Italská fotbalová reprezentace

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Itálie Itálie
Přezdívka Gli Azzurri „Modří“
Asociace Italská fotbalová federace
Konfederace UEFA (Evropa) [1]
Hlavní trenér Itálie Roberto Mancini [2]
Kapitán Giorgio Chiellini
Nejvíce startů Gianluigi Buffon (176)[3]
Nejlepší střelec Luigi Riva (35)
Kód FIFA ITA
Žebříček FIFA 14 (listopad 2017)[4]
Domácí dres
Venkovní dres
První zápas
Italské království Itálie 6:2 Francie Francie
(Milán, Itálie; 15. května 1910)
Nejvyšší výhra
Itálie Itálie 9:0 USA USA
(Brentford, Anglie; 2. srpna 1948)
Nejvyšší prohra
Maďarské království Maďarsko 7:1 Itálie Italské království
(Budapešť, Maďarsko; 6. dubna 1924)
Mistrovství světa
Účasti 18× (první v roce 1934)
Nejv. úspěch Vítěz (1934, 1938, 1982, 2006)
Mistrovství Evropy
Účasti 8× (první v roce 1968)
Nejv. úspěch Vítěz (1968)
Stránka týmu na FIFA.com
Údaje v infoboxu aktuální k 26. 9. 2020
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přehled medailí
Olympijské hry
Bronzová medaile OH 1928 v Nizozemsku kopaná – muži
Zlatá medaile OH 1936 v Německu kopaná – muži
Bronzová medaile OH 2004 v Řecku Itálie Itálie
Mistrovství světa
Zlatá medaile 1934 v Itálii kopaná – muži
Zlatá medaile 1938 ve Francii kopaná – muži
Stříbrná medaile 1970 v Mexiku kopaná – muži
Zlatá medaile 1982 ve Španělsku kopaná – muži
Bronzová medaile 1990 v Itálii kopaná – muži
Stříbrná medaile 1994 v USA kopaná – muži
Zlatá medaile 2006 v Německu kopaná – muži
Mistrovství Evropy
Zlatá medaile 1968 v Itálii kopaná – muži
Bronzová medaile 1988 v NSR kopaná – muži
Stříbrná medaile 2000 v Belgii a Nizozemsku kopaná – muži
Stříbrná medaile 2012 v Polsku a Ukrajině kopaná – muži
Konfederační pohár FIFA
Bronzová medaile 2013 Brazílie kopaná – muži
Mezinárodní pohár
Zlatá medaile 1927-1930 kopaná – muži
Stříbrná medaile 1931-1932 kopaná – muži
Zlatá medaile 1933-1935 kopaná – muži

Italská fotbalová reprezentace (italsky: Nazionale di calcio dell'Italia) je mužský fotbalový reprezentační výběr z italské fotbalové federace která reprezentuje Itálii na mezinárodních fotbalových akcích, jako je mistrovství světa nebo Evropy.

Je to jeden z nejúspěšnějších národních fotbalových týmů na světě: Azzurri již vyhráli čtyři MS (1934, 1938, 1982 a 2006, dělí se o druhé místo v počtu vítězství) a také jednou ME (1968) Také vyhrál turnaj na olympijských hrách (1936).

V žebříčku FIFA, platný od srpna 1993 již několikrát obsadil 1. místo a to v listopadu 1993 a v průběhu roku 2007. Nejhorší umístění bylo 21. místo v srpnu 2018. V současné době zaujímá 12. místo.[kdy?]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Zrod a začátek[editovat | editovat zdroj]

Italská fotbalová federace se založila v roce 1898, kdy fotbal v Itálii byl stále na průkopnické úrovni. První pokus o vytvoření reprezentace byl již v roce 1899, kdy federace vybrala jedenáct hráčů (jen tři italové), kteří hráli v lize. Utkání se odehrálo 30. dubna na stadionu Velodromo v Turíně proti Švýcarsku. Utkání skončilo 2:0. Při této příležitosti měla reprezentace modrobílé dresy. Za Azzuri nastoupili tito hráči: Beaton,Bosio, Dobbie, Kilpin, Savage a Weber (všichni z Inter Turín), dále Agar, De Galleani, Leaver, Pasteur a Spensley (všichni z Janova).

Dne 13. ledna 1910 byl založen národní tým a to díky prezidentovi federace Boisisia. Komise jmenovala trenérem Umberta Meazzu.

První zápas se odehrál 15. května na stadionu Arena Civica ve městě Milán .Soupeřem byla reprezentace z Francie. Utkání skončilo 6:2, když prvním střelcem se stal Pietro Lana (vstřelil 3 branky) a kapitánem Francesco Cali.

Několik dní po debutu národní tým vyzval Maďarsko, v té době spolu s Rakouskem mezi nejsilnější výběry v Evropě. Prohrávají a při této příležitosti to bylo podruhé a naposledy, co národní tým použil bílé dresy s erbem Savojska. Bylo rozhodnuto, že od příštího zápasu (opět proti Maďarsku, 6. ledna 1911 v Miláně) bude použita barva, přesně na počest Savojska. A to modrý dres, uprostřed červený Savojský štít s bílým křížem uvnitř. Odtud pochází přezdívka Gli Azzurri, později rozšířené na všechny ostatní sporty.

Azzuri 6. ledna 1911

První oficiální turnaj, který se národní tým se účastní jsou OH 1912 pořádané ve Švédsku. Tady s trenérem Pozzem prohrává v předkole s Finskem 2:3 v prodloužení. Na OH 1920 a OH 1924 končí ve čtvrtfinále.

OH 1912

První úspěchy[editovat | editovat zdroj]

MS 1934

Prvním velkým úspěchem byla bronzová medaile na OH 1928 v Nizozemsku.

Itálie kvůli organizačním a logistickým obtížím nenastoupila do prvního MS konané v roce 1930 v Uruguayi. I tak se Itálie s trenérem Pozzem a kapitánem Meazzou vybojovali prestiž v Evropě. Vyhráli druhý ročník Mezinárodního poháru. V roce 1934 se MS konalo v Itálii. Domácí tým se dostal do finále a díky rozhodčím [5] (kvůli tlaku vyvíjenému fašistickým režimem) porazil 2:1 Československo.

Úspěch se potvrdil na Mezinárodního poháru a zlatem na OH 1936 v Německu[6]. Rozhodující branku vstřelil ve finále proti Rakousku Annibale Frossi[7].

