Christian Vieri

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Christian Vieri
Portrét
Portrét
Osobní informace
Datum narození 12. červenca 1973 (47 let)
Místo narození Bologna, Itálie Itálie
Výška 186 cm
Hmotnost 85 kg
Přezdívka Bobo
Fotbalový nomád[1]
Klubové informace
Konec hráčské kariéry
Pozice útočník
Mládežnické kluby
AC Turin
Profesionální kluby
Roky Klub Záp. (góly)
1991–1992
1992–1993
1993–1994
1994–1995
1995–1996
1996–1997
1997–1998
1998–1999
1999–2005
2005–2006
2006
2006–2007
2007–2008
2008–2009
Itálie AC Turin
Itálie AC Pisa
Itálie Ravenna Calcio
Itálie AC Venezia
Itálie Atalanta Bergamo
Itálie Juventus Turin
Španělsko Atlético Madrid
Itálie Lazio Řím
Itálie Inter Milán
Itálie AC Milán
Francie AS Monaco
Itálie Atalanta Bergamo
Itálie ACF Fiorentina
Itálie Atalanta Bergamo
007000(1)
018000(2)
03200(12)
02900(11)
019000(7)
023000(8)
02400(24)
02200(12)
1430(103)
008000(1)
007000(3)
007000(2)
026000(6)
009000(2)
Reprezentace**
Roky Reprezentace Záp. (góly)
1992–1996
1997–2005
Itálie Itálie U21
Itálie Itálie
22 (11)
49 (23)
Úspěchy
Mistrovství Evropy do 21 let
Zlatá medaile 1994 Itálie
Liga mistrů UEFA
Stříbrná medaile 1996/1997 Juventus Turin
Pohár vítězů pohárů
Zlatá medaile 1998/1999 Lazio Řím
Superpohár UEFA
Zlatá medaile 1996 Juventus FC
1. italská fotbalová liga
Zlatá medaile 1996/1997 Juventus FC
Další informace
Partner(ka) Costanza Caracciolo (od 2017)
Melissa Satta
Elisabetta Canalis
Rodiče Roberto Vieri
Příbuzní Max Vieri (sourozenec)
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
* Starty a góly v domácí lize za klub aktuální k
konec kariéry
** Starty a góly za reprezentaci aktuální k
konec kariéry
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Vieri ve dresu FC Turína v ročníku 1991/1992

Christian Vieri (* 12. červenca 1973, Bologna, Itálie) je bývalý italský reprezentační fotbalista. Pelé ho roku 2004 zařadil mezi 125 nejlepších žijících fotbalistů.[2]

Vieri byl přezdívaný „fotbalový nomád“,[1] vystřídal totiž mnoho klubů, kde vydržel jen jednu sezónu. Výjimkou bylo působení v Interu Milán, kde vydržel šest roků. Mimo jiné působil v Juventusu, Atléticu Madrid, Laziu Řím, AC Milán, Fiorentině a v jiných menších italských klubech.

Za italskou reprezentaci odehrál 49 utkání, ve kterých nastřílel 23 branek. Patří tak do elitní desítky nejlepších střelců italské reprezentace v její historii.[3][pozn. 1]

Klubová kariéra[editovat | editovat zdroj]

Turín (1991–1992)[editovat | editovat zdroj]

Za FC Turín Vieri debutoval v zápase domácího poháru. Jako nevyužitý náhradník přihlížel porážce proti Ajaxu ve finále Poháru UEFA.[4]

Další kluby (1992–1996)[editovat | editovat zdroj]

Později strávil po jedné sezóně v týmech italské druhé ligy. Nejprve hrál za AC Pisa 1909, poté za Ravenna FC 1913 a pak za Benátky FC. V ročníku 1995/96 si zahrál nejvyšší soutěž za Atalantu.

