Gianluca Pagliuca

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Gianluca Pagliuca
V dresu Sampdorie
V dresu Sampdorie
Osobní informace
Datum narození18. prosince 1966 (55 let)
Místo narozeníBologna, Itálie Itálie
Výška190 cm
Hmotnost87 kg
Klubové informace
Konec hráčské kariéry
PoziceFotbalový brankář
Mládežnické kluby*
1984–1986
1986–1987
Flag of Italy.svg Bologna
Flag of Italy.svg Sampdoria
Profesionální kluby*
Roky Klub Záp. (góly)
1987–1994
1994–1999
1999–2006
2006–2007
Flag of Italy.svg Sampdoria
Flag of Italy.svg Inter
Flag of Italy.svg Bologna
Flag of Italy.svg Ascoli
1980(-183)
1650(-165)
2480(-310)
0230(-38)
Reprezentace**
Roky Reprezentace Záp. (góly)
1989
1988–1996
1990–1998
Flag of Italy.svg Itálie U21
Flag of Italy.svg Itálie (olympijská)
Flag of Italy.svg Itálie
00100(-1)
00300(-5)
0390(-27)
Úspěchy
Mistrovství světa
Bronzová medaile 1990 Itálie
Stříbrná medaile 1994 Itálie
1. italská fotbalová liga
Zlatá medaile 1990/91 Sampdoria
Liga mistrů UEFA
Stříbrná medaile 1991/92 Sampdoria
Pohár UEFA
Stříbrná medaile 1996/97 Inter
Zlatá medaile 1997/98 Inter
Pohár PVP
Stříbrná medaile 1988/89 Sampdoria
Zlatá medaile 1989/90 Sampdoria
Superpohár UEFA
Stříbrná medaile 1990 Sampdoria
Další informace
DětiMattia Pagliuca
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gianluca Pagliuca (18. prosinec 1966, Bologna, Itálie) je bývalý italský fotbalový brankář. V letech 20142020 působil jako trenér mládeže v Boloni.

Nejdéle v klubové kariéře působil v Sampdorii, kde získal celkem šest trofejí. Také hrál v Interu, v Boloni a kariéru ukončil v Ascoli v roce 2007 ve věku 40 let. Vyhrál anketu o nejlepšího hráče sezony v italské lize (1996/97, 2004/05) a IFFHS jej zařadila na 16. místo o nejlepšího brankáře mezi lety 1987–2011.[1]

V letech 19891998 byl součástí reprezentace, za kterou odehrál 39 zápasů. Byl na třech šampionátech, ale jen na dvou startoval (1994 a 1998). Na MS 1990byl náhradníkem. Byl i na OH (1988, 1996).

Do roku 2016 měl nejvíc odehraných zápasu v nejvyšší lize. Když ukončil kariéru měl na kontě 592 utkání a byl na 2. místě za Maldinim.[2] Od roku 2021 je členem síně slávy v Interu.[3]

Klubová kariéra[editovat | editovat zdroj]

Sampdoria[editovat | editovat zdroj]

V roce 1986 přišel nejprve na hostování a později za 300 milionů lir z Boloně.[4] Do prvního utkání zasáhl v září 1987, ale stabilní místo v sestavě měl od sezony 1988/89. Byl podporován trenérem Boškovem.[5] Klubu pomohl dvakrát za sebou vyhrát Italský pohár (1987/88 a 1988/89) a také dvakrát za sebou dostat klub do finále poháru PVP (1988/89 a 1989/90). V prvním finále prohrál s Barcelonou (0:2), ale ve druhém vyhrál v prodl. nad Anderlechtem (2:0).

První titul pro hráče i pro Dorii byl v sezoně 1990/91. Také hrál finále v italském poháru, jenže prohrál s Římem. Vynikající výkony jej zařadilo na 21. místo v anketě o Zlatý míč. Také byl vyhlášen jako šestý nejlepší brankář světa.[6] V následující sezoně sice neohájil titul, ale vyhrál první italský superpohár a také si zahrál finále LM, ve kterém prohráli opět s Barcelonou (0:1), brankou v prodloužení. Poslední trofej pro Sampdorii získal v poslední sezoně v klubu a to Italský pohár v sezoně 1993/94. Za Dorii odchytal celkem 286 utkání, z toho 198 v lize, což je nejvíc v historii klubu[7] a inkasoval 257 (183 v serii A) branek.