Jako obhájci trofeje nastupovali na MS 1938 pořádané ve Francii. Dokázali zvítězit ve finále Maďarsko 4:2 [8] když po dvou brankách vstřelili Piola a Colaussi.

Dne 12. listopadu 1939, ukončila při přátelském utkaní Švýcarsko sérii 30 neprohraných zápasů. Během války se hráli jen přátelské zápasy. Po válce se začali hrát zápasy a v ní se objevovali zejména hráči s klubu Turína (Grande Torino). Jenže po tragédii Superga[9] 4. května 1949 při kterém zahynul celý turínský tým a také část reprezentace se značně oslabil národní tým. Azzurri tak ve znamení smutku nosili po celý rok černou pásku.

Období temna[editovat | editovat zdroj]

Na MS 1950 v Brazílii se kvalifikovali jako obhájci titulu. Ve strachu z havárií letadel se tým vydal do Brazílie po moři, ale během plavby se nemohli řádně připravit. Porážka se Švédskem a výhra nad Paraguayí nestačila na postup ze skupiny.

Další neúspěchy bylo vyřazení na OH 1952 ve Finsku a předposlední místo na Mezinárodním poháru. Na MS 1954 konané ve Švýcarsku skončili na 3. místě v základní skupině.

Kvalifikaci na MS 1958 už reprezentaci pomáhali fotbalisté kteří se narodili v Jižní Americe, ale díky svým předkům mohli být Italové. Byli to hráči například: Schiaffino, Ghiggia, Montuori, Da Costa a Angelillo [10]. Na MS se nekvalifikovali, protože rozhodující utkání prohrála 1:2 nad Severním Irskem [11]. Po nezdaru se vzdal funkce předsedy federace Bruno Zauli a místo něj byl vyhlášen Giulio Onesti.

Na první ME se nepřihlásili a připravovali se na MS 1962 v Chile. Novými hráči byli i další Jihoameričané: Sivori, Altafini, Sormani a Maschio. V turnaji skončili již v základní skupině.

Další utrápené turnaje se konali na ME 1964 kde vypadli se SSSR v osmifinále a na MS 1966 v Anglii. V ní prohrála první utkání proti KLDR 0:1 a proti SSSR 0:1. Výhra nad Chile 2:0 již nepomohla a Azzuri opět nepostoupili ze skupiny[12]. Při návratu domů na hráče fanoušci házeli rajčata[13]. A přestali se do reprezentace registrovat další Jihoameričané [14].

Vzestup[editovat | editovat zdroj]

Po vyřazení z MS se národní tým snadno kvalifikoval na ME 1968 konané na domácí půdě. Nový trenér Ferruccio Valcareggi dotáhl tým až do finále proti Jugoslávii. Utkání skončilo nerozhodně 1:1 a tak se zápas za dva dny opakoval a v něm Azzuri vyhráli 2:0 [15]. Branky vstřelili Riva a Anastasi. A v brance začínal Zoff.

Noví evropští šampioni se na MS 1970[16] v Argentině předvedla dobře. Ve skupině obsadili 1. místo a ve čtvrtfinále porazili Mexiko 4:1. V semifinále nastoupili proti NSR. Díky brance Riveri vstřelené v prodloužení postoupil tým po 32 letech do finále. V ní se utkala s Brazílií. Utkání skončilo prohrou 1:4 [17].

Turnaj ME 1972 nehráli a na MS 1974 v Německu opět skončili ve skupině, když zvítězili jen nad Haiti. Po turnaji se trenérem stává Fulvio Bernardini a Enzo Bearzot.

Nový trenéři zařazují nové hráče do týmu: Antognoni, Pulici, Graziani, Bettega, Gentile, Tardelli a Scirea. ME 1976 Azzuri nehrají, ale na MS 1978 se přestaví s devíti hráči z Juventusu v dobrém rozpoložení. Vyhrají svou skupinu a nakonec hrají zápas o bronz. Tam podlehnou Brazílií 1:2 [18].

80. léta[editovat | editovat zdroj]

ME 1980 se konalo v Itálii a tak Azzuri nemuseli hrát kvalifikaci. Po vypuknutí případu Totonero přišli sankce na některé hráče národního týmu. Azzuri se dostali až do utkání o 3. místo. Tady se střetli s Československem. Utkání skončilo 1:1 a po vzájemné poradě nehráli prodloužení a zrovna se kopali penalty. Až v deváté serii nedal Collovati a Československo se radovalo z bronzu [19].

Na konci roku 1980 se národní tým zúčastní turnaje Mundialito konané v Uruguayi. Kvalifikaci na MS 1982 konané ve Španělsku zvládá na výbornou. Na šampionátu se ve skupině trápí a všechny tři zápasy remizuje. Jen díky většímu počtu vstřelených branek postupuje dále. Ve druhé skupinové fáze se Azzuri utkávají z Argentinou (2:1) a z Brazílií (3:2). Střelec Rossi vstřelil tři branky kanárkům. V semifinále proti Polsku (2:0) dává obě branky opět Rossi. Ve finále proti NSR Rossi vstřelí ještě jednu branku a stává se nejlepším střelcem turnaje [20]. Azzuri finále vyhraje 3:1 a vyhrává tak třetí titul na MS [21].

Turnaj ME 1984 nehráli. Kvalifikaci na MS 1986 konané v Mexiku jako obhájci hrát nemuseli. Ve skupině skončila na 2. místě a v osmifinále na ní čekal tým z Francie. Zápas prohrává 0:2 a trenér Bearzot končí. Na jeho místo usedá trenér z U 21 Vicini. Federace mu svěřila úkol nahradit předchozí generaci Azzurri, s výjimkou Altobelliho [22], útočník, který překročil hranici 30 let, byl zásadní hráčem před přípravou na ME 1988.

Na ME 1988 se dostává národní tým do semifinále kde prohrává ze SSSR 0:2. Týmu chybí vyspělost [23]. Altobelli se tímto zápasem po osmi letech rozloučil s reprezentací.

