Přeskočit na obsah

Italská fotbalová reprezentace

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Itálie
PřezdívkaGli Azzurri (Modří)
AsociaceItalská fotbalová federace (FIGC)
KonfederaceUEFA (Evropa) [1]
Hlavní trenérItálie Roberto Mancini
Nejvíce startůGianluigi Buffon (176)[2]
Nejlepší střelecLuigi Riva (35)
Kód FIFAITA
Žebříček FIFA4 (listopad 2021)
Domácí dres
Venkovní dres
První zápas
Italské království Itálie 6:2 Francie Francie
(Milán, Itálie; 15. května 1910)
Nejvyšší výhra
Itálie Itálie 9:0 USA USA
(Brentford, Anglie; 2. srpna 1948)
Nejvyšší prohra
Maďarské království Maďarsko 7:1 Itálie Italské království
(Budapešť, Maďarsko; 6. dubna 1924)
Mistrovství světa
Účasti18 (první v roce 1934)
Nejv. úspěchZlatá medaile (1934, 1938, 1982, 2006)
Mistrovství Evropy
Účasti11 (první v roce 1968)
Nejv. úspěchZlatá medaile (1968), (2020)
Olympijský turnaj
Účasti15 (první v roce 1912)
Nejv. úspěchZlatá medaile (1936)
Stránka týmu na FIFA.com
Údaje v infoboxu aktuální k červenci 2026
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přehled medailí
Olympijské hry
Bronzová medaile OH 1928 v Nizozemsku muži
Zlatá medaile OH 1936 v Německu muži
Bronzová medaile OH 2004 v Řecku Itálie Itálie
Mistrovství světa
Zlatá medaile 1934 v Itálii muži
Zlatá medaile 1938 ve Francii muži
Stříbrná medaile 1970 v Mexiku muži
Zlatá medaile 1982 ve Španělsku muži
Bronzová medaile 1990 v Itálii muži
Stříbrná medaile 1994 v USA muži
Zlatá medaile 2006 v Německu muži
Mistrovství Evropy
Zlatá medaile 1968 v Itálii muži
Bronzová medaile 1988 v NSR muži
Stříbrná medaile 2000 v Belgii a Nizozemsku muži
Stříbrná medaile 2012 v Polsku a Ukrajině muži
Zlatá medaile 2020 Evropské státy muži
Konfederační pohár FIFA
Bronzová medaile 2013 Brazílie muži
Mezinárodní pohár
Zlatá medaile 1927-1930 muži
Stříbrná medaile 1931-1932 muži
Zlatá medaile 1933-1935 muži

Italská fotbalová reprezentace (italsky Nazionale di calcio dell'Italia) je mužský fotbalový reprezentační výběr z italské fotbalové federace která reprezentuje Itálii na mezinárodních fotbalových akcích, jako je mistrovství světa nebo Evropy.

Je to jeden z nejúspěšnějších národních fotbalových týmů na světě: Azzurri již vyhráli čtyři MS (1934, 1938, 1982 a 2006, dělí se o druhé místo v počtu vítězství) a také dvakrát ME (1968, 2020, které se hrálo v roce 2021 z důvodu světové pandemie nemoci covidu-19). Je rovněž olympijským vítězem. (1936).

Historie

[editovat | editovat zdroj]

Zrod a začátek

[editovat | editovat zdroj]

Italská fotbalová federace byla založena v roce 1898, kdy fotbal v Itálii byl stále na průkopnické úrovni. První pokus o vytvoření reprezentace byl již v roce 1899, kdy federace vybrala jedenáct hráčů (jen tři Italové), kteří hráli v lize. Utkání se odehrálo 30. dubna na stadionu Velodromo v Turíně proti Švýcarsku a skončilo 2:0. Při této příležitosti měla reprezentace modrobílé dresy. Za Azzuri nastoupili tito hráči: Beaton,Bosio, Dobbie, Kilpin, Savage a Weber (všichni z Interu Turín), dále Agar, De Galleani, Leaver, Pasteur a Spensley (všichni z Janova).

Dne 13. ledna 1910 byl založen národní tým a to díky prezidentovi federace Boisisia. Komise jmenovala trenérem Umberta Meazzu.

První zápas se odehrál 15. května na stadionu Arena Civica v Miláně. Soupeřem byla reprezentace z Francie. Utkání skončilo 6:2, kdy se prvním střelcem stal Pietro Lana (vstřelil 3 branky) a kapitánem Francesco Cali.

Několik dní po debutu národní tým vyzval Maďarsko, které v té době spolu s Rakouskem patřilo mezi nejsilnější výběry v Evropě. Prohrál a při této příležitosti to bylo podruhé a naposledy, co národní tým použil bílé dresy s erbem Savojska. Bylo rozhodnuto, že od příštího zápasu (opět proti Maďarsku, 6. ledna 1911 v Miláně) bude použita barva na počest Savojska. A to modrý dres s červeným Savojským štítem s bílým křížem uvnitř. Odtud pochází přezdívka Gli Azzurri, později rozšířené na všechny ostatní sporty.

Azzuri 6. ledna 1911

První oficiální turnaj, kterého se národní tým účastnil, byly OH 1912 pořádané ve Švédsku. Tady s trenérem Pozzem prohrál v předkole s Finskem 2:3 v prodloužení. Na OH 1920 a OH 1924 skončil ve čtvrtfinále.

OH 1912

První úspěchy

[editovat | editovat zdroj]
MS 1934

Prvním velkým úspěchem byla bronzová medaile na OH 1928 v Nizozemsku.

Itálie kvůli organizačním a logistickým obtížím nenastoupila do prvního MS konaného v roce 1930 v Uruguayi. I tak si Itálie s trenérem Pozzem a kapitánem Meazzou vybojovala prestiž v Evropě. Vyhrála druhý ročník Mezinárodního poháru. V roce 1934 se MS konalo v Itálii. Domácí tým se dostal do finále a díky rozhodčím[3] (kvůli tlaku vyvíjenému fašistickým režimem) porazil 2:1 Československo.

Úspěch se potvrdil na Mezinárodním poháru a zlatem na OH 1936 v Německu.[4] Rozhodující branku vstřelil ve finále proti Rakousku Annibale Frossi.[5]

Jako obhájci trofeje nastoupili na MS 1938 pořádaném ve Francii. Dokázali zvítězit ve finále proti Maďarsku 4:2[6] kdy po dvou brankách stříleli Piola a Colaussi.

Dne 12. listopadu 1939 ukončilo při přátelském utkaní Švýcarsko sérii 30 neprohraných zápasů. Během války se hrály jen přátelské zápasy. Po válce se začaly hrát zápasy v nichž se objevovali zejména hráči z klubu Turína (Grande Torino). Jenže po tragédii Superga[7] 4. května 1949 při kterém zahynul celý turínský tým a také část reprezentace byl národní tým značně oslaben. Azzurri tak ve znamení smutku nosili po celý rok černou pásku.