Juventus (1996–1997)[editovat | editovat zdroj]

Turínský Juventus si pořídil Vieriho jako náhradu za odcházejícího Fabrizia Ravanelliho.[5] Trenér Marcello Lippi utvořil útočnou vozbu ve složení Vieri-Bokšić podporovanou Del Pierem, která Juventusu v ročníku 1996/1997 vystřílela Scudetto (mistrovský titul). Ve finále Lize mistrů ale tým nestačil na Borussii Dortmund.[4]

Atlético Madrid (1997–1998)[editovat | editovat zdroj]

Během léta v roce 1997 překvapil fotbalový svět přestupem do Atlética Madrid, které měl trénovat Radomir Antić.[6] Prezident Atlética Jesús Gil za posily utratil částku celkem 45 milionů liber (£) a do týmu tak kromě Vieriho přibyl například Juninho Paulista.[6] Debutoval 30. srpna 1997 proti Realu Madrid v 1. kole ligy, zápas skončil nerozhodně 1:1.[7] První trefa přišla v Poháru UEFA proti Leicesteru, když Vieri proměnil kontroverzní penaltu a přispěl k výhře 2:1.[6] Koncem září se dostal do formy a zaznamenal sedm branek za čtveřici zápasů bez porážky včetně hattricku proti Realu Zaragoza při výhře 5:1.[6] Proti řeckému PAOK Soluň v pohárové Evropě také vstřelil hattrick včetně povedené branky takřka z nulového úhlu.[6] V listopadu proti UD Compostela si přivodil zranění a návrat se konal až začátkem nového roku.

Začátkem března vsítil proti Aston Ville v Poháru UEFA jediný gól tohoto klání.[8] Atlético po prohře 1:2 v odvetě postoupilo do semifinále, kde nestačilo na Lazio. Na domácí scéně Atleti zaznamenali pokles formy, který způsobilo též zranění Juninha, přesto Vieri mužstvo gólově táhl. Proti Salamance dal rovnou čtyři branky, celek z Madridu ale na soupeře nestačil a prohrál 4:5. V předposledním kole pomohl dvěma trefami k vítězství 5:2 nad Barcelonou, jeho góly ale nakonec nestačily na více než sedmé místo.

Celkově v La Lize zaznamenal 24 branek za 24 zápasů.[9] Náležela mu tak Trofeo Pichichi pro nejlepšího střelce.[10] Na konci roku 1997 se objevil v závěrečné nominaci na Zlatý míč a skončil na děleném devátém místě.[11]

Lazio Řím (1998–1999)[editovat | editovat zdroj]

Vieri se dobře uvedl na světovém šampionátu ve Francii, což vyvolalo zájem velkoklubů. Jeho služby si nakonec zajistilo římské SS Lazio, které Atléticu zaplatilo částku 17,5 milionů liber (£).[6] Nastoupil do 22 zápasů italské Serie A – obvykle po boku Marcela Salase – v nichž vstřelil 12 branek. Trenér Sven-Göran Eriksson dovedl Lazio do finále posledního ročníku Poháru vítězů pohárů, ve kterém italský celek zdolal Mallorcu 2:1. Na střelecké listině stála jména Vieri, Dani a Nedvěd.[12] V italské lize skončilo Lazio druhé.

Inter Milán (1999–2005)[editovat | editovat zdroj]

Inter Milán vykoupil Vieriho léta 1999 za částku 28 milionů liber (£) a učinil z něj nejdražší přestup historie.[pozn. 2] Prezident Interu Massimo Moratti tak získal útočného partnera pro Brazilce Ronalda. Vieri se zde znovu setkal s trenérem Lippim.[13] Vieri se hned v prvním kole blýskl hattrickem proti Hellasu Verona.[14] V průběhu září přispěl gólem k výhře 5:1 nad Parmou a jediným gólem zápasu pomohl překonat jeho bývalý tým FC Turin.[15][16] Vzhledem k Ronaldovým zraněním se Vieri v útoku spoléhal na Zamorana, Recobu či Baggia. Stal se nejlepším střelcem svého týmu v italské lize, celkově dal 13 gólů.[17] Sezónu tým zakončil na čtvrtém místě, zajistil si však účast v předkole Ligy mistrů. Trofej Lippiho mužstvo nevybojovalo.