90. léta[editovat | editovat zdroj]

Turnaj MS 1990[24] se konal po 56 letech opět v Itálii a tak se národní tým nemusel starat o kvalifikaci. Azzuri hráli přátelské utkání a celkově kladnou bilancí byl trenér Vicini spokojen, hlavně na fotbalistu Toto Schillaciho. Již při prvním utkání MS vstřelil jedinou branku utkání proti Rakousku a další proti Československu (2:0). Azzuri postoupili ze skupiny bez inkasováné branky do osmifinále. I tady vstřelí Toto branku a tým poráží Uruguay 2:0. Ve čtvrtfinále poráží opět brankou vstřelenou Schillacim 1:0 Irsko. Postupu do finále zablokovala cestu Argentina. Azzuri se dostala do vedení když se trefil Toto, ale 67 minutě se skore vyrovnalo (jediná obdržená branka na turnaji) a po prodloužení se šlo na penalty kde ve 4 a 5 serii chybovali Donadoni a Serena. Zápas o 3. místo proti Anglii vyhráli 2:1. Mezi střelce se zapsal již 6 brankou Schillaci a stal se tak nejlepším střelcem turnaje.

Kvalifikace na ME 1992 se nepovedla a v říjnu 1991 je vyměněn trenér. Na lavičku přichází úspěšný trenér AC Milán Sacchi[25]. Tento trenér revolucionář chce zavést své dovednosti z klubu do národního týmu.

Kvalifikace na MS 1994 konané poprvé v USA se povede skvěle. Na turnaji to zezačátku nebylo skvělé. Ze skupiny postoupili ze 3. místa díky vyššímu počtu vstřelených branek [26]. V osmifinále Azzuri narazili na Nigerii. Díky brankám Baggia je poráží 2:1 v prodloužení. Fotbalista Baggio se stává zachráncem Azzuri ve čtvrtfinále proti Španělsku (2:1 – jednu branku vstřelil), tak i v semifinále proti Bulharsku (2:1 – obě branky vstřelil). Finále bylo po 24 letech stejné, ItálieBrazílie. Utkání se hraje kvůli televizní potřebě ve 12:30 v parném horku (36 stupňů, 70% vlhkost). Do zápasu nastoupí i Baresi (zotavil se jen 25 dní po poranění menisku). Utkání i po prodloužení končí 0:0 a tak se poprvé v historii MS rozhodne o vítězi penalty. V nich jsou lepší soupeři. Chybují hráči jsou Baresi, Massaro a Baggio.

Kvalifikaci na ME 1996 konané v Anglii prošli snadno. Skončili na 2. místě, jen o skore za Chorvatskem. Jenže ME[27] se nepovedlo. Obsadili 3. místo ve skupině a kvůli horšímu skore nepostoupila dále.

V prosinci 1996 nahradila federace odcházejícího trenéra Sacchiho Maldinim který vyhrál z U 21 tři šampionáty v řadě.

Nový trenér se v reprezentaci střetl se svým synem Paolem. V kvalifikačním zápase na MS 1998 se tým utkal 29. března proti Moldávii, v němž hráč Vieri vstřelil ve ssvém prvním zápase branku, která znamenala již 1000 branku Národního týmu [28].

V červnu 1997 se tým zúčastnil turnaje Tournoi de France 1997 konané ve Francii. Skončil na posledním 4. místě. V kvalifikaci skončil v tabulce na 2. místě a musel hrát baráž s Ruskem. Venkovní zápas remizoval 1:1 a domácí zápas díky brance vstřelenou Casiraghim vyhrál 1:0.

MS 1998 se konalo ve Francii. Svou skupinu ovládl. V osmifinále porazilo Norsko 1:0, branku vstřelil Vieri (jeho čtvrtá branka na turnaji). Ve čtvrtfinále tým nastupuje proti domácímu týmu z Francie. Utkání skončí 0:0 a to i po prodloužení. Na penalty Azzurri prohrává když penalty nedali Albertini a Di Biagio. Po turnaji se stává novým trenérem Dino Zoff.

Azzurri postupují na ME 2000 které se konalo ve dvou státech: v Niozemsku a Belgii z 1. místa. Na turnaji postupují ze skupiny z 1. místa bez ztráty bodu. Ve čtvrtfinále poráží Rumunsko 2:0. V semifinále naráží na Nizozemsko. Navzdory početní převaze v důsledku vyloučení Zambrotty ve 34. minutě se tým prokousal přes prodloužení až k penaltám. Nakonec Azzurri je poráží 3:1 a podruhé v historii je ve finále ME. Finále se koná 2. července a utká se s Francií. První branku utkání vstřelí Delvecchio, ale v poslední minutě utkání Francie vyrovnává. Hraje se prodloužení a v ní je lepší soupeř když ve 103. minutě vstřelí branku [29]. Tým získává stříbrné medaile. Trenér Zoff rezignuje.

Počátek 21. století[editovat | editovat zdroj]

Novým trenérem se stává Trap Giovanni Trapattoni, nejslavnější trenér co se týče na klubové úrovni [30]. Tým se na MS 2002 konané ve dvou zemí: v Japonsku a Koreji kvalifikoval z prvního místa. Na turnaji se Azzurri trápila. Postup ze skupiny hráči zachraňovali až při posledním zápase proti Mexiku. Utkání skončilo díky brance vstřelené 85. minutě hráčem Del Pierem 1:1. Korea je soupeřem v osmifinále. Soupeř již na začátku utkání nedává penaltu. Poté v 18. minutě vstřelí branku Vieri ale v 88. minutě se utkání vyrovnává. V prodloužení dostává červenou kartu Totti, poté vstřelí branku Tomassi, jenže kvůli ofsajdu je neuznán. Nakonec zlatý gól vstřelí soupeř v 116. minutě [31]. Utkání rozhodoval Byron Morena z Ekvádoru, ten řídil utkání velmi kontroverzně, velmi upřednostňoval Jihokorejce. Navzdory tomu při vyšetřování FIFA neodhalí žádný pokus o korupci [32] [33]. Po utkání se Paolo Maldini (126 utkání za Azzurri) rozhodl ukončit reprezentační kariéru.

ME 2004 se konal v Portugalsku. Tým se na turnaji nerozehrává dobře. První utkaní s Dánskem remizují 0:0 a navíc po utkání Totti dostane tří zápasový distanc za plivnutí protihráče [34]. V dalším utkaní opět remizují a to se Švédskem 1:1. Zůstává poslední zápas s Bulharskem. Utkání končí 2:1, jenže i to nestačí na postup, a to navzdory 5 bodům, protože souběžný zápas mezi Dánskem a Švédskem končí 2:2 [35]. Po neuspokojivém výkonu na ME je vyměněn trenér. Nastupuje bývalí trenér Juventusu Marcello Lippi.