Období temna

[editovat | editovat zdroj]

Na MS 1950 v Brazílii se kvalifikovali jako obhájci titulu. Ve strachu z havárie letadel se tým vydal do Brazílie po moři, ale během plavby se nemohli řádně připravit. Porážka se Švédskem a výhra nad Paraguayí nestačila na postup ze skupiny.

Dalším neúspěchem bylo vyřazení na OH 1952 ve Finsku a předposlední místo na Mezinárodním poháru. Na MS 1954 konaném ve Švýcarsku skončili na 3. místě v základní skupině.

Kvalifikaci na MS 1958 už reprezentaci pomáhali fotbalisté kteří se narodili v Jižní Americe, ale díky svým předkům mohli být Italové. Byli to hráči jako: Schiaffino, Ghiggia, Montuori, Da Costa a Angelillo.[8] Na MS se nekvalifikovali, protože rozhodující utkání prohráli 1:2 proti Severnímu Irsku.[9] Po nezdaru se vzdal funkce předsedy federace Bruno Zauli a místo něj byl vyhlášen Giulio Onesti.

Na první ME 1960 se nepřihlásili a připravovali se na MS 1962 v Chile. Novými hráči byli i další Jihoameričané: Sivori, Altafini, Sormani a Maschio. V turnaji skončili již v základní skupině.

Další utrápené turnaje se konaly na ME 1964 kde vypadli se SSSR v osmifinále a na MS 1966 v Anglii. V ní prohráli první utkání proti KLDR 0:1 a proti SSSR 0:1. Výhra nad Chile 2:0 již nepomohla a Azzuri opět nepostoupili ze skupiny.[10] Při návratu domů na hráče fanoušci házeli rajčata.[11] A přestali se do reprezentace registrovat další Jihoameričané.[12]

Vzestup

[editovat | editovat zdroj]

Po vyřazení z MS 1966 se národní tým snadno kvalifikoval na ME 1968 konaném na domácí půdě. Nový trenér Ferruccio Valcareggi dotáhl tým až do finále proti Jugoslávii. Utkání skončilo nerozhodně 1:1 a tak se zápas za dva dny opakoval a v něm Azzuri vyhráli 2:0.[13] Branky vstřelili Riva a Anastasi, v brance začínal Zoff.

Noví evropští šampioni se na MS 1970[14] v Argentině předvedli dobře. Ve skupině obsadili 1. místo a ve čtvrtfinále porazili Mexiko 4:1. V semifinále nastoupili proti NSR. Díky brance Riveri vstřelené v prodloužení postoupil tým po 32 letech do finále. V něm se utkal s Brazílií. Utkání skončilo prohrou 1:4.[15]

Turnaj ME 1972 nehráli a na MS 1974 v Německu opět skončili ve skupině, když zvítězili jen nad Haiti. Po turnaji se trenéry stali Fulvio Bernardini a Enzo Bearzot.

Noví trenéři zařadili do týmu nové hráče: Antognoni, Pulici, Graziani, Bettega, Gentile, Tardelli a Scirea. ME 1976 Azzuri nehráli, ale na MS 1978 se přestavili s devíti hráči z Juventusu v dobrém rozpoložení. Vyhráli svou skupinu a v zápase o bronz podlehli Brazílii 1:2.[16]

80. léta

[editovat | editovat zdroj]

ME 1980 se konalo v Itálii a tak Azzuri nemuseli hrát kvalifikaci. Po vypuknutí případu Totonero dopadly na některé hráče národního týmu sankce. Azzuri se dostali až do utkání o 3. místo, kde se střetli s Československem. Utkání skončilo 1:1 a po vzájemné poradě nehráli prodloužení a kopali penalty. Až v deváté sérii neproměnil Collovati a Československo se radovalo z bronzu.[17]

Na konci roku 1980 se národní tým zúčastní turnaje Mundialito konaném v Uruguayi. Kvalifikaci na MS 1982 konaném ve Španělsku zvládl na výbornou. Na šampionátu se ve skupině trápil a všechny tři zápasy remizoval. Postoupil jen díky většímu počtu vstřelených branek. Ve druhé skupinové fázi se Azzuri utkali s Argentinou (2:1) a s Brazílií (3:2). Střelec Rossi vstřelil tři branky kanárkům. V semifinále proti Polsku (2:0) dal obě branky opět Rossi. Ve finále proti NSR Rossi vstřelil ještě jednu branku a stal se nejlepším střelcem turnaje.[18] Azzuri finále vyhráli 3:1 a získali tak třetí titul na MS.[19]

Turnaj ME 1984 nehráli. Kvalifikaci na MS 1986 konaném v Mexiku jako obhájci hrát nemuseli. Ve skupině skončili na 2. místě a v osmifinále na ně čekal tým z Francie. Zápas prohráli 0:2 a trenér Bearzot skončil. Na jeho místo nastoupil trenér z U 21 Vicini. Italská fotbalová federace mu svěřila úkol nahradit předchozí generaci Azzurri s výjimkou Altobelliho,[20] útočníka, který překročil hranici 30 let a byl zásadní hráčem před přípravou na ME 1988.

Na ME 1988 se dostal národní tým do semifinále kde prohrál s SSSR 0:2. Týmu chyběla vyspělost.[21] Altobelli se tímto zápasem po osmi letech rozloučil s reprezentací.

90. léta

[editovat | editovat zdroj]

Turnaj MS 1990[22] se konal po 56 letech opět v Itálii a tak se národní tým nemusel starat o kvalifikaci. Azzuri hráli přátelská utkání a s celkově kladnou bilancí byl trenér Vicini spokojen, hlavně s fotbalistou Toto Schillacim. Již při prvním utkání MS vstřelil jedinou branku proti Rakousku a další proti Československu (2:0). Azzuri postoupili ze skupiny bez inkasované branky do osmifinále. I tady vstřelil Toto branku a tým porzil Uruguay 2:0. Ve čtvrtfinále porazil Irsko 1:0, opět brankou vstřelenou Schillacim. Postup do finále zablokovala Argentina. Azzuri se dostala do vedení když se trefil Toto, ale v 67 minutě se skóre vyrovnalo (jediná obdržená branka na turnaji) a po prodloužení se kopaly penalty, v nichž ve 4 a 5 sérii chybovali Donadoni a Serena. Zápas o 3. místo proti Anglii vyhráli 2:1. Mezi střelce se zapsal již 6 brankou Schillaci a stal se tak nejlepším střelcem turnaje.

Kvalifikace na ME 1992 se nepovedla a v říjnu 1991 byl vyměněn trenér. Na lavičku přišel úspěšný trenér AC Milán Sacchi.[23] Tento trenér revolucionář chtěl zavést své dovednosti z klubu do národního týmu.

