Victor Osimhen

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Victor Osimhen
Victor Osimhen v dresu Lille (2019)
Victor Osimhen v dresu Lille (2019)
Osobní informace
Celé jménoVictor James Osimhen
Datum narození29. prosince 1998 (25 let)
Místo narozeníLagos, Nigérie Nigérie
Výška1,86 m
Klubové informace
Současný klubItálie Neapol
Číslo dresu9
PoziceÚtočník
Mládežnické kluby*
00000 Nigérie Ultimate Strikers Academy
Profesionální kluby*
Roky Klub Záp. (góly)
2017–2019
2018–2019
2019
2019–2020
2020–		 Německo Wolfsburg
→ Belgie Charleroi
Belgie Charleroi
Francie Lille
Itálie Neapol		 01200(0)
0250(12)
00000(0)
0270(13)
0830(50)
Reprezentace**
Roky Reprezentace Záp. (góly)
2015
2015
2017–		 Nigérie Nigérie U17
Nigérie Nigérie U20
Nigérie Nigérie		 0070(10)
00400(0)
0250(15)
Úspěchy
Mistrovství světa do 17 let
Zlatá medaile 2015 Nigérie U17
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
* Starty a góly v domácí lize za klub aktuální k 6. 6. 2023
** Starty a góly za reprezentaci aktuální k 6. 6. 2023
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Victor James Osimhen (* 29. prosince 1998 Lagos) je nigerijský profesionální fotbalista hrající na pozici útočníka za italský klub SSC Neapol a za nigerijskou fotbalovou reprezentaci. Je známý svou vyrovnaností a zakončením; je považován za jednoho z nejslibnějších a nejtalentovanějších afrických fotbalistů.[1]

V sezóně 2022/23 vstřelil 26 ligových gólů a stal se nejlepším střelcem italské ligy, kterou Neapoli ve stejné sezóně pomohl prvně od roku 1990 vyhrát.

Klubová kariéra[editovat | editovat zdroj]

Osimhen zahájil svou kariéru v Akademii útočníků se sídlem v nigerijském Lagosu. V lednu 2016, poté, co zazářil svými výkony na Mistrovství světa do 17 let 2015, Osimhen podepsal předběžnou smlouvu s německým týmem VfL Wolfsburg, přičemž do klubu oficiálně přestoupil v lednu 2017.[2][3][4][5]

VfL Wolfsburg[editovat | editovat zdroj]

5. ledna 2017, Osimhen oficiálně smlouvu s klubem až do června 2020.[6][7] Osimhen, který byl při svém příjezdu zraněn,[8] debutoval v Bundeslize až 13. května, když v 59. minutě nastoupil jako náhradník při remíze 1:1 proti Borussii Mönchengladbach.[9] Osimhen také nastoupil příští týden v rozhodujícím zápase proti Hamburger SV, v posledním kole sezóny 2016/17. Za stavu 1:1 vystřídal obránce Sebastiana Junga, Hamburk však vstřelil v závěru zápasu vítězný gól, díky kterému se dostal v konečné tabulce před Wolfsburg a poslal je tak do baráže o udržení s Eintrachtem Braunschweig. Osimhen nastoupil do obou zápasů baráže a pomohl týmu udržet se v Bundeslize, když vyhráli v celkovém součtu 2:0.

Osimhen byl nominován do 12 ze 17 zápasů v první polovině sezóny 2017/18 a objevil se v 5 zápasech. Poprvé celých 90 minut odehrál při výhře 1:0 proti Hannoveru 28. ledna 2018.[10] Osimhen ve zbytku sezóny odehrál další dva zápasy, celý zápas odehrál proti Werderu Brémy 11. února a v zápase proti Herthě Berlín 31. března ho nahradil Daniel Didavi o poločasové přestávce. Wolfsburg opět ukončil sezónu na 16. příčce, musel tedy opět bojovat o setrvání v soutěži v baráži, o tu ale Osimhen přišel kvůli zranění. Objevil se také v jednom zápasu DFB Pokalu 2017/18, když na posledních deset minut nahradil záložníka Josuhu Guilavoguiho ve čtvrtfinále proti Schalke, zápas Wolfsburg prohrál 1:0. Osimhen podstoupil operaci ramene 2. května a ukončil sezónu s 10 zápasy v ligové sezóně.[11]

