Turín FC

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Turín FC
Znak klubu v letech 2005-2006
Znak klubu v letech 2005-2006
Název Torino Football Club
Přezdívka Toro (Býci), Granata
Země Itálie Itálie
Město Turín
Založen 3. prosinec 1906 (Foot Ball Club Torino)
Asociace Itálie FIGC
Soutěž Serie A
2018/19 7. místo
Stadion Stadio Olimpico Grande Torino
Turín
Souřadnice
Kapacita 28 177
Vedení
Vlastník Urbano Cairo
Předseda Itálie Urbano Cairo
Trenér Itálie Walter Mazzarri
Oficiální webová stránka
Největší úspěchy
Ligové tituly

7x Scudetto.svg Serie A (1927/28, 1942/43, 1945/46, 1946/47, 1947/48, 1948/49, 1975/76)

3x Coppa Ali della vittoria.svg Serie B (1959/60, 1989/90, 2000/01)
Domácí trofeje 5x Coccarda Coppa Italia.svg Coppa Italia (1935/36, 1942/43, 1967/68, 1970/71,1992/93)
Mezinárodní trofeje 1x Mitropa Cup.svg Středoevropský pohár
(1991)
Serie A 2019/20
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Turín FC (italsky Torino Football Club,, zkráceně Torino FC, často jen Torino) je italský fotbalový klub hrající v sezóně 2019/20 ve nejvyšší ligu sídlící ve městě Turín v regionu Piemont.

Dnešní klub byl znovu založený v roce 2005, je pokračovatelem historického sdružení, které vzniklo v roce 1906 spojením klubu Football Club Torinese a s pár členů klubu Juventus FC. Ti daly název Foot Ball Club Torino.

Toro (býci), jak se klubu přezdívá, je jedním z nejznámějších klubů v Itálii. Může se chlubit sedmi vítězství v nejvyšší lize včetně pěti po sobě jdoucích titulů v době velkého Turína, které bylo uznáno jako jeden z nejsilnějších týmů čtyřicátých let. Vyhráli i Italský pohár (5x), Středoevropský pohár (1991), klub si zahrál i finále v poháru UEFA (1992/93).

Změny názvu klubu[editovat | editovat zdroj]

    • 1906/07 – 1935/36 – FBC Turín (Foot Ball Club Torino)
    • 1936/37 – 1942/43 – AC Turín (Associazione Calcio Torino)
    • 1943/44 – Turín FIAT (Torino FIAT)
    • 1944/45 – 1957/58 – AC Turín (Associazione Calcio Torino)
    • 1958/59 – AC Talmone Turín (Associazione Calcio Talmone Torino)
    • 1959/60 – 1976/77 – AC Turín (Associazione Calcio Torino)
    • 1977/78 – 2004/05 – Turín Calcio (Torino Calcio)
    • 2005/06 – Turín FC (Torino Football Club)

Získané trofeje[editovat | editovat zdroj]

Vyhrané domácí soutěže[editovat | editovat zdroj]

(1926/27, 1927/28, 1942/43, 1945/46, 1946/47, 1947/48, 1948/49, 1975/76)

Titul z roku 1926/27 byl Turínu v následující sezoně odebrán kvůli dohodě na výsledku derby s Juventusem.

1959/60, 1989/90, 2000/01
1935/36, 1942/43, 1967/68, 1970/71, 1992/93

Vyhrané mezinárodní soutěže[editovat | editovat zdroj]

1991

Medailové umístění[editovat | editovat zdroj]

Medaile umístění Sezona
Serie A Zlatá medaile 1927/28, 1942/43, 1945/46, 1946/47, 1947/48, 1948/49, 1975/76
Serie A Stříbrná medaile 1907, 1928/29, 1945/46, 1946/47, 1971/72, 1976/77, 1984/85
Serie A Bronzová medaile 1935/36, 1936/37, 1964/65, 1971/72, 1977/78, 1991/92
Italský pohár Zlatá medaile 1935/36, 1942/43, 1967/68, 1970/71, 1992/93
Italský pohár Stříbrná medaile 1937/38, 1962/63, 1963/64, 1969/70, 1979/80, 1980/81, 1981/82, 1987/88
Italský superpohár Stříbrná medaile 1993
Pohár UEFA Stříbrná medaile 1991/92

