Italská fotbalová reprezentace

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Itálie Itálie
PřezdívkaGli Azzurri „Modří“
AsociaceItalská fotbalová federace
KonfederaceUEFA (Evropa) [1]
Hlavní trenérItálie Roberto Mancini [2]
KapitánGiorgio Chiellini
Nejvíce startůGianluigi Buffon (176)[3]
Nejlepší střelecLuigi Riva (35)
Kód FIFAITA
Žebříček FIFA14 (listopad 2017)[4]
Domácí dres
Venkovní dres
První zápas
Italské království Itálie 6:2 Francie Francie
(Milán, Itálie; 15. května 1910)
Nejvyšší výhra
Itálie Itálie 9:0 USA USA
(Brentford, Anglie; 2. srpna 1948)
Nejvyšší prohra
Maďarské království Maďarsko 7:1 Itálie Italské království
(Budapešť, Maďarsko; 6. dubna 1924)
Mistrovství světa
Účasti18× (první v roce 1934)
Nejv. úspěchVítěz (1934, 1938, 1982, 2006)
Mistrovství Evropy
Účasti8× (první v roce 1968)
Nejv. úspěchVítěz (1968), (2020)
Stránka týmu na FIFA.com
Údaje v infoboxu aktuální k 26. 9. 2020
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přehled medailí
Olympijské hry
Bronzová medaile OH 1928 v Nizozemsku kopaná – muži
Zlatá medaile OH 1936 v Německu kopaná – muži
Bronzová medaile OH 2004 v Řecku Itálie Itálie
Mistrovství světa
Zlatá medaile 1934 v Itálii kopaná – muži
Zlatá medaile 1938 ve Francii kopaná – muži
Stříbrná medaile 1970 v Mexiku kopaná – muži
Zlatá medaile 1982 ve Španělsku kopaná – muži
Bronzová medaile 1990 v Itálii kopaná – muži
Stříbrná medaile 1994 v USA kopaná – muži
Zlatá medaile 2006 v Německu kopaná – muži
Mistrovství Evropy
Zlatá medaile 1968 v Itálii kopaná – muži
Bronzová medaile 1988 v NSR kopaná – muži
Stříbrná medaile 2000 v Belgii a Nizozemsku kopaná – muži
Stříbrná medaile 2012 v Polsku a Ukrajině kopaná – muži
Zlatá medaile 2020 Evropské státy kopaná – muži
Konfederační pohár FIFA
Bronzová medaile 2013 Brazílie kopaná – muži
Mezinárodní pohár
Zlatá medaile 1927-1930 kopaná – muži
Stříbrná medaile 1931-1932 kopaná – muži
Zlatá medaile 1933-1935 kopaná – muži

Italská fotbalová reprezentace (italsky: Nazionale di calcio dell'Italia) je mužský fotbalový reprezentační výběr z italské fotbalové federace která reprezentuje Itálii na mezinárodních fotbalových akcích, jako je mistrovství světa nebo Evropy.

Je to jeden z nejúspěšnějších národních fotbalových týmů na světě: Azzurri již vyhráli čtyři MS (1934, 1938, 1982 a 2006, dělí se o druhé místo v počtu vítězství) a také dvakrát ME (1968, 2020, které se hrálo v roce 2021 z důvodu světové pandemie nemoci covid-19). Také vyhrál turnaj na olympijských hrách (1936).

V žebříčku FIFA, platný od srpna 1993 již několikrát obsadil 1. místo a to v listopadu 1993 a v průběhu roku 2007. Nejhorší umístění bylo 21. místo v srpnu 2018. V současné době zaujímá 12. místo.[kdy?]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Zrod a začátek[editovat | editovat zdroj]

Italská fotbalová federace se založila v roce 1898, kdy fotbal v Itálii byl stále na průkopnické úrovni. První pokus o vytvoření reprezentace byl již v roce 1899, kdy federace vybrala jedenáct hráčů (jen tři italové), kteří hráli v lize. Utkání se odehrálo 30. dubna na stadionu Velodromo v Turíně proti Švýcarsku. Utkání skončilo 2:0. Při této příležitosti měla reprezentace modrobílé dresy. Za Azzuri nastoupili tito hráči: Beaton,Bosio, Dobbie, Kilpin, Savage a Weber (všichni z Inter Turín), dále Agar, De Galleani, Leaver, Pasteur a Spensley (všichni z Janova).

Dne 13. ledna 1910 byl založen národní tým a to díky prezidentovi federace Boisisia. Komise jmenovala trenérem Umberta Meazzu.

První zápas se odehrál 15. května na stadionu Arena Civica ve městě Milán .Soupeřem byla reprezentace z Francie. Utkání skončilo 6:2, když prvním střelcem se stal Pietro Lana (vstřelil 3 branky) a kapitánem Francesco Cali.

Několik dní po debutu národní tým vyzval Maďarsko, v té době spolu s Rakouskem mezi nejsilnější výběry v Evropě. Prohrávají a při této příležitosti to bylo podruhé a naposledy, co národní tým použil bílé dresy s erbem Savojska. Bylo rozhodnuto, že od příštího zápasu (opět proti Maďarsku, 6. ledna 1911 v Miláně) bude použita barva, přesně na počest Savojska. A to modrý dres, uprostřed červený Savojský štít s bílým křížem uvnitř. Odtud pochází přezdívka Gli Azzurri, později rozšířené na všechny ostatní sporty.

Azzuri 6. ledna 1911

První oficiální turnaj, který se národní tým se účastní jsou OH 1912 pořádané ve Švédsku. Tady s trenérem Pozzem prohrává v předkole s Finskem 2:3 v prodloužení. Na OH 1920 a OH 1924 končí ve čtvrtfinále.

OH 1912

První úspěchy[editovat | editovat zdroj]

MS 1934

Prvním velkým úspěchem byla bronzová medaile na OH 1928 v Nizozemsku.

Itálie kvůli organizačním a logistickým obtížím nenastoupila do prvního MS konané v roce 1930 v Uruguayi. I tak se Itálie s trenérem Pozzem a kapitánem Meazzou vybojovali prestiž v Evropě. Vyhráli druhý ročník Mezinárodního poháru. V roce 1934 se MS konalo v Itálii. Domácí tým se dostal do finále a díky rozhodčím [5] (kvůli tlaku vyvíjenému fašistickým režimem) porazil 2:1 Československo.

Úspěch se potvrdil na Mezinárodního poháru a zlatem na OH 1936 v Německu[6]. Rozhodující branku vstřelil ve finále proti Rakousku Annibale Frossi[7].

Jako obhájci trofeje nastupovali na MS 1938 pořádané ve Francii. Dokázali zvítězit ve finále Maďarsko 4:2 [8] když po dvou brankách vstřelili Piola a Colaussi.

Dne 12. listopadu 1939, ukončila při přátelském utkaní Švýcarsko sérii 30 neprohraných zápasů. Během války se hráli jen přátelské zápasy. Po válce se začali hrát zápasy a v ní se objevovali zejména hráči s klubu Turína (Grande Torino). Jenže po tragédii Superga[9] 4. května 1949 při kterém zahynul celý turínský tým a také část reprezentace se značně oslabil národní tým. Azzurri tak ve znamení smutku nosili po celý rok černou pásku.

Období temna[editovat | editovat zdroj]

Na MS 1950 v Brazílii se kvalifikovali jako obhájci titulu. Ve strachu z havárií letadel se tým vydal do Brazílie po moři, ale během plavby se nemohli řádně připravit. Porážka se Švédskem a výhra nad Paraguayí nestačila na postup ze skupiny.

Další neúspěchy bylo vyřazení na OH 1952 ve Finsku a předposlední místo na Mezinárodním poháru. Na MS 1954 konané ve Švýcarsku skončili na 3. místě v základní skupině.

Kvalifikaci na MS 1958 už reprezentaci pomáhali fotbalisté kteří se narodili v Jižní Americe, ale díky svým předkům mohli být Italové. Byli to hráči například: Schiaffino, Ghiggia, Montuori, Da Costa a Angelillo [10]. Na MS se nekvalifikovali, protože rozhodující utkání prohrála 1:2 nad Severním Irskem [11]. Po nezdaru se vzdal funkce předsedy federace Bruno Zauli a místo něj byl vyhlášen Giulio Onesti.

Na první ME se nepřihlásili a připravovali se na MS 1962 v Chile. Novými hráči byli i další Jihoameričané: Sivori, Altafini, Sormani a Maschio. V turnaji skončili již v základní skupině.

Další utrápené turnaje se konali na ME 1964 kde vypadli se SSSR v osmifinále a na MS 1966 v Anglii. V ní prohrála první utkání proti KLDR 0:1 a proti SSSR 0:1. Výhra nad Chile 2:0 již nepomohla a Azzuri opět nepostoupili ze skupiny[12]. Při návratu domů na hráče fanoušci házeli rajčata[13]. A přestali se do reprezentace registrovat další Jihoameričané [14].

Vzestup[editovat | editovat zdroj]

Po vyřazení z MS se národní tým snadno kvalifikoval na ME 1968 konané na domácí půdě. Nový trenér Ferruccio Valcareggi dotáhl tým až do finále proti Jugoslávii. Utkání skončilo nerozhodně 1:1 a tak se zápas za dva dny opakoval a v něm Azzuri vyhráli 2:0 [15]. Branky vstřelili Riva a Anastasi. A v brance začínal Zoff.

Noví evropští šampioni se na MS 1970[16] v Argentině předvedla dobře. Ve skupině obsadili 1. místo a ve čtvrtfinále porazili Mexiko 4:1. V semifinále nastoupili proti NSR. Díky brance Riveri vstřelené v prodloužení postoupil tým po 32 letech do finále. V ní se utkala s Brazílií. Utkání skončilo prohrou 1:4 [17].

Turnaj ME 1972 nehráli a na MS 1974 v Německu opět skončili ve skupině, když zvítězili jen nad Haiti. Po turnaji se trenérem stává Fulvio Bernardini a Enzo Bearzot.