Kvalifikace na MS 1994 konaném poprvé v USA se vydařila. Na turnaji to z počátku nebylo ideální, ze skupiny postoupili ze 3. místa díky vyššímu počtu vstřelených branek.[24] V osmifinále Azzuri narazili na Nigérii. Díky brankám Baggia ji porazili 2:1 v prodloužení. Fotbalista Baggio se stal zachráncem Azzuri ve čtvrtfinále proti Španělsku (2:1 – vstřelil jednu branku), i v semifinále proti Bulharsku (2:1 – obě branky vstřelil). Finále bylo po 24 letech stejné, Itálie – Brazílie. Utkání se hrálo kvůli televizní potřebě ve 12:30 v parném horku (36 stupňů, 70% vlhkost). Do zápasu nastoupil i Baresi (zotavil se jen 25 dní po poranění menisku). Utkání po prodloužení skončilo 0:0, a tak se poprvé v historii MS rozhodlo o vítězi penaltami. V nich byli lepší soupeři. Chybujícími hráči byli Baresi, Massaro a Baggio.

Kvalifikaci na ME 1996 konaném v Anglii prošli snadno. Skončili na 2. místě, jen o skóre za Chorvatskem. Jenže ME 1996[25] se nepovedlo. Obsadili 3. místo ve skupině a kvůli horšímu skóre nepostoupili dále.

V prosinci 1996 nahradila Italská fotbalová federace odcházejícího trenéra Sacchiho Maldinim, který vyhrál s U 21 tři šampionáty v řadě.

Nový trenér se v reprezentaci střetl se svým synem Paolem. V kvalifikačním zápase na MS 1998 se tým utkal 29. března s Moldávii, kde hráč Vieri vstřelil ve svém prvním zápase branku, která byla již 1000 branku Národního týmu.[26]

V červnu 1997 se tým zúčastnil turnaje Tournoi de France 1997 konaném ve Francii. Skončil na posledním 4. místě. V kvalifikaci skončil v tabulce na 2. místě a musel hrát baráž s Ruskem. Venkovní zápas remizoval 1:1 a domácí zápas díky brance vstřelené Casiraghim vyhrál 1:0.

MS 1998 se konalo ve Francii. Tým svou skupinu ovládl. V osmifinále porazil Norsko 1:0, branku vstřelil Vieri (jeho čtvrtá branka na turnaji). Ve čtvrtfinále nastoupil proti domácímu týmu. Utkání skončilo 0:0 po prodloužení. Na penalty Azzurri prohráli po neproměněných kopech Albertiniho a Di Biagio. Po turnaji se stal novým trenérem Dino Zoff.

Azzurri postoupili z 1. místa na ME 2000, které se konalo ve dvou státech: v Niozemsku a Belgii. Na turnaji postoupili bez ztráty bodu. Ve čtvrtfinále porazili Rumunsko 2:0. V semifinále narazili na Nizozemsko. Navzdory početní převaze v důsledku vyloučení Zambrotty ve 34. minutě, se tým prokousal přes prodloužení až k penaltám. Nakonec Azzurri zvítězili 3:1 a podruhé v historii byli ve finále ME. Finále se konalo 2. července proti Francii. První branku utkání vstřelil Delvecchio, ale v poslední minutě Francie vyrovnala. V prodloužení byl lepší soupeř, když ve 103. minutě vstřelil branku.[27] Tým získal stříbrné medaile a trenér Zoff rezignoval.

Počátek 21. století

[editovat | editovat zdroj]

Novým trenérem se stává Trap Giovanni Trapattoni, nejslavnější trenér co se týče klubové úrovně.[28] Tým se na MS 2002 konaném v Japonsku a Koreji kvalifikoval z prvního místa. Na turnaji se Azzurri trápila. Postup ze skupiny hráči zachraňovali až při posledním zápase proti Mexiku. Utkání skončilo díky brance vstřelené 85. minutě hráčem Del Pierem 1:1. Korea byla soupeřem v osmifinále. Ta již na začátku utkání neproměnila penaltu. Poté v 18. minutě vstřelil branku Vieri, ale v 88. minutě bylo skóre vyrovnáno. V prodloužení dostal červenou kartu Totti, poté vstřelil branku Tomassi, jenže kvůli ofsajdu nebyla uznána. Nakonec zlatý gól vystřelil soupeř v 116. minutě.[29] Utkání rozhodoval Byron Morena z Ekvádoru, který řídil utkání velmi kontroverzně, upřednostňoval Jihokorejce. Navzdory tomu při vyšetřování FIFA neodhalila žádný pokus o korupci.[30][31] Po utkání se Paolo Maldini (126 utkání za Azzurri) rozhodl ukončit reprezentační kariéru.

ME 2004 se konalo v Portugalsku. Tým turnaj nerozehrál dobře. První utkaní s Dánskem remizoval 0:0 a navíc Totti dostal tří zápasový distanc za plivnutí na protihráče.[32] V dalším utkaní opět remizoval se Švédskem 1:1. Poslední zápas s Bulharskem skončil 2:1, což nestačilo na postup, navzdory 5 bodům, neboť souběžný zápas mezi Dánskem a Švédskem skončil 2:2.[33] Po neuspokojivém výkonu na ME byl vyměněn trenér, nastupil bývalý trenér Juventusu Marcello Lippi.

Prvním turnajem nového trenéra bylo MS 2006 konané v Německu. V předvečer turnaje byl italský fotbal zasažen skandálem známým jako Calciopoli.[34] Tým skupinu ovládl a v osmifinále narazil na Austrálii. Azzurri ji poráží 1:0 (Totti) brankou z penalty v 95 minutě utkání. Čtvrtfinále přešel přes Ukrajinu 3:0 a v semifinále porazil domácí tým 2:0 v prodloužení (branky v 119. a 121. minutě). Finále se odehrálo proti Francii. Utkání skončilo 1:1, v prodloužení se nechal po provokaci vyloučit Zidane.[35] Zápas se rozhodoval na penalty. Rozhodující penaltu vstřelil Cannavaro a Azzurri tak získali již čtvrtý titul na MS.[36] Trenér Marcello Lippi po návratu domů rezignoval.[37][38] Následně skončil svou reprezentační karieru i hráč Totti.[39]

Místo Lippiho se stal trenérem Roberto Donadoni.[40] ME 2008 se konalo v Rakousku a Švýcarsku. Ze skupiny postoupil tým z 2. místa a ve čtvrtfinále narazil na Španělsko. Utkání skončilo po 120. minutách 0:0. Penalty lépe kopal soupeř a vyhrál 2:4. Po turnaji byl trenér Roberto Donadoni nahrazen Lippim.[41]

V červnu 2009 se Azzurri zúčastnili Konfederačnního poháru. Skončili ve skupině B na 3. nepostupovém místě. Kvalifikaci na MS 2010 konaném v Jižní Africe ovládl tým bez porážky se 24 body. Jako obhájce trofeje čelil velkému tlaku. Trenér vsadil na hráče z minulého MS. Ač byli považováni za favorita ve skupině, udělali Azzurri chyby jak proti Paraguayi (1:1), tak proti Novém Zélandu (1:1). Důležitý zápas proti Slovensku prohráli 2:3.[42]

10. léta 21. století

[editovat | editovat zdroj]

