zápase Evropské ligy s Asterasem Tripolis 23. října 2014 vedlo k tomu, že se do branky na závěrečné minuty postavil útočník Harry Kane, neboť Tottenham již všechna tři střídání využil, londýnský tým přesto doma 5:1 vyhrál.[23]

1. března 2015 dostal důvěru ve finále Ligového poháru proti Chelsea na stadionu Wembley před brankářskou dvojkou Michelem Vormem, ale nezabránil prohře 0:2.[24]

V sezóně 2014/15 se Tottenham umístil pátý a opět mu unikla Liga mistů.

2015/2016[editovat | editovat zdroj]

Začátkem sezóny 2015/16 byla Llorisovi svěřena trenérem Mauriciem Pochettinem role kapitána.[25] Úvodní kolo Premier League s Manchesterem United (venkovní prohra 0:1) kvůli zranění vynechal a odchytal až následující zápas se Stoke City.[26] V něm obdržel dva góly, soupeř tak dohnal dvougólové manko. Lloris proti Stoke odchytal 100. zápas v Premier League.[27] Následně započal Tottenham sérii bez prohry odstartovanou v pátém kole po výhře 1:0 proti Sunderlandu.[28] V pozdějším zářijovém zápase s Crystal Palace podepřel zákrokem výhru 1:0.[29] Sérii 14 ligových výher utnul navzdory Llorisově úsilí 13. prosince Newcastle United.[30]

Začátkem roku 2016 stíhal londýnský klub konkurenci na špičce tabulky, v únoru se vměstnal do elitní trojice a zacílil na mistrovský titul.[31] LLoris patřil v týmu mladíků mezi opory a nejzkušenější hráče – v 29 letech byl ze základní sestavy nejstarším.[32] Po remíze 2:2 na hřišti Chelsea 2. května ovšem titul připadl Leicesteru.[33]

2016/2017[editovat | editovat zdroj]

V sezóně 2016/17 pomohl přepsat klubový rekord v počtu obdržených ligových gólů – 26 gólů překonalo klubové statistiky ze sezóny 1908/09 (32 obdržených gólů). Právě počin obrany a Llorise pomohl ke druhému místu v Premier League.[34] V posledním zápase sezóny hráči Tottenhamu vyhráli 7:1 na hřišti Hull City, ovšem právě jediný obdržený gól byl předmětem zklamání mužstva, neboť Lloris tímto přišel o možnost získat Zlatou rukavici pro brankáře s nejvíce čistými konty v sezóně.[35]

2017/2018[editovat | editovat zdroj]

Ve čtvrtém ze šesti zápasů skupiny Ligy mistrů 1. listopadu pomohl vyhrát doma 3:1 proti Realu Madrid podle španělského deníku Marca „senzačním“ zneškodněním střely svého krajana v řadách soupeře, útočníka Karima Benzemy.[36] Ze zápasu si odnesl stehenní zranění a nemohl odehrát další ligový zápas proti Crystal Palace,[37] do derbyového zápasu s Arsenalem se ale stihl zotavit. Porážce 0:2 ovšem zabránit nedokázal.[38] V remízovém zápase Premier League (1:1) proti Brightonu 17. dubna 2018 se stal 61. hráčem (a šestým brankářem) klubové historie, který dosáhl mezníku 250 soutěžních zápasů.[39] Po tomto jubileu vynechal semifinálový zápas v rámci Poháru FA, v němž Tottenham 21. dubna podlehl Manchesteru United. V zápase chytala brankářská dvojka Michel Vorm, který od trenéra Mauricia Pochettina dostával v této pohárové soutěži důvěru.[40] Ve 38. závěrečném kole 13. května na domácím stadionu proti Leicesteru obdržel čtyři góly, jeho mužstvo přesto 5:4 vyhrálo a v ligové tabulce skončilo třetí.[41]

2018/2019[editovat | editovat zdroj]

Hugo Lloris před začátkem zápasu proti RB Leipzig (Lipsku) v osmifinále Ligy mistrů (březen 2020)