Charleroi (hostování)[editovat | editovat zdroj]

Osimhen měl v létě 2018 kontakt s belgickými kluby Zulte Waregem a úřadujícími mistry Club Brugge. Letní epidemie malárie však ovlivnila jeho fyzickou kondici a ani jeden klub se ho nerozhodl vzít na hostování.[12] 22. srpna 2018 se Osimhen připojil k belgickému klubu Charleroi na sezónní hostování s opcí, když nedokázal skórovat v žádném ze svých 16 zápasů v dresu Wolfsburgu.[13] V sestavě nahradil Kaveha Rezaeie, který odešel do Club Brugge poté, co vstřelil 3 góly v prvních třech zápasech sezóny.[14] Osimhen debutoval 1. září proti Excel Mouscron, když nahradil Jérémyho Perbeta v závěru utkání. Osimhen odehrál svůj první celý zápas 22. září, v zápase proti Waasland-Beveren vstřelil i svůj první profesionální gól.[15] Osimhen se v následujících čtyřech zápasech dostal do základní sestavy, vstřelil jediný gól klubu při prohrách s Cercle Brugge a Gentem. 21. října dvakrát skóroval v posledních pěti minutách v zápase s Zulte Waregem při vítězstvím 3:2 poté.[16] Osimhen se na hřiště dostal až 25. listopadu, při vítězství 4:2 nad Lokerenem vstřelil vítěznou branku utkání. Po zápase řekl v rozhovoru pro BBC Sport, že „znovu našel své štěstí“.[17] Osimhen dokončil první polovinu sezóny s 8 góly v 16 zápasech.

Po úspěšné sezóně s belgickým týmem (odehrál 36 her a vstřelil 20 gólů), se Charleroi rozhodl aktivovat opci a získat tak Osimhena na trvalo.[18]

Lille[editovat | editovat zdroj]

V červenci 2019 podepsal smlouvu s francouzským Lille OSC.[19][20] 11. srpna 2019 debutoval v Ligue 1 a proti Nantes dokonce skóroval. Zápas skončil 2:1 ve prospěch Lille.[21]

Byl jmenován Hráčem měsíce Ligue 1 za září 2019, když vstřelil dva góly a asistoval u dalších dvou v pěti ligových zápasech.[22] 2. června 2020 získal Osimhen cenu za týmového hráče sezóny - získal nejvyšší počet hlasů fanoušků.[23] 2. října 2019 vstřelil svůj první gól v Lize mistrů UEFA, v zápase s anglickou Chelsea.[24] Díky jeho vynikajícím výkonům byl mezi favority na ocenění afrického hráče roku.[25] Nigerijec dokončil sezónu s 13 vstřelenými góly v 25 zápasech Ligue 1 a zakončil sezónu jako nejlepší střelec klubu.[26] V sezóně 2019/20 nastřílel ve všech soutěžích 18 gólů.

Neapol[editovat | editovat zdroj]

Dne 31. července 2020 oznámil klub hrající italskou Serii A Neapol podepsání smlouvy s Osimhenem, [27] přičemž za něj Lille zaplatily poplatek ve výši 70 milionů eur (klubový rekord) s potenciálním zvýšením až na 80 milionů eur v bonusech, což z něj udělalo dosud nejdražšího afrického kráče.[28]

17. října 2020 vstřelil Osimhen svůj první gól za Neapol vítězstvím 4:1 nad Atalantou. Po skórování zvedl dres vyzývající k ukončení pokračující policejní brutality v Nigérii.[29]