Už před turnajem MS 2010 bylo oznámeno jméno nového trenéra: Cesare Prandelli,[43] který vedl Fiorentinu. Nový trenér musel čelit obtížnému úkolu: přestavět morálně i výsledkově národní tým. Na ME 2012 se kvalifikoval předstihem a na turnaji hrál výborně. Ve skupině obsadil 2. místo a ve čtvrtfinále porazil na penalty 4:2 Anglii. V semifinále narazil na Německo. Porazil jej 2:1 když obě branky vstřelil Balotelli. Azzurri hráli finále se soupeřem ze skupiny, Španělskem. Utkání skončilo porážkou 0:4,[44] což byla nejhorší porážka od roku 1955.[45]

Národní tým se představil na Konfederačnního poháru 2013, ve kterém obsadil 3. místo. MS 2014 se konalo v Brazílii. Ve skupině se začalo výhrou nad Anglií 2:1. Ale ve druhém zápase tým podlehl Kostarice 0:1. Pro postup ze skupiny stačila remíza s Uruguayí. Jenže po vyloučení Marchisia inkasoval tým branku a nepostoupil. Po druhém po sobě jdoucím vyloučení v prvním kole na MS oznámil trenér Cesare Prandelli svou rezignaci[46] z funkce v přímém přenosu v televizi: napodobil tak předsedu Italské fotbalové federace Abeteho.[47]

Novým trenérem se stal bývalý fotbalista Antonio Conte.[48] Do federace byl zvolen nový předseda Carlo Tavecchio. Trenér Conte přišel v době, kdy získal s klubem Juventus FC tří po sobě jdoucích tituly. Azzurri se kvalifikovali na ME 2016 konaném ve Francii. Ještě před turnajem bylo oznámeno, že trenéra Conteho nahradí po turnaji Gian Piero Ventura.[49] Na turnaji Azzurri vyhráli skupinu přes prohru s Irskem 0:1. V osmifinále tým narazil na obhájce titulu ze Španělska. Zvítězil 2:0 po brankách Chielliniho a Pellèho. Ve čtvrtfinále jim bylo za soupeře Německo. Utkání skončilo po 120 minutách 1:1 a na řadu přišly penalty. Až v deváté sérii se rozhodlo, když neproměnil Darmian.

Prvním a zpětně jediným testem pro nového trenéra bylo kvalifikační kolo pro MS 2018 konaném v Rusku. Ve skupině tým končil na 2. místě a musel hrát baráž se Švédskem. Ve dvojzápase prohrál 0:1. A tak poprvé za 60 let nehrál na MS.[50] Po neúspěchu skončil trenér Ventura[51] a také brankář Buffon.[52]

20. léta 21. století Přátelské zápasy vedl dočasný trenér Di Biagio. Turnaj Ligy národů již vedl nový trenér Roberto Mancini (opustil klub Zenit Petrohrad).[53] Tým byl omlazen a na turnaji nakonec skončil na 2. místě ve skupině. V kvalifikaci na ME 2020 se tým stal neporažený a obdržel jen 4 branky v 10 zápasech a překonal tak rekord počtu vítězství v řadě ze sezony 1938/39.[54]

Kvůli pandemii covidu-19 se ME 2020 odložilo na rok 2021. Tým ve skupině hrál na domácím stadionu v Římě, neprohrál žádný zápas a neinkasoval branku. V osmifinále porazil v prodloužení Rakousko 2:1.[55] V tomto utkání brankář Donnarumma překonal dlouholetý rekord neprůstřelnosti, který vlastnil Zoff (1142 minut) na 1169 minut.[56] Ve čtvrtfinále prošel tým přes Belgii 2:1,[57] v semifinále porazil Španělsko až na penalty.[58] Finále se hrálo na Londýnském Wembley proti domácí Anglii. Po rychlé brance tým prohrával 0:1 až do 67. minuty, kdy vyrovnal Bonucci. Utkání ukončily až penalty, v nichž tým Azzurri zvítězil[59] a oslavil druhé vítězství na ME. Nejlepším hráčem turnaje se stal brankář Gianluigi Donnarumma.[60]

Barvy a symboly

[editovat | editovat zdroj]

Dresy

[editovat | editovat zdroj]

Při prvním utkání konané 15. května 1910, nastoupili hráči v bílých dresech. Tato volba byla jednoduše způsobena skutečností, že dosud nebylo dosaženo dohody o oficiálním dresu, a proto bylo rozhodnuto ji nezbarvit a nechat ji bílou.

Po dvou utkáních 6. ledna 1911 se Azzurri převlékli do modrých dresů. To bylo na počest Savojska. Modrý dres, uprostřed červený Savojský štít s bílým křížem uvnitř. Dres zahrnoval kombinaci bílých kraťasů a černých ponožek (ty se postupem času také stanou modrou). Velice rozšířené byly na počátku dresy velmi světlého odstínu modré barvy, blíže nebeským. To bylo i v roce 2000 a 2009.

Během roku 1930 hráli také s úplně černým dresem (kvůli fašismu). Prvně s nimi nastoupili 17. února 1935 a hráli s nimi i několik utkání na OH 1936 a na MS 1938. Černý dres skončil po pádu Mussoliniho.

Další dresy byly zelené. S nimi národní tým odehrál jedno utkání v roce 1954 proti Argentině. A konečně v roce 2004 použil národní tým na přátelský zápas s Islandem zcela novou tmavě modrou soupravu

V roce 2019 Itálie poprvé v historii oficiálně přijala třetí sadu dresů. Dres byl v barvě zelené.

Prvním dodavatelem a výrobcem dresů byla firma Adidas v letech 1974–1979, kdy byla nahrazena firmou Le Coq Sportif. V roce 1985 začalo dlouhé partnerství s firmou Diadora které skončilo v roce 1994. Nahradila ji firma Nike. V roce 1999 dresy vyráběla firma Kappa a od roku 2003 byla technickým dodavatelem Puma. Od roku 2023 reprezentace používá dresy od firmy Adidas s níž měla před 43 lety první partnerství.[61]

Znaky

[editovat | editovat zdroj]

Již na začátku byl ve znaku Savojský kříž. Po nástupu fašismu byl ke kříži umístěn Fasces. Po válce, kdy padl fašistický režim a monarchie byla zrušena, ustoupil Savojský kříž italské trikolóře. V průběhu let trikolóra na dresech několikrát změnila svůj tvar a polohu (čtyřúhelníkový, lichoběžníkový, kulatý), z levé strany do středu a poté zpět do levé strany. Myšlenka překonat trikolorní štít s pásem nesoucím velká písmena „ITALIA“ sahá do počátku 50. let. Následně byly do šampionátu zahrnuty iniciály „FIGC“ (Italská fotbalová federace).