Ve třetím skupinovém zápase Ligy mistrů 24. odehraném října 2018 byl po faulu na Hirvinga Lozana, hráče PSV Eindhoven, vyloučen a Tottenham pouze remizoval 2:2, když Llorisova náhrada – Michel Vorm – v závěru inkasoval.[42] Při derby s Arsenalem 2. března uhájil remízu 1:1 chycenou penaltou a ubránil průběžné umístění v elitní čtveřici ligové tabulky.[43] Lloris se zaskvěl proti Borussii Dortmund na její půdě 5. března 2019 v odvetě osmifinále Ligy mistrů UEFA a pomohl čistým kontem vyhrát 1:0, navázat na domácí výhru 3:0 a postoupit. Mimo jiné tímto Lloris dosáhl na 100. čisté konto ve dresu Spurs.[44] V prvním domácím čtvrtfinále proti Manchesteru City 9. dubna vychytal čisté konto a pomohl vyhrát první ze dvou zápasů 1:0.[45] Ve druhém zápase třikrát inkasoval, navzdory tomu patřil k nejlepším hráčům Tottenhamu, vytasil totiž několik dobrých zákroků. Porážka 3:4 vyústila v postup do semifinále vlivem pravidla venkovních gólů.[46] Kapitán mužstva Lloris byl jedním z mála v týmu, který si semifinále Ligy mistrů zahrál, a to v roce 2010 ve dresu Lyonu.[47] První semifinálový zápas se odehrál 30. dubna na domácím stadionu proti Ajaxu Amsterdam, který gólem van de Beeka vyhrál 1:0.[48] V průběhu venkovní odvety dvakrát kapituloval, ovšem proti dalším šancím zakročil, zatímco jeho spoluhráči dva góly dali. V závěru dokonce zamířil do pokutového území soupeře a v 96. minutě byl svědkem vítězného a postupového gólu Lucase Moury na 3:2 pro Tottenham.[49][50] Finále Ligy mistrů s Liverpoolem 1. června dopadlo pro Llorisův tým prohrou 0:2.[51] Po dvou minutách od zahájení zápasu byl pokořen z penalty a nemohl ani za druhý gól podle experta Sida Loweho z The Guardian, který Llorisův výkon ohodnotil známkou 6 z 10.[52]

2019/2020[editovat | editovat zdroj]

Na hřišti mistrovského obhájce Manchesteru City odchytal 17 srpna 2019 Lloris 300. zápas za Tottenham, ve kterém pomohl týmu ve 2. kole uhrát remízu 2:2.[53]

Ve skupinovém zápase Ligy mistrů UEFA dne 1. října 2019 s Bayernem Mnichov obdržel sedm gólů, Tottenham doma podlehl 2:7.[54]

2020/2021[editovat | editovat zdroj]

Lloris dne 29. října 2020 odchytal svůj jubilejní 100. zápas v evropských pohárech, anglický tým ale prohrál na půdě Antwerp ve skupinovém zápase Evropské ligy UEFA.[55][pozn. 1]

Začátkem roku 2021 ho zastihl výpadek výkonů, kdy Tottenham z devíti zápasů udržel čisté konto pouze jednou. Lloris byl předmětem kritiky za dva ze tří gólů proti Manchesteru City. Trenér José Mourinho však ve Francouze věřil nadále.[56] Odchytal semifinálový duel ligového poháru s Brentfordem 5. ledna 2021, ve kterém si Tottenham výhrou 2:0 zaručil finále a možnost získat trofej poprvé od roku 2008.[57] Finálovým soupeřem se 25. dubna na stadionu Wembley stal Manchester City, který gólovou hlavičkou Aymerica Laporteho přiklonil výhru a i trofej na svoji stranu.[58]

Při domácí ligové výhře 4:0 proti Burnley 28. února 2021 zaznamenal 100. čisté konto v Premier League. V historických tabulkách této anglické ligové soutěže se přidal mezi v součtu 16 brankářů dosáhnuvších tohoto milníku a byl devátým nejrychlejším – podařilo se mu stovky dosáhnout za 285 zápasů.[59]

2021/2022[editovat | editovat zdroj]

Ve dvou po sobě jdoucích záříjových zápasech ligy s londýnskými rivaly Chelsea a Arsenalem nezabránil dvěma porážkám 0:3 a 1:3.[60][61]

Reprezentační kariéra[editovat | editovat zdroj]

Hugo Lloris bránící Olu Toivonena v zápase Eura 2012 se Švédskem

Hugo nastupoval za francouzské reprezentační výběry v kategoriích od 16 let. Roku 2005 opanoval s výběrem hráčů do 19 let evropský turnaj v severoirském Belfastu, když ve finále pomohl zdolat 3:1 Anglii.[62]