Historie klubu[editovat | editovat zdroj]

Zrod a začátek[editovat | editovat zdroj]

Zakladatel Alfred Dick

Klub byl založen 3. prosince roku 1906 v pivovaru Voigt ve Via Pietro Micca lidmi kteří již nechtěli být v klubu Juventus FC vedené švýcarským podnikatelem Alfredem Dickem a klubem Football Club Torinese. Zrodil se klub Foot Ball Club Torino s přezdívkou býci.

První oficiální utkání se odehrálo 16. prosince 1906, proti hostitelům SG Pro Vercelli, utkání skončilo 3:1 pro býky. V roce 1912 nastoupil do trenérského křesla budoucí trenér reprezentace Vittorio Pozzo, ten zastával svou funkci do roku 1922.

Tým zažil první šťastné období ve své historii za předsednictví Enrica Marone Cinzana, který nechal postavit první tribuny stadionu Filadelfia. První fotbalové hvězdy se klub pyšnil triem zázraků složených Julio Libonatti, Adolfo Baloncieri a Gino Rossetti. Pod vedením Cinzana byl klub mistrem Itálie již v sezoně 1926/27, jenže za podplácení jim byla trofej odebrána a předseda klubu Enrico Marone Cinzano musel klub opustit. Příští sezoně 1927/28 se jim to povedlo poctivě a získali tak první oficiálně mistrovský titul.

Po opuštění předsedy klubu Enrica Marone Cinzana, začal pro klub pomalý pokles, který na začátku třicátých let vedl jej k umístění ve středu tabulky. V sezoně Serie A 1935/36|1935/36 se začalo klubu opět dařit. Umístili se v tabulce na 3. místě a položí základy zlatého věku, který se později představoval jako Grande Torino (velký Turín).

Grande Torino 1949

Velký Turín[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Grande Torino (Velký Turín).
Ferruccio Novo

V létě roku 1939 převzal předsednictví klubu průmyslník Ferruccio Novo, bývalí juniorský fotbalista býků. Byla provedena reorganizace, která byla inspirována sportovní a obchodní politiky zavedené se značným úspěchem od klubu Juventus FC. Na návrh Pozza aby se klub řídil jako se řídili anglické kluby. Obklopili se kompetentními spolupracovníky, jako byli bývalí hráči Antonio Janni, Mario Sperone a Giacinto Ellena. Technickým ředitelem se stal maďar Ernő Erbstein a trenérem mládeže angličan Leslie Lievesley.

Nejzářivější momenty pro Grande Torino byly od sezony 1942/43 do 1948/49, reprezentovaný, nepřekonatelný tým, který vyhrál pět národních titulů po sobě (kromě let 19431944) a Italský pohár 1942/43, tím se takj stal prvním klubem co dosáhl double. Za reprezentaci nastupovalo mnoho hráčů nosící dres býků. Při jednom zápase reprezentace nastoupilo až deset hráčů Grande Torino.

Kapitánem a nesporným vůdcem této formace byl Valentino Mazzola, sestava byla vždy složena takto: brankář Valerio Bacigalupo, Aldo Ballarin, Virgilio Maroso, Giuseppe Grezar, Mario Rigamonti, Eusebio Castigliano, Romeo Menti, Ezio Loik, Guglielmo Gabetto, Valentino Mazzola a Franco Ossola . Cyklus vítězství byl náhle přerušen 4. května 1949 v 17:05, když letadlo Fiat G.212 nesoucí celý tým, které se vracelo z přátelského zápasu s Benfikou hrálo se v Lisabonu, narazilo na zadní stěnu Baziliky Superga. Náraz způsobil okamžitou smrt všech třicet jedna lidí na palubě, včetně hráčů, technického personálu, novinářů a posádky. Pro slávu týmu měla tragédie velkou rezonanci ve světovém tisku i v Itálii. V den pohřbu vyšel téměř jeden milion lidí do ulic v Turíně, aby týmu vzdali úctu. Býci museli ještě dohrát čtyři zápasy v lize a tak zařadili do A týmu juniory. Sestavu juniorů sestavili všechny čtyři kluby se kterými měli hrát (Janov CFC, US Palermo, UC Sampdoria a AC Fiorentina). Býci byli ůspěšní a vyhráli svůj šestý titul a Páty v řadě. Na vzpomínku tohoto neštěstí byl roku 2005 natočen film Velký Turín, režiséra Claudio Bonivento.[1]