V roce 1983, na oslavu vítězství na MS v předchozím roce, tři zlaté hvězdy nahradily slovo „ITALIA“ nad trikolórou, poté bylo celé v roce 1984 nahrazeno novým kulatým znakem obsahujícím tři hvězdy, slova „ITALIA“ A „FIGC“ a trikolóru. Od roku 1991 do roku 1998 byl znak velice nepopulární a kritizován kvůli písmu v kurzívě, spolu s modrou postranní tečkou, která obsahovala obvyklé prvky (hvězdy a trikolóru) a název „Federazione ITALIANA GIUOCO calcio“. Tento znak neurčitě připomínal logo tehdejšího institucionálního sponzora.

V roce 1999 se vrátili k tradičnímu trikolornímu štítu, poté v roce 2005 z marketingových důvodů vzniklo nové logo: štít se čtvercovými hranami se třemi hvězdami uvnitř (čtyři od září 2006). Hvězdy byly použity se svolením FIFA, které od poloviny 90. let 20. století umožnilo federacím nosit na košilích tolik hvězd, kolik je vyhraných MS.

Tvar, který vstoupil v platnost po triumfu na MS 2006, se vrátil k vzpomínce na původní štít, revidovaný s ohledem na vývoj designu, i když nechybí nostalgie po starém dresu s jednoduchým trikolorním štítem a nápisem výše „ITALIA“ velkými písmeny. V říjnu 2017 se znovu změnilo logo, které se zrodilo z touhy vytvořit moderní erb převzetím grafických prvků minulosti: tak to bylo pro slovo „ITALIA“, které bylo poprvé vloženo do loga z roku 1952 a oprášené v dnešním, a zlaté výšivky, symbol síly a úspěchu.

Znak Období Znak Období Znak Období Znak Období
Od roku 1910 do roku 1946Přidáno k Savojskému kříži během fašismuOd roku 1947 do roku 1951Od roku 1952 a bylo řadu let upravováno
Znak na MS 1982Soubor:1952-1980.svgZnak po vítězství na MS 1982Od roku 1984 do roku 1991Od roku 1991 do roku 1998
Znak představený v roce 2005Znak po vítězství na MS 2006Od roku 2017 do současnostiZnak oslavující 120 let od založení federace v roce 2018

Fotbalisté národního týmu

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku Seznam italských fotbalových reprezentantů.

Rekordy fotbalistů

[editovat | editovat zdroj]
Celkový počet zápasů Celkový počet branek Počet zápasů jako kapitán
Pořadí Jméno Období Zápasy Branky Pořadí Jméno Období Branky Zápasy Průměr Pořadí Jméno Počet
1.Gianluigi Buffon1997-201817601.Luigi Riva1965-197435420,831.Gianluigi Buffon80
2.Fabio Cannavaro1997-201013622.Giuseppe Meazza1930-193933530,622.Fabio Cannavaro79
3.Paolo Maldini1988-200212673.Silvio Piola1935-195230340,883.Paolo Maldini74
4.Leonardo Bonucci2010-2023121214.Roberto Baggio1988-200427560,484.Giacinto Facchetti70
5.Daniele De Rossi2004-2017117135.Alessandro Del Piero1995-200827910,305.Dino Zoff59
6.Giorgio Chiellini2004-202211706.Adolfo Baloncieri1920-193025470,536.Giuseppe Bergomi33
7.Andrea Pirlo2002-201511687.Filippo Inzaghi1997-200725570,447.Franco Baresi31
8.Dino Zoff1968-198311288.Alessandro Altobelli1980-198825610,418.Adolfo Baloncieri28
9.Gianluca Zambrotta1999-20109829.Christian Vieri1997-200523490,479.Leonardo Bonucci26
10.Giacinto Facchetti1963-19779439.Francesco Graziani1975-198323640,3610.Renzo De Vecchi26

Kapitáni

[editovat | editovat zdroj]

Tento seznam zahrnuje hráče, kteří měli a mají po určitou dobu permanentně oblečenou kapitánskou pásku .

Trenéři národního týmu

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku Seznam trenérů italské fotbalové reprezentace.

Národní tým vedlo celkem 27 technických komisí (původně tvořených obvykle rozhodčími, poté také trenéry) a 16 technických komisařů. První technická komise byla tvořena U. Meazzou, A. Recalcatim, A. Crivellim, G. Camperiorim a A. Gamou. Prvním samostatným technickým komisařem byl Vittorio Pozzo, který národní tým vedl poprvé (další dva posty následovaly v roce 1924 a v letech 1929 až 1948).

Celkový počet zápasů Celkový počet výher Procenta: zápasy s vítězstvím (od dob trenéra)
Pořadí Jméno Období Zápasy Pořadí Jméno Období Výhry Pořadí Jméno Období Procenta Zápasy
1.Vittorio Pozzo1929-1948951.Vittorio Pozzo1929-1948631.Vittorio Pozzo1929-194866,3295
2.Enzo Bearzot1977-1986882.Enzo Bearzot1977-1986402.Arrigo Sacchi1991-199664,1553
3.Roberto Mancini2018-2023613.Roberto Mancini2018-2023373.Edmondo Fabbri1962-196662,0729
4.Cesare Prandelli2010-2014564.Arrigo Sacchi1991-1996344.Roberto Mancini2018-202360,6661
5.Marcello Lippi2004-2006,
2008-2010		565.Azeglio Vicini1986-1991325.Azeglio Vicini1986-199159,2654

Získané trofeje

[editovat | editovat zdroj]
1934, 1938, 1982, 2006
1968, 2020
1936
1927-1930, 1933-1935

Odehrané turnaje

[editovat | editovat zdroj]
ikona
Tato část článku potřebuje úpravy.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ji vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.
Konkrétní problémy: nahradit odkazy na šablony odkazy na články, formulovat pár vět dle VAS

Mistrovství světa

[editovat | editovat zdroj]
Turnaj Místo konání Umístění Soupiska Trenér
Italská fotbalová reprezentace na mistrovství světa
MS 1930 Uruguay Uruguay Ne - -
MS 1934 Itálie Itálie Zlatá medaile Soupiska Vittorio Pozzo
MS 1938 Francie Francie Zlatá medaile Soupiska Vittorio Pozzo
MS 1950 Brazílie Brazílie 2. místo ve skupině 3 (nepostoupili) Soupiska Ferruccio Novo
MS 1954 Švýcarsko Švýcarsko 3. místo ve skupině D (nepostoupili) Soupiska Lajos Czeizler
MS 1958 Švédsko Švédsko nepostoupili z kvalifikace Alfredo Foni
MS 1962 Chile Chile 3. místo ve skupině B (nepostoupili) Soupiska Paolo Mazza a Giovanni Ferrari
MS 1966 Anglie Anglie 3. místo ve skupině D (nepostoupili) Soupiska Edmondo Fabbri
MS 1970 Mexiko Mexiko Stříbrná medaile Soupiska Ferruccio Valcareggi
MS 1974 Západní Německo Západní Německo 3. místo ve skupině 4 (nepostoupili) Soupiska Ferruccio Valcareggi
MS 1978 Argentina Argentina 4. místo Soupiska Enzo Bearzot
MS 1982 Španělsko Španělsko Zlatá medaile Soupiska Enzo Bearzot
MS 1986 Mexiko Mexiko Osmifinále Soupiska Enzo Bearzot
MS 1990 Itálie Itálie Bronzová medaile Soupiska Azeglio Vicini
MS 1994 USA USA Stříbrná medaile Soupiska Arrigo Sacchi
MS 1998 Francie Francie Čtvrtfinále Soupiska Cesare Maldini
MS 2002 Jižní Korea Jižní Korea a Japonsko Japonsko Osmifinále Soupiska Giovanni Trapattoni
MS 2006 Německo Německo Zlatá medaile Soupiska Marcello Lippi
MS 2010 Jižní Afrika Jižní Afrika 4. místo ve skupině F (nepostoupili) Soupiska Marcello Lippi
MS 2014 Brazílie Brazílie 3. místo ve skupině D (nepostoupili) Soupiska Cesare Prandelli
MS 2018 Rusko Rusko nepostoupili z kvalifikace – Gian Piero Ventura
MS 2022 Katar Katar nepostoupili z kvalifikace – Roberto Mancini
MS 2026 KanadaUSAMexiko nepostoupili z kvalifikace – Gennaro Gattuso