Inter[editovat | editovat zdroj]

Do Nerazzurri odcházel v roce 1994 za 8 miliard lir + hráči Walter Zenga a Riccardo Ferri. Zde působil pět let a za tu dobu získal jen jednu trofej. V každe sezoně byl brankář číslo jedna, ale velkých klubových výsledků neměl. Nejlepšího umístění v lize měl v sezoně 1997/98. to obsadil 2. místo o 5 bodů za Juventusem. V evropských pohárech byl dvakrát za sebou ve finále v poháru UEFA (1996/97, 1997/98). V prvním finále nestačil na německý Schalke 04, ale ve druhém již vyhrál nad Laziem a slavil zisk jediné trofeje v dresu Nerazzurri. Po sezoně 1997/98 se změnil trenér. Přišel Marcello Lippi a ten koupil Peruzziho[8] a Gianluca raději odešel po celkem 234 (165 v Serii A) utkání pryč.[9]

Bologna a Ascoli[editovat | editovat zdroj]

Do svého mateřského klubu přišel v roce 1999.[4] S klubem hrál v první sezoně pohár UEFA a v lize udržel čisté konto dlouhých 559 minut v řadě[10] a pomohl klubu k 11. místu v tabulce. Nejlepší umístění v lize bylo 7. místo v sezoně 2001/02 a naopak nejhorší bylo sestupové 18. místo v sezoně 2004/05. Rok strávil ve druhé lize. Poslední dvě sezony dělal kapitána. Za Boloňu nastoupil do 226 utkání v řadě z 228 možných, čímž stanovil rekord v klubu.

V roce 2006, ve 39 letech odešel do Ascoli, která hrála v nejvyšší lize. Dne 17. září 2006, nastoupil do 571 utkání v nejvyšší lize, což byl nový rekord. Tím překonal Zoffa (později jej překonali další 4 hráči).[11] Do konce sezony ještě přidal další zápasy a zastavil se na čísle 592. Také prodloužil sérii po sobě jdoucích zápasů na 247 utkání. Konec byl ale sestupový. V lize skončil na 19. místě a klub s ním neprodloužil smlouvu. A tak se po celkem 814 (592 v Serii A) utkání, ve 40 letech[12] ukončil kariéru. V roce 2016 jeho brankářský rekord v utkání překonal Gianluigi Buffon.

Hráčská statistika[editovat | editovat zdroj]

Sezóna Klub Liga Ligové poháry Kontinentální poháry Celkem
Soutěž Zápasy Obdr. Góly Soutěž Zápasy Góly Soutěž Zápasy Góly Zápasy Góly
1987/88 Sampdoria Serie A 2 -1 IP 5 -4 - 0 -0 7 -5
1988/89 Serie A 33 -25 IP+IS 11+1 -7+ -3 PVP 9 -9 54 -44
1989/90 Serie A 34 -26 IP+IS 4+1 -3+ -2 PVP 9 -4 48 -35
1990/91 Serie A 32 -22 IP 10 -10 PVP+ES 6+2 -6+ -3 50 -41
1991/92 Serie A 34 -31 IP+IS 8+1 -7+ -0 LM 11 -10 54 -48
1992/93 Serie A 29 -39 IP 0 -0 - 0 -0 29 -39
1993/94 Serie A 34 -39 IP 10 -6 - 0 -0 44 -45
1994/95 Inter Serie A 34 -34 IP 7 -5 UEFA 2 -1 43 -40
1995/96 Serie A 34 -30 IP 6 -6 UEFA 2 -2 42 -38
1996/97 Serie A 34 -35 IP 7 -6 UEFA 12 -8 53 -49
1997/98 Serie A 34 -26 IP 4 -8 UEFA 11 -8 49 -42
1998/99 Serie A 29 -40 IP 6+2[13] -8+ -4[13] LM 10[14] -9[14] 47 -61
1999/00 Bologna Serie A 32 -39 IP 3 -5 UEFA 6 -7 41 -51
2000/01 Serie A 34 -53 IP 2 -3 - 0 -0 36 -56
2001/02 Serie A 34 -40 IP 0 -0 - 0 -0 34 -40
2002/03 Serie A 34 -47 IP 0 -0 Int. 6 -7 40 -54
2003/04 Serie A 34 -53 IP 0 -0 - 0 -0 34 -53
2004/05 Serie A 38+2[13] -36+ -2[13] IP 0 -0 - 0 -0 40 -38
2005/06 Serie B 42 -42 IP 2 -1 - 0 -0 44 -43
2006/07 Ascoli Serie A 23 -38 IP 2 -1 - 0 -0 25 -39
Celkem 636 -698 - 92 -89 - 86 -74 814 -861

Reprezentační kariéra[editovat | editovat zdroj]

Za reprezentaci odehrál 39 utkání a inkasoval 27 branek. Byl již povolán na OH 1988. Byl i nominován na domácí šampionát v roce 1990, ale žádné utkání neodehrál.[15] První utkání za národní tým odehrál 16. června 1991 proti SSSR (3:2).[16] Až příchodem nového trenéra Sacchiho se dostával častěji do branky a pro trenéra byl brankářem číslo jedna. Zúčastnil se šampionátu v roce 1994,[17] kde ve druhém utkání ve skupině dostal v 21. minutě hry červenou kartu.[18] Po dvou zápasovém distanci chytal až do finále, kde prohrál v penaltovém rozstřelu.