Nový trenéři zařazují nové hráče do týmu: Antognoni, Pulici, Graziani, Bettega, Gentile, Tardelli a Scirea. ME 1976 Azzuri nehrají, ale na MS 1978 se přestaví s devíti hráči z Juventusu v dobrém rozpoložení. Vyhrají svou skupinu a nakonec hrají zápas o bronz. Tam podlehnou Brazílií 1:2 [18].

80. léta[editovat | editovat zdroj]

ME 1980 se konalo v Itálii a tak Azzuri nemuseli hrát kvalifikaci. Po vypuknutí případu Totonero přišli sankce na některé hráče národního týmu. Azzuri se dostali až do utkání o 3. místo. Tady se střetli s Československem. Utkání skončilo 1:1 a po vzájemné poradě nehráli prodloužení a zrovna se kopali penalty. Až v deváté serii nedal Collovati a Československo se radovalo z bronzu [19].

Na konci roku 1980 se národní tým zúčastní turnaje Mundialito konané v Uruguayi. Kvalifikaci na MS 1982 konané ve Španělsku zvládá na výbornou. Na šampionátu se ve skupině trápí a všechny tři zápasy remizuje. Jen díky většímu počtu vstřelených branek postupuje dále. Ve druhé skupinové fáze se Azzuri utkávají z Argentinou (2:1) a z Brazílií (3:2). Střelec Rossi vstřelil tři branky kanárkům. V semifinále proti Polsku (2:0) dává obě branky opět Rossi. Ve finále proti NSR Rossi vstřelí ještě jednu branku a stává se nejlepším střelcem turnaje [20]. Azzuri finále vyhraje 3:1 a vyhrává tak třetí titul na MS [21].

Turnaj ME 1984 nehráli. Kvalifikaci na MS 1986 konané v Mexiku jako obhájci hrát nemuseli. Ve skupině skončila na 2. místě a v osmifinále na ní čekal tým z Francie. Zápas prohrává 0:2 a trenér Bearzot končí. Na jeho místo usedá trenér z U 21 Vicini. Federace mu svěřila úkol nahradit předchozí generaci Azzurri, s výjimkou Altobelliho [22], útočník, který překročil hranici 30 let, byl zásadní hráčem před přípravou na ME 1988.

Na ME 1988 se dostává národní tým do semifinále kde prohrává ze SSSR 0:2. Týmu chybí vyspělost [23]. Altobelli se tímto zápasem po osmi letech rozloučil s reprezentací.

90. léta[editovat | editovat zdroj]

Turnaj MS 1990[24] se konal po 56 letech opět v Itálii a tak se národní tým nemusel starat o kvalifikaci. Azzuri hráli přátelské utkání a celkově kladnou bilancí byl trenér Vicini spokojen, hlavně na fotbalistu Toto Schillaciho. Již při prvním utkání MS vstřelil jedinou branku utkání proti Rakousku a další proti Československu (2:0). Azzuri postoupili ze skupiny bez inkasováné branky do osmifinále. I tady vstřelí Toto branku a tým poráží Uruguay 2:0. Ve čtvrtfinále poráží opět brankou vstřelenou Schillacim 1:0 Irsko. Postupu do finále zablokovala cestu Argentina. Azzuri se dostala do vedení když se trefil Toto, ale 67 minutě se skore vyrovnalo (jediná obdržená branka na turnaji) a po prodloužení se šlo na penalty kde ve 4 a 5 serii chybovali Donadoni a Serena. Zápas o 3. místo proti Anglii vyhráli 2:1. Mezi střelce se zapsal již 6 brankou Schillaci a stal se tak nejlepším střelcem turnaje.

Kvalifikace na ME 1992 se nepovedla a v říjnu 1991 je vyměněn trenér. Na lavičku přichází úspěšný trenér AC Milán Sacchi[25]. Tento trenér revolucionář chce zavést své dovednosti z klubu do národního týmu.

Kvalifikace na MS 1994 konané poprvé v USA se povede skvěle. Na turnaji to zezačátku nebylo skvělé. Ze skupiny postoupili ze 3. místa díky vyššímu počtu vstřelených branek [26]. V osmifinále Azzuri narazili na Nigérii. Díky brankám Baggia je poráží 2:1 v prodloužení. Fotbalista Baggio se stává zachráncem Azzuri ve čtvrtfinále proti Španělsku (2:1 – jednu branku vstřelil), tak i v semifinále proti Bulharsku (2:1 – obě branky vstřelil). Finále bylo po 24 letech stejné, ItálieBrazílie. Utkání se hraje kvůli televizní potřebě ve 12:30 v parném horku (36 stupňů, 70% vlhkost). Do zápasu nastoupí i Baresi (zotavil se jen 25 dní po poranění menisku). Utkání i po prodloužení končí 0:0 a tak se poprvé v historii MS rozhodne o vítězi penalty. V nich jsou lepší soupeři. Chybují hráči jsou Baresi, Massaro a Baggio.

Kvalifikaci na ME 1996 konané v Anglii prošli snadno. Skončili na 2. místě, jen o skore za Chorvatskem. Jenže ME[27] se nepovedlo. Obsadili 3. místo ve skupině a kvůli horšímu skore nepostoupila dále.

V prosinci 1996 nahradila federace odcházejícího trenéra Sacchiho Maldinim který vyhrál z U 21 tři šampionáty v řadě.

Nový trenér se v reprezentaci střetl se svým synem Paolem. V kvalifikačním zápase na MS 1998 se tým utkal 29. března proti Moldávii, v němž hráč Vieri vstřelil ve ssvém prvním zápase branku, která znamenala již 1000 branku Národního týmu [28].

V červnu 1997 se tým zúčastnil turnaje Tournoi de France 1997 konané ve Francii. Skončil na posledním 4. místě. V kvalifikaci skončil v tabulce na 2. místě a musel hrát baráž s Ruskem. Venkovní zápas remizoval 1:1 a domácí zápas díky brance vstřelenou Casiraghim vyhrál 1:0.

MS 1998 se konalo ve Francii. Svou skupinu ovládl. V osmifinále porazilo Norsko 1:0, branku vstřelil Vieri (jeho čtvrtá branka na turnaji). Ve čtvrtfinále tým nastupuje proti domácímu týmu z Francie. Utkání skončí 0:0 a to i po prodloužení. Na penalty Azzurri prohrává když penalty nedali Albertini a Di Biagio. Po turnaji se stává novým trenérem Dino Zoff.

Azzurri postupují na ME 2000 které se konalo ve dvou státech: v Niozemsku a Belgii z 1. místa. Na turnaji postupují ze skupiny z 1. místa bez ztráty bodu. Ve čtvrtfinále poráží Rumunsko 2:0. V semifinále naráží na Nizozemsko. Navzdory početní převaze v důsledku vyloučení Zambrotty ve 34. minutě se tým prokousal přes prodloužení až k penaltám. Nakonec Azzurri je poráží 3:1 a podruhé v historii je ve finále ME. Finále se koná 2. července a utká se s Francií. První branku utkání vstřelí Delvecchio, ale v poslední minutě utkání Francie vyrovnává. Hraje se prodloužení a v ní je lepší soupeř když ve 103. minutě vstřelí branku [29]. Tým získává stříbrné medaile. Trenér Zoff rezignuje.

Počátek 21. století[editovat | editovat zdroj]

Novým trenérem se stává Trap Giovanni Trapattoni, nejslavnější trenér co se týče na klubové úrovni [30]. Tým se na MS 2002 konané ve dvou zemí: v Japonsku a Koreji kvalifikoval z prvního místa. Na turnaji se Azzurri trápila. Postup ze skupiny hráči zachraňovali až při posledním zápase proti Mexiku. Utkání skončilo díky brance vstřelené 85. minutě hráčem Del Pierem 1:1. Korea je soupeřem v osmifinále. Soupeř již na začátku utkání nedává penaltu. Poté v 18. minutě vstřelí branku Vieri ale v 88. minutě se utkání vyrovnává. V prodloužení dostává červenou kartu Totti, poté vstřelí branku Tomassi, jenže kvůli ofsajdu je neuznán. Nakonec zlatý gól vstřelí soupeř v 116. minutě [31]. Utkání rozhodoval Byron Morena z Ekvádoru, ten řídil utkání velmi kontroverzně, velmi upřednostňoval Jihokorejce. Navzdory tomu při vyšetřování FIFA neodhalí žádný pokus o korupci [32] [33]. Po utkání se Paolo Maldini (126 utkání za Azzurri) rozhodl ukončit reprezentační kariéru.

ME 2004 se konal v Portugalsku. Tým se na turnaji nerozehrává dobře. První utkaní s Dánskem remizují 0:0 a navíc po utkání Totti dostane tří zápasový distanc za plivnutí protihráče [34]. V dalším utkaní opět remizují a to se Švédskem 1:1. Zůstává poslední zápas s Bulharskem. Utkání končí 2:1, jenže i to nestačí na postup, a to navzdory 5 bodům, protože souběžný zápas mezi Dánskem a Švédskem končí 2:2 [35]. Po neuspokojivém výkonu na ME je vyměněn trenér. Nastupuje bývalí trenér Juventusu Marcello Lippi.

Prvním turnajem nového trenéra je MS 2006 konané v Německu. V předvečer turnaje byl italský fotbal zasažen skandálem známým jako Calciopoli [36]. Skupinu ovládne a v osmifinále narazí na Austrálii. Azzurri jej poráží 1:0 (Totti) brankou z penalty v 95 minutě utkání. Čtvrtfinále přejde přes Ukrajinu 3:0 a v semifinále poráží domácí tým z Německa 2:0 v prodloužení (branka v 119. minutě a 121. minutě). Finále se odehrává proti Francii. Utkání končí 1:1, v prodloužení se nechává po provokaci vyloučit Zidane [37]. Zápas se rozhodoval na penalty. Rozhodují penaltu vstřelil Cannavaro a Azzurri tak získali již čtvrtý titul na MS [38]. Trenér Marcello Lippi po návratu domů rezignoval [39] [40]. Následně končí svou reprezentační karieru i hráč Totti [41].