Za francouzský národní A-tým debutoval 19. listopadu 2008 v přátelském utkání proti hostujícímu týmu Uruguaye, kde vychytal čisté konto. Zápas skončil remízou 0:0.[63]

Mistrovství světa 2010[editovat | editovat zdroj]

Překážkou v cestě na Mistrovství světa 2010 bylo pro Francii Irsko, proti kterému Lloris nastoupil v podzimní baráži. Skvělými zákroky uchoval venkovní výhru 1:0 a od svého předchůdce v reprezentačním brankovišti Grégoryho Coupeta se dočkal chvály a označení „fenomenálním“.[64] Domácí odvetu, v níž se v prodloužení zrodila pro Francii postupová remíza 1:1, doprovodila kontroverze s ohledem na ruku Thierry Henryho, po níž padl vítězný gól Francouzů.[65] Llorisova zásadní role vedla k tomu, že jej francouzská média překřtila na Saint Lloris – narážka na španělského brankáře Ikera Casillase přezdívaného Saint Iker.[66] Trenér Raymond Domenech měl v otázce brankářské jedničky jasno a na dvojici Steve Mandanda, Cédric Carrasso (případně Nicolas Douchez) tak zůstala role náhradníků.[64][67]

Jeho první zápas na světovém šampionátu v kariéře 11. června skončil udržením čistého konta proti Uruguayi, v pořadí druhý zápas turnaje skončil remízou 0:0.[68] Ve třetím skupinovém zápase 22. června se dopustil chyby, kterou využil domácí Siphiwe Tshabalala, díky čemuž pořadatelská země Jihoafrická republika vyhrála 2:1. Stejně jako poražená Francie však do vyřazovacích bojů nepostoupila.[69]

Mistrovství Evropy 2012[editovat | editovat zdroj]

Na EURU 2012 konaném v Polsku a na Ukrajině postoupila Francie se 4 body ze druhého místa do čtvrtfinále. V prvním utkání proti Anglii vychytal remízu 1:1.[70] Pak Francie porazila Ukrajinu 2:0[71] a podlehla 0:2 Švédsku, Lloris odchytal obě utkání.[72] Ve čtvrtfinále 23. června nestačil se svými spoluhráči na největšího favorita turnaje Španělsko, s nímž Francie prohrála 0:2.[73]

Mistrovství světa 2014[editovat | editovat zdroj]

Trenér Didier Deschamps jej vzal na Mistrovství světa 2014 v Brazílii, dalšími brankáři v nominaci byli Mickaël Landreau a Stéphane Ruffier.[74] Na turnaji byl brankářskou jedničkou a kapitánem týmu. Francouzi vypadli na šampionátu ve čtvrtfinále s Německem po porážce 0:1.[75]

Mistrovství Evropy 2016[editovat | editovat zdroj]

Představil se i na domácím EURU 2016. Tam skončila Francie ve finále, kde ji porazilo Portugalsko.

Mistrovství světa 2018[editovat | editovat zdroj]

Ve finále Mistrovství světa 2018, kde Francie čelila Chorvatsku a vyhrála 4:2 (Lloris ve žlutém dresu vpravo nahoře)

Trenér Didier Deschamps jej vzal na světové mistrovství v Rusku, kde byl znovu kapitánem Francie a její brankářskou jedničkou. Po úvodním triumfu 2:1 nad Austrálií pokračovala skupina střetem s Peru, které bylo pro Llorise 100. zápasem za reprezentaci přezdívanou Les Blues.[76] Po další výhře (tentokrát výsledkem 1:0) si Francie zajistila postup do osmifinále. Po vyřazení Argentiny se Francie popasovala se čtvrtfinálovým soupeřem v podobě Uruguaye, kterou porazila 2:0. Lloris udržel další čisté konto a předvedl vynikající zákrok proti největší šanci Jihoameričanů, jejímž autorem byl Martín Cáceres.[77] Ve finále pomohl zdolat 4:2 reprezentaci Chorvatska navzdory svému „kiksu“, jehož gólově využil soupeřův útočník Mario Mandžukić. Francouzi vyhráli zlaté medaile a podruhé v historii vyhráli světový šampionát.[78]