Po šampionátu byl nadále jedničkou, ale od roku 1995 se jeho reprezentování změnilo. Dostávali možnost chytat jiní. Byl povolán na OH 1996, kde odchytal všechna utkání a také se dostal na šampionát v roce 1998.[19] Trenér Maldini na něj sázel a odchytal všechna utkání, ale více než na čtvrtfinále nedosáhl. Poté již za národní tým nenastoupil.

Statistika na velkým turnajích[editovat | editovat zdroj]

Reprezentace Rok Zápasy
Fáze turnaje Datum Soupeř Odehraných minut Vstřelené branky Výsledek
Itálie Itálie OH 1988 Neodehrál žádné ze 4 utkání
MS 1990 Bronzová medaile Neodehrál žádné ze 7 utkání
MS 1994 Stříbrná medaile 1 zápas ve skupině 18. 6. Irsko Irsko 90 0 0:1[20]
2 zápas ve skupině 23. 6. Norsko Norsko 21 0 1:0[21]
Čtvrtfinále 9. 7. Španělsko Španělsko 90 0 2:1[22]
Semifinále 13. 7. Bulharsko Bulharsko 90 0 2:1[23]
Finále 17. 7. Brazílie Brazílie 120 0 0:0 (2:3) na pen.[24]
OH 1996 1 zápas ve skupině 21. 7. Mexiko Mexiko 90 0 0:1[25]
2 zápas ve skupině 23. 7. Ghana Ghana 90 0 2:3[26]
3 zápas ve skupině 25. 7. Jižní Korea Jižžní Korea 90 0 2:1[27]
MS 1998 1 zápas ve skupině 11. 6. Chile Chile 90 0 2:2[28]
2 zápas ve skupině 17. 6. Kamerun Kamerun 90 0 3:0[29]
3 zápas ve skupině 23. 6. Rakousko Rakousko 90 0 2:1[30]
Čtvrtfinále 27. 6. Norsko Norsko 90 0 1:0[31]
Čtvrtfinále 3. 7. Francie Francie 120 0 0:0 (3:4) na pen.[32]

Hráčské úspěchy[editovat | editovat zdroj]

Klubové[editovat | editovat zdroj]

Reprezentační[editovat | editovat zdroj]

Individuální[editovat | editovat zdroj]

  • 2x vítěz ankety Guerin d'oro (1996/97, 2004/05)
  • člen síně slávy v Interu (2021)

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Cavaliere OMRI BAR.svg Řád zásluh o Italskou republiku (1991)[33]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. https://www.repubblica.it/sport/calcio/2012/01/25/news/buffon_miglio_portiere_25_anni-28741113/
  2. https://www.lastampa.it/sport/calcio/2012/04/11/news/570-in-serie-a-zanetti-aggiorna-il-libro-dei-record-1.36485222/
  3. https://www.inter.it/it/news/2021/12/05/gianluca-pagliuca-hall-of-fame-inter-2021.html
  4. a b http://archiviostorico.gazzetta.it/1999/luglio/06/Pagliuca_nella_sua_Bologna_Qui_ga_0_9907063485.shtml
  5. https://ricerca.repubblica.it/repubblica/archivio/repubblica/1988/08/27/la-nostra-partita-contro-la-noia.html
  6. http://www.rsssf.com/miscellaneous/iffhs-gkoy91.html
  7. https://ricerca.repubblica.it/repubblica/archivio/repubblica/2012/07/26/un-cinghialone-per-el-chiquito-in-porta.html
  8. http://archiviostorico.gazzetta.it/1999/maggio/29/Pagliuca_Peruzzi_incroci_pericolosi_ga_0_9905299837.shtml
  9. https://web.archive.org/web/20151106132644/http://archiviostorico.corriere.it/1999/maggio/27/Inter_Pagliuca_divorzio_con_scintille_co_0_9905275439.shtml
  10. https://www.tuttobolognaweb.it/news/463-minuti-di-imbattibilita-striscia-piu-lunga-in-a-dal-1999/
  11. http://news.bbc.co.uk/sport2/hi/football/europe/5354172.stm
  12. https://www.goal.com/it/liste/giocatori-piu-vecchi-nella-storia-della-serie-a/1ifsvj0cnadgp1f3oj5i5ego8r
  13. a b c d play off
  14. a b i s předkolem
  15. http://www.rsssf.com/tables/90full.html
  16. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/2371579
  17. http://www.rsssf.com/tables/94full.html
  18. https://ricerca.repubblica.it/repubblica/archivio/repubblica/2014/09/08/la-mia-italia-norvegia-baggio-inferocito-e-sacchi-che-strega-tutti34.html
  19. Archivovaná kopie. www.fifa.com [online]. [cit. 2013-11-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-02. 
  20. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/935970
  21. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/936058
  22. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/936187
  23. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/936191
  24. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/936193
  25. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/2688813
  26. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/2688815
  27. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/2688817
  28. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/936661
  29. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/936677
  30. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/936692
  31. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/936707
  32. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/936714
  33. https://www.quirinale.it/onorificenze/insigniti/211897

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gianluca Pagliuca na italské Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]