Místo Lippiho se stává trenérem Roberto Donadoni [42]. ME 2008 se konal v Rakousku a Švýcarsku. Ze skupiny postupuje ze 2. místa ve čtvrtfinále naráží na Španělsko. Utkání končí po 120. minutách 0:0. Penalty lépe kopal soupeř a vyhrál 2:4. Po turnaji je vyhozen trenér Roberto Donadoni a je nahrazen Lippim[43] .

V červnu 2009 se Azzurri zúčastní Konfederačnního poháru. Končí ve skupině B na 3. nepostupovém místě. Kvalifikaci na MS 2010 konané v Jižní Africe ovládá bez porážky se 24 body. Jako obhájci trofeje čelí velkému tlaku. Trenér sází na hráče z minulého MS. Je považován za favorita ve skupině, nicméně Azzurri dělají chyby jak proti Paraguayi (1:1), tak i proti Novém Zélandu (1:1). Důležitý zápas proti Slovensku prohrávají 2:3 [44].

10. léta 21. století[editovat | editovat zdroj]

Už před turnajem MS 2010 je oznámeno jméno nového trenéra: Cesare Prandelli[45], který vedl Fiorentinu. Nový trenér musel čelit obtížnému úkolu: přestavět morálně i výsledkově národní tým. Na ME 2012 se kvalifikoval předstihem a na turnaji hrál výborně. Ve skupině obsadil 2. místo a ve čtvrtfinále poráží na penalty 4:2 Anglii. V semifinále naráží na Německo. Poráží jej 2:1 když obě branky vstřelil Balotelli. Azzurri hrají finále se soupeřem ze skupiny, Španělskem. Utkání končí porážkou 0:4[46]. Což byla nejhorší porážka od roku 1955 [47].

Národní tým se přestaví na Konfederačnního poháru, ve kterém obsadí 3. místo. MS 2014 se koná v Brazílii. Ve skupině se začalo výhrou nad Anglií 2:1. Ale ve druhém zápase tým podlehl Kostarice 0:1. Pro postup ze skupiny stačila remíza s Uruguayí. Jenže po vyloučení Marchisia inkasuje branku a nepostupuje. Po druhém po sobě jdoucím vyloučení v prvním kole na MS sdělil trenér Cesare Prandelli svou rezignaci[48] z funkce v přímém přenosu v televizi: napodobil tak předsedu federace Abeteho[49] .

Novým trenérem se stává bývalý fotbalista Antonio Conte [50]. Do federace je zvolen nový předseda Carlo Tavecchio. Trenér Conte přichází v době kdy získal s klubem Juventus FC tří po sobě jdoucích tituly. Azzurri se kvalifikují na ME 2016 konané ve Francii. Ještě před turnajem bylo oznámeno že trenéra Conteho nahradí po turnaji Gian Piero Ventura [51]. Na turnaji Azzurri vyhrávají skupinu, i když prohrají s Irskem 0:1. V osmifinále tým naráží na obhájce titulu ze Španělska. Vítězí 2:0 když se trefují Chiellini a Graziano Pellè. Ve čtvrtfinále je jim za soupeře Německo. Utkání končí po 120 minutách 1:1 a na řadu přijdou penalty. Až v deváté sérii se rozhodne. Nedává ji Darmian.

Prvním a zpětně jediným testem pro nového trenéra bylo kvalifikační kolo pro MS 2018 konané v Rusku. Ve skupině končí na 2. místě a musí hrát baráž se Švédskem. Ve dvojzápase prohrává 0:1. A tak poprvé za 60 let – nebude hrát na MS[52]. Po neúspěchu končí trenér Ventura[53] a také brankář Buffon [54].

Přátelské zápasy vedl dočasný trenér Di Biagio. Turnaj Ligy národů již vedl nový trenér Roberto Mancini (opustil klub Zenit Petrohrad)[55]. Omlazuje tým a na turnaji nakonec skončil na 2. místě ve skupině. Kvalifikaci na ME 2020 se tým stal neporažený a obdržel jen 4 branky z 10 utkání a překonal tak rekord počtu vítězství v řadě ze sezony 1938/39[56].

Kvůli pandemii covidu-19 se ME 2020 odložilo na rok 2021. Tým ve skupině hraje na domácím stadionu v Římě a neprohrál žádný zápas a neinkasoval branku. V osmifinále porazili v prodloužení Rakousko 2:1.[57] V tomto utkání brankář Donnarumma překonal dlouholetý rekord neprůstřelnosti, který vlastnil Zoff (1142 minut) na 1169 minut.[58] Ve čtvrtfinále prošli přes Belgii 2:1. [59] V semifinále museli porazit Španělsko až na penalty.[60] Finále se hrálo na Londýnském Wembley proti domácí Anglii. Po rychlé brance tým prohrával 0:1 až do 67. minutě, když vyrovnal Bonucci. Utkání ukončilo až penalty, ve které tym Azzurri zvítězili [61] a oslavili druhé vítězství na ME. Nejlepším hráčem turnaje se stal brankář Gianluigi Donnarumma. [62]

Barvy a symboly[editovat | editovat zdroj]

Dresy[editovat | editovat zdroj]

Při prvním utkání konané 15. května 1910, nastoupili hráči v bílých dresech. Tato volba byla jednoduše způsobena skutečností, že dosud nebylo dosaženo dohody o oficiálním dresu, a proto bylo rozhodnuto ji nezbarvit a nechat ji bílou.

Po dvou utkání 6. ledna 1911 se Azzurri převlékli do modrých dresů. To bylo na počest Savojska. Modrý dres, uprostřed červený Savojský štít s bílým křížem uvnitř. Dres zahrnoval kombinaci bílých kraťasů a černých ponožek (ta se postupem času také stane modrou). Velice rozšířené byly na počátku dresy velmi světlého odstínu modré barvy, blíže nebeským. To bylo i v roce 2000 a 2009.

Během roku 1930 hrají také s úplně černým dresem (kvůli fašismu). Prvně s nimi nastoupili 17. února 1935 a ačkoli nikdy natrvalo nenahradil modrou, hráli s ními i několik utkání na OH 1936 a na MS 1938. Černý dres skončil po pádu Mussoliniho.

Další nemodré dresy byli zelené. S těma národní tým odehrál jedno utkání v roce 1954 proti Argentině. A konečně v roce 2004 použil národní tým na přátelský zápas s Islandem zcela novou tmavě modrou soupravu

V roce 2019 Itálie poprvé v historii oficiálně přijala třetí sadu dresů. Dres byl v barvě zelené.

Prvním dodavatelem a výrobcem dresů byla firma Adidas a to v roce 1974. Zůstali do roku 1979 když byli nahrazeny firmou Le Coq Sportif. V roce 1985 začalo dlouhé partnerství s firmou Diadora které skončilo v roce 1994. Nahradila ji firma Nike. V roce 1999 už dresy vyráběla firma Kappa a od roku 2003 je technickým dodavatelem Puma.

Znaky[editovat | editovat zdroj]

Již na začátku byl ve znaku Savojský kříž. Po nástupu fašismu byl ke kříži umístěn Fasces. Po válce, kdy padl fašistický režim a monarchie byla zrušena, ustoupil Savojský kříž italské trikolóře. V průběhu let trikolóra na dresech několikrát změnila svůj tvar a polohu (čtyřúhelníkový, lichoběžníkový, kulatý), z levé strany do středu a poté zpět do levé strany. Myšlenka překonat trikolorní štít s pásem nesoucím velká písmena „ITALIA“ sahá do počátku 50. let. Následně byly do šampionátu zahrnuty iniciály „FIGC“ (Italská fotbalová federace).

V roce 1983, na oslavu vítězství na MS v předchozím roce, tři zlaté hvězdy nahradily slovo „ITALIA“ nad trikolórou, poté bylo celé v roce 1984 nahrazeno novým kulatým znakem obsahujícím tři hvězdy, slovy „ITALIA“ A „FIGC“ a trikolóra. Od roku 1991 do roku 1998 byl znak velice nepopulární a kritizovány kvůli písmu napsaný v kurzívě, spolu s modrou postranní tečkou, která obsahuje obvyklé prvky (hvězdy a tricoloru) a název „Federazione ITALIANA GIUOCO calcio“. Tento znak neurčitě připomínal logo tehdejšího institucionálního sponzora.

V roce 1999 se vrátili k tradičnímu trikolornímu štítu, poté v roce 2005 z marketingových důvodů vzniklo nové logo: štít se čtvercovými hranami se třemi hvězdami uvnitř (čtyři od září 2006). Hvězdy se objevují se svolením FIFA, které od poloviny 90. let umožňovalo federacím nosit na košilích tolik hvězd, kolik je vyhraných MS.

Tvar, který vstoupil v platnost po triumfu na MS 2006, se vrátil k vzpomínce na původní štít, i když revidovaný s ohledem na vývoj designu, i když nechybí nostalgie po starém dresu s jednoduchým trikolorním štítem a nápisem výše „ITALIA“ velkými písmeny. V říjnu 2017 se znovu změnilo logo, které se zrodilo z touhy vytvořit moderní erb převzetím grafických prvků minulosti: tak to bylo pro slovo „ITALIA“, které bylo poprvé vloženo do loga z roku 1952 a oprášené v tom dnešním a zlaté výšivky, symbol síly a úspěchu.