Následující rok se Nerazzurri museli obejít zcela bez zraněného Ronalda. Vieri v Serii A zaznamenal 18 branek za 27 utkání, ale tým se nevzmohl na více než páté místo. Sezóna 2001/2002 přinesla zlepšení a nového trenéra Héctora Cúpera. Inter měl ještě v posledním kole naději na první titul od roku 1989. Milánští podlehli přes góly Vieriho a Di Biagia 2:4, titul tak získal Juventus.[18]

Byl to Vieri, kdo v ročníku 2002/2003 ukořistil korunu pro nejlepšího střelce Serie A. V rámci Ligy mistrů gólově pomohl postupu do čtvrtfinále přes španělskou Valencii. Kvůli zranění neovlivnil semifinále proti AC Milán, který nakonec soutěž opanoval.[4]

Letní měsíce v roce 2003 s sebou přinesly zájem londýnské Chelsea, jejíž údajnou nabídku 22 milionů liber Inter odmítl,[19] sám Vieri navíc žádal až příliš vysoký plat. Chelsea nakonec koupila Vieriho partnera v útoku, Hernána Crespa.[20] Vieriho novou konkurencí do útoku se stali Júlio Cruz a Obafemi Martins. Koncem září na domácí půdě zařídil vítězství 2:1 proti Dynamu Kyjev ve skupině v Lize mistrů, když se vrátil na hřiště po zranění kotníku a prosadil se po přímém kopu Kily Gonzáleze v poslední třicetiminutovce.[21] Na podzim dostal vyhazov trenér Cúper a na jeho místo přišel Alberto Zaccheroni, se kterým neměl Vieri nejlepší vztahy.[22] Vieri za sezónu nastřílel 13 ligových branek za 22 zápasů, ale ambiciózní Inter skončil až čtvrtý a znovu bez trofeje.

Tým převzal Roberto Mancini, jenž v útoku plánoval spárovat Vieriho s Adrianem, do toho ovšem záhy promlouval nadějný Obafemi Martins.[23] Inter v Lize mistrů postoupil ze skupiny, ve které Vieri zaznamenal branku v zápase s Valencií při výhře 5:1.[24] Během osmifinálového dvojzápasu proti Portu si připsal pár minut, neboť kouč Mancini vsadil především na Adriana, jenž se hattrickem zasloužil o postup. Ve čtvrtfinále ale Černobílí nestačili na milánského rivala, AC po výsledcích 0:2 a 0:3. Vieri odehrál jen 35 minut prvního klání, přednost před ním opět dostali jiní (Cruz, Martins, Adriano).[25][26] V lednu 2005 proti Sampdorii pomohl otočit domácí utkání v samotném závěru, kdy ještě v 87. minutě Inter prohrával 0:2.[27] Po gólu Martinse mu právě tento nigerijský mladík lobem nahrál na vyrovnávací gól na 2:2 už v nastaveném čase a dílo dokonal Álvaro Recoba ve třetí minutě nastavení.[28] Ve 35. kole ligy na hřišti Brescie Vieri pojistil vedení 3:0 po dvou gólech Martinse, což Interu zajistilo konečnou příčku číslo tři.[29] Za 27 zápasů se trefil ve 12 případech v Serii A. Ve své poslední sezóně za Inter patřila Vierimu čtvrtá příčka v žebříčku nejlépe placených fotbalistů s ročním platem 8,2 milionů liber (£).[30] Před ním byli pouze David Beckham, Ronaldo a Zinédine Zidane, všichni z Realu Madrid.[30]

AC Milán (2005–2006)[editovat | editovat zdroj]

Začátkem července 2005 se upsal týmu AC Milán, a to na dva roky, poté co se dohodl na rozvázání smlouvy s Interem.[31] Jeho konkurencí se měli stát Andrij Ševčenko, Filippo Inzaghi, Alberto Gilardino a Jon Dahl Tomasson. V mužstvu se neprosadil, v italské lize dal gól pouze Empoli při říjnové výhře 3:1.[32] Jeden gól přidal v domácím poháru.