Prvním turnajem nového trenéra je MS 2006 konané v Německu. V předvečer turnaje byl italský fotbal zasažen skandálem známým jako Calciopoli [36]. Skupinu ovládne a v osmifinále narazí na Austrálii. Azzurri jej poráží 1:0 (Totti) brankou z penalty v 95 minutě utkání. Čtvrtfinále přejde přes Ukrajinu 3:0 a v semifinále poráží domácí tým z Německa 2:0 v prodloužení (branka v 119. minutě a 121. minutě). Finále se odehrává proti Francii. Utkání končí 1:1, v prodloužení se nechává po provokaci vyloučit Zidane [37]. Zápas se rozhodoval na penalty. Rozhodují penaltu vstřelil Cannavaro a Azzurri tak získali již čtvrtý titul na MS [38]. Trenér Marcello Lippi po návratu domů rezignoval [39] [40]. Následně končí svou reprezentační karieru i hráč Totti [41].

Místo Lippiho se stává trenérem Roberto Donadoni [42]. ME 2008 se konal v Rakousku a Švýcarsku. Ze skupiny postupuje ze 2. místa ve čtvrtfinále naráží na Španělsko. Utkání končí po 120. minutách 0:0. Penalty lépe kopal soupeř a vyhrál 2:4. Po turnaji je vyhozen trenér Roberto Donadoni a je nahrazen Lippim[43] .

V červnu 2009 se Azzurri zúčastní Konfederačnního poháru. Končí ve skupině B na 3. nepostupovém místě. Kvalifikaci na MS 2010 konané v Jižní Africe ovládá bez porážky se 24 body. Jako obhájci trofeje čelí velkému tlaku. Trenér sází na hráče z minulého MS. Je považován za favorita ve skupině, nicméně Azzurri dělají chyby jak proti Paraguayi (1:1), tak i proti Novém Zélandu (1:1). Důležitý zápas proti Slovensku prohrávají 2:3 [44].

10. léta 21. století[editovat | editovat zdroj]

Už před turnajem MS 2010 se oznámilo jméno nového trenéra: Cesare Prandelli[45], který vedl Fiorentinu. Nový trenér musel čelit obtížnému úkolu: přestavět morálně i výsledkově národní tým. Na ME 2012 se kvalifikoval předstihem a na turnaji hrál výborně. Ve skupině obsadil 2. místo a ve čtvrtfinále poráží na penalty 4:2 Anglii. V semifinále naráží na Německo. Poráží jej 2:1 když obě branky vstřelil Balotelli. Azzurri hrají finále se soupeřem ze skupiny, Španělskem. Utkání končí porážkou 0:4[46]. Což byla nejhorší porážka od roku 1955 [47].

Národní tým se přestaví na Konfederačnního poháru, ve kterém obsadí 3. místo. MS 2014 se koná v Brazílii. Ve skupině se začalo výhrou nad Anglií 2:1. Ale ve druhém zápase tým podlehl Kostarice 0:1. Pro postup ze skupiny stačila remíza s Uruguayí. Jenže po vyloučení Marchisia inkasuje branku a nepostupuje. Po druhém po sobě jdoucím vyloučení v prvním kole na MS sdělil trenér Cesare Prandelli svou rezignaci[48] z funkce v přímém přenosu v televizi: napodobil tak předsedu federace Abeteho[49] .

Novým trenérem se stává bývalí fotbalista Antonio Conte [50]. Do federace je zvolen nový předseda Carlo Tavecchio. Trenér Conte přichází v době kdy získal s klubem Juventus FC tří po sobě jdoucích tituly. Azzurri se kvalifikují na ME 2016 konané ve Francii. Ještě před turnajem bylo oznámeno že trenéra Conteho nahradí po turnaji Gian Piero Ventura [51]. Na turnaji Azzurri vyhrávají skupinu, i když prohrají s Irskem 0:1. V osmifinále tým naráží na obhájce titulu ze Španělska. Vítězí 2:0 když se trefují Chiellini a Graziano Pellè. Ve čtvrtfinále je jim za soupeře Německo. Utkání končí po 120 minutách 1:1 a na řadu přijdou penalty. Až v deváté sérii se rozhodne. Nedává ji Darmian.

Prvním a zpětně jediným testem pro nového trenéra bylo kvalifikační kolo pro MS 2018 konané v Rusku. Ve skupině končí na 2. místě a musí hrát baráž se Švédskem. Ve dvojzápase prohrává 0:1. A tak poprvé za 60 let – nebude hrát na MS[52]. Po neúspěchu končí trenér Ventura[53] a také brankář Buffon [54].

Přátelské zápasy vede dočasný trenér Di Biagio. Turnaj Ligy národů již vede již nový trenér Roberto Mancini (opustil klub Zenit Petrohrad)[55]. Omlazuje tým a na turnaji nakonec končí na 2. místě ve skupině. Hraje se i kvalifikace na ME 2020. Ve skupině je neporažená a obdrží jen 4 branky z 10 utkání. A překonává rekord počtu vítězství v řadě ze sezony 1938/39[56].

Barvy a symboly[editovat | editovat zdroj]

Dresy[editovat | editovat zdroj]

Při prvním utkání konané 15. května 1910, nastoupili hráči v bílých dresech. Tato volba byla jednoduše způsobena skutečností, že dosud nebylo dosaženo dohody o oficiálním dresu, a proto bylo rozhodnuto ji nezbarvit a nechat ji bílou.

Po dvou utkání 6. ledna 1911 se Azzurri převlékli do modrých dresů. To bylo na počest Savojska. Modrý dres, uprostřed červený Savojský štít s bílým křížem uvnitř. Dres zahrnoval kombinaci bílých kraťasů a černých ponožek (ta se postupem času také stane modrou). Velice rozšířené byly na počátku dresy velmi světlého odstínu modré barvy, blíže nebeským. To bylo i v roce 2000 a 2009.

Během roku 1930 hrají také s úplně černým dresem (kvůli fašismu). Prvně s nimi nastoupili 17. února 1935 a ačkoli nikdy natrvalo nenahradil modrou, hráli s ními i několik utkání na OH 1936 a na MS 1938. Černý dres skončil po pádu Mussoliniho.