Nový majitel[editovat | editovat zdroj]

Po této vážné tragédii následovaly těžké roky pro klub. Pozvolný pokles v roce 1958/59 vedla k prvnímu sestupu do druhé ligy, naštěstí pro klub pobyt ve druhé lize trval pouze jednu sezónu. V roce1963 se novým vlastníkem stal Orfeo Pianelli. Na trenérské křeslo usedl na sezonu 1964/65 slavný Nereo Rocco. V sezoně klub skončil v tabulce na třetím místě, to bylo nejlepší umístění od tragedie. V Poháru PVP dokráčeli až do semifinále. Na příští sezonu klub angažuje nejlepšího střelce sezony 1964/65 Alberta Orlanda. Střelecky nepomohl a klub skončil na desátém místě. Po sezoně 1966/67 v klubu končí po neshodách trenér Nereo Rocco.

Přichází nový trenér Edmondo Fabbri, bývalí trenér reprezentace a také budoucí miláček tribun Aldo Agroppi. Klub musel ale smutnit nad ztrátou hráče Luigi Meroni. Ten 15. října 1967 zahynul při srážce s autem. Auto řídil teprve 19letý Attilio Romero, velký fanoušek býků a budoucí prezident klubu v letech 20002005. Klub zakončil soutěž na sedmém místě a vyhrál italský pohár. Italský pohár získal v sezoně 1970/71.

Mistrovský tým se sezony 1975/76

Nezapomenutelný ročník byl 1975/76. Trenér Edmondo Fabbri (vedl klub 1974 a 1974/75) po sezoně rezignoval a namísto něj je angažován Luigi Radice. Přicházejí hráči: Patrizio Sala (Monza), Eraldo Pecci a Vittorio Caporale (Bologna), v útoku stříleli branky Paolo Pulici (přišel v roce 1967) a Francesco Graziani (přišel v roce 1973) na jejich branky nahrával Claudio Sala (přišel v roce 1969) a Renato Zaccarelli (přišel v roce 1974) v obraně hráli Roberto Salvadori (přišel v roce 1973) s Roberto Mozzini (odchovanec) a v brance chytal Luciano Castellini (přišel v roce 1970). Klub hrál s rivalem Juventus FC o titul do posledního kola. Juventus FC zápas prohrál 0:1 a býci remizovali 1:1 na hřišti klubu AC Cesena. Jedinou branku vstřelil Paolo Pulici, který se stal s 21 branky nejlepší střelec (již po třetí). A tak se po 27 letech stal klub mistrem ligy. Obhajoba titulu se nepodařila, protože rival Juventus FC byl o bod lepší. V poháru PMEZ neprošli přes druhé kolo, když prohráli pozdějším finalistou poháru Borussia Mönchengladbach.

Finále a pád[editovat | editovat zdroj]

V následujících letech začal pomalý pokles výsledků s výjimkou druhého místa v sezoně 1984/85. V sezoně 1988/89 spadli býci opět do druhé ligy, podruhé ve své historii.

Po rychlém postupu v sezoně 1989/90 a pod novým trenérem který přišel na sezonu 1990/91 (Emiliano Mondonico) přišli první úspěchy. Přišli posily jako byli hráči Martín Vázquez (Real Madrid), Luca Fusi (SSC Neapol) a Pasquale Bruno (Juventus FC. Býci se stěhovali do nového stadionu Stadio delle Alpi kde dva roky nepoznali porážku. V lize skončili na pátém místě, ale velký úspěch zaznamenali na středoevropském poháru když porazili ve finále Pisu 2:1 v prodloužení.