AS Monaco (2006)[editovat | editovat zdroj]

V lednu 2006 přestoupil do AS Monaco, se kterým podepsal smlouvu na rok a půl.[33] Zájem měly projevit také anglické kluby Tottenham a Newcastle.[33]

Během zápasu v Ligue 1 26. března proti PSG si po souboji s Bernardem Mendym přivodil zranění kolena. To mu znemožnilo dokončit sezónu a také odcestovat na mistrovství světa.[34]

Atalanta (2006–2007)[editovat | editovat zdroj]

Vieri se léta 2006 vrátil do Atalanty, kde podepsal jednoroční kontrakt s měsíčním platem 1 500 eur. Za každý gól ale měl inkasovat 100 000 eur.[35] Nováček soutěže se umístil na osmém místě. Vieri během v pořadí druhého angažmá v Atalantě odehrál jen sedm ligových zápasů a dal dva góly.

Fiorentina (2007–2008)[editovat | editovat zdroj]

Mezi roky 2007 a 2008 působil ve Fiorentině, které se přezdívá La Viola. S tou 34letý Vieri jako volný hráč podepsal jednoroční kontrakt a měl se pro trenéra Cesare Prandelliho stát náhradou za odcházejícího Lucu Toniho.[36] Za Fiorentinu si zahrál 26 ligových zápasů, ve kterých se trefil šestkrát. Během čtyř skupinových zápasů Poháru UEFA mířil třikrát přesně a jako střídající zaznamenal gól i proti Mladé Boleslavi v tom posledním, čtvrtém.[37] Semifinále proti Rangers došlo do penaltového rozstřelu, ve kterém Vieri neproměnil tu svoji a Fiorentina byla vyřazena. Ve druhém zápase měl jako čerstvý hráč z lavičky několik příležitostí, ale gól nevstřelil.[38]

Atalanta (2008–2009)[editovat | editovat zdroj]

V roce 2008 už potřetí působil v Atalantě. Zranění mu ovšem dovolila zahrát si v pouze pěti podzimních zápasech Serie A, i tak stihl dát alespoň dva góly, proti Udinese a Juventusu.[39] Koncem roku 2008 byl na rádiové stanici Rai Radio 2 zvolen druhým největším zklamáním v italské lize, první skončil Quaresma.[40] Poté co mu fanoušci dali najevo nespokojenost s jeho výkony, opustil během dubna tým z Lombardie, přestože měl klub zájem na jeho setrvání.[41] Přes námluvy s anglickým Blackburnem a brazilským Botafogem bylo angažmá v Atalantě Vieriho posledním.[42][43][44]

Reprezentační kariéra[editovat | editovat zdroj]

Vieri za reprezentaci debutoval 29. března 1997 v kvalifikačním zápase proti Moldavsku. Trenér Cesare Maldini jej nasadil do základu a Vieri se mu odvděčil gólem v 50. minutě. Itálie nakonec zvítězila 3:0.[45] Jeho gól byl 1000. gólem italské reprezentace v její historii.[5] Gólově se prosadil také v baráži o „MS“ proti Rusku.[5]

MS 1998[editovat | editovat zdroj]

Vieri se vměstnal do nominace Cesare Maldiniho na mistrovství světa 1998, které se konalo ve Francii. Do úvodního utkání s Chile nastoupil od začátku a v 10. minutě otevřel po nahrávce Baggia skóre.[46] Zápas skončil nerozhodně 2:2.[47] Proti Kamerunu se trefil dvakrát při výhře 3:0, hlavičkou pak pomohl k výhře 2:1 nad Rakouskem ve třetím skupinovém zápase.[4] Sám jediným gólem rozhodl osmifinále proti Norsku, když pronikl obranou soupeře s balónem od Di Biagiaa placírkou zakončil. Proti Francii nepadl gól ze hry, došlo tak na penaltový rozstřel, v němž uspěli Francouzi.[4] Vieri svoji penaltu proměnil.