Další nemodré dresy byli zelené. S těma národní tým odehrál jedno utkání v roce 1954 proti Argentině. A konečně v roce 2004 použil národní tým na přátelský zápas s Islandem zcela novou tmavě modrou soupravu

V roce 2019 Itálie poprvé v historii oficiálně přijala třetí sadu dresů. Dres byl v barvě zelené.

Prvním dodavatelem a výrobcem dresů byla firma Adidas a to v roce 1974. Zůstali do roku 1979 když byli nahrazeny firmou Le Coq Sportif. V roce 1985 začalo dlouhé partnerství s firmou Diadora které skončilo v roce 1994. Nahradila ji firma Nike. V roce 1999 už dresy vyráběla firma Kappa a od roku 2003 je technickým dodavatelem Puma.

Znaky[editovat | editovat zdroj]

Již na začátku byl ve znaku Savojský kříž. Po nástupu fašismu byl ke kříži umístěn Fasces. Po válce, kdy padl fašistický režim a monarchie byla zrušena, ustoupil Savojský kříž italské trikolóře. V průběhu let trikolóra na dresech několikrát změnila svůj tvar a polohu (čtyřúhelníkový, lichoběžníkový, kulatý), z levé strany do středu a poté zpět do levé strany. Myšlenka překonat trikolorní štít s pásem nesoucím velká písmena „ITALIA“ sahá do počátku 50. let. Následně byly do šampionátu zahrnuty iniciály „FIGC“ (Italská fotbalová federace).

V roce 1983, na oslavu vítězství na MS v předchozím roce, tři zlaté hvězdy nahradily slovo „ITALIA“ nad trikolórou, poté bylo celé v roce 1984 nahrazeno novým kulatým znakem obsahujícím tři hvězdy, slovy „ITALIA“ A „FIGC“ a trikolóra. Od roku 1991 do roku 1998 byl znak velice nepopulární a kritizovány kvůli písmu napsaný v kurzívě, spolu s modrou postranní tečkou, která obsahuje obvyklé prvky (hvězdy a tricoloru) a název „Federazione ITALIANA GIUOCO calcio“. Tento znak neurčitě připomínal logo tehdejšího institucionálního sponzora.

V roce 1999 se vrátili k tradičnímu trikolornímu štítu, poté v roce 2005 z marketingových důvodů vzniklo nové logo: štít se čtvercovými hranami se třemi hvězdami uvnitř (čtyři od září 2006). Hvězdy se objevují se svolením FIFA, které od poloviny 90. let umožňovalo federacím nosit na košilích tolik hvězd, kolik je vyhraných MS.

Tvar, který vstoupil v platnost po triumfu na MS 2006, se vrátil k vzpomínce na původní štít, i když revidovaný s ohledem na vývoj designu, i když nechybí nostalgie po starém dresu s jednoduchým trikolorním štítem a nápisem výše „ITALIA“ velkými písmeny. V říjnu 2017 se znovu změnilo logo, které se zrodilo z touhy vytvořit moderní erb převzetím grafických prvků minulosti: tak to bylo pro slovo „ITALIA“, které bylo poprvé vloženo do loga z roku 1952 a oprášené v tom dnešním a zlaté výšivky, symbol síly a úspěchu.

Znak Období Znak Období Znak Období Znak Období
CoA House of Savoy crowned.svg Od roku 1910 do roku 1946 Fasces lictoriae.svg Přidáno k Savojskému kříži během fašismu Scudetto.svg Od roku 1947 do roku 1951 Scudetto Italia sport.svg Od roku 1952 a bylo řadu let upravováno
Nazionale Italia 82 1.svg Znak na MS 1982 Nazionale Italia 82 2.svg Znak po vítězství na MS 1982 Italia 90 2.svg Od roku 1984 do roku 1991 Italy Football Team Badge 1994 and 1998.svg Od roku 1991 do roku 1998
Italia 2006.svg Znak představený v roce 2005 50px Znak po vítězství na MS 2006 FIGC Logo 2017.svg Od roku 2017 do současnosti Italian Football Federation - 120 Years Logo.jpg Znak oslavující 120 let od založení federace v roce 2018

Fotbalisté národního týmu[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam italských fotbalových reprezentantů.

Rekordy fotbalistů[editovat | editovat zdroj]

Celkový počet zápasů Celkový počet branek Počet zápasů jako kapitán
Pořadí Jméno Období Zápasy Branky Pořadí Jméno Období Branky Zápasy Průměr Pořadí Jméno Počet
1. Gianluigi Buffon 1997-2018 176 0 1. Luigi Riva 1965-1974 35 42 0,83 1. Gianluigi Buffon 80
2. Fabio Cannavaro 1997-2010 136 2 2. Giuseppe Meazza 1930-1939 33 53 0,62 2. Fabio Cannavaro 79
3. Paolo Maldini 1988-2002 126 7 3. Silvio Piola 1935-1952 30 34 0,88 3. Paolo Maldini 74
4. Daniele De Rossi 2004-2017 117 21 4. Roberto Baggio 1988-2004 27 56 0,48 4. Giacinto Facchetti 70
5. Andrea Pirlo 2002-2015 116 13 5. Alessandro Del Piero 1995-2008 27 91 0,30 5. Dino Zoff 59
6. Dino Zoff 1968-1983 112 0 6. Adolfo Baloncieri 1920-1930 25 47 0,53 6. Giuseppe Bergomi 33
7. Giorgio Chiellini 2004- 104 8 7. Filippo Inzaghi 1997-2007 25 57 0,44 7. Franco Baresi 31
8. Gianluca Zambrotta 1999-2010 98 2 8. Alessandro Altobelli 1980-1988 25 61 0,41 8. Adolfo Baloncieri 28
9. Leonardo Bonucci 2010- 97 7 9. Christian Vieri 1997-2005 23 49 0,47 9. Renzo De Vecchi 26
10. Giacinto Facchetti 1963-1977 94 3 9. Francesco Graziani 1975-1983 23 64 0,36 10. Giampiero Boniperti 24

Kapitáni[editovat | editovat zdroj]

Tento seznam zahrnuje hráče, kteří měli a má po určitou dobu permanentně oblečenou kapitánskou pásku .