Tým ze sezony 1991/92

Velmi podařený ročník byl 1991/92. Klub koupil belgického hráče Enza Scifa, brazilce Waltera Casagrandeho a zahrál si i odchovanec Christian Vieri. Býkům se podařilo umístit na třetím místě a v poháru UEFA dokráčeli až do finále kde prohráli z Ajaxem jen díky obdrženým brankám na vlastním hřišti (doma 2:2 a venku 0:0).

Býci se představili v sezóně 1992/93 s úmyslem znovu hrát na vyšších příček. Jenže klub musel kvůli vážným finančním problémům prodat některé nejlepší hráče: Roberto Cravero (SS Lazio), Martín Vázquez (Olympique de Marseille) a Gianluigi Lentini za rekordních 18,5 miliard lir do AC Milán. Místo nich se koupili: Uruguayec Carlos Alberto Aguilera a Andrea Silenzi. V únoru v roce 1993 se prezidentem stal po rezignaci Borsana Roberto Goveani. V lize skončil klub na devátém místě, ale vyhrál italský pohár když ve finále porazil AS Řím (3:0 a 2:5) a po 21 letech získal klub trofej. V poháru UEFA dokráčel do 2. kola.

Po vítězství v italském poháru zažil klub období vážných ekonomických problémů. Prezidenti a trenéři se měnili velmi často, a výsledky se nadále zhoršovaly: po sezoně 1994/95 se tým přesunul zpět do druhé ligy. Klub často postupoval a sestupoval. Návraty do nejvyšší ligy se uskutečnil v sezonách: 1998/99 a 2000/01. Sestupy byly v sezonách: 1999/00 a 2002/03. Pod vedením trenéra Renato Zaccarelli získal klub postup za 2. místo v tabulce v sezoně 2004/05 do nejvyšší ligy. jenže kvůli finančním problémům špatně spravovaným majitelem Cimminellim nebyly býci s následným bankrotem klubu přijati do nové sezóny 2005/06. Díky sponzorství městské vodárenské dceřiné společnosti SMAT (povýšené starostou a fanouškem býků Sergio Chiamparino), byla částka požadovaná federací uhrazena za záchranu sportovního klubu a registraci do druhé ligy. Dne 19. srpna bylo oznámeno, že klub bude prodán podnikateli jménem Urbano Cairo. Klub sezonu 2005/16 zvládl a obsadil druhé místo v tabulce zaručující postup do nejvyšší ligy. Po třech sezónách v nejvyšší lize se tým přesunul zpět do druhé ligy.

Majitel Urbano Cairo

Návrat do Serie A i do Evropy[editovat | editovat zdroj]

Nový trenér v nové sezoně 2011/12 se stal Gian Piero Ventura. Býci obsadili druhé místo v tabulce a přes play off získaly postup do nejvyšší ligy. V sezoně 2013/14 zaznamenal klub úspěch v podobě sedmého místa v tabulce a získal postup do evropské ligy. Velké dík bylo přisouzeno dvěma hráčům: Ciro Immobile a Alessio Cerci oba skvělí střelci a autoři 13 a 22 branek. V následné sezoně 2014/15 skončily na devátém místě a vyhráli po 20 letech derby s rivalem Juventus FC. V evropské lize dosáhli osmi finále když je vyřadil ruský klub Zenit Petrohrad.

Na sezonu 2016/17 byl představen trenér nový: Siniša Mihajlović, který vyznával útočný fotbal. Klub vstřelil za sezonu 71 branek z toho 26 bylo připsáno hráči: Andrea Belotti. Sezona 2017/18, začala vyhlášením útok na přední místa tabulky, se ukázali jako kolísavé. Přišlo střídání trenérů (nový trenér Walter Mazzarri) a nakonec to bylo deváté místo v tabulce. V následující sezóně 2018/19 skončil klub na sedmém místě se 63 získanými body (rekord klubu od zavedení 3 bodů za vítězství a kvalifikovali se do evropské ligy. Tam bohužel se nedostali přes 4. předkolo, když jej vyřadil anglický klub Wolverhampton Wanderers FC.