V ligové sezóně 2022/23 vstřelil 26 gólů a táhl Neapol za mistrovským titulem v italské lize. Rozhodnuto bylo 4. května 2023 na půdě Udinese, kde Osimhen vyrovnával na konečných 1:1. Neapol vybojovala Scudetto poprvé od roku 1990, tehdy za ni hrál mimo jiné Diego Maradona.[30] O tři dny později proti Fiorentině vstřelil 47. gól v soutěži a překonal tak do té doby nejgólovějšího afrického hráče v italské lize, držitele Zlatého míče George Weaha.[31] Ocenění pro nejlepšího střelce italské ligy – Capocannoniere – získal jako vůbec první fotbalista Afriky.[32]

V prosinci 2023 se stal nejlepším africkým fotbalistou roku 2023, v anketě předstihl Maročana Achrafa Hakimiho z PSG i Mohameda Salaha z Liverpoolu, a stal se tak prvním nigerijským vítězem tohoto ocenění po 24 letech, kdy naposledy uspěl Nwankwo Kanu.[33]

Reprezentační kariéra[editovat | editovat zdroj]

Osimhen byl jmenován do nigerijského týmu do 17 let, který vyhrál v roce 2015 Mistrovství světa ve fotbale U-17 v Chile, kde Osimhen získal ocenění Golden Boot, pro nejlepšího střelce turnaje, a Silver Ball, pro druhého nejlepšího hráče turnaje.[34][35] Jeho výkony mu také vynesly ocenění CAF Mladý hráč roku 2015.[36] Osimhen debutoval v seniorské reprezentaci při vítězství 3:0 nad Togem dne 1. června 2017.[37]

Osimhen nebyl nominován do týmu, který odcestoval na Mistrovství světa 2018 do Ruska kvůli svým nekonzistentním výkonům ve Wolfsburgu.[15] Po úspěšné sezóně v Charleroi byl Gernotem Rohrem povolán do týmu v listopadu 2018,[38] nastoupil do přátelského zápasu proti Ugandě.[17]

V březnu 2019 byl Osimhen propuštěn z A-týmu, aby pomohl týmu do 23 let v odvetném zápase proti Libyi, protože po prvním zápase měli hráči Libye dvougólový náskok. V odvetném zápase v Asabě vstřelil tři góly.[39]

Osimhen byl nominován na Africký pohár národů 2019 v Egyptě. [40][41][42] V zápase o třetí místo o poločase nahradil zraněného Odiona Ighala a pomohl týmu k vítězství nad Tuniskem 1:0.[43] Na turnaji odehrál celkem 45 minut.[44]

14. srpna 2019 pozval trenér nigerijského národního týmu Gernot Rohr Osimhena na přátelský zápas proti Ukrajině, který se odehrál 10. září 2019 v Dnipro Areně na Ukrajině, která skončila remízou 2:2.[45] Byl také nominován na přátelský zápas proti Brazílii v Singapuru dne 13. října 2019.[46]

Statistiky[editovat | editovat zdroj]

Klubové[editovat | editovat zdroj]

Zápasy a vstřelené góly za klub, sezónu a soutěž
Klub Sezóna Liga Národní pohár1 Evropské poháry2 Ostatní3 Celkem
Liga Zápasy Góly Zápasy Góly Zápasy Góly Zápasy Góly Zápasy Góly
VfL Wolfsburg 2016/17 Bundesliga 2 0 0 0 — 1 0 3 0
2017/18 10 0 1 0 — — 11 0
Celkem 12 0 1 0 — 1 0 14 0
Charleroi (host.) 2018/19 Jupiler Pro League 25 12 2 1 — 9 7 36 20
Lille 2019/20 Ligue 1 27 13 6 3 5 2 — 38 18
Neapol 2020/21 Serie A 3 1 0 0 0 0 — 3 1
Celkem 67 26 9 4 5 2 10 7 91 39