Trenéři národního týmu[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam trenérů italské fotbalové reprezentace.

Národní tým vedlo celkem 27 technických komisí (původně tvořených obvykle rozhodčími, poté také trenéry) a 16 technických komisařů. První technickou komisi byla vytvořena s U. Meazzou, A. Recalcatim, A. Crivellim, G. Camperiorim a A. Gamou. Prvním samostatným technickým komisařem byl Vittorio Pozzo, který národní tým vedl poprvé (další dva posty následovaly v roce 1924 a v letech 19291948).

Celkový počet zápasů Celkový počet výher Procenta: zápasy s vítezstvím (od dob trenéra)
Pořadí Jméno Období Zápasy Pořadí Jméno Období Výhry Pořadí Jméno Období Procenta Zápasy
1. Enzo Bearzot Enzo Bearzot 2.jpg 1977-1986 88 1. Vittorio Pozzo 1929-1948 60 1. Vittorio Pozzo 1929-1948 68,97 87
2. Vittorio Pozzo Vittorio Pozzo 1920 year.jpg 1929-1948 87 2. Enzo Bearzot 1977-1986 40 2. Roberto Mancini Mancini 2017.jpg 2018- 68,18 22
3. Cesare Prandelli Balotelli Prandelli Napolitano (cropped).jpg 2010-2014 56 3. Arrigo Sacchi Sacchi.jpg 1991-1996 34 3. Giovanni Ferrari Giovanni Ferrari durant les années 1930.jpg 1960-1961 66,67 6
4. Ferruccio Valcareggi Ferruccio Valcareggi - 1973 - Italy Team.jpg 1967-1974 54 4. Azeglio Vicini 1986-1991 32 4. Arrigo Sacchi 1991-1996 64,15 53
5. Azeglio Vicini Azeglio Vicini 1962.jpg 1986-1991 54 5. Ferruccio Valcareggi 1967-1974 28 5. Edmondo Fabbri Edmondo Fabbri (cropped).png 1962-1966 62,07 29

Získané trofeje[editovat | editovat zdroj]

1934, 1938, 1982, 2006
1968
1936
1927-1930, 1933-1935

Odehrané turnaje[editovat | editovat zdroj]

Seznam zápasů italské fotbalové reprezentace na MS

Turnaj Místo konání Umístění Soupiska Trenér
Italská fotbalová reprezentace na mistrovství světa
MS 1930 UruguayUruguay Uruguay nezučastnili se - -
MS 1934 ItálieItálie Itálie Zlatá medaile Soupiska Vittorio Pozzo
MS 1938 FrancieFrancie Francie Zlatá medaile Soupiska Vittorio Pozzo
MS 1950 BrazílieBrazílie Brazílie 2. místo ve skupině 3 (nepostoupili) Soupiska Ferruccio Novo
MS 1954 ŠvýcarskoŠvýcarsko Švýcarsko 3. místo ve skupině D (nepostoupili) Soupiska Lajos Czeizler
MS 1958 ŠvédskoŠvédsko Švédsko nepostoupili z kvalifikace Alfredo Foni
MS 1962 ChileChile Chile 3. místo ve skupině B (nepostoupili) Soupiska Paolo Mazza a Giovanni Ferrari
MS 1966 AnglieAnglie Anglie 3. místo ve skupině D (nepostoupili) Soupiska Edmondo Fabbri
MS 1970 MexikoMexiko Mexiko Stříbrná medaile Soupiska Ferruccio Valcareggi
MS 1974 Západní NěmeckoZápadní Německo Západní Německo 3. místo ve skupině 4 (nepostoupili) Soupiska Ferruccio Valcareggi
MS 1978 ArgentinaArgentina Argentina 4. místo Soupiska Enzo Bearzot
MS 1982 ŠpanělskoŠpanělsko Španělsko Zlatá medaile Soupiska Enzo Bearzot
MS 1986 MexikoMexiko Mexiko Osmifinále Soupiska Enzo Bearzot
MS 1990 ItálieItálie Itálie Bronzová medaile Soupiska Azeglio Vicini
MS 1994 USAUSA USA Stříbrná medaile Soupiska Arrigo Sacchi
MS 1998 FrancieFrancie Francie Čtvrtfinále Soupiska Cesare Maldini
MS 2002 Jižní KoreaJižní Korea Jižní Korea a JaponskoJaponsko Japonsko Osmifinále Soupiska Giovanni Trapattoni
MS 2006 NěmeckoNěmecko Německo Zlatá medaile Soupiska Marcello Lippi
MS 2010 Jihoafrická republikaJihoafrická republika Jihoafrická republika 4. místo ve skupině F (nepostoupili) Soupiska Marcello Lippi
MS 2014 BrazílieBrazílie Brazílie 3. místo ve skupině D (nepostoupili) Soupiska Cesare Prandelli
MS 2018 RuskoRusko Rusko nepostoupili z kvalifikace Gian Piero Ventura

Seznam zápasů italské fotbalové reprezentace na ME

Turnaj Místo konání Umístění Soupiska Trenér
Italská fotbalová reprezentace na mistrovství Evropy
ME 1960 FrancieFrancie Francie nezučastnili se - -
ME 1964 ŠpanělskoŠpanělsko Španělsko Nepostoupili z kvalifikace - Edmondo Fabbri
ME 1968 ItálieItálie Itálie Zlatá medaile Soupiska Ferruccio Valcareggi
ME 1972 BrazílieBrazílie Brazílie Nepostoupili z kvalifikace - Ferruccio Valcareggi
ME 1976 JugoslávieJugoslávie Jugoslávie Nepostoupili z kvalifikace - Fulvio Bernardini
ME 1980 ItálieItálie Itálie Nepostoupili z kvalifikace Soupiska Enzo Bearzot
ME 1984 FrancieFrancie Francie Nepostoupili z kvalifikace - Enzo Bearzot
ME 1988 Západní NěmeckoZápadní Německo Západní Německo Bronzová medaile Soupiska Azeglio Vicini
MS 1992 ŠvédskoŠvédsko Švédsko Nepostoupili z kvalifikace - Azeglio Vicini a Arrigo Sacchi
ME 1996 AnglieAnglie Anglie 3. místo ve skupině C (nepostoupili) Soupiska Arrigo Sacchi
ME 2000 BelgieBelgie Belgie a NizozemskoNizozemsko Nizozemsko Stříbrná medaile Soupiska Dino Zoff
ME 2004 PortugalskoPortugalsko Portugalsko 3. místo ve skupině C (nepostoupili) Soupiska Giovanni Trapattoni
ME 2008 ŠvýcarskoŠvýcarsko Švýcarsko a RakouskoRakousko Rakousko Čtvrtfinále Soupiska Roberto Donadoni
ME 2012 UkrajinaUkrajina Ukrajina a PolskoPolsko Polsko Stříbrná medaile Soupiska Cesare Prandelli
ME 2016 FrancieFrancie Francie Čtvrtfinále Soupiska Antonio Conte
ME 2020[57] Evropská unieEvropská unie Evropská unie ? ? Roberto Mancini