Mistrovství Evropy

[editovat | editovat zdroj]
Turnaj Místo konání Umístění Soupiska Liga národů UEFAská fotbalová reprezentace na mistrovství Evropy
ME 1960 Francie Francie Ne - -
ME 1964 Španělsko Španělsko Nepostoupili z kvalifikace - Edmondo Fabbri
ME 1968 Itálie Itálie Zlatá medaile Soupiska Ferruccio Valcareggi
ME 1972 Brazílie Brazílie Nepostoupili z kvalifikace - Ferruccio Valcareggi
ME 1976 Jugoslávie Jugoslávie Nepostoupili z kvalifikace - Fulvio Bernardini
ME 1980 Itálie Itálie 4. místo Soupiska Enzo Bearzot
ME 1984 Francie Francie Nepostoupili z kvalifikace - Enzo Bearzot
ME 1988 Západní Německo Západní Německo Bronzová medaile Soupiska Azeglio Vicini
MS 1992 Švédsko Švédsko Nepostoupili z kvalifikace - Azeglio Vicini a Arrigo Sacchi
ME 1996 Anglie Anglie 3. místo ve skupině C (nepostoupili) Soupiska Arrigo Sacchi
ME 2000 Belgie Belgie a Nizozemsko Nizozemsko Stříbrná medaile Soupiska Dino Zoff
ME 2004 Portugalsko Portugalsko 3. místo ve skupině C (nepostoupili) Soupiska Giovanni Trapattoni
ME 2008 Švýcarsko Švýcarsko a Rakousko Rakousko Čtvrtfinále Soupiska Roberto Donadoni
ME 2012 Ukrajina Ukrajina a Polsko Polsko Stříbrná medaile Soupiska Cesare Prandelli
ME 2016 Francie Francie Čtvrtfinále Soupiska Antonio Conte
ME 2020[62] Evropská unie Evropa Zlatá medaile Soupiska Roberto Mancini
ME 2024 Německo Německo Osmifinále Soupiska Luciano Spalletti

Olympijské hry

[editovat | editovat zdroj]
Turnaj Místo konání Umístění Soupiska Trenér
Italská fotbalová reprezentace na letních olympijských hrách
OH 1912 Švédsko Švédsko (Stockholm) Prohra v předkole Soupiska Vittorio Pozzo
OH 1920 Belgie Belgie (Antverpy) Čtvrtfinále Soupiska Giuseppe Milano
OH 1924 Francie Francie (Paříž) Čtvrtfinále Soupiska Vittorio Pozzo
OH 1928 Nizozemsko Nizozemsko (Amsterdam) Bronzová medaile Soupiska Augusto Rangone
OH 1936 Německá říše Německá říše (Berlín) Zlatá medaile Soupiska Vittorio Pozzo
OH 1948 Spojené království Spojené království (Londýn) Čtvrtfinále Soupiska Vittorio Pozzo
OH 1952 Finsko Finsko (Helsinki) Osmifinále Soupiska Giuseppe Meazza
OH 1960 Itálie Itálie (Řím) 4. místo Soupiska Giuseppe Viani
OH 1984 USA USA (Los Angeles) 4. místo Soupiska Enzo Bearzot
OH 1988 Jižní Korea Jižní Korea (Soul) 4. místo Soupiska Francesco Rocca
OH 1992 Španělsko Španělsko (Barcelona) Čtvrtfinále Soupiska Cesare Maldini
OH 1996 USA USA (Atlanta) 4. místo ve skupině C (nepostoupili) Soupiska Cesare Maldini
OH 2000 Austrálie Austrálie (Sydney) Čtvrtfinále Soupiska Marco Tardelli
OH 2004 Řecko Řecko (Atény) Bronzová medaile Soupiska Claudio Gentile
OH 2008 Čína Čína (Peking) Čtvrtfinále Soupiska Pierluigi Casiraghi
OH 2012 Spojené království Spojené království (Londýn) Bez účasti ---
OH 2016 Brazílie Brazílie (Rio de Janeiro) Bez účasti ---
OH 2020 Japonsko Japonsko (Tokio) Bez účasti ---
OH 2024 Francie Francie (Paříž) Bez účasti ---

Konfederační pohár

[editovat | editovat zdroj]
Turnaj Místo konání Umístění Soupiska Trenér
Italská fotbalová reprezentace na konfederačním poháru FIFA
KP 2009 Jižní Afrika Jižní Afrika 3. místo ve skupině B (nepostoupili) Soupiska Marcello Lippi
KP 2013 Brazílie Brazílie Bronzová medaile Soupiska Cesare Prandelli
Turnaj Místo konání Umístění Soupiska Trenér
Italská fotbalová reprezentace v lize národů UEFA
LN 2018/19 Evropská unie Evropská unie 2. místo ve skupině 3 v Lize A (nepostoupili) - Roberto Mancini
LN 2020/21 Evropská unie Evropská unie 1. místo ve skupině 1 v Lize A (postup), Bronzová medaile - Roberto Mancini
LN 2022/23 Evropská unie Evropská unie 1. místo ve skupině 3 v Lize A (postup), Bronzová medaile - Roberto Mancini
LN 2024/25 Evropská unie Evropská unie 2. místo ve skupině 2 v Lize A (postup), čtvrtfinále - Luciano Spalletti

Mezinárodní pohár

[editovat | editovat zdroj]
Turnaj Místo konání Umístění Soupiska Trenér
Italská fotbalová reprezentace na mezinárodním poháru
MP 1927-1930 Evropská unie Evropská unie Zlatá medaile - Vittorio Pozzo, Augusto Rangone, Carlo Carcano
MP 1931-1932 Evropská unie Evropská unie Stříbrná medaile - Vittorio Pozzo
MP 1933-1935 Evropská unie Evropská unie Zlatá medaile - Vittorio Pozzo
MP 1936-1938 Evropská unie Evropská unie Stříbrná medaile - Vittorio Pozzo
MP 1948-1953 Evropská unie Evropská unie 4. místo - Piercarlo Beretta, Silvio Piola
MP 1955-1960 Evropská unie Evropská unie 5. místo - Giuseppe Viani, Giovanni Ferrari