Znak Období Znak Období Znak Období Znak Období
CoA House of Savoy crowned.svg Od roku 1910 do roku 1946 Fasces lictoriae.svg Přidáno k Savojskému kříži během fašismu Scudetto.svg Od roku 1947 do roku 1951 Scudetto Italia sport.svg Od roku 1952 a bylo řadu let upravováno
Nazionale Italia 82 1.svg Znak na MS 1982 Nazionale Italia 82 2.svg Znak po vítězství na MS 1982 Italia 90 2.svg Od roku 1984 do roku 1991 Italy Football Team Badge 1994 and 1998.svg Od roku 1991 do roku 1998
Italia 2006.svg Znak představený v roce 2005 Soubor:Italy national football team crest.svg Znak po vítězství na MS 2006 FIGC Logo 2017.svg Od roku 2017 do současnosti Italian Football Federation - 120 Years Logo.jpg Znak oslavující 120 let od založení federace v roce 2018

Fotbalisté národního týmu[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam italských fotbalových reprezentantů.

Rekordy fotbalistů[editovat | editovat zdroj]

Celkový počet zápasů Celkový počet branek Počet zápasů jako kapitán
Pořadí Jméno Období Zápasy Branky Pořadí Jméno Období Branky Zápasy Průměr Pořadí Jméno Počet
1. Gianluigi Buffon 1997-2018 176 0 1. Luigi Riva 1965-1974 35 42 0,83 1. Gianluigi Buffon 80
2. Fabio Cannavaro 1997-2010 136 2 2. Giuseppe Meazza 1930-1939 33 53 0,62 2. Fabio Cannavaro 79
3. Paolo Maldini 1988-2002 126 7 3. Silvio Piola 1935-1952 30 34 0,88 3. Paolo Maldini 74
4. Daniele De Rossi 2004-2017 117 21 4. Roberto Baggio 1988-2004 27 56 0,48 4. Giacinto Facchetti 70
5. Andrea Pirlo 2002-2015 116 13 5. Alessandro Del Piero 1995-2008 27 91 0,30 5. Dino Zoff 59
6. Dino Zoff 1968-1983 112 0 6. Adolfo Baloncieri 1920-1930 25 47 0,53 6. Giuseppe Bergomi 33
7. Giorgio Chiellini 2004- 112 8 7. Filippo Inzaghi 1997-2007 25 57 0,44 7. Franco Baresi 31
8. Leonardo Bonucci 2010- 109 8 8. Alessandro Altobelli 1980-1988 25 61 0,41 8. Adolfo Baloncieri 28
9. Gianluca Zambrotta 1999-2010 98 2 9. Christian Vieri 1997-2005 23 49 0,47 9. Renzo De Vecchi 26
10. Giacinto Facchetti 1963-1977 94 3 9. Francesco Graziani 1975-1983 23 64 0,36 10. Giampiero Boniperti 24

Kapitáni[editovat | editovat zdroj]

Tento seznam zahrnuje hráče, kteří měli a má po určitou dobu permanentně oblečenou kapitánskou pásku .

Trenéři národního týmu[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam trenérů italské fotbalové reprezentace.

Národní tým vedlo celkem 27 technických komisí (původně tvořených obvykle rozhodčími, poté také trenéry) a 16 technických komisařů. První technickou komisi byla vytvořena s U. Meazzou, A. Recalcatim, A. Crivellim, G. Camperiorim a A. Gamou. Prvním samostatným technickým komisařem byl Vittorio Pozzo, který národní tým vedl poprvé (další dva posty následovaly v roce 1924 a v letech 19291948).

Celkový počet zápasů Celkový počet výher Procenta: zápasy s vítezstvím (od dob trenéra)
Pořadí Jméno Období Zápasy Pořadí Jméno Období Výhry Pořadí Jméno Období Procenta Zápasy
1. Enzo Bearzot Enzo Bearzot 2.jpg 1977-1986 88 1. Vittorio Pozzo 1929-1948 60 1. Roberto Mancini Mancini 2017.jpg 2018- 71,79 39
2. Vittorio Pozzo Vittorio Pozzo 1920 year.jpg 1929-1948 87 2. Enzo Bearzot 1977-1986 40 2. Vittorio Pozzo 1929-1948 68,97 87
3. Cesare Prandelli Balotelli Prandelli Napolitano (cropped).jpg 2010-2014 56 3. Arrigo Sacchi Sacchi.jpg 1991-1996 34 3. Giovanni Ferrari Giovanni Ferrari durant les années 1930.jpg 1960-1961 66,67 6
4. Ferruccio Valcareggi Ferruccio Valcareggi - 1973 - Italy Team.jpg 1967-1974 54 4. Azeglio Vicini 1986-1991 32 4. Arrigo Sacchi 1991-1996 64,15 53
5. Azeglio Vicini Azeglio Vicini 1962.jpg 1986-1991 54 5. Ferruccio Valcareggi 1967-1974 28 5. Edmondo Fabbri Edmondo Fabbri (cropped).png 1962-1966 62,07 29

Získané trofeje[editovat | editovat zdroj]

1934, 1938, 1982, 2006
1968, 2020
1936
1927-1930, 1933-1935

Odehrané turnaje[editovat | editovat zdroj]

Seznam zápasů italské fotbalové reprezentace na MS

Turnaj Místo konání Umístění Soupiska Trenér
Italská fotbalová reprezentace na mistrovství světa
MS 1930 UruguayUruguay Uruguay NeNe - -
MS 1934 ItálieItálie Itálie Zlatá medaile Soupiska Vittorio Pozzo
MS 1938 FrancieFrancie Francie Zlatá medaile Soupiska Vittorio Pozzo
MS 1950 BrazílieBrazílie Brazílie 2. místo ve skupině 3 (nepostoupili) Soupiska Ferruccio Novo
MS 1954 ŠvýcarskoŠvýcarsko Švýcarsko 3. místo ve skupině D (nepostoupili) Soupiska Lajos Czeizler
MS 1958 ŠvédskoŠvédsko Švédsko nepostoupili z kvalifikace Alfredo Foni
MS 1962 ChileChile Chile 3. místo ve skupině B (nepostoupili) Soupiska Paolo Mazza a Giovanni Ferrari
MS 1966 AnglieAnglie Anglie 3. místo ve skupině D (nepostoupili) Soupiska Edmondo Fabbri
MS 1970 MexikoMexiko Mexiko Stříbrná medaile Soupiska Ferruccio Valcareggi
MS 1974 Západní NěmeckoZápadní Německo Západní Německo 3. místo ve skupině 4 (nepostoupili) Soupiska Ferruccio Valcareggi
MS 1978 ArgentinaArgentina Argentina 4. místo Soupiska Enzo Bearzot
MS 1982 ŠpanělskoŠpanělsko Španělsko Zlatá medaile Soupiska Enzo Bearzot
MS 1986 MexikoMexiko Mexiko Osmifinále Soupiska Enzo Bearzot
MS 1990 ItálieItálie Itálie Bronzová medaile Soupiska Azeglio Vicini
MS 1994 USAUSA USA Stříbrná medaile Soupiska Arrigo Sacchi
MS 1998 FrancieFrancie Francie Čtvrtfinále Soupiska Cesare Maldini
MS 2002 Jižní KoreaJižní Korea Jižní Korea a JaponskoJaponsko Japonsko Osmifinále Soupiska Giovanni Trapattoni
MS 2006 NěmeckoNěmecko Německo Zlatá medaile Soupiska Marcello Lippi
MS 2010 Jihoafrická republikaJihoafrická republika Jihoafrická republika 4. místo ve skupině F (nepostoupili) Soupiska Marcello Lippi
MS 2014 BrazílieBrazílie Brazílie 3. místo ve skupině D (nepostoupili) Soupiska Cesare Prandelli
MS 2018 RuskoRusko Rusko nepostoupili z kvalifikace Gian Piero Ventura

Seznam zápasů italské fotbalové reprezentace na Mistrovství Evropy

Turnaj Místo konání Umístění Soupiska Trenér
Italská fotbalová reprezentace na mistrovství Evropy
ME 1960 FrancieFrancie Francie NeNe - -
ME 1964 ŠpanělskoŠpanělsko Španělsko Nepostoupili z kvalifikace - Edmondo Fabbri
ME 1968 ItálieItálie Itálie Zlatá medaile Soupiska Ferruccio Valcareggi
ME 1972 BrazílieBrazílie Brazílie Nepostoupili z kvalifikace - Ferruccio Valcareggi
ME 1976 JugoslávieJugoslávie Jugoslávie Nepostoupili z kvalifikace - Fulvio Bernardini
ME 1980 ItálieItálie Itálie Nepostoupili z kvalifikace Soupiska Enzo Bearzot
ME 1984 FrancieFrancie Francie Nepostoupili z kvalifikace - Enzo Bearzot
ME 1988 Západní NěmeckoZápadní Německo Západní Německo Bronzová medaile Soupiska Azeglio Vicini
MS 1992 ŠvédskoŠvédsko Švédsko Nepostoupili z kvalifikace - Azeglio Vicini a Arrigo Sacchi
ME 1996 AnglieAnglie Anglie 3. místo ve skupině C (nepostoupili) Soupiska Arrigo Sacchi
ME 2000 BelgieBelgie Belgie a NizozemskoNizozemsko Nizozemsko Stříbrná medaile Soupiska Dino Zoff
ME 2004 PortugalskoPortugalsko Portugalsko 3. místo ve skupině C (nepostoupili) Soupiska Giovanni Trapattoni
ME 2008 ŠvýcarskoŠvýcarsko Švýcarsko a RakouskoRakousko Rakousko Čtvrtfinále Soupiska Roberto Donadoni
ME 2012 UkrajinaUkrajina Ukrajina a PolskoPolsko Polsko Stříbrná medaile Soupiska Cesare Prandelli
ME 2016 FrancieFrancie Francie Čtvrtfinále Soupiska Antonio Conte
ME 2020[63] Evropská unieEvropská unie Evropská unie Zlatá medaile Soupiska Roberto Mancini