Soupiska[editovat | editovat zdroj]

'
# Pozice Hráč
4 O Brazílie Lyanco Vojnović
5 O Itálie Armando Izzo
7 Z Srbsko Sasa Lukic
8 Z Itálie Daniele Baselli
9 Ú Itálie Andrea Belotti
10 Ú Španělsko Iago Falque
11 Ú Itálie Simone Zaza
14 O Itálie Kevin Bonifazi
15 O Argentina Cristian Ansaldi
18 B Kosovo Samir Ujkani
20 Ú Itálie Simone Edera
21 Z Španělsko Alejandro Berenguer
# Pozice Hráč
22 Ú Itálie Vincenzo Millico
23 Z Francie Soualiho Meité
24 Ú Itálie Simone Verdi
25 B Itálie Antonio Rosati
27 Z Itálie Vittorio Parigini
29 O Itálie Lorenzo De Silvestri
30 O Francie Koffi Djidji
33 O Kamerun Nicolas Nkoulou
34 O Anglie Ola Aina
36 O Brazílie Gleison Bremer
39 B Itálie Salvatore Sirigu
88 Z Venezuela Tomás Rincón
93 Z Uruguay Diego Laxalt

Kronika klubu[editovat | editovat zdroj]

Sezona Liga Umístění v lize Domácí poháry Evropská soutěž Umístění v Ev. soutěži Trenér
1907 Serie A Stříbrná medaile Nehrálo se - -
1908 Serie A Nezúčastnili se Nehrálo se - -
1909 Serie A Skupina Nehrálo se - -
1910 Serie A 4 Nehrálo se - -
1910/11 Serie A 3. ve skupině Nehrálo se - -
1911/12 Serie A 5. ve skupině Nehrálo se - -
1912/13 Serie A 3. ve skupině Nehrálo se - - Itálie Vittorio Pozzo
1913/14 Serie A 4. ve skupině Nehrálo se - - Itálie Vittorio Pozzo
1914/15 Serie A Stříbrná medaile Nehrálo se - - Itálie Vittorio Pozzo
1919/20 Serie A Semifinále Nehrálo se - - Itálie Vittorio Pozzo
1920/21 Serie A Semifinále Nehrálo se - - Itálie Vittorio Pozzo
1921/22 Serie A 8. ve skupině Nehrálo se - - Itálie Vittorio Pozzo (propuštěn)
Argentina Francisco Mosso
1922/23 Serie A 2. ve skupině Nehrálo se - - Rakousko Karl Stürmer
1923/24 Serie A 2. ve skupině Nehrálo se - - Rakousko Karl Stürmer
1924/25 Serie A 6. ve skupině Nehrálo se - - Anglie Peter Farmer
1925/26 Serie A 2. ve skupině Nehrálo se - - Anglie Peter Farmer
1926/27 Serie A Titul odebrán Nedohrálo se - - Maďarsko Imre Schoffer
1927/28 Serie A Scudetto.svg Nehrálo se - - Rakousko Tony Cargnelli
1928/29 Serie A Stříbrná medaile Nehrálo se - - Rakousko Tony Cargnelli
1929/30 Serie A 4 Nehrálo se - - Rakousko Tony Cargnelli (propuštěn)
Rakousko Karl Stürmer
1930/31 Serie A 7 Nehrálo se - - Itálie Vittorio Morelli di Popolo
1931/32 Serie A 8 Nehrálo se - - Itálie Adolfo Baloncieri
+Itálie Giuseppe Aliberti
1932/33 Serie A 7 Nehrálo se - - Rakousko Franz Hänsel
+Itálie Augusto Rangone
1933/34 Serie A 12 Nehrálo se - - Itálie Augusto Rangone
+Maďarsko Eugen Payer
1934/35 Serie A 13 Nehrálo se - - Rakousko Tony Cargnelli
1935/36 Serie A Bronzová medaile Nehrálo se SEP Osmi finále Rakousko Tony Cargnelli
1936/37 Serie A Bronzová medaile Osmi finále - - Maďarsko Eugen Payer
+Itálie Angelo Mattea
