Na vítězném turnaji MS 1982 se stal nejlepším střelcem. Ve stejném roce také vyhrál Zlatý míč (stal se třetím Italem který vyhrál). Na klubové úrovni byl Pablito také plodným střelcem týmu Vicenza. V roce 1976 oba kluby (Juventus a Vicenza) podepsali dohodu o spoluvlastnictví za rekordní poplatek (1 750 000 Liber).[1] Stal se prvním hráčem, který ve dvou sezónách v řadě dosáhl na nejlepšího střelce ve druhé a první lize. S klubem Juventus FC získal dva tituly, jeden domácí pohár a také evropské trofeje: poháry PMEZ, PVP a Superpohár UEFA. Byl zapleten do skandálu Totonero. Dostal tříletý zákaz hraní, ale po odvolání dostal dvouletý zákaz.[2]
Ve zvláštním žebříčku nejlepších fotbalistů dvacátého století zveřejněném časopisem World Soccer obsadil 42. místo.[3] V roce 2004 byl zařazen do FIFA 100, seznamu 125 nejlepších žijících hráčů, které vybrali Pelé a FIFA u příležitosti stého výročí federace.[4] Byl také zařazen do online ankety, pořádané UEFAUEFA Golden Jubilee Poll k oslavě nejlepších hráčů v Evropě za posledních padesát let.[5] Spolu s Baggiem a Vierim drží italský rekord ve vstřelení 9 branek na MS a stal se prvním hráčem který ve stejném roce vyhrál MS, titul nejlepšího střelce této soutěže a Zlatý míč.
.jpg)
Itálie
_e_Rosso_e_Nero_(Strisce).svg){kind=small}
Francie
Maďarsko
Argentina
NSR
Rakousko
Nizozemsko
BRA
Polsko
Peru
Kamerun
Zlatý límec pro sportovní zásluhy (19.12. 2017)[21]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Paolo Rossi na Wikimedia Commons 