Seznam zápasů italské fotbalové reprezentace na OH

Turnaj Místo konání Umístění Soupiska Trenér
Italská fotbalová reprezentace na letních olympijských hrách
OH 1912 ŠvédskoŠvédsko Švédsko (Stockholm) Prohra v předkole Soupiska Vittorio Pozzo
OH 1920 BelgieBelgie Belgie (Antverpy) Čtvrtfinále Soupiska Giuseppe Milano
OH 1924 FrancieFrancie Francie (Paříž) Čtvrtfinále Soupiska Vittorio Pozzo
OH 1928 NizozemskoNizozemsko Nizozemsko (Amsterdam) Bronzová medaile Soupiska Augusto Rangone
OH 1936 Německá říšeNěmecká říše Německá říše (Berlín) Zlatá medaile Soupiska Vittorio Pozzo
OH 1948 Spojené královstvíSpojené království Spojené království (Londýn) Čtvrtfinále Soupiska Vittorio Pozzo
OH 1948 Spojené královstvíSpojené království Spojené království (Londýn) Čtvrtfinále Soupiska Vittorio Pozzo
OH 1952 FinskoFinsko Finsko (Helsinki) Osmifinále Soupiska Giueseppe Meazza
OH 1960 ItálieItálie Itálie (Řím) 4. místo Soupiska Nereo Rocco
OH 1984 USAUSA USA (Los Angeles) 4. místo Soupiska Enzo Bearzot
OH 1988 Jižní KoreaJižní Korea Jižní Korea (Soul) 4. místo Soupiska Francesco Rocca
OH 1992 ŠpanělskoŠpanělsko Španělsko (Barcelona) Čtvrtfinále Soupiska Cesare Maldini
OH 1996 USAUSA USA (Atlanta) 4. místo ve skupině C (nepostoupili) Soupiska Cesare Maldini
OH 2000 AustrálieAustrálie Austrálie (Sydney) Čtvrtfinále Soupiska Mario Tardelli
OH 2004 ŘeckoŘecko Řecko (Atény) Bronzová medaile Soupiska Claudio Gentile
OH 2008 ČínaČína Čína (Peking) Čtvrtfinále Soupiska Pierluigi Casiraghi
Turnaj Místo konání Umístění Soupiska Trenér
Italská fotbalová reprezentace na konfederačním poháru FIFA
KP 2009 Jihoafrická republikaJihoafrická republika Jihoafrická republika 3. místo ve skupině B (nepostoupili) Soupiska Marcello Lippi
KP 2013 BrazílieBrazílie Brazílie Bronzová medaile Soupiska Cesare Prandelli
Turnaj Místo konání Umístění Soupiska Trenér
Italská fotbalová reprezentace v lize národů UEFA
LN 2018/19 Evropská unieEvropská unie Evropská unie 2. místo ve skupině 3 v Lize A (nepostoupili) Soupiska Roberto Mancini
LN 2020/21 Evropská unieEvropská unie Evropská unie ?. místo ve skupině 1 v Lize A - Roberto Mancini
Turnaj Místo konání Umístění Soupiska Trenér
Italská fotbalová reprezentace na mezinárodním poháru
MP 1927-1930 Evropská unieEvropská unie Evropská unie Zlatá medaile - Vittorio Pozzo, Augusto Rangone, Carlo Carcano
MP 1931-1932 Evropská unieEvropská unie Evropská unie Stříbrná medaile - Vittorio Pozzo
MP 1933-1935 Evropská unieEvropská unie Evropská unie Zlatá medaile - Vittorio Pozzo
MP 1936-1938 Evropská unieEvropská unie Evropská unie Stříbrná medaile - Vittorio Pozzo
MP 1948-1953 Evropská unieEvropská unie Evropská unie 4. místo - Piercarlo Beretta, Silvio Piola
MP 1955-1960 Evropská unieEvropská unie Evropská unie 5. místo - Giuseppe Viani, Giovanni Ferrari

Organizační tým[editovat | editovat zdroj]

Realizační tým[editovat | editovat zdroj]

Post Jméno
Hlavní trenér Itálie Roberto Mancini
Manažer týmu Itálie Gabriele Oriali
Vedoucí delegace Itálie Gianluca Vialli
Asistenti trenéra Itálie Alberico Evani
Itálie Attilio Lombardo
Itálie Giulio Nuciari
Itálie Fausto Salsano
Itálie Daniele De Rossi
Trenér brankářů Itálie Massimo Battara
Sportovní trenéři Claudio Donatelli, Andrea Scanavino
Analytici Antonio Gagliardi, Simone Contran
Fyzioterapeut Maurizio Fagorzi, Luca Lascialfari, Emanuele Randelli, Fabio Sannino, Fabrizio Scalzi

Soupiska[editovat | editovat zdroj]

Aktuální k datu 30. září 2021. pro závěrečnou fázi LN UEFA 2020/21.
Brankáři
Pozice Hráč Datum narození a věk Zápasy Vstřelené branky Klub
B Gianluigi Donnarumma 25. února 1999 (22 let) 36 -16 Francie Paris Saint-Germain FC
B Salvatore Sirigu 12. ledna 1987 (34 let) 28 -18 Itálie Janov CFC
B Alex Meret 22. března 1997 (24 let) 2 -1 Itálie SSC Neapol
Obránci
Pozice Hráč Datum narození a věk Zápasy Obdržené branky Klub
O Giorgio Chiellini 14. srpna 1984 (37 let) 113 8 Itálie Juventus FC
O Leonardo Bonucci 1. května 1987 (34 let) 111 8 Itálie Juventus FC
O Emerson Palmieri 3. srpna 1994 (27 let) 21 0 Francie Olympique Lyon
O Francesco Acerbi 10. února 1988 (33 let) 19 1 Itálie SS Lazio
O Giovanni Di Lorenzo 4. září 1993 (28 let) 15 1 Itálie SSC Neapol
O Rafael Tolói 10. října 1990 (30 let) 8 0 Itálie Atalanta BC
O Alessandro Bastoni 13. dubna 1999 (22 let) 7 0 Itálie FC Inter Milán
Záložníci
Pozice Hráč Datum narození a věk Zápasy Obdržené branky Klub
Z Marco Verratti 5. listopadu 1992 (28 let) 47 3 Francie Paris Saint-Germain FC
Z Jorginho 20. prosince 1991 (29 let) 38 5 Anglie Chelsea FC
Z Nicolò Barella 7. února 1997 (24 let) 31 6 Itálie FC Inter Milán
Z Bryan Cristante 3. března 1995 (26 let) 19 1 Itálie AS Řím
Z Lorenzo Pellegrini 19. června 1996 (25 let) 18 2 Itálie AS Řím
Z Manuel Locatelli 8. ledna 1998 (23 let) 16 3 Itálie Juventus FC
Z Matteo Pessina 21. dubna 1997 (24 let) 11 4 Itálie Atalanta BC
Útočníci
Pozice Hráč Datum narození a věk Zápasy Obdržené branky Klub
Ú Ciro Immobile 20. února 1990 (31 let) 54 15 Itálie SS Lazio
Ú Lorenzo Insigne 4. června 1991 (30 let) 49 10 Itálie SSC Neapol
Ú Federico Bernardeschi 16. února 1994 (27 let) 35 6 Itálie Juventus FC
Ú Federico Chiesa 25. října 1997 (23 let) 34 4 Itálie Juventus FC
Ú Domenico Berardi 1. srpna 1994 (27 let) 20 5 Itálie US Sassuolo Calcio
Ú Giacomo Raspadori 18. února 2000 (21 let) 5 1 Itálie US Sassuolo Calcio

Soupisky na turnajích[editovat | editovat zdroj]

Mistrovství světa[editovat | editovat zdroj]

1934 Zlatá medaile
B: Giuseppe Cavanna, Gianpiero Combi, Guido Masetti - O: Luigi Allemandi, Umberto Caligaris, Eraldo Monzeglio, Virginio Rosetta - Z: Luigi Bertolini, Armando Castellazzi, Giovanni Ferrari, Attilio Ferraris, Luis Monti, Mario Pizziolo, Mario Varglien - Ú: Pietro Arcari, Felice Borel, Attilio Demaría, Enrique Guaita, Anfilogino Guarisi, Giuseppe Meazza, Raimundo Orsi, Angelo Schiavio - T: Vittorio Pozzo

1938 Zlatá medaile
B: Carlo Ceresoli, Guido Masetti, Aldo Olivieri - O: Alfredo Foni, Eraldo Monzeglio, Pietro Rava - Z: Michele Andreolo, Bruno Chizzo, Aldo Donati, Mario Genta, Ugo Locatelli, Giuseppe Meazza, Renato Olmi, Mario Perazzolo, Pietro Serantoni - Ú: Sergio Bertoni, Amedeo Biavati, Gino Colaussi, Giovanni Ferrari, Pietro Ferraris, Pietro Pasinati, Silvio Piola - T: Vittorio Pozzo

1950
B: Giuseppe Casari, Giuseppe Moro, Lucidio Sentimenti - O: Carlo Annovazzi, Ivano Blason, Zeffiro Furiassi, Attilio Giovannini - Z: Augusto Magli, Giacomo Mari, Carlo Parola, Leandro Remondini, Omero Tognon - Ú: Amedeo Amadei, Giampiero Boniperti, Aldo Campatelli, Gino Cappello, Emilio Caprile, Riccardo Carapellese, Benito Lorenzi, Ermes Muccinelli, Egisto Pandolfini - T: Ferruccio Novo

1954
B: Leonardo Costagliola, Giorgio Ghezzi, Giovanni Viola - O: Sergio Cervato, Rino Ferrario, Giovanni Giacomazzi, Ardico Magnini, Omero Tognon, Guido Vincenzi - Z: Guido Gratton, Giacomo Mari, Maino Neri, Fulvio Nesti, Egisto Pandolfini, Armando Segato - Ú: Giampiero Boniperti, Gino Cappello, Amleto Frignani, Carlo Galli, Benito Lorenzi, Ermes Muccinelli, Gino Pivatelli - T: Lajos Czeizler