Soupiska

[editovat | editovat zdroj]
Nominace pro baráž na MS 2026, které se odehrají 26. a 31. března 2026:
Brankáři
Pozice Hráč Datum narození a věk Zápasy Obdržené branky Klub
BGianluigi Donnarumma25. února 1999 (27 let)7975Anglie Manchester City
BAlex Meret22. března 1997 (29 let)32Itálie Neapol
BElia Caprile25. srpna 2001 (24 let)00Itálie Cagliari
BMarco Carnesecchi1. července 2000 (25 let)00Itálie Atalanta
Obránci
Pozice Hráč Datum narození a věk Zápasy Vstřelené branky Klub
OAlessandro Bastoni13. dubna 1999 (26 let)413Itálie Inter
OFederico Dimarco10. listopadu 1997 (28 let)363Itálie Inter
OLeonardo Spinazzola25. března 1993 (32 let)260Itálie Neapol
OAndrea Cambiaso20. února 2000 (26 let)193Itálie Juventus
OGianluca Mancini17. dubna 1996 (29 let)182Itálie Řím
OAlessandro Buongiorno6. června 1999 (26 let)140Itálie Neapol
ORiccardo Calafiori19. května 2002 (23 let)100Anglie Arsenal
OGiorgio Scalvini11. prosince 2003 (22 let)80Itálie Atalanta
OFederico Gatti24. června 1998 (27 let)60Itálie Juventus
ODiego Coppola28. prosince 2003 (22 let)20Francie Paris
OMarco Palestra3. března 2005 (21 let)00Itálie Cagliari
Záložníci
Pozice Hráč Datum narození a věk Zápasy Vstřelené branky Klub
ZNicolò Barella7. února 1997 (29 let)6810Itálie Inter
ZBryan Cristante3. března 1995 (31 let)472Itálie Řím
ZManuel Locatelli9. ledna 1998 (28 let)343Itálie Juventus
ZDavide Frattesi22. září 1999 (26 let)338Itálie Inter
ZSandro Tonali8. května 2000 (25 let)303Anglie Newcastle
ZNiccolò Pisilli23. září 2004 (21 let)10Itálie Řím
Útočníci
Pozice Hráč Datum narození a věk Zápasy Vstřelené branky Klub
ÚGiacomo Raspadori18. února 2000 (26 let)4511Itálie Atalanta
ÚMateo Retegui29. dubna 1999 (26 let)2611Saúdská Arábie Al Qadisiyah
ÚMoise Kean28. února 2000 (26 let)2411Itálie Fiorentina
ÚGianluca Scamacca1. ledna 1999 (27 let)221Itálie Atalanta
ÚMatteo Politano3. srpna 1993 (32 let)184Itálie Neapol
ÚFrancesco Pio Esposito28. května 2005 (20 let)53Itálie Inter
ÚNicolò Cambiaghi28. prosince 2000 (25 let)10Itálie Boloňa

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
ikona
Tento seznam referencí potřebuje upravit.
Tento článek obsahuje reference, které nemají standardní formu, jsou použity prosté internetové adresy, u nichž může hrozit znefunkčnění odkazu. Přidejte prosím doplňující informace standardní způsobem pomocí citací. Pomůžete tím udržet ověřitelnost a jednotný vzhled a styl článků.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nazionale di calcio dell'Italia na italské Wikipedii.