MS 2002[editovat | editovat zdroj]

V prvním utkání skupiny mistrovství světa v roce 2002 proti Ekvádoru sám dvěma góly zařídil výhru 2:0. Jeho další trefa proti Chorvatsku neodvrátila porážku 1:2, po remíze 1:1 s Mexikem ale Italové přeci jenom postoupili do osmifinále. Nechvalně proslulé utkání proti domácí Jižní Koreji odehrál Vieri celé a v 18. minutě se prosadil hlavičkou vzdor těsné obraně Jihokorejců. Soupeř ale v závěru vyrovnal a v prodloužení si tzv. zlatým gólem zajistil postup do čtvrtfinále.[4]

EURO 2004[editovat | editovat zdroj]

Trenér Giovanni Trapattoni povolal Vieriho na jeho první Mistrovství Evropy, které se konalo v Portugalsku v roce 2004.[48][49] Jeho výkony na Euru byly ovšem zklamáním,[50] na turnaji Vieri nevstřelil branku. V úvodu proti Dánsku byl po celé utkání podporován Tottim a Del Pierem a Camoranesim ze stran. Ve druhém poločase jeho hlavičku vykryl gólman Sørensen, zápas nakonec dopadl nerozhodně 0:0.[51] Proti Švédsku Itálie opět remizovala, tentokráte 1:1. Suspendovaného Tottiho zastoupil Antonio Cassano, který Vierimu připravil několik příležitostí a sám gól dal. Vieri ale před koncem zápasu neuhlídal Zlatana Ibrahimoviće, který Vieriho ve vzduchu překonal a hlavou přesně zacílil.[52] Ve třetím zápase skupiny „C“ dostal v základní jedenáctce přednost Bernardo Corradi, Vieri se tak do zápasu dostal až v jeho průběhu, a to v 53. minutě právě za Corradiho.[53] Ani on ale neodvrátil vyřazení přes konečné vítězství 2:1 nad Bulharskem.

MS 2006[editovat | editovat zdroj]

Zranění kolena Vierimu odepřelo možnost odcestovat na mistrovství světa v roce 2006, kde Itálie konečně získala kýžené zlato.[34]

Přestupy[editovat | editovat zdroj]

Statistika[editovat | editovat zdroj]

Klub Sezóna Liga Pohár LM či EL celkem
zápasy Goly zápasy Goly zápasy Goly zápasy Goly
AC Turin 1991/92 6 1 1 1 0 0 7 2
1992 1 0 1 0 0 0 2 0
AC Pisa 1992/93 18 2 0 0 0 0 18 2
Ravenna Calcio 1993/94 32 12 0 0 0 0 32 12
AC Venezia 1994/95 29 11 0 0 0 0 29 11
Atalanta Bergamo 1995/96 19 7 2 2 0 0 21 9
Juventus Turin 1996/97 23 8 5 1 10 5 38 14
Atlético Madrid 1997/98 24 24 0 0 10 5 34 29
Lazio Řím 1998/99 22 12 2 1 4 1 28 14
Inter Milán 1999/00 20 13 5 5 0 0 25 18
2000/01 27 18 0 0 5 1 32 19
2001/02 25 22 1 0 2 3 28 25
2002/03 23 24 0 0 12 3 35 27
2003/04 22 13 1 0 9 4 32 17
2004/05 27 13 3 3 6 1 36 17
AC Milán 2005/06 8 1 1 1 5 0 14 2
AS Monaco 2006 7 3 2 1 2 1 11 5
Atalanta Bergamo 2006/07 7 2 0 0 0 0 7 2
ACF Fiorentina 2007/08 26 6 1 0 12 3 39 9
Atalanta Bergamo 2008/09 9 2 0 0 0 0 9 2
Celkově 374 194 25 15 79 35 477 236

Úspěchy[editovat | editovat zdroj]

Klubové[editovat | editovat zdroj]

Reprezentační[editovat | editovat zdroj]

Individuální[editovat | editovat zdroj]