1962
B: Enrico Albertosi, Lorenzo Buffon, Carlo Mattrel - O: Mario David, Francesco Janich, Giacomo Losi, Cesare Maldini, Enzo Robotti, Sandro Salvadore - Z: Giacomo Bulgarelli, Giorgio Ferrini, Humberto Maschio, Luigi Radice, Gianni Rivera, Giovanni Trapattoni, Paride Tumburus - Ú: José Altafini, Giampaolo Menichelli, Bruno Mora, Ezio Pascutti, Omar Sívori, Angelo Sormani - T: Paolo Mazza a Giovanni Ferrari

1966
B: Enrico Albertosi, Roberto Anzolin, Pierluigi Pizzaballa - O: Tarcisio Burgnich, Giacinto Facchetti, Aristide Guarneri, Francesco Janich, Spartaco Landini, Roberto Rosato, Sandro Salvadore - Z: Giacomo Bulgarelli, Romano Fogli, Antonio Juliano, Gianfranco Leoncini, Giovanni Lodetti, Sandro Mazzola, Gianni Rivera, Francesco Rizzo - Ú: Paolo Barison, Luigi Meroni, Ezio Pascutti, Marino Perani - T: Edmondo Fabbri

1970 Stříbrná medaile
B: Enrico Albertosi, Lido Vieri, Dino Zoff - O: Tarcisio Burgnich, Pierluigi Cera, Giacinto Facchetti, Ugo Ferrante, Comunardo Niccolai, Fabrizio Poletti, Giorgio Puia, Roberto Rosato - Z: Mario Bertini, Giancarlo De Sisti, Giuseppe Furino, Antonio Juliano, Sandro Mazzola, Gianni Rivera - Ú: Roberto Boninsegna, Angelo Domenghini, Sergio Gori, Pierino Prati, Luigi Riva - T: Ferruccio Valcareggi

1974
B: Enrico Albertosi, Luciano Castellini, Dino Zoff - O: Mauro Bellugi, Tarcisio Burgnich, Giacinto Facchetti, Francesco Morini, Giuseppe Sabadini, Luciano Spinosi, Giuseppe Wilson - Z: Romeo Benetti, Fabio Capello, Franco Causio, Antonio Juliano, Sandro Mazzola, Luciano Re Cecconii, Gianni Rivera - Ú: Pietro Anastasi, Roberto Boninsegna, Giorgio Chinaglia, Paolo Pulici, Luigi Riva - T: Ferruccio Valcareggi

1978
B: Ivano Bordon, Paolo Conti, Dino Zoff - O: Mauro Bellugi, Antonio Cabrini, Antonello Cuccureddu, Claudio Gentile, Aldo Maldera, Lionello Manfredonia, Gaetano Scirea - Z: Giancarlo Antognoni, Romeo Benetti, Franco Causio, Eraldo Pecci, Patrizio Sala, Claudio Sala, Marco Tardelli, Renato Zaccarelli - Ú: Roberto Bettega, Francesco Graziani, Paolo Pulici, Paolo Rossi - T: Enzo Bearzot

1982 Zlatá medaile
B: Ivano Bordon, Giovanni Galli, Dino Zoff - O: Franco Baresi, Giuseppe Bergomi, Antonio Cabrini, Fulvio Collovati, Claudio Gentile, Gaetano Scirea, Pietro Vierchowod - Z: Giancarlo Antognoni, Franco Causio, Bruno Conti, Giuseppe Dossena, Gianpiero Marini, Gabriele Oriali, Marco Tardelli - Ú: Alessandro Altobelli, Francesco Graziani, Daniele Massaro, Paolo Rossi, Franco Selvaggi - T: Enzo Bearzot

1986
B: Giovanni Galli, Franco Tancredi, Walter Zenga - O: Giuseppe Bergomi, Antonio Cabrini, Fulvio Collovati, Sebastiano Nela, Gaetano Scirea, Roberto Tricella, Pietro Vierchowod - Z: Carlo Ancelotti, Salvatore Bagni, Giuseppe Baresi, Bruno Conti, Fernando De Napoli, Antonio Di Gennaro, Marco Tardelli - Ú: Alessandro Altobelli, Giuseppe Galderisi, Paolo Rossi, Aldo Serena, Gianluca Vialli - T: Enzo Bearzot

1990 Bronzová medaile
B: Gianluca Pagliuca, Stefano Tacconi, Walter Zenga - O: Franco Baresi, Giuseppe Bergomi, Luigi De Agostini, Ciro Ferrara, Riccardo Ferri, Paolo Maldini, Pietro Vierchowod - Z: Carlo Ancelotti, Nicola Berti, Fernando De Napoli, Roberto Donadoni, Giuseppe Giannini, Giancarlo Marocchi - Ú: Roberto Baggio, Andrea Carnevale, Roberto Mancini, Salvatore Schillaci, Aldo Serena, Gianluca Vialli - T: Azeglio Vicini

1994 Stříbrná medaile
B: Luca Bucci, Luca Marchegiani, Gianluca Pagliuca - O: Luigi Apolloni, Franco Baresi, Antonio Benarrivo, Alessandro Costacurta, Paolo Maldini, Lorenzo Minotti, Roberto Mussi, Mauro Tassotti - Z: Demetrio Albertini, Dino Baggio, Nicola Berti, Antonio Conte, Roberto Donadoni, Alberigo Evani - Ú: Roberto Baggio, Pierluigi Casiraghi, Daniele Massaro, Giuseppe Signori, Gianfranco Zola - T: Arrigo Sacchi

1998
B: Gianluigi Buffon, Gianluca Pagliuca, Francesco Toldo - O: Giuseppe Bergomi, Fabio Cannavaro, Alessandro Costacurta, Paolo Maldini, Alessandro Nesta, Gianluca Pessotto, Moreno Torricelli - Z: Demetrio Albertini, Dino Baggio, Sandro Cois, Luigi Di Biagio, Angelo Di Livio, Roberto Di Matteo, Francesco Moriero - Ú: Roberto Baggio, Enrico Chiesa, Alessandro Del Piero, Filippo Inzaghi, Christian Vieri - T: Cesare Maldini

2002
B: Christian Abbiati, Gianluigi Buffon, Francesco Toldo - O: Fabio Cannavaro, Francesco Coco, Mark Iuliano, Paolo Maldini, Marco Materazzi, Alessandro Nesta, Christian Panucci, Gianluca Zambrotta - Z: Luigi Di Biagio, Angelo Di Livio, Cristiano Doni, Gennaro Gattuso, Damiano Tommasi, Francesco Totti, Cristiano Zanetti - Ú: Alessandro Del Piero, Marco Delvecchio, Filippo Inzaghi, Vincenzo Montella, Christian Vieri - T: Giovanni Trapattoni

2006 Zlatá medaile
B: Marco Amelia, Gianluigi Buffon, Angelo Peruzzi - O: Andrea Barzagli, Fabio Cannavaro, Fabio Grosso, Marco Materazzi, Alessandro Nesta, Massimo Oddo, Cristian Zaccardo Gianluca Zambrotta - Z: Simone Barone, Mauro Camoranesi, Daniele De Rossi, Gennaro Gattuso, Simone Perrotta, Andrea Pirlo - Ú: Alessandro Del Piero, Alberto Gilardino, Vincenzo Iaquinta, Filippo Inzaghi, Luca Toni, Francesco Totti - T: Marcello Lippi

2010
B: Gianluigi Buffon, Morgan De Sanctis, Federico Marchetti - O: Salvatore Bocchetti, Leonardo Bonucci, Fabio Cannavaro, Giorgio Chiellini, Domenico Criscito, Christian Maggio, Gianluca Zambrotta - Z: Mauro Camoranesi, Daniele De Rossi, Gennaro Gattuso, Claudio Marchisio, Riccardo Montolivo, Angelo Palombo, Simone Pepe, Andrea Pirlo - Ú: Antonio Di Natale, Alberto Gilardino, Vincenzo Iaquinta, Giampaolo Pazzini, Fabio Quagliarella - T: Marcello Lippi

2014
B: Gianluigi Buffon, Mattia Perin, Salvatore Sirigu - O: Ignazio Abate, Andrea Barzagli, Leonardo Bonucci, Giorgio Chiellini, Matteo Darmian, Mattia De Sciglio, Gabriel Paletta - Z: Alberto Aquilani, Antonio Candreva, Daniele De Rossi, Claudio Marchisio, Thiago Motta, Marco Parolo, Andrea Pirlo, Marco Verratti - Ú: Mario Balotelli, Antonio Cassano, Alessio Cerci, Ciro Immobile, Lorenzo Insigne - T: Cesare Prandelli

Mistrovství Evropy[editovat | editovat zdroj]

1968 Zlatá medaile
B: Enrico Albertosi, Lido Vieri, Dino Zoff - O: Angelo Anquilletti, Giancarlo Bercellino, Tarcisio Burgnich, Ernesto Castano, Giacinto Facchetti, Aristide Guarneri, Roberto Rosato, Sandro Salvadore - Z: Giacomo Bulgarelli, Giancarlo De Sisti, Giorgio Ferrini, Antonio Juliano, Giovanni Lodetti, Gianni Rivera - Ú: Pietro Anastasi, Angelo Domenghini, Sandro Mazzola, Pierino Prati, Luigi Riva - T: Ferruccio Valcareggi

1980
B: Ivano Bordon, Giovanni Galli, Dino Zoff - O: Franco Baresi, Giuseppe Bergomi, Mauro Bellugi, Antonio Cabrini, Fulvio Collovati, Claudio Gentile, Aldo Maldera, Gaetano Scirea - Z: Giancarlo Antognoni, Romeo Benetti, Ruben Buriani, Gabriele Oriali, Marco Tardelli, Renato Zaccarelli - Ú: Alessandro Altobelli, Roberto Bettega, Franco Causio, Francesco Graziani, Roberto Pruzzo - T: Enzo Bearzot

