Stefano Tacconi

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Stefano Tacconi
Stefano Tacconi.jpg
Osobní informace
Datum narození13. května 1957 (65 let)
Místo narozeníPerugia, Itálie Itálie
Výška188 cm
Hmotnost80 kg
Klubové informace
Konec hráčské kariéry
PoziceFotbalový brankář
Mládežnické kluby*
1975–1976 Flag of Italy.svg Inter
Profesionální kluby*
Roky Klub Záp. (góly)
1976–1977
1977–1978
1978–1979
1979–1980
1980–1983
1983–1992
1992–1994
Flag of Italy.svg Spoleto
Flag of Italy.svg Pro Patria
Flag of Italy.svg Livorno
Flag of Italy.svg Sambenedettese
Flag of Italy.svg Avellino
Flag of Italy.svg Juventus
Flag of Italy.svg Janov
0300(-18)
00700(-3)
0330(-20)
0380(-31)
0900(-93)
2540(-231)
0430(-68)
Reprezentace**
Roky Reprezentace Záp. (góly)
1988
1987–1991
Flag of Italy.svg Itálie (olympijská)
Flag of Italy.svg Itálie
060(-13)
0700(-2)
Úspěchy
Mistrovství světa
Bronzová medaile 1990 Itálie
Mistrovství Evropy
Bronzová medaile 1988 Itálie
1. italská fotbalová liga
Zlatá medaile 1983/84 Juventus
Zlatá medaile 1985/86 Juventus
Pohár PMEZ
Zlatá medaile 1984/85 Juventus
Pohár UEFA
Zlatá medaile 1989/90 Juventus
Pohár PVP
Zlatá medaile 1983/84 Juventus
Superpohár UEFA
Zlatá medaile 1984 Juventus
Interkontinentální pohár
Zlatá medaile 1985 Juventus
Další informace
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Stefano Tacconi (13. květen 1957 Perugia, Itálie) je bývalý italský fotbalový brankář. Je vyučeným kuchařem a po ukončení fotbalové kariéry podnikal v pohostinství.[1] Neúspěšně kandidoval do evropského parlamentu za stranu Alleanza Nazionale. Objevil se také ve filmu Amore, bugie & calcetto.

Deset let byl jedničkou v Juventusu, se kterým vyhrál všechny evropské poháry,[2] titul a poháry v lize. Byl na dvou turnajích (ME 1988 a MS 1990), odkud má bronzové medaile. Také byl na OH 1984. IFFHS jej zařadila na 140 místo v tabulce o nejlepšího brankáře za období 1987–2011.[3]

Klubová kariéra[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1975 byl v mládežnickém klubu Interu. Nerazzurri jej do roku 1979 vždy posílali na hostování (Spoleto, Pro Patria a Livorno). Po návratu se rozhodl klub jej prodat do druholigového klubu Sambenedettese. Za rok přestoupil do Avellina, kde zůstal tři roky v nejvyšší lize.

V roce 1983 jej koupil Juventus, kde nahradil Zoffa, který ukončil kariéru. Hned v první sezoně získal pohár PVP a také vyhrál titul v lize. V následující sezoně jej trenér Trapattoni tolik často nenasazoval,ale i tak byl u vítězství o evropský superpohár. Když se blížil konec sezony byl povolán mezi tyče. I díky němu se mohli radovat ziskem poháru PMEZ. Od téhle vítězné chvíle byl jedničkou týmu na devět let, během nichž byl i kapitánem. Uprostřed sezony ve které získal svůj druhý titul 1985/86 vyhrál Interkontinentální pohár.

Vítězství v poháru UEFA 1989/90, se mu podařilo zkompletovat sbírku všech pět evropských pohárů.[4] Což byl u brankáře rekord, který pak vyrovnal Vítor Baía.[2] Také byl u vítězství italského poháru 1989/90. Když v roce 1991 odešel do důchodu kapitán Sergio Brio, dělal Stefano kapitána. Jenže jen na jednu sezonu. Po celkem 377 utkání u Bianconeri odešel v létě 1992 do Janova. Tady chytal ještě tři sezony a prosince 1994 s ním klub rozvázal smlouvu a on ukončil kariéru.[5] Celkem odchytal v nejvyšší lize 387 utkání a inkasoval 391 branek, u Bianconeri to bylo 255 utkání a 231 inkasovaných branek.