Mistrovství Evropy 2020[editovat | editovat zdroj]

Na Mistrovství Evropy 2020 odloženém o rok kvůli pandemii covidu-19, byl brankářskou jedničkou a v prvním zápase „skupiny smrti“ pomohl čistým kontem k výhře 1:0 nad Německem, které si žádné větší šance nevytvořilo.[79] Ve druhém zápase v Budapešti jej střelou překonal Maďar Attila Fiola, ve druhém poločase ovšem Francie srovnala na konečných 1:1.[80] Francie měla před třetím skupinovým duelem s Portugalskem už jistý postup. Lloris nastoupil a byl přítomen u remízy 2:2, během níž mohl být vyloučen po zákroku na Danila, jehož při výběhu udeřil do hlavy ve snaze odboxovat centrovaný míč. Nařízenou penaltu proměnil Cristiano Ronaldo.[81][82]

V průběhu osmifinále vychytal penaltu Švýcara Ricarda Rodrígueze, přesto Švýcarsko dalo tři góly a po remíze 3:3 dospěl zápas do prodloužení, které ovšem nerozhodlo. V rozstřelu již nezachytil jedinou penaltu a soupeř tak po skóre 5:4 uspěl.[83]

Liga národů 2020/21[editovat | editovat zdroj]

V první polovině října absolvoval závěrečné dva zápasy Ligy národů UEFA proti Belgii (semifinále) a Španělsku (finále). Proti druhé z reprezentací vyhrála Francie výsledkem 2:1 a vyhrála druhý ročník této evropské soutěže.[84]

Ocenění a úspěchy[editovat | editovat zdroj]

Klubové[editovat | editovat zdroj]

Olympique Lyon[85]
Tottenham Hotspur[85]

Reprezentační[editovat | editovat zdroj]

Francouzská reprezentace U19[85]
Francouzská reprezentace[85]

Individuální[editovat | editovat zdroj]

  • Hráč měsíce Ligue 1 podle Národního svazu profesionálních fotbalistů (Union Nationale des Footballeurs Professionels, UNFP) – září 2009[86]
  • Brankář roku Ligue 1 podle UNFP (3×) – 2008/09, 2009/10, 2011/12[87]
  • Tým roku Ligue 1 podle UNFP – 2008/09,[88] 2009/10,[89] 2011/12[90]
  • Řád čestné legie – 2018[87]