1988 Bronzová medaile
B: Stefano Tacconi, Walter Zenga - O: Franco Baresi, Giuseppe Bergomi, Roberto Cravero, Ciro Ferrara, Riccardo Ferri, Giovanni Francini, Paolo Maldini - Z: Carlo Ancelotti, Luigi De Agostini, Fernando De Napoli, Roberto Donadoni, Luca Fusi, Giuseppe Giannini, Francesco Romano - Ú: Alessandro Altobelli, Roberto Mancini, Ruggiero Rizzitelli, Gianluca Vialli - T: Azeglio Vicini

1996
B: Luca Bucci, Angelo Peruzzi, Francesco Toldo - O: Luigi Apolloni, Amedeo Carboni, Alessandro Costacurta, Paolo Maldini, Roberto Mussi, Alessandro Nesta, Moreno Torricelli - Z: Demetrio Albertini, Dino Baggio, Angelo Di Livio, Roberto Di Matteo, Roberto Donadoni, Diego Fuser, Fabio Rossitto - Ú: Pierluigi Casiraghi, Enrico Chiesa, Alessandro Del Piero, Fabrizio Ravanelli, Gianfranco Zola - T: Arrigo Sacchi

2000 Stříbrná medaile
B: Christian Abbiati, Francesco Antonioli, Francesco Toldo - O: Fabio Cannavaro, Ciro Ferrara, Mark Iuliano, Paolo Maldini, Paolo Negro, Alessandro Nesta, Gianluca Pessotto - Z: Demetrio Albertini, Massimo Ambrosini, Antonio Conte, Luigi Di Biagio, Angelo Di Livio, Stefano Fiore, Gianluca Zambrotta - Ú: Alessandro Del Piero, Marco Delvecchio, Filippo Inzaghi, Vincenzo Montella, Francesco Totti - T: Dino Zoff

2004
B: Gianluigi Buffon, Angelo Peruzzi, Francesco Toldo - O: Fabio Cannavaro, Giuseppe Favalli, Matteo Ferrari, Marco Materazzi, Alessandro Nesta, Massimo Oddo, Christian Panucci, Gianluca Zambrotta - Z: Stefano Fiore, Gennaro Gattuso, Mauro Camoranesi, Simone Perrotta, Andrea Pirlo, Cristiano Zanetti - Ú: Antonio Cassano, Bernardo Corradi, Alessandro Del Piero, Marco Di Vaio, Francesco Totti, Christian Vieri - T: Giovanni Trapattoni

2008
B: Marco Amelia, Gianluigi Buffon, Morgan De Sanctis - O: Andrea Barzagli, Giorgio Chiellini, Alessandro Gamberini, Fabio Grosso, Marco Materazzi, Christian Panucci, Gianluca Zambrotta - Z: Massimo Ambrosini, Alberto Aquilani, Daniele De Rossi, Gennaro Gattuso, Mauro Camoranesi, Simone Perrotta, Andrea Pirlo - Ú: Marco Borriello, Antonio Cassano, Alessandro Del Piero, Antonio Di Natale, Fabio Quagliarella, Luca Toni - T: Roberto Donadoni

2012 Stříbrná medaile
B: Gianluigi Buffon, Morgan De Sanctis, Salvatore Sirigu - O: Ignazio Abate, Federico Balzaretti, Andrea Barzagli, Leonardo Bonucci, Giorgio Chiellini, Christian Maggio, Angelo Ogbonna - Z: Daniele De Rossi, Alessandro Diamanti, Emanuele Giaccherini, Claudio Marchisio, Riccardo Montolivo, Thiago Motta, Antonio Nocerino, Andrea Pirlo - Ú: Mario Balotelli, Fabio Borini, Antonio Cassano, Antonio Di Natale, Sebastian Giovinco - T: Cesare Prandelli

2016
B: Gianluigi Buffon, Federico Marchetti, Salvatore Sirigu - O: Andrea Barzagli, Leonardo Bonucci, Giorgio Chiellini, Matteo Darmian, Mattia De Sciglio, Angelo Ogbonna - Z: Antonio Candreva, Daniele De Rossi, Alessandro Florenzi, Emanuele Giaccherini, Thiago Motta, Marco Parolo, Stefano Sturaro - Ú: Éder, Stephan El Shaarawy, Ciro Immobile, Lorenzo Insigne, Graziano Pellè, Simone Zaza - T: Antonio Conte

2020 Zlatá medaile
B: Gianluigi Donnarumma, Alex Meret, Salvatore Sirigu - O: Francesco Acerbi, Alessandro Bastoni, Leonardo Bonucci, Giorgio Chiellini, Giovanni Di Lorenzo, Emerson, Alessandro Florenzi, Leonardo Spinazzola, Rafael Tolói - Z: Nicolò Barella, Gaetano Castrovilli, Bryan Cristante, Jorginho, Manuel Locatelli, Matteo Pessina, Marco Verratti - Ú: Andrea Belotti, Domenico Berardi, Federico Bernardeschi, Federico Chiesa, Ciro Immobile, Lorenzo Insigne, Giacomo Raspadori - T: Roberto Mancini

Konfederační pohár FIFA[editovat | editovat zdroj]

2009
B: Marco Amelia, Gianluigi Buffon, Morgan De Sanctis - O: Fabio Cannavaro, Giorgio Chiellini, Andrea Dossena, Alessandro Gamberini, Fabio Grosso, Nicola Legrottaglie, Davide Santon, Gianluca Zambrotta - Z: Mauro Camoranesi, Daniele De Rossi, Gennaro Gattuso, Riccardo Montolivo, Angelo Palombo, Simone Pepe, Andrea Pirlo - Ú: Alberto Gilardino, Vincenzo Iaquinta, Fabio Quagliarella, Giuseppe Rossi, Luca Toni - T: Marcello Lippi

2013 Bronzová medaile
B: Gianluigi Buffon, Federico Marchetti, Salvatore Sirigu - O: Ignazio Abate, Davide Astori, Andrea Barzagli, Leonardo Bonucci, Giorgio Chiellini, Mattia De Sciglio, Christian Maggio - Z: Alberto Aquilani, Antonio Candreva, Daniele De Rossi, Alessandro Diamanti, Emanuele Giaccherini, Claudio Marchisio, Riccardo Montolivo, Andrea Pirlo - Ú: Mario Balotelli, Alessio Cerci, Stephan El Shaarawy, Alberto Gilardino, Sebastian Giovinco - T: Cesare Prandelli

Mezinárodní pohár[editovat | editovat zdroj]

1927–1930 Zlatá medaile
B: Gianpiero Combi, Giovanni De Prà - O: Luigi Allemandi, Umberto Caligaris, Eraldo Monzeglio, Silvio Pietroboni, Virginio Rosetta, Mario Zanello - Z: Adolfo Baloncieri, Fulvio Bernardini, Luigi Cevenini, Enrico Colombari, Raffaele Costantino, Attilio Ferraris, Pietro Genovesi, Antonio Janni, Alfredo Pitto, Enrico Rivolta, Gino Rossetti - Ú: Leopoldo Conti, Virgilio Felice Levratto, Julio Libonatti, Mario Magnozzi, Giuseppe Meazza, Federico Munerati, Raimundo Orsi, Angelo Piccaluga, Angelo Schiavio - T: Augusto Rangone, Carlo Carcano, Vittorio Pozzo

1931–1932 Stříbrná medaile
B: Gianpiero Combi, Mario Gianni, Ezio Sclavi - O: Luigi Allemandi, Umberto Caligaris, Eraldo Monzeglio, Felice Gasperi, Virginio Rosetta - Z: Fulvio Bernardini, Luigi Bertolini, Enrico Colombari, Raffaele Costantino, Bruno Dugoni, Francisco Fedullo, Giovanni Ferrari, Attilio Ferraris, Alfredo Pitto, Raffaele Sansone - Ú: Elvio Banchero, Renato Cesarini, Anfilogino Guarisi, Julio Libonatti, Mario Magnozzi, Giuseppe Meazza, Raimundo Orsi, Attila Sallustro, Antonio Vojak - T: Vittorio Pozzo

1933–1935 Zlatá medaile
B: Carlo Ceresoli, Gianpiero Combi - O: Luigi Allemandi, Umberto Caligaris, Ernesto Mascheroni, Eraldo Monzeglio, Virginio Rosetta - Z: Luigi Bertolini, Giordano Corsi, Raffaele Costantino, Ricardo Faccio, Giovanni Ferrari, Luis Monti, Alfredo Pitto, Mario Pizziolo, Pietro Serantoni - Ú: Felice Borel, Renato Cattaneo, Renato Cesarini, Gino Colaussi, Atilio Demaría, Enrique Guaita, Anfilogino Guarisi, Giuseppe Meazza, Raimundo Orsi, Silvio Piola, Roberto Porta, Angelo Schiavio - T: Vittorio Pozzo

1936–1938
B: Ugo Amoretti, Aldo Olivieri - O: Luigi Allemandi, Eraldo Monzeglio, Pietro Rava - Z: Michele Andreolo, Pietro Buscaglia, Egidio Capra, Giordano Corsi, Giovanni Ferrari, Mario Montesanto, Bruno Neri, Piero Pasinati, Pietro Serantoni - Ú: Gino Colaussi, Annibale Frossi, Giuseppe Meazza, Silvio Piola - T: Vittorio Pozzo

1948–1953
B: Leonardo Costagliola, Angelo Franzosi, Giuseppe Moro, Lucidio Sentimenti - O: Fosco Becattini, Alberto Bertuccelli, Andrea Bonomi, Giuseppe Corradi, Sergio Cervato, Giuseppe Chiappella, Attilio Giovannini, Carlo Parola, Francesco Rosetta, Arturo Silvestri - Z: Carlo Annovazzi, Raoul Bortoletto, Osvaldo Fattori, Amleto Frignani, Pietro Grosso, Arnaldo Lucentini, Ardico Magnini, Giacomo Mari, Bruno Mazza, Fulvio Nesti, Egisto Pandolfini, Alberto Piccinini, Armando Segato, Omero Tognon, Arcadio Venturi - Ú: Amedeo Amadei, Giampiero Boniperti, Renzo Burini, Gino Cappello, Riccardo Carapellese, Cesarino Cervellati, Carlo Galli, Renato Gei, Benito Lorenzi, Ermes Muccinelli, Eduardo Ricagni, Pasquale Vivolo - T: Piercarlo Beretta, Silvio Piola