Reprezentační[editovat | editovat zdroj]

Nigérie
Rok Zápasy Góly
2017 1 0
2018 1 0
2019 7 4
Celkem 9 4
Seznam reprezentačních gólů Victora Osimhena
Gól Datum Místo Soupeř Skóre Výsledek Soutěž
1. 10. září 2019 Dnipro-Arena, Dnipro, Ukrajina Ukrajina Ukrajina
2:0
2:2
 Přátelský zápas
2. 13. listopadu 2019 Godswill Akpabio International Stadium, Uyo, Nigérie Benin Benin
1:1
2:1
 Kvalifikace na Africký pohár národů 2021
3. 17. listopadu 2019 Stadion Setsoto, Maseru, Lesotho Lesotho Lesotho
3:1
4:2
4.
4:1

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Reprezentační[editovat | editovat zdroj]

Nigérie U17

Individuální[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Osimhen named best African player in Ligue 1 [online]. [cit. 2020-09-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ Wolfsjokokokpkpn deal for young Nigerian Victor Osimhen [online]. British Broadcasting Corporation, 29 January 2016 [cit. 2017-05-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ Wolfsburg reach agreement with Victor Osimhen [online]. Perform Group, 29 January 2016 [cit. 2017-05-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ Wolfsburg snap up Nigeria's U17 World Cup star Victor Osimhen [online]. ESPN Inc., 29 January 2016 [cit. 2017-05-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ Victor Osimhen scores on Wolfsburg debut [online]. Perform Group, 7 October 2016 [cit. 2017-05-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ Wolfsburg sign Nigerian teenage striker Victor Osimhen [online]. British Broadcasting Corporation, 5 January 2017 [cit. 2017-05-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ Victor Osimhen: Wolfsburg switch was right move to begin my career [online]. ESPN Inc., 6 January 2017 [cit. 2017-05-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ Wolfsburg Coach Gives Key Update On Victor Osimhen Injury Status [online]. 24 February 2017. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ Nigeria wonderkid Victor Osimhen makes Wolfsburg debut [online]. Perform Group, 13 May 2017 [cit. 2020-10-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-07-01. (anglicky) 
  10. ↑ ADEWOYE, Gbenga. Wolfsburg's Victor Osimhen revels in full Bundesliga debut [online]. 29 January 2018. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ LIOR, Tal. Nach Schulterluxation: Victor Osimhen wurde erfolgreich operiert [online]. 3 May 2018. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ LIET CLUB BRUGGE GOUDHAANTJE DOOR DE VINGERS GLIPPEN? [online]. 10 November 2018 [cit. 2020-10-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-12-25. (anglicky) 
  13. ↑ CRAIG, Anthony. Nigeria's Victor Osimhen moves for first-team football [online]. BBC Sport, 23 August 2018 [cit. 2018-09-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ JACQUES, Maxime. Charleroi tient déjà le remplaçant de Rezaei: Victor Osimhen! [online]. 22 August 2018. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ a b ABODUNRIN, Morakinyo. VICTOR OSIMHEN: Struggle has been my life. [online]. 30 September 2018. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ CHUKWU, Solace. Osimhen's revenge: Is former youth striker finally ready for the next level? [online]. 23 October 2018. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ a b OKELEJI, Oluwashina. Osimhen says Charleroi loan has restored his confidence [online]. 26 November 2018. Dostupné online. (anglicky) 
  18. ↑ Sporting Charleroi sign Nigerian striker Victor Osimhen permanently from Wolfsburg, goal.com, 31 May 2019