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Dne 24. srpna 2018 byl londýnskou policií přistižen při řízení svého auta v opilosti. Soud mu udělil pokutu 50 tisíc liber (cca 1 437 milionu korun) a zákaz řízení na 20 měsíců.[91]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Za Lyon odchytal 40 zápasů, za Tottenham pak 60 zápasů.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Hugo Lloris: Profile [online]. HEIM:SPIEL [cit. 2020-11-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ FIFA World Cup Russia 2018: List of players: France [online]. FIFA, 15 July 2018 [cit. 2019-01-11]. S. 11. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ Hugo Lloris: Overview [online]. Premier League [cit. 2019-01-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ MAMRUD, Roberto. Hugo Lloris - Century of International Appearances [online]. Rec.Sport.Soccer Statistics Foundation (RSSSF), ?, rev. 2021-07-27 [cit. 2021-11-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ Lloris explains Lyon choice. Sky Sports [online]. 2008-05-29 [cit. 2021-12-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ DOYLE, Paul. Lyon's Hugo Lloris the barrier between Bayern and the Champions League final. The Guardian [online]. 2010-04-21 [cit. 2021-12-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ SPIRO, Matthew. Lyon fightback denies Fiorentina. UEFA [online]. 2008-09-17 [cit. 2021-12-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ Lyon před duelem v Mnichově spoléhá na brankáře Llorise. ČT Sport [online]. 2010-04-21 [cit. 2021-12-05]. Dostupné online. 
  9. ↑ French Cup final - Evian v Bordeaux as it happened Archivováno 7. 9. 2013 na Wayback Machine, Live text commentary, BBC.co.uk, citováno 5. 8. 2013 (anglicky)
  10. ↑ Les vainqueurs de Trophée des Champions depuis 1995/1996 Archivováno 26. 12. 2010 na Wayback Machine, lfp.fr (francouzsky)
  11. ↑ Montpellier HSC - Olympique Lyonnais 2:2, 2:4 pen., eurofotbal.cz, citováno 15. 8. 2013
  12. ↑ Spurs land Lloris, skysports.com, citováno 18. 8. 2013 (anglicky)
  13. ↑ OSBORNE, Chris. Tottenham v Lazio. BBC Sport [online]. 2012-09-20 [cit. 2021-10-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ MAGOWAN, Alistair. Tottenham 2-0 Aston Villa. BBC Sport [online]. 2012-10-07 [cit. 2021-10-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ Tottenham's unbeaten run ends with Liverpool loss. USA Today [online]. 2013-03-10 [cit. 2021-10-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ MCNULTY, Phil. Tottenham 1-0 Sunderland. BBC Sport [online]. 2013-05-19 [cit. 2021-10-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ YOUNG, Alex. Tottenham keeper Lloris rejects talk of Monaco move. Goal.com [online]. 2013-06-09 [cit. 2021-11-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. ↑ DOYLE, Paul. Hugo Lloris the keeper is happy to double up as Tottenham's sweeper. The Guardian [online]. 2013-10-19 [cit. 2021-11-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. ↑ Tottenham 'irresponsible' over Hugo Lloris head injury. BBC Sport [online]. 2013-11-04 [cit. 2021-11-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. ↑ COLLOMOSSE, Tom. Tottenham defend Hugo Lloris decision after FIFA attack. London Evening Standard [online]. 2013-11-04 [cit. 2021-11-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. ↑ TAYLOR, Daniel. Manchester City's Sergio Agüero and Jesús Navas lead rout of Tottenham. The Guardian [online]. 2013-11-24 [cit. 2021-11-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. ↑ Hugo Lloris: Tottenham goalkeeper signs five-year contract extension. BBC Sport [online]. 2014-07-10 [cit. 2021-11-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. ↑ CANAVAN, Steve. A hat-trick from Harry Kane helped Tottenham thrash Greek side Asteras Tripolis and saunter to a first win in the Europa League group-stage. BBC Sport [online]. 2014-10-23 [cit. 2021-11-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. ↑ MCNULTY, Phil. Chelsea 2–0 Tottenham Hotspur. BBC Sport [online]. 2015-03-01 [cit. 2021-11-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. ↑ HYNTER, David. Hugo Lloris appointed Tottenham Hotspur captain. The Irish Times [online]. 2015-08-14 [cit. 2021-08-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. ↑ Hugo Lloris set to miss Tottenham opener. Eurosport.com [online]. 2015-08-06 [cit. 2021-08-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  27. ↑ Francúzsky brankár Hugo Lloris odchytal v anglickej futbalovej Premier League…. Denník N [online]. 2015-08-18 [cit. 2021-08-09]. Dostupné online. (slovensky) 