  1. ↑ Profil, UEFA.com
  2. ↑ Archivovaná kopie. eu-football.cz [online]. [cit. 2016-10-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-10-22.
  3. ↑ KUČERA, Stanislav. STALO SE 10. ČERVNA: Sudí v lóži diktátora, stříbrní Čechoslováci cítí křivdu. iDNES.cz [online]. 2020-06-10 [cit. 2023-10-20]. Dostupné online.
  4. ↑ Vittorio Pozzo, dalla trincea alla Nazionale due volte campione del mondo. La Gazzetta dello Sport - Tutto il rosa della vita [online]. 2018-11-09 [cit. 2023-10-20]. Dostupné online. (italsky)
  5. ↑ ANGELO, Rovelli. Ci ha lasciati Frossi, ala col turbo Fece volare Ambrosiana e nazionale. archiviostorico.gazzetta.it [online]. [cit. 2023-10-20]. Dostupné online. (italsky)
  6. ↑ HISTORIE MS - FRANCIE 1938. EuroFotbal.cz [online]. [cit. 2023-10-20]. Dostupné online.
  7. ↑ KUB. Grande Torino! Skvělý Turín přišel při letecké tragédii o osmnáct hráčů [online]. 2019-03-02 [cit. 2023-10-20]. Dostupné online.
  8. ↑ GERMANO, Bovolenta. Quando gli angeli oriundi avevano la faccia sporca. archiviostorico.gazzetta.it [online]. [cit. 2023-10-20]. Dostupné online. (italsky)
  9. ↑ Nordirland - Italien, 15.01.1958 - WM-Qualifikation Europa - Spielbericht. www.transfermarkt.de [online]. [cit. 2023-10-20]. Dostupné online. (německy)
  10. ↑ HISTORIE MS - ANGLIE 1966. EuroFotbal.cz [online]. [cit. 2023-10-20]. Dostupné online.
  11. ↑ ANGELO, Rovelli. 1966, l' ora della Corea Pomodori sugli azzurri. archiviostorico.gazzetta.it [online]. [cit. 2023-10-20]. Dostupné online. (italsky)
  12. ↑ ROBERTO, Pellegrini. Un secolo di regole, blocchi e litigi. archiviostorico.gazzetta.it [online]. [cit. 2023-10-20]. Dostupné online. (italsky)
  13. ↑ Italien - Jugoslawien, 10.06.1968 - Europameisterschaft 1968 - Spielbericht. www.transfermarkt.de [online]. [cit. 2023-10-20]. Dostupné online. (německy)
  14. ↑ HISTORIE MS - MEXIKO 1970. EuroFotbal.cz [online]. [cit. 2023-10-20]. Dostupné online.
  15. ↑ Brasilien - Italien, 21.06.1970 - Weltmeisterschaft 1970 - Spielbericht. www.transfermarkt.de [online]. [cit. 2023-10-20]. Dostupné online. (německy)
  16. ↑ Brasilien - Italien, 24.06.1978 - Weltmeisterschaft 1978 - Spielbericht. www.transfermarkt.de [online]. [cit. 2023-10-20]. Dostupné online. (německy)
  17. ↑ https://www.eurofotbal.cz/euro-1980/vysledky-rozlosovani-tabulky/
  18. ↑ https://www.lidovky.cz/sport/fotbal/zpatky-do-historie-ms-1982-velky-comeback-velkeho-itala-paola-rossiho.A180710_171343_ln-sport-fotbal_atv
  19. ↑ https://www.idnes.cz/fotbal/ms-2002/hanebny-rakousko-nemecky-valcik-psalo-se.A020521_000723_ms2002_bym
  20. ↑ https://ricerca.repubblica.it/repubblica/archivio/repubblica/1986/08/03/alla-ricerca-dell-italia-perduta.html
  21. ↑ https://ricerca.repubblica.it/repubblica/archivio/repubblica/1988/06/11/bandiere-senza-guerra.html
  22. ↑ https://www.eurofotbal.cz/mistrovstvi-sveta-1990/vysledky-rozlosovani-tabulky/
  23. ↑ https://ricerca.repubblica.it/repubblica/archivio/repubblica/1991/10/16/vicini-fatti-piu-in-la.html
  24. ↑ https://www.eurofotbal.cz/mistrovstvi-sveta-1994/vysledky-rozlosovani-tabulky/
  25. ↑ https://www.eurofotbal.cz/euro-1996/vysledky-rozlosovani-tabulky/
  26. ↑ https://ricerca.repubblica.it/repubblica/archivio/repubblica/1997/03/30/figli-arte-grandi-gol-maldini-apre.html
  27. ↑ https://isport.blesk.cz/clanek/fotbal-reprezentace/381108/trezeguet-20-let-po-zlatem-golu-na-euro-psal-historii-ale-take-mi-zavaril.html
  28. ↑ https://www.repubblica.it/online/camp_europeo/trap/trap/trap.html
  29. ↑ https://www.idnes.cz/fotbal/ms-2002/korea-vyradila-zlatym-golem-italii.A020618_155211_ms2002_ber
  30. ↑ https://ricerca.repubblica.it/repubblica/archivio/repubblica/2002/06/23/il-mondiale-nello-scandalo.html
  31. ↑ http://www.fotbalportal.cz/ostatni/vse/7629-nechvalne-znamy-moreno-italie-nebyla-podvedena-na-ms-2002/
  32. ↑ https://www.idnes.cz/fotbal/euro-2004/za-plivnuti-dostal-totti-trest-na-tri-zapasy.A040617_133612_fot_me2004_ber
  33. ↑ http://www.bbc.co.uk/czech/worldnews/story/2004/06/040623_football_pckg.shtml
  34. ↑ https://www.idnes.cz/fotbal/zahranici/italsky-fotbal-se-topi-a-narod-s-nim.A060525_192717_fot_zahranici_ot
  35. ↑ https://www.sport.cz/fotbal/ms-2006/clanek/90137-materazzi-pry-nazval-zidana-teroristou-ten-ztratil-nervy.html
  36. ↑ https://www.sport.cz/fotbal/ms-2006/clanek/90100-italove-jsou-mistry-sveta-zidane-se-loucil-vyloucenim.html
  37. ↑ https://www.idnes.cz/fotbal/ms-2006/trenera-lippiho-vyzyvaji-k-rezignaci.A060521_180504_ms-fotbal-2006_ot
  38. ↑ https://www.idnes.cz/fotbal/ms-2006/svetove-sampiony-opustil-trener-lippi.A060712_112805_ms-fotbal-2006_min
  39. ↑ https://www.denik.cz/fotbal/totti_reprezentace20070720.html
  40. ↑ https://sport.aktualne.cz/fotbal/novym-koucem-italskych-fotbalistu-je-donadoni/r~i:article:196676/
  41. ↑ https://www.idnes.cz/fotbal/euro-2008/lippi-je-novym-trenerem-italie-donadoni-u-tymu-skoncil.A080626_161026_euro-2008_pes
  42. ↑ https://www.idnes.cz/fotbal/ms-2010/slovaci-senzacne-postupuji-vyradili-obhajce-titulu-slovensko-italie-3-2.A100624_144555_ms-fotbal-2010_mn
  43. ↑ https://isport.blesk.cz/clanek/fotbal-reprezentace/91769/italii-prevezme-od-lippiho-po-ms-prandelli.html
  44. ↑ https://www.sport.cz/fotbal/me-2012/clanek/429437-spanelsko-ustedrilo-ve-finale-squadre-debakl-titul-obhajilo-a-zavrsilo-zlaty-hattrick.html
  45. ↑ https://www.gazzetta.it/Europei/2012/01-07-2012/spagna-ancora-campione-italia-pezzi-battuta-4-0-911699160377.shtml
  46. ↑ https://www.sport.cz/fotbal/ms2014/clanek/586086-prandelli-konci-po-vyrazeni-italie-z-ms-nabidl-rezignaci.html
  47. ↑ https://www.denik.cz/fotbal/nefunguje-to-odstupuji-italsky-kouc-prandelli-nabidl-rezignaci-20140624.html
  48. ↑ https://isport.blesk.cz/clanek/fotbal-zahranici-italie-serie-a/211820/italie-ma-noveho-trenera-prandelliho-nahradi-antonio-conte.html
  49. ↑ https://www.denik.cz/fotbal/euro-2016-zkusenosti-a-moralni-kvality-fotbalisty-italie-prevezme-trener-ventura.html
  50. ↑ https://isport.blesk.cz/clanek/fotbal-reprezentace-ms-fotbal-2018-kvalifikace-ms-2018-ve-fotbale/318624/italie-svedsko-0-0-domaci-slzy-velmoc-nejede-na-ms-poprve-od-roku-1958.html
  51. ↑ https://sport.ihned.cz/fotbal/ms-ve-fotbale/kouc-italskych-fotbalistu-ventura-po-neuspesne-barazi-skonci/r~dae4d4f4ca3111e7afac0cc47ab5f122/
  52. ↑ https://smag.cz/italie-se-poprve-po-60-letech-nepodiva-na-ms-buffon-konci-v-slzach/
  53. ↑ https://www.sport.cz/fotbal/serie-a/clanek/989459-italskou-fotbalovou-reprezentaci-prevezme-trener-mancini.html
  54. ↑ https://sport.sky.it/calcio/europei/2019/11/15/bosnia-italia-risultato-gol
  55. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/3586029
  56. ↑ http://gol.cz/clanky/donnarumma-prekonal-zoffa
  57. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/3590599
  58. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/3598434
  59. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/3605575
  60. ↑ https://www.sport.cz/fotbal/euro2020/clanek/2551490-donnarumma-italsky-hrdina-a-nejlepsi-hrac-euro-v-novem-angazma-mu-ale-hrozi-jen-lavicka.html
  61. ↑ REUTERS. Adidas trumps rival Puma to supply Italian soccer kit from 2023. Reuters. 2022-03-09. Dostupné online [cit. 2023-01-02]. (anglicky)
  62. ↑ https://sport.aktualne.cz/fotbal/fotbalova-reprezentace/euro-2020-prelozeno/r~e4e8631a684c11eab1110cc47ab5f122/

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Italská_fotbalová_reprezentace&oldid=26089169“