  19. ↑ OKELEJI, Oluwashina. Victor Osimhen: Nigeria striker excited to join Lille's project [online]. 1 August 2019 [cit. 2019-08-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. ↑ LE SUPER EAGLE, VICTOR OSIMHEN AU LOSC ! [online]. [cit. 2019-08-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. ↑ Lille vs. Nantes - 11 August 2019 [online]. 11 August 2019 [cit. 2019-08-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. ↑ Victor Osimhen: Nigerian wins French Player of the Month award [online]. 18 October 2019. Dostupné online. (anglicky) 
  23. ↑ Victor Osimhen wins Lille's player of the year award [online]. Ejiro Babafemi, 3 June 2020 [cit. 2020-08-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. ↑ Willian volleyed home the winning goal on his 300th appearance in a Chelsea shirt as Frank Lampard's side edged out Lille 2-1 [online]. 2 October 2019 [cit. 2020-06-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. ↑ Victor Osimhen will win the African Player of the year soon – Elahor [online]. 2020-07-31 [cit. 2020-07-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. ↑ www.crossbarhub.com. Victor Osimhen:The Nigerian Prodigy [online]. 4 May 2020. Dostupné online. (anglicky) 
  27. ↑ Welcome, Osimhen! [online]. S.S.C. Napoli, 31 July 2020 [cit. 2020-07-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  28. ↑ Napoli sign Nigeria forward Osimhen from Lille. www.espn.com. ESPN, 31 July 2020. Dostupné online [cit. 31 July 2020]. (anglicky) 
  29. ↑ Napoli’s Osimhen celebrates maiden Serie A goal with 'End Police Brutality' shirt. goal.com. 17 October 2020. Dostupné online [cit. 18 October 2020]. (anglicky) 
  30. ↑ RINDL, Joe. Udinese 1-1 Napoli: Southern Italian team wins Serie A title for first time in 33 years. BBC Sport [online]. 2023-05-04 [cit. 2023-06-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  31. ↑ VERRI, Daniele. Victor Osimhen: Napoli star the latest African scoring success in Italy. BBC Sport [online]. 2023-05-12 [cit. 2023-06-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  32. ↑ CAMPANALE, Susy. Osimhen shatters records as Capocannoniere. football-italia.net [online]. 2023-06-04 [cit. 2023-06-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  33. ↑ a b Osimhen kraluje africkým fotbalistům, v hlasování zdolal Hakimiho i Salaha. EuroFotbal.cz [online]. [cit. 2023-12-12]. Dostupné online. 
  34. ↑ a b Golden Eaglets retain their crown [online]. Fédération Internationale de Football Association, 8 November 2015 [cit. 2020-10-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-02-25. (anglicky) 
  35. ↑ a b Osimhen and Nigeria the big winners [online]. Fédération Internationale de Football Association, 9 November 2015 [cit. 2020-10-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-03-18. (anglicky) 
  36. ↑ a b Osimhen wins Youth Player of the Year [online]. Confederation of African Football, 7 January 2016 [cit. 2017-05-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  37. ↑ Internationals (Sky Sports) [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  38. ↑ ABAYOMI, Tosin. 5 things to know about Super Eagles returnee Victor Osimhen [online]. 15 November 2018. Dostupné online. (anglicky) 
  39. ↑ ADEWOYE, Gbenga. Hat-trick Victor Osimhen 'overwhelmed' with his performance against Libya [online]. 26 March 2019 [cit. 2019-07-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  40. ↑ Mikel, Osimhen make provisional AFCON squad. The Guardian Nigeria. 14 May 2019. Dostupné online [cit. 25 July 2019]. (anglicky) 