  28. ↑ Ryan Mason earns Tottenham their first win of the season. Eurosport [online]. 2015-09-13 [cit. 2021-08-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  29. ↑ GAULT, Matt. Hugo Lloris and David de Gea Lead the Way in Premier League's World-Class Goalkeepers. Huffington Post [online]. 2015-09-27 [cit. 2021-08-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  30. ↑ JOHNSTON, Neil. Tottenham Hotspur 1-2 Newcastle United. BBC Sport [online]. 2015-12-13 [cit. 2021-08-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  31. ↑ GARB, Daniel. Tottenham Hotspur: How Mauricio Pochettino built a formidable side at White Hart Lane. Fox Sports [online]. 2016-02-11 [cit. 2021-08-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  32. ↑ Pochettino: Tottenham youngsters hungry for titles. FotMob.com [online]. 2016-02-01 [cit. 2021-08-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  33. ↑ LEWIS, Aimee. Chelsea 2-2 Tottenham Hotspur. BBC Sport [online]. 2016-05-02 [cit. 2021-08-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  34. ↑ 2016-17 in numbers - new defensive records. tottenhamhotspur.com [online]. 2017-06-02 [cit. 2021-06-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  35. ↑ COLLOMOSSE, Tom. Tottenham squad 'devastated' for Hugo Lloris despite record-breaking campaign, says Kieran Trippier. London Evening Standard [online]. 2017-05-22 [cit. 2021-06-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  36. ↑ Hugo Lloris, the unassuming hero. Marca [online]. 2017-11-01 [cit. 2021-07-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  37. ↑ HYTNER, David. Tottenham’s Hugo Lloris in battle to be fit for derby against Arsenal. The Guardian [online]. 2017-11-02 [cit. 2021-07-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  38. ↑ JONES, Lewis. Arsenal 2-0 Tottenham: Gunners rise to the occasion in north London derby. Sky Sports [online]. 2017-11-18 [cit. 2021-07-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  39. ↑ Hugo and our 250 Club. tottenhamhotspur.com [online]. 2018-04-19 [cit. 2021-07-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  40. ↑ BATE, Adam. Hugo Lloris's errors for Tottenham and why he is still a top goalkeeper. Sky Sports [online]. 2018-04-30 [cit. 2021-07-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  41. ↑ WALKER, Ron. Tottenham 5-4 Leicester: Harry Kane double not enough for Golden Boot in topsy-turvy clash. Sky Sports [online]. 2018-05-13 [cit. 2021-07-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  42. ↑ HYTNER, David. Hugo Lloris sees red as PSV thwart Tottenham in Champions League draw. The Guardian [online]. 2018-10-24 [cit. 2021-06-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  43. ↑ PEARCE, Ben. Hugo Lloris Tottenham's hero for dramatic penalty save as Tottenham hold Arsenal. ESPN [online]. 2019-03-02 [cit. 2021-06-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  44. ↑ SESSIONS, George. Spurs skipper Hugo deserves chance to regain consistency. hackneygazette.co.uk [online]. 2019-03-07, rev. 2020-10-14 [cit. 2021-02-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  45. ↑ MCNULTY, Phil. Tottenham Hotspur 1:0 Manchester City. BBC Sport [online]. 2019-04-09 [cit. 2021-06-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  46. ↑ Spurs ratings as Hugo Lloris and Son Heung-min shine on one of club's greatest nights. sport360.com [online]. 2019-04-18 [cit. 2021-06-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  47. ↑ Ed Alexander. Manchester City vs Tottenham Hotspur: Mauricio Pochettino's Best Available Spurs Lineup. 90min.com [online]. 2019-04-18 [cit. 2021-06-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  48. ↑ MCNULTY, Phil. Tottenham 0-1 Ajax. BBC Sport [online]. 2019-04-30 [cit. 2021-06-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  49. ↑ Tottenham complete stunning comeback to beat Ajax to UCL final spot vs. Liverpool. ESPN [online]. 2019-05-08 [cit. 2021-06-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  50. ↑ HYTNER, David. Ajax 2-3 Tottenham (3-3 agg): Champions League player ratings. The Guardian [online]. 2019-05-08 [cit. 2021-06-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  51. ↑ Tentokrát úspěšní. Fotbalisté Liverpoolu slaví vítězství v Lize mistrů, Tottenham porazili 2:0. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2019-06-01 [cit. 2021-06-30]. Dostupné online. 