1955–1960
B: Ottavio Bugatti, Lorenzo Buffon, Giorgio Ghezzi, Roberto Lovati, Giuliano Sarti, Giovanni Viola - O: Enzo Bearzot, Mario Bergamaschi, Ernesto Castano, Sergio Castelletti, Sergio Cervato, Giuseppe Corradi, Giuseppe Chiappella, Giuseppe Farina, Alfio Fontana, Bruno Garzena, Giovanni Giacomazzi, Cesare Maldini, Silvano Moro, Enzo Robotti, Benito Sarti - Z: Marcello Agnoletto, Adriano Bassetto, Umberto Colombo, Mario David, Flavio Emoli, Rino Ferrario, Romano Fogli, Amleto Frignani, Luigi Giuliano, Guido Gratton, Egidio Guarnacci, Francisco Lojacono, Angelo Longoni, Ardico Magnini, Enzo Menegotti, Antonio Montico, Bruno Mora, Bruno Nicolè, Alberto Orzan, Egisto Pandolfini,Armando Segato - Ú: Gastone Bean, Giampiero Boniperti, Sergio Brighenti, Eddie Firmani, Carlo Galli, Amos Mariani, Miguel Montuori, Ermes Muccinelli, Gianfranco Petris, Gino Pivatelli, Maurilio Prini, Gino Stacchini, Mario Tortul, Giuseppe Virgili - T: Giuseppe Viani, Giovanni Ferrari

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nazionale di calcio dell'Italia na italské Wikipedii.

  1. Profil, UEFA.com
  2. Profil – Antonio Conte
  3. http://eu-football.cz/_team.php?id=111
  4. Men's Ranking. 23. listopadu 2017. Dostupné online. [cit. 2017-11-25]
  5. https://www.idnes.cz/fotbal/reprezentace/stalo-se-pred-lety-ms-fotbal-1934-finale-ceskoslovensko-italie-rozhodci-ovlivneni.A200609_214750_fot_reprez_elv
  6. https://www.gazzetta.it/fuorigioco/04-11-2018/vittorio-pozzo-trincea-nazionale-due-volte-campione-mondo-310152683704.shtml
  7. http://archiviostorico.gazzetta.it/1999/febbraio/28/lasciati_Frossi_ala_col_turbo_ga_0_9902289325.shtml
  8. https://www.eurofotbal.cz/clanky/historie-ms-francie-1938-30999/
  9. https://www.ruik.cz/grande-torino-skvely-turin-prisel-pri-letecke-tragedii-o-osmnact-hracu/
  10. http://archiviostorico.gazzetta.it/2003/gennaio/11/Quando_gli_angeli_oriundi_avevano_ga_0_0301112864.shtml
  11. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/2371832
  12. https://www.eurofotbal.cz/clanky/historie-ms-anglie-1966-31063/
  13. http://archiviostorico.gazzetta.it/1998/giugno/03/1966_ora_della_Corea_Pomodori_ga_0_9806038905.shtml
  14. http://archiviostorico.gazzetta.it/2011/luglio/06/secolo_regole_blocchi_litigi_ga_10_110706044.shtml
  15. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/987655
  16. https://www.eurofotbal.cz/clanky/historie-ms-mexiko-1970-31079/
  17. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/987136
  18. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/981172
  19. https://www.eurofotbal.cz/euro-1980/vysledky-rozlosovani-tabulky/
  20. https://www.lidovky.cz/sport/fotbal/zpatky-do-historie-ms-1982-velky-comeback-velkeho-itala-paola-rossiho.A180710_171343_ln-sport-fotbal_atv
  21. https://www.idnes.cz/fotbal/ms-2002/hanebny-rakousko-nemecky-valcik-psalo-se.A020521_000723_ms2002_bym
  22. https://ricerca.repubblica.it/repubblica/archivio/repubblica/1986/08/03/alla-ricerca-dell-italia-perduta.html
  23. https://ricerca.repubblica.it/repubblica/archivio/repubblica/1988/06/11/bandiere-senza-guerra.html
  24. https://www.eurofotbal.cz/mistrovstvi-sveta-1990/vysledky-rozlosovani-tabulky/
  25. https://ricerca.repubblica.it/repubblica/archivio/repubblica/1991/10/16/vicini-fatti-piu-in-la.html
  26. https://www.eurofotbal.cz/mistrovstvi-sveta-1994/vysledky-rozlosovani-tabulky/
  27. https://www.eurofotbal.cz/euro-1996/vysledky-rozlosovani-tabulky/
  28. https://ricerca.repubblica.it/repubblica/archivio/repubblica/1997/03/30/figli-arte-grandi-gol-maldini-apre.html
  29. https://isport.blesk.cz/clanek/fotbal-reprezentace/381108/trezeguet-20-let-po-zlatem-golu-na-euro-psal-historii-ale-take-mi-zavaril.html
  30. https://www.repubblica.it/online/camp_europeo/trap/trap/trap.html
  31. https://www.idnes.cz/fotbal/ms-2002/korea-vyradila-zlatym-golem-italii.A020618_155211_ms2002_ber
  32. https://ricerca.repubblica.it/repubblica/archivio/repubblica/2002/06/23/il-mondiale-nello-scandalo.html
  33. http://www.fotbalportal.cz/ostatni/vse/7629-nechvalne-znamy-moreno-italie-nebyla-podvedena-na-ms-2002/
  34. https://www.idnes.cz/fotbal/euro-2004/za-plivnuti-dostal-totti-trest-na-tri-zapasy.A040617_133612_fot_me2004_ber
  35. http://www.bbc.co.uk/czech/worldnews/story/2004/06/040623_football_pckg.shtml
  36. https://www.idnes.cz/fotbal/zahranici/italsky-fotbal-se-topi-a-narod-s-nim.A060525_192717_fot_zahranici_ot
  37. https://www.sport.cz/fotbal/ms-2006/clanek/90137-materazzi-pry-nazval-zidana-teroristou-ten-ztratil-nervy.html
  38. https://www.sport.cz/fotbal/ms-2006/clanek/90100-italove-jsou-mistry-sveta-zidane-se-loucil-vyloucenim.html
  39. https://www.idnes.cz/fotbal/ms-2006/trenera-lippiho-vyzyvaji-k-rezignaci.A060521_180504_ms-fotbal-2006_ot
  40. https://www.idnes.cz/fotbal/ms-2006/svetove-sampiony-opustil-trener-lippi.A060712_112805_ms-fotbal-2006_min
  41. https://www.denik.cz/fotbal/totti_reprezentace20070720.html
  42. https://sport.aktualne.cz/fotbal/novym-koucem-italskych-fotbalistu-je-donadoni/r~i:article:196676/
  43. https://www.idnes.cz/fotbal/euro-2008/lippi-je-novym-trenerem-italie-donadoni-u-tymu-skoncil.A080626_161026_euro-2008_pes
  44. https://www.idnes.cz/fotbal/ms-2010/slovaci-senzacne-postupuji-vyradili-obhajce-titulu-slovensko-italie-3-2.A100624_144555_ms-fotbal-2010_mn
  45. https://isport.blesk.cz/clanek/fotbal-reprezentace/91769/italii-prevezme-od-lippiho-po-ms-prandelli.html
  46. https://www.sport.cz/fotbal/me-2012/clanek/429437-spanelsko-ustedrilo-ve-finale-squadre-debakl-titul-obhajilo-a-zavrsilo-zlaty-hattrick.html
  47. https://www.gazzetta.it/Europei/2012/01-07-2012/spagna-ancora-campione-italia-pezzi-battuta-4-0-911699160377.shtml
  48. https://www.sport.cz/fotbal/ms2014/clanek/586086-prandelli-konci-po-vyrazeni-italie-z-ms-nabidl-rezignaci.html
  49. https://www.denik.cz/fotbal/nefunguje-to-odstupuji-italsky-kouc-prandelli-nabidl-rezignaci-20140624.html
  50. https://isport.blesk.cz/clanek/fotbal-zahranici-italie-serie-a/211820/italie-ma-noveho-trenera-prandelliho-nahradi-antonio-conte.html
  51. https://www.denik.cz/fotbal/euro-2016-zkusenosti-a-moralni-kvality-fotbalisty-italie-prevezme-trener-ventura.html
  52. https://isport.blesk.cz/clanek/fotbal-reprezentace-ms-fotbal-2018-kvalifikace-ms-2018-ve-fotbale/318624/italie-svedsko-0-0-domaci-slzy-velmoc-nejede-na-ms-poprve-od-roku-1958.html
  53. https://sport.ihned.cz/fotbal/ms-ve-fotbale/kouc-italskych-fotbalistu-ventura-po-neuspesne-barazi-skonci/r~dae4d4f4ca3111e7afac0cc47ab5f122/
  54. https://smag.cz/italie-se-poprve-po-60-letech-nepodiva-na-ms-buffon-konci-v-slzach/
  55. https://www.sport.cz/fotbal/serie-a/clanek/989459-italskou-fotbalovou-reprezentaci-prevezme-trener-mancini.html
  56. https://sport.sky.it/calcio/europei/2019/11/15/bosnia-italia-risultato-gol
  57. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/3586029
  58. http://gol.cz/clanky/donnarumma-prekonal-zoffa
  59. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/3590599
  60. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/3598434
  61. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/3605575
  62. https://www.sport.cz/fotbal/euro2020/clanek/2551490-donnarumma-italsky-hrdina-a-nejlepsi-hrac-euro-v-novem-angazma-mu-ale-hrozi-jen-lavicka.html
  63. https://sport.aktualne.cz/fotbal/fotbalova-reprezentace/euro-2020-prelozeno/r~e4e8631a684c11eab1110cc47ab5f122/

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]