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

Vieri ve volném čase rád hraje kriket.[55]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Aktuální v ročníku 2019/2020.
  2. Rovnou tři Vieriho přestupy v tu dobu patřily mezi 10 nejdražších fotbalových přestupů vůbec.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Christian Vieri ve Wikimedia Commons

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b CHADBAND, Ian. Christian the football nomad soldiers onward. Evening Standard [online]. 2003-07-11 [cit. 2020-03-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Pele's list of the greatest, BBC Sport, cit. 27. 5. 2013 (anglicky)
  3. Roberto Di Maggio; José Luis Pierrend. Goalscoring for Italy National Team [online]. RSSSF, rev. 2020-01-22 [cit. 2020-03-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b c d e f MURPHY, Paul. CHRISTIAN VIERI: A DECADE OF BEASTLY BRILLIANCE AND BAD LUCK. These Football Times [online]. 2017-12-08 [cit. 2020-03-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b c The Stars of France 98 [online]. solocalcio.com [cit. 2020-03-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. a b c d e f BERESFORD, Jack. The bull with a butterfly’s step: The story of Christian Vieri at Atletico. Planet Football [online]. 2019-06-05 [cit. 2020-03-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Spielbericht: 2208247 (Real Madrid 1:1 Atlético Madrid) [online]. transfermarkt.com [cit. 2020-03-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Spielbericht: 2267075 (Atlético Madrid 1:0 Aston Villa) [online]. transfermarkt.com [cit. 2020-03-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ROTA, Davide. Italian Players Abroad [online]. RSSSF, rev. 2000-12-27 [cit. 2020-03-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. Spain - List of Topscorers ("Pichichi") 1929-2018 [online]. RSSSF, rev. 2019-06-20 [cit. 2020-03-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. a b José Luis Pierrend. European Footballer of the Year ("Ballon d'Or") 1997 [online]. RSSSF, rev. 2005-03-26 [cit. 2020-03-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. MOHAPATRA, Bikash. Lazio’s first was the tournament’s last: European Cup Winners’ Cup 1999. Footy Analyst [online]. 2019-06-15 [cit. 2020-03-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. BRODKIN, Jon. Record £28m takes Vieri to Inter. The Guardian [online]. 1999-06-09 [cit. 2020-03-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. Spielbericht: 2211291 (FC Internazionale 3:0 Hellas Verona) [online]. transfermarkt.com [cit. 2020-03-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. Spielbericht: 2211310 (FC Internazionale 5:1 AC Parma) [online]. transfermarkt.com [cit. 2020-03-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. Spielbericht: 2211321 (Torino Calcio 0:1 FC Internazionale) [online]. transfermarkt.com [cit. 2020-03-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. Italy 1999/2000 [online]. RSSSF, rev. 2011-12-12 [cit. 2020-03-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. https://sempreinter.com/2019/10/12/christian-vieri-may-2002-maybe-didnt-deserve-it, cit. 2020-03-03
  19. Inter deny Vieri deal. The Telegraph [online]. 2003-08-07 [cit. 2020-03-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. SCOTT, Matt. Vieri in a fury as Chelsea move in on £22m Crespo. The Guardian [online]. 2003-08-23 [cit. 2020-03-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. A Vieri good show from Inter. The Star [online]. 2003-10-02 [cit. 2020-03-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. https://web.archive.org/web/20120311205603/http://www.football-rumours.com/christianvieri.html, cit. 2020-03-04
  23. Adriano, "the one-man team". FIFA.com [online]. 2004-11-13 [cit. 2020-03-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. Inter blitz their way to 5-1 triumph over Valencia. China Daily [online]. 2004-10-21 [cit. 2020-03-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. Milan 2-0 Internazionale [online]. UEFA.com [cit. 2020-03-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. Internazionale 0-3 Milan [online]. UEFA.com [cit. 2020-03-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  27. Spielbericht: 27709 (FC Internazionale 3:2 UC Sampdoria) [online]. transfermarkt.com [cit. 2020-03-04]. Dostupné online. 
