Ukrajinská fotbalová reprezentace

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ukrajina Ukrajina
PřezdívkaZbirna nebo Sino Žovti (Modro-žlutí)
AsociaceUkrajinská fotbalová federace
KonfederaceUEFA (Evropa) [1]
Hlavní trenérOleksandr Petrakov[2]
KapitánAndrij Mykolajovyč Jarmolenko
Nejvíce startůAnatolij Tymoščuk (143)
Nejlepší střelecAndrij Ševčenko (48)
Kód FIFAUKR
Žebříček FIFA35 (listopad 2017)[3]
Domácí dres
Venkovní dres
První zápas
Ukrajina Ukrajina  1:3  Maďarsko Maďarsko
(Užhorod, Ukrajina; 29. dubna 1992)
Nejvyšší výhra
Ukrajina Ukrajina  4:0  Gruzie Gruzie
(Kyjev, Ukrajina; 19. srpna 1998)
Ukrajina Ukrajina  4:0  Andorra Andorra
(Kyjev, Ukrajina; 5. června 1999)
Ukrajina Ukrajina  4:0  Kostarika Kostarika
(Kyjev, Ukrajina; 28. května 2006)
Nejvyšší prohra
Chorvatsko Chorvatsko  4:0  Ukrajina Ukrajina
(Záhřeb, Chorvatsko; 25. března 1995)
Španělsko Španělsko  4:0  Ukrajina Ukrajina
(Lipsko, Německo; 14. června 2006)
Česko Česko  4:0  Ukrajina Ukrajina
(Praha, Česko; 6. září 2011)
Mistrovství světa
Účasti1× (první v roce 2006)
Nejv. úspěchČtvrtfinále (2006)
Mistrovství Evropy
Účasti3× (první v roce 2012)
Nejv. úspěchČtvrtfinále (2020)
Stránka týmu na FIFA.com
Údaje v infoboxu aktuální k 10. 6. 2012
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ukrajinská fotbalová reprezentace reprezentuje Ukrajinu na mezinárodních fotbalových akcích, jako je mistrovství světa nebo mistrovství Evropy. První akcí, které se Ukrajina jako samostatný stát účastnila, byla kvalifikace na Mistrovství Evropy ve fotbale 1996. První zápas ukrajinská reprezentace odehrála 29. dubna 1992 proti Maďarsku. Jejími nejlepšími výsledky jsou čtvrtfinále mistrovství světa (2006) i Evropy (2020). Ke známým hráčům jejích dějin patří Andrij Ševčenko, držitel Zlatého míče a rekordman v počtu vstřelených branek za národní tým. Domácím hřištěm reprezentace je Národní sportovní komplex Olimpijskyj v Kyjevě.

Málo je známo, že Ukrajina měla vlastní reprezentační tým již v letech 1925–1935, v rámci Sovětského svazu. Vzhledem k mezinárodní izolaci Sovětského svazu tehdy hrály reprezentace jednotlivých svazových republik hlavně mezi sebou.

Poté, co se Sovětský svaz zapojil do mezinárodního fotbalu, počínaje olympijskými hrami v Helsinkách roku 1952, ukrajinští fotbalisté pravidelně patřili k pilířům sovětské reprezentace a podíleli se zásadním způsobem je jejích úspěších. Ukrajinec Oleh Blochin je kupříkladu jak historicky nejlepším střelcem sovětské reprezentace, tak rekordmanem v počtu startů za ni. Ve finále mistrovství Evropy roku 1988 bylo mezi jedenácti sovětskými hráči na hřišti sedm Ukrajinců, včetně držitele Zlatého míče Ihora Belanova. Vedeni byli na lavičce dalším Ukrajincem, Valeryem Lobanovským.

Mistrovství světa[editovat | editovat zdroj]

Seznam zápasů ukrajinské fotbalové reprezentace na MS

Rok Účast Soupisky
Francie 1998 Nepostoupili z kvalifikace
Jižní KoreaJaponsko 2002 Nepostoupili z kvalifikace
Německo 2006 Vyřazení ve čtvrtfinále Itálií Soupiska
Jižní Afrika 2010 Nepostoupili z kvalifikace
Brazílie 2014 Nepostoupili z kvalifikace
Rusko 2018 Nepostoupili z kvalifikace
Katar 2022 Nepoustoupili z kvalifikace
Celkem účast –
zlato – , stříbro – , bronz –

Mistrovství Evropy[editovat | editovat zdroj]

Seznam zápasů ukrajinské fotbalové reprezentace na Mistrovství Evropy

Rok Účast Soupisky
Anglie 1996 Nepostoupili z kvalifikace
Belgie Nizozemsko 2000 Nepostoupili z kvalifikace
Portugalsko 2004 Nepostoupili z kvalifikace
Rakousko Švýcarsko 2008 Nepostoupili z kvalifikace
Polsko Ukrajina 2012 nepostoupili ze skupiny Soupiska
Francie 2016 nepostoupili ze skupiny Soupiska
Evropská unie 2020 Vyřazení ve čtvrtfinále Anglií Soupiska
Celkem účast –
zlato – , stříbro – , bronz –

Olympijské hry[editovat | editovat zdroj]

  • Zlato – 0
  • Stříbro – 0
  • Bronz – 0

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Profil, UEFA.com
  2. ШИТИК, Иван. Александр Петраков 17 августа возглавит сборную Украины. Sport-Express [online]. 2021-08-15 [cit. 2021-08-17]. Dostupné online. (rusky) 
  3. Men's Ranking. 23. listopadu 2017. Dostupné online. [cit. 2017-11-25]