Seznam zápasů italské fotbalové reprezentace na OH

Turnaj Místo konání Umístění Soupiska Trenér
Italská fotbalová reprezentace na letních olympijských hrách
OH 1912 ŠvédskoŠvédsko Švédsko (Stockholm) Prohra v předkole Soupiska Vittorio Pozzo
OH 1920 BelgieBelgie Belgie (Antverpy) Čtvrtfinále Soupiska Giuseppe Milano
OH 1924 FrancieFrancie Francie (Paříž) Čtvrtfinále Soupiska Vittorio Pozzo
OH 1928 NizozemskoNizozemsko Nizozemsko (Amsterdam) Bronzová medaile Soupiska Augusto Rangone
OH 1936 Německá říšeNěmecká říše Německá říše (Berlín) Zlatá medaile Soupiska Vittorio Pozzo
OH 1948 Spojené královstvíSpojené království Spojené království (Londýn) Čtvrtfinále Soupiska Vittorio Pozzo
OH 1948 Spojené královstvíSpojené království Spojené království (Londýn) Čtvrtfinále Soupiska Vittorio Pozzo
OH 1952 FinskoFinsko Finsko (Helsinki) Osmifinále Soupiska Giueseppe Meazza
OH 1960 ItálieItálie Itálie (Řím) 4. místo Soupiska Nereo Rocco
OH 1984 USAUSA USA (Los Angeles) 4. místo Soupiska Enzo Bearzot
OH 1988 Jižní KoreaJižní Korea Jižní Korea (Soul) 4. místo Soupiska Francesco Rocca
OH 1992 ŠpanělskoŠpanělsko Španělsko (Barcelona) Čtvrtfinále Soupiska Cesare Maldini
OH 1996 USAUSA USA (Atlanta) 4. místo ve skupině C (nepostoupili) Soupiska Cesare Maldini
OH 2000 AustrálieAustrálie Austrálie (Sydney) Čtvrtfinále Soupiska Mario Tardelli
OH 2004 ŘeckoŘecko Řecko (Atény) Bronzová medaile Soupiska Claudio Gentile
OH 2008 ČínaČína Čína (Peking) Čtvrtfinále Soupiska Pierluigi Casiraghi
Turnaj Místo konání Umístění Soupiska Trenér
Italská fotbalová reprezentace na konfederačním poháru FIFA
KP 2009 Jihoafrická republikaJihoafrická republika Jihoafrická republika 3. místo ve skupině B (nepostoupili) Soupiska Marcello Lippi
KP 2013 BrazílieBrazílie Brazílie Bronzová medaile Soupiska Cesare Prandelli
Turnaj Místo konání Umístění Soupiska Trenér
Italská fotbalová reprezentace v lize národů UEFA
LN 2018/19 Evropská unieEvropská unie Evropská unie 2. místo ve skupině 3 v Lize A (nepostoupili) Soupiska Roberto Mancini
LN 2020/21 Evropská unieEvropská unie Evropská unie ?. místo ve skupině 1 v Lize A - Roberto Mancini
Turnaj Místo konání Umístění Soupiska Trenér
Italská fotbalová reprezentace na mezinárodním poháru
MP 1927-1930 Evropská unieEvropská unie Evropská unie Zlatá medaile - Vittorio Pozzo, Augusto Rangone, Carlo Carcano
MP 1931-1932 Evropská unieEvropská unie Evropská unie Stříbrná medaile - Vittorio Pozzo
MP 1933-1935 Evropská unieEvropská unie Evropská unie Zlatá medaile - Vittorio Pozzo
MP 1936-1938 Evropská unieEvropská unie Evropská unie Stříbrná medaile - Vittorio Pozzo
MP 1948-1953 Evropská unieEvropská unie Evropská unie 4. místo - Piercarlo Beretta, Silvio Piola
MP 1955-1960 Evropská unieEvropská unie Evropská unie 5. místo - Giuseppe Viani, Giovanni Ferrari

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nazionale di calcio dell'Italia na italské Wikipedii.