  28. RICHARDSON, James. Italy salutes Inter's comeback. The Guardian [online]. 2005-01-11 [cit. 2020-03-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  29. DOUŠA, Pavel. SERIE A – 35. KOLO. Eurofotbal.cz [online]. 2005-05-09 [cit. 2020-03-04]. Dostupné online. 
  30. a b Beckham tops salary list. Independant [online]. 2005-05-04 [cit. 2020-03-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  31. Vieri agrees Milan switch. UEFA.com [online]. 2005-07-05 [cit. 2020-03-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  32. Spielbericht: 40976 (FC Empoli 1:3 AC Milan) [online]. transfermarkt.com [cit. 2020-03-04]. Dostupné online. 
  33. a b Vieri poised for move to Monaco. BBC Sport [online]. 2006-01-09 [cit. 2020-03-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  34. a b Injured Vieri to miss World Cup. BBC Sport [online]. 2006-05-10 [cit. 2020-03-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  35. Aussie-born Vieri returns to Atalanta. The Sydney Morning Herald [online]. 2006-08-31 [cit. 2020-03-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  36. Vieri heads to Fiorentina. Eurosport.com [online]. 2007-07-19 [cit. 2020-03-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  37. NOVÁK, Miloslav. Fiorentina 2:1 Ml. Boleslav. IDNES.cz [online]. [cit. 2020-03-04]. Dostupné online. 
  38. LAVICKÝ, Tomáš. Až penaltový rozstřel zajistil Rangers finále. Eurofotbal.cz [online]. 2008-05-01 [cit. 2020-03-04]. Dostupné online. 
  39. PAVLÍK, Tomáš. Del Neri: Spoléháme na Vieriho a jeho kvality. Eurofotbal.cz [online]. 2009-01-10 [cit. 2020-03-04]. Dostupné online. 
  40. Quaresma named worst player in Italian Serie A. China Daily [online]. 2008-12-09 [cit. 2020-03-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  41. Italian striker Vieri opts to quit Atalanta. CNN [online]. 2009-04-01 [cit. 2020-03-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  42. Blackburn boss Big Sam hopes to have veteran Christian Vieri on show in Croatia. Daily Mail [online]. 2009-07-17 [cit. 2020-03-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  43. Vieri linked with Brazil move. Sky Sports [online]. 2009-10-30 [cit. 2020-03-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  44. Richard Bailey; Nadia Carminati. Vieri retires from football. Sky Sports [online]. 2009-10-22 [cit. 2020-03-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  45. Spielbericht: 1090516 (Italy 3:0 Moldova) [online]. transfermarkt.com [cit. 2020-03-03]. Dostupné online. 
  46. ELLIOTT, Helene. Player’s Father Always Interferes With Italy’s Coach. Los Angeles Times [online]. 1998-06-17 [cit. 2020-03-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  47. Spielbericht: 936661 (Italy 2:2 Chile) [online]. transfermarkt.com [cit. 2020-03-03]. Dostupné online. 
  48. Trapattoni names Italy squad for EURO 2004. World Soccer [online]. 2004-05-19 [cit. 2020-03-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  49. https://www.inter.it/en/news/2004/05/22/vieri-on-euro-2004-2.html, cit. 2020-03-04
  50. Euro 2004: The best and the worst.... The Guardian [online]. 2004-07-04 [cit. 2020-03-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  51. SPIRO, Matthew. Italy denied by Denmark. UEFA.com [online]. 2004-06-15 [cit. 2020-03-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  52. SPIRO, Matthew. Ibrahimović and Sweden peg back Italy. UEFA.com [online]. 2004-06-19 [cit. 2020-03-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  53. Italy 2-1 Bulgaria. BBC Sport [online]. 2004-06-23 [cit. 2020-03-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  54. José Luis Pierrend. European Footballer of the Year ("Ballon d'Or") 1998 [online]. RSSSF, rev. 2005-03-26 [cit. 2020-03-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  55. BUCKLEY, Kevin. Vieri bowled over by cricket. UEFA.com [online]. 2003-11-25 [cit. 2020-03-03]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]