  52. ↑ LOWE, Sid. Tottenham 0-2 Liverpool: Champions League final player ratings. The Guardian [online]. 2019-06-01 [cit. 2021-06-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  53. ↑ KILPATRICK, Dan. Tottenham analysis: Strange Pochettino tactics justified by unlikely point at Man City. London Evening Standard (standard.co.uk) [online]. 2019-08-17 [cit. 2021-02-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  54. ↑ MCNULTY, Phil. Chief football writer at Tottenham Hotspur Stadium. BBC [online]. 2019-10-01 [cit. 2021-02-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  55. ↑ Milestones for Hugo, but 'not good to taste defeat' in Antwerp. tottenhamhotspur.com [online]. 2020-10-30 [cit. 2021-02-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  56. ↑ VEAL, Jonathan. Jose Mourinho says ‘amazing’ Hugo Lloris remains Tottenham’s first-choice goalkeeper despite recent errors. The Independent (UK) [online]. 2021-02-17 [cit. 2021-11-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  57. ↑ Brentford jízdu Ligovým pohárem do finále nedotáhl, zastavil ho Tottenham. idnes.cz [online]. 2021-01-05 [cit. 2021-06-20]. Dostupné online. 
  58. ↑ MCNULTY, Phil. Manchester City 1–0 Tottenham Hotspur. BBC Sport [online]. [cit. 2021-06-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  59. ↑ EMONS, Michael. Tottenham 4–0 Burnley. BBC Sport [online]. 2021-02-28 [cit. 2021-12-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  60. ↑ THOMASON, Ellie. Tottenham Hotspur 0-3 Chelsea: Thomas Tuchel's side win…. BBC Sport [online]. 2021-09-19 [cit. 2021-11-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  61. ↑ MCNULTY, Phil. Arsenal 3-1 Tottenham: Spurs 'overrun and embarrassed' in north London derby. BBC Sport [online]. 2021-09-26 [cit. 2021-11-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  62. ↑ Lloris looks back on Under-19 glory days. UEFA [online]. 2012-07-04 [cit. 2021-11-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  63. ↑ France - Uruguay 0:0, Footballdatabase.eu (anglicky)
  64. ↑ a b BAIRNER, Robin. Gregory Coupet Hails ‘Phenomenal’ France Goalkeeper Hugo Lloris. Goal.com [online]. 2009-11-17 [cit. 2021-11-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  65. ↑ JACKSON, Lyle. France 1-1 Rep of Ire (agg 2-1). BBC Sport [online]. 2009-11-18 [cit. 2021-11-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  66. ↑ Saint-Lloris, priez pour nous !. sport365.fr [online]. 2009-11-18, rev. 2011-07-20 [cit. 2021-11-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-11-12. (francouzsky) 
  67. ↑ Les Bleus sans Gourcuff mais avec Fanni et Douchez. ouest-france.fr [online]. 2009-10-01 [cit. 2021-11-12]. Dostupné online. (francouzsky) 
  68. ↑ FLETCHER, Paul. Uruguay 0–0 France. BBC Sport [online]. 2010-06-11 [cit. 2021-11-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  69. ↑ DOYLE, Paul. World Cup 2010: France v South Africa – as it happened. The Guardian [online]. 2010-06-22 [cit. 2021-11-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  70. ↑ England - France 1:1, Footballdatabase.eu (anglicky)
  71. ↑ Ukraine - France 0:2, Footballdatabase.eu (anglicky)
  72. ↑ Sweden - France 2:0, Footballdatabase.eu (anglicky)
  73. ↑ Spain - France 2:0 Archivováno 2. 2. 2014 na Wayback Machine, Footballdatabase.eu (anglicky)
  74. ↑ 2014 FIFA World Cup Brazil ™ - List of Players Archivováno 25. 6. 2014 na Wayback Machine, FIFA.com, citováno 28. 6. 2014 (anglicky)
  75. ↑ Francie - Německo 0:1, úvodní čtvrtfinále rozhodl přímý kop a hlavička, iDNES.cz, citováno 4. 7. 2014