Hráčská statistika[editovat | editovat zdroj]

Sezóna Klub Liga Ligové poháry Kontinentální poháry Celkem
Soutěž Zápasy Obdr. Góly Soutěž Zápasy Góly Soutěž Zápasy Góly Zápasy Góly
1976/77 Spoleto Serie D 30 -18 - 0 -0 - 0 -0 30 -18
1977/78 Pro Patria Serie C 7 -3 - 0 -0 - 0 -0 7 -3
1978/79 Livorno Serie C1 33 -20 - 0 -0 - 0 -0 33 -20
1979/80 Sambenedettese Serie B 38 -31 IP 4 -6 - 0 -0 42 -37
1980/81 Avellino Serie A 30 -33 IP 5 -6 - 0 -0 35 -39
1981/82 Serie A 30 -26 IP 4 -1 - 0 -0 34 -27
1982/83 Serie A 30 -34 IP 6 -10 - 0 -0 36 -44
1983/84 Juventus Serie A 23 -22 IP 7 -9 PVP 9 -7 39 -38
1984/85 Serie A 12 -16 IP 7 -3 PMEZ+ES 5+0 -3 24 -22
1985/86 Serie A 30 -17 IP 7 -7 PMEZ+IP 6+1 -3+ -2 45 -29
1986/87 Serie A 30 -27 IP 9 -6 PMEZ 4 -1 43 -34
1987/88 Serie A 30+1[6] -28 IP 11 -9 UEFA 4 -3 46 -40
1988/89 Serie A 34 -36 IP 5 -5 UEFA 8 -8 47 -49
1989/90 Serie A 33 -36 IP 8 -5 UEFA 12 -9 53 -50
1990/91 Serie A 34 -32 IP+IS 6+1 -8+ -5 PVP 8 -5 49 -50
1991/92 Serie A 28 -17 IP 4 -1 - 0 -0 32 -18
1992/93 Janov Serie A 11 -24 IP 5 -8 - 0 -0 16 -32
1993/94 Serie A 20 -21 IP 0 -0 - 0 -0 20 -21
1994 Serie A 12 -22 IP 2 -0 - 0 -0 14 -22
Celkem 496 -463 - 91 -89 - 57 -41 644 -593

Reprezentační kariéra[editovat | editovat zdroj]

Za reprezentaci odehrál 7 utkání a inkasoval jen dvě branky. Všechna utkání odchytal při přátelských zápasech. První utkání odehrál až v 30 letech 10. června 1987 proti Argentina (3:1).[7] Poté jej trenér povolal na ME 1988, kde neodehrál žádné utkání. Za dva měsíce se zúčastnil OH 1988, kde odehrál všechna utkání. Byl i na domácím šampionátu MS 1990, odtud bral bronzovou medaili.[8] Poslední utkání odehrál 13. února 1991 proti Belgii (0:0).[9]

Statistika na velkým turnajích[editovat | editovat zdroj]

Reprezentace Rok Zápasy
Fáze turnaje Datum Soupeř Odehraných minut Vstřelené branky Výsledek
Itálie Itálie ME 1988 Bronzová medaile Neodehrál žádné ze 4 utkání
OH 1988 1 zápas ve skupině B 17. 9. Guatemala Guatemala 90 0 5:2[10]
2 zápas ve skupině B 17. 9. Zambie Zambie 90 0 0:4[11]
3 zápas ve skupině B 21. 9. Irák Irák 90 0 2:0[12]
Čtvrtfinále 25. 9. Švédsko Švédsko 120 0 2:1 v prodl.[13]
Semifinále 27. 9. Sovětský svaz SSSR 120 0 2:3 v prodl.[14]
O 3. místo 27. 9. Německo NSR 90 0 0:3[15]
MS 1990 Bronzová medaile Neodehrál žádné ze 7 utkání

Hráčské úspěchy[editovat | editovat zdroj]

Klubové[editovat | editovat zdroj]

Reprezentační[editovat | editovat zdroj]

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

680px ribbon bar of Bronze Medal for athletic prowess (Italy, pre-2004).svg Bronzová medaile za atletickou statečnost (1984)[16]

680px ribbon bar of Silver Medal for athletic prowess (Italy, pre-2004).svg Stříbrná medaile za atletickou statečnost (1990)[16]

Cavaliere OMRI BAR.svg Řád zásluh o Italskou republiku (1991)[17]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Stefano Tacconi na italské Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]