  1. Profil, UEFA.com
  2. Profil – Antonio Conte
  3. http://eu-football.cz/_team.php?id=111
  4. Men's Ranking. 23. listopadu 2017. Dostupné online. [cit. 2017-11-25]
  5. https://www.idnes.cz/fotbal/reprezentace/stalo-se-pred-lety-ms-fotbal-1934-finale-ceskoslovensko-italie-rozhodci-ovlivneni.A200609_214750_fot_reprez_elv
  6. https://www.gazzetta.it/fuorigioco/04-11-2018/vittorio-pozzo-trincea-nazionale-due-volte-campione-mondo-310152683704.shtml
  7. http://archiviostorico.gazzetta.it/1999/febbraio/28/lasciati_Frossi_ala_col_turbo_ga_0_9902289325.shtml
  8. https://www.eurofotbal.cz/clanky/historie-ms-francie-1938-30999/
  9. https://www.ruik.cz/grande-torino-skvely-turin-prisel-pri-letecke-tragedii-o-osmnact-hracu/
  10. http://archiviostorico.gazzetta.it/2003/gennaio/11/Quando_gli_angeli_oriundi_avevano_ga_0_0301112864.shtml
  11. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/2371832
  12. https://www.eurofotbal.cz/clanky/historie-ms-anglie-1966-31063/
  13. http://archiviostorico.gazzetta.it/1998/giugno/03/1966_ora_della_Corea_Pomodori_ga_0_9806038905.shtml
  14. http://archiviostorico.gazzetta.it/2011/luglio/06/secolo_regole_blocchi_litigi_ga_10_110706044.shtml
  15. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/987655
  16. https://www.eurofotbal.cz/clanky/historie-ms-mexiko-1970-31079/
  17. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/987136
  18. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/981172
  19. https://www.eurofotbal.cz/euro-1980/vysledky-rozlosovani-tabulky/
  20. https://www.lidovky.cz/sport/fotbal/zpatky-do-historie-ms-1982-velky-comeback-velkeho-itala-paola-rossiho.A180710_171343_ln-sport-fotbal_atv
  21. https://www.idnes.cz/fotbal/ms-2002/hanebny-rakousko-nemecky-valcik-psalo-se.A020521_000723_ms2002_bym
  22. https://ricerca.repubblica.it/repubblica/archivio/repubblica/1986/08/03/alla-ricerca-dell-italia-perduta.html
  23. https://ricerca.repubblica.it/repubblica/archivio/repubblica/1988/06/11/bandiere-senza-guerra.html
  24. https://www.eurofotbal.cz/mistrovstvi-sveta-1990/vysledky-rozlosovani-tabulky/
  25. https://ricerca.repubblica.it/repubblica/archivio/repubblica/1991/10/16/vicini-fatti-piu-in-la.html
  26. https://www.eurofotbal.cz/mistrovstvi-sveta-1994/vysledky-rozlosovani-tabulky/
  27. https://www.eurofotbal.cz/euro-1996/vysledky-rozlosovani-tabulky/
  28. https://ricerca.repubblica.it/repubblica/archivio/repubblica/1997/03/30/figli-arte-grandi-gol-maldini-apre.html
  29. https://isport.blesk.cz/clanek/fotbal-reprezentace/381108/trezeguet-20-let-po-zlatem-golu-na-euro-psal-historii-ale-take-mi-zavaril.html
  30. https://www.repubblica.it/online/camp_europeo/trap/trap/trap.html
  31. https://www.idnes.cz/fotbal/ms-2002/korea-vyradila-zlatym-golem-italii.A020618_155211_ms2002_ber
  32. https://ricerca.repubblica.it/repubblica/archivio/repubblica/2002/06/23/il-mondiale-nello-scandalo.html
  33. http://www.fotbalportal.cz/ostatni/vse/7629-nechvalne-znamy-moreno-italie-nebyla-podvedena-na-ms-2002/
  34. https://www.idnes.cz/fotbal/euro-2004/za-plivnuti-dostal-totti-trest-na-tri-zapasy.A040617_133612_fot_me2004_ber
  35. http://www.bbc.co.uk/czech/worldnews/story/2004/06/040623_football_pckg.shtml
  36. https://www.idnes.cz/fotbal/zahranici/italsky-fotbal-se-topi-a-narod-s-nim.A060525_192717_fot_zahranici_ot
  37. https://www.sport.cz/fotbal/ms-2006/clanek/90137-materazzi-pry-nazval-zidana-teroristou-ten-ztratil-nervy.html
  38. https://www.sport.cz/fotbal/ms-2006/clanek/90100-italove-jsou-mistry-sveta-zidane-se-loucil-vyloucenim.html
  39. https://www.idnes.cz/fotbal/ms-2006/trenera-lippiho-vyzyvaji-k-rezignaci.A060521_180504_ms-fotbal-2006_ot
  40. https://www.idnes.cz/fotbal/ms-2006/svetove-sampiony-opustil-trener-lippi.A060712_112805_ms-fotbal-2006_min
  41. https://www.denik.cz/fotbal/totti_reprezentace20070720.html
  42. https://sport.aktualne.cz/fotbal/novym-koucem-italskych-fotbalistu-je-donadoni/r~i:article:196676/
  43. https://www.idnes.cz/fotbal/euro-2008/lippi-je-novym-trenerem-italie-donadoni-u-tymu-skoncil.A080626_161026_euro-2008_pes
  44. https://www.idnes.cz/fotbal/ms-2010/slovaci-senzacne-postupuji-vyradili-obhajce-titulu-slovensko-italie-3-2.A100624_144555_ms-fotbal-2010_mn
  45. https://isport.blesk.cz/clanek/fotbal-reprezentace/91769/italii-prevezme-od-lippiho-po-ms-prandelli.html
  46. https://www.sport.cz/fotbal/me-2012/clanek/429437-spanelsko-ustedrilo-ve-finale-squadre-debakl-titul-obhajilo-a-zavrsilo-zlaty-hattrick.html
  47. https://www.gazzetta.it/Europei/2012/01-07-2012/spagna-ancora-campione-italia-pezzi-battuta-4-0-911699160377.shtml
  48. https://www.sport.cz/fotbal/ms2014/clanek/586086-prandelli-konci-po-vyrazeni-italie-z-ms-nabidl-rezignaci.html
  49. https://www.denik.cz/fotbal/nefunguje-to-odstupuji-italsky-kouc-prandelli-nabidl-rezignaci-20140624.html
  50. https://isport.blesk.cz/clanek/fotbal-zahranici-italie-serie-a/211820/italie-ma-noveho-trenera-prandelliho-nahradi-antonio-conte.html
  51. https://www.denik.cz/fotbal/euro-2016-zkusenosti-a-moralni-kvality-fotbalisty-italie-prevezme-trener-ventura.html
  52. https://isport.blesk.cz/clanek/fotbal-reprezentace-ms-fotbal-2018-kvalifikace-ms-2018-ve-fotbale/318624/italie-svedsko-0-0-domaci-slzy-velmoc-nejede-na-ms-poprve-od-roku-1958.html
  53. https://sport.ihned.cz/fotbal/ms-ve-fotbale/kouc-italskych-fotbalistu-ventura-po-neuspesne-barazi-skonci/r~dae4d4f4ca3111e7afac0cc47ab5f122/
  54. https://smag.cz/italie-se-poprve-po-60-letech-nepodiva-na-ms-buffon-konci-v-slzach/
  55. https://www.sport.cz/fotbal/serie-a/clanek/989459-italskou-fotbalovou-reprezentaci-prevezme-trener-mancini.html
  56. https://sport.sky.it/calcio/europei/2019/11/15/bosnia-italia-risultato-gol
  57. https://sport.aktualne.cz/fotbal/fotbalova-reprezentace/euro-2020-prelozeno/r~e4e8631a684c11eab1110cc47ab5f122/

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]