1937/38 Serie A 9 Finále - - Maďarsko Gyula Feldmann
+Itálie Mario Sperone
1938/39 Serie A Stříbrná medaile Osmi finále - - Maďarsko Ernő Erbstein
+Maďarsko Ignác Molnár
1939/40 Serie A 6 Osmi finále - - Maďarsko András Kuttik
+Itálie Angelo Mattea
1940/41 Serie A 7 Semifinále - - Německo Tony Cargnelli
1941/42 Serie A Stříbrná medaile 1. kolo - - Německo Tony Cargnelli
1942/43 Serie A Scudetto.svg Coccarda Coppa Italia.svg - - Maďarsko András Kuttik
+Itálie Antonio Janni
1943/44 Neuznaný ročník - Nehrálo se - - Itálie Antonio Janni
1945/46 Serie A Scudetto.svg Nehrálo se - - Itálie Luigi Ferrero
1946/47 Serie A Scudetto.svg Nehrálo se - - Itálie Luigi Ferrero
1947/48 Serie A Scudetto.svg Nehrálo se - - Itálie Mario Sperone
1948/49 Serie A Scudetto.svg Nehrálo se - - Anglie Leslie Lievesley
1949/50 Serie A 6 Nehrálo se - - Itálie Giuseppe Bigogno
1950/51 Serie A 17 Nehrálo se - - Francie Felice Borel
1951/52 Serie A 15 Nehrálo se - - Itálie Oberdan Ussello
1952/53 Serie A 10 Nehrálo se - - Itálie Oberdan Ussello
1953/54 Serie A 9 Nehrálo se - - Itálie Oberdan Ussello
1954/55 Serie A 10 Nehrálo se - - Itálie Annibale Frossi
1955/56 Serie A 11 Nehrálo se - - Itálie Annibale Frossi
1956/57 Serie A 7 Nehrálo se - - Švýcarsko Fioravante Baldi
+Jugoslávie Blagoje Marjanović
1957/58 Serie A 8 Zákl. skupina - - Švýcarsko Fioravante Baldi
+Jugoslávie Blagoje Marjanović
1958/59 Serie A 18
(sestup)
Čtvrtfinále - - Itálie Federico Allasio (propuštěn)
Itálie Quinto Bertoloni (propuštěn)
Maďarsko Imre Senkey
1959/60 Serie B 1
(postup)
4. místo - - Maďarsko Imre Senkey (propuštěn)
Itálie Giacinto Ellena
1960/61 Serie A 12 4. místo SEP Zákl. skupina Argentina Benjamín Santos
1961/62 Serie A 7 Osmi finále - - Argentina Benjamín Santos
1962/63 Serie A 10 Finále SEP Semifinále Argentina Benjamín Santos (propuštěn)
Itálie Giacinto Ellena
1963/64 Serie A 7 Finále - - Itálie Nereo Rocco
1964/65 Serie A Bronzová medaile Semifinále PVP Semifinále Itálie Nereo Rocco
1965/66 Serie A 10 Čtvrtfinále VP 1. kolo Itálie Nereo Rocco
1966/67 Serie A 7 3. kolo - - Itálie Nereo Rocco
1967/68 Serie A 7 Coccarda Coppa Italia.svg - - Itálie Edmondo Fabbri
1968/69 Serie A 6 4. místo PVP Čtvrtfinále Itálie Edmondo Fabbri
1969/70 Serie A 7 2. místo UEFA 1. kolo Itálie Giancarlo Cadè
1970/71 Serie A 8 Coccarda Coppa Italia.svg SEP Osmi finále Itálie Giancarlo Cadè
1971/72 Serie A Stříbrná medaile Semifinále PVP Čtvrtfinále Itálie Gustavo Giagnoni
1972/73 Serie A 6 Zákl. skupina UEFA 1. kolo Itálie Gustavo Giagnoni
1973/74 Serie A 5 Zákl. skupina UEFA 1. kolo Itálie Gustavo Giagnoni (propuštěn)
Itálie Edmondo Fabbri
1974/75 Serie A 6 Semifinále UEFA 1. kolo Itálie Edmondo Fabbri
1975/76 Serie A Scudetto.svg Zákl