  41. ↑ Africa Cup of Nations: Iheanacho left out of Nigeria squad. www.bbc.com. 9 June 2019. Dostupné online [cit. 14 June 2019]. (anglicky) 
  42. ↑ SHITTU, Ibitoye. AFCON 2019: Iwobi, Ndidi, 18 other Nigerian stars who will be making debut [online]. 11 June 2019 [cit. 2019-07-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  43. ↑ Tunisia 0-1 Nigeria: Africa Cup of Nations third-place play-off. BBC Sport. 17 July 2019. Dostupné online [cit. 25 July 2019]. (anglicky) 
  44. ↑ Osimhen, Onyekuru battle to replace Ighalo [online]. 27 July 2019 [cit. 2019-08-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  45. ↑ Rohr invites two new players for Ukraine friendly [online]. 14 August 2019 [cit. 2019-08-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  46. ↑ Nigeria don reveal dia squad wey go play Brazil. www.bbc.com. 26 September 2019. Dostupné online [cit. 9 October 2019]. (anglicky) 
  47. ↑ Victor Osimhen, Joueur Du Mois De Septembre! [online]. UNFP, 17 October 2019 [cit. 2019-11-13]. Dostupné online. (francouzsky) 
  48. ↑ Et le Dogue de la saison est... [online]. Lille OSC, 2 June 2020 [cit. 2020-07-31]. Dostupné online. (francouzsky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Nejlepší střelci italské fotbalové ligy (Serie A)
Campionato Italiano di Football
Bosio+Leaver (1898) • Weber (1899) • Bosio (1900) • Malvano (1901) • Pasteur (1902) • Malvano (1903)
Prima Categoria
Streule (1904) • Pollak (1905) • Pedroni (1906) • Kämpfer (1907) • Neznámý (1908) • Pizzi (1909) • Neznámý (1909/10) • Neznámý (1910/11) • Neznámý (1911/12) • Neznámý (1912/13) • Neznámý (1913/14) • Neznámý (1914/15) • Neznámý (1919/20) • Neznámý (1920/21) • Neznámý (1921/22)
Prima Divisione
Divisione Nazionale
Serie A
Divisione Nazionale
Serie A
V. Mazzola (1946/47) • Boniperti (1947/48) • Nyers (1948/49) • Nordahl (1949/50 • 1950/51) • Hansen (1951/52) • Nordahl (1952/53 • 1953/54 • 1954/55) • Pivatelli (1955/56) • da Costa (1956/57) • Charles (1957/58) • Angelillo (1958/59) • Sívori (1959/60) • Brighenti (1960/61) • Altafini+Milani (1961/62) • Nielsen+Manfredini (1962/63) • Nielsen (1963/64) • Orlando & S. Mazzola (1964/65) • Vinício (1965/66) • Riva (1966/67) • Prati (1967/68) • Riva (1968/69 • 1969/70) • Boninsegna (1970/71 • 1971/72) • Pulici+Rivera+Savoldi (1972/73) • Chinaglia (1973/74) • Pulici (1974/75 • 1975/76) • Graziani (1976/77) • Rossi (1977/78) • Giordano (1978/79) • Bettega (1979/80) • Pruzzo (1980/81 • 1981/82) • Platini (1982/83 • 1983/84 • 1984/85) • Pruzzo (1985/86) • Virdis (1986/87) • Maradona (1987/88) • Serena (1988/89) • van Basten (1989/90) • Vialli (1990/91) • van Basten (1991/92) • Signori (1992/93 • 1993/94) • Batistuta (1994/95) • Signori+Protti (1995/96) • Inzaghi (1996/97) • Bierhoff (1997/98) • Amoroso (1998/99) • Ševčenko (1999/00) • Crespo (2000/01) • Trezeguet+Hübner (2001/02) • Vieri (2002/03 • Ševčenko (2003/04) • Lucarelli (2004/05) • Toni (2005/06) • Totti (2006/07) • Del Piero (2007/08) • Ibrahimović (2008/09) • Di Natale (2009/10 • 2010/11) • Ibrahimović (2011/12) • Cavani (2012/13) • Immobile (2013/14) • Toni+Icardi (2014/15) • Higuaín (2015/16) • Džeko (2016/17) • Immobile+Icardi (2017/18) • Quagliarella (2018/19) • Immobile (2019/20) • C. Ronaldo (2020/21) • Immobile (2021/22) • Osimhen (2022/23)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Victor_Osimhen&oldid=23460311“