  76. ↑ CHALLIES, Josh. C'est magnifique! Lloris earns 100th France cap. Goal.com [online]. 2018-06-21 [cit. 2021-12-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  77. ↑ JOHNSON, Jonathan. Lloris' wonder save earns 8/10 for France in World Cup win over Uruguay. ESPN [online]. 2018-07-06 [cit. 2021-12-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  78. ↑ TAYLOR, Daniel. France seal second World Cup triumph with 4–2 win over brave Croatia. The Guardian [online]. 2018-07-15 [cit. 2021-12-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  79. ↑ France vs Germany, Euro 2020 LIVE: Final score, goals and reactions as France beat Germany. Marca [online]. 2021-06-15 [cit. 2021-06-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  80. ↑ Hungary 1-1 France: Griezmann cancels out Fiola strike. UEFA [online]. 2021-06-19 [cit. 2021-06-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  81. ↑ Portugal 2-2 France: Ronaldo puts holders into last 16. UEFA [online]. 2021-06-23 [cit. 2021-11-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  82. ↑ Watch: Hugo Lloris punches Danilo, Ronaldo scores record-breaking pen. planetfootball.com [online]. 2021-06-23 [cit. 2021-11-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  83. ↑ MURRAY, Scott. France 3-3 Switzerland (aet; pens 4-5): Euro 2020 last 16 – as it happened. The Guardian [online]. 2021-06-28 [cit. 2021-11-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  84. ↑ Spain 1-2 France: Les Bleus seal trophy with another comeback. UEFA [online]. 2021-10-10 [cit. 2021-11-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  85. ↑ a b c d Hugo Lloris – Titles & achievements. Transfermarkt [online]. [cit. 2021-11-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  86. ↑ Résultat du trophée du mois de septembre 2009!. UNFP [online]. ? [cit. 2021-11-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-02-27. (francouzsky) 
  87. ↑ a b Hugo LLORIS (profil). Fédération Française de Football [online]. [cit. 2021-12-08]. Dostupné online. (francouzsky) 
  88. ↑ Meilleur joueur de L 1. Le sacre de Yoann Gourcuff [vidéos]. Le Télégramme [online]. 2009-05-25 [cit. 2022-02-03]. Dostupné online. (francouzsky) 
  89. ↑ Lisandro Lopez élu meilleur joueur de Ligue 1. 20minutes.fr [online]. 2010-05-09 [cit. 2022-02-03]. Dostupné online. (francouzsky) 
  90. ↑ Le palmarès complet des trophées UNFP. yahoo!news [online]. 2012-05-15 [cit. 2022-02-03]. Dostupné online. (francouzsky) 
  91. ↑ SEDLAŘÍK, Šimon. Mistr světa Hugo Lloris řídil opilý. Dostal mastnou pokutu a přišel o řidičák. Deník.cz [online]. 2018-09-13 [cit. 2021-12-09]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Francouzská fotbalová reprezentace na Mistrovství světa 2014
1 Hugo Lloris (C) • 2 Mathieu Debuchy • 3 Patrice Evra • 4 Raphaël Varane • 5 Mamadou Sakho • 6 Yohan Cabaye • 7 Rémy Cabella • 8 Mathieu Valbuena • 9 Olivier Giroud • 10 Karim Benzema • 11 Antoine Griezmann • 12 Rio Mavuba • 13 Eliaquim Mangala • 14 Blaise Matuidi • 15 Bacary Sagna • 16 Stéphane Ruffier • 17 Lucas Digne • 18 Moussa Sissoko • 19 Paul Pogba • 20 Loïc Rémy • 21 Laurent Koscielny • 22 Morgan Schneiderlin • 23 Mickaël Landreau • Trenér Didier Deschamps
 Francie
Stříbrná medaile Francouzská fotbalová reprezentace na Mistrovství Evropy 2016 Stříbrná medaile
1 Hugo Lloris (C) • 2 Christophe Jallet • 3 Patrice Evra • 4 Adil Rami • 5 N'Golo Kanté • 6 Yohan Cabaye • 7 Antoine Griezmann • 8 Dimitri Payet • 9 Olivier Giroud • 10 André-Pierre Gignac • 11 Anthony Martial • 12 Morgan Schneiderlin • 13 Eliaquim Mangala • 14 Blaise Matuidi • 15 Paul Pogba • 16 Steve Mandanda • 17 Lucas Digne • 18 Moussa Sissoko • 19 Bacary Sagna • 20 Kingsley Coman • 21 Laurent Koscielny • 22 Samuel Umtiti • 23 Benoît Costil • Trenér Didier Deschamps
 Francie
Zlatá medaile Francouzská fotbalová reprezentace na Mistrovství světa 2018 Zlatá medaile
1 Hugo Lloris - Kapitán • 2 Benjamin Pavard • 3 Presnel Kimpembe • 4 Raphaël Varane • 5 Samuel Umtiti • 6 Paul Pogba • 7 Antoine Griezmann • 8 Thomas Lemar • 9 Olivier Giroud • 10 Kylian Mbappé • 11 Ousmane Dembélé • 12 Corentin Tolisso • 13 N'Golo Kanté • 14 Blaise Matuidi • 15 Steven N'Zonzi • 16 Steve Mandanda • 17 Adil Rami • 18 Nabil Fekir • 19 Djibril Sidibé • 20 Florian Thauvin • 21 Lucas Hernández • 22 Benjamin Mendy • 23 Alphonse Areola • Trenér Didier Deschamps
 Francie
Medailisté – Mistrovství Evropy ve fotbale 2016
Portugalsko Zlatá medaile
Francie Stříbrná medaile
Wales Bronzová medaile
Německo Bronzová medaile
Medailisté – Mistrovství světa ve fotbale 2018
Francie Zlatá medaile
Chorvatsko Stříbrná medaile
Belgie Bronzová medaile
Zlatá medaile Francouzský superpohár 2012 – Olympique Lyon
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Hugo_Lloris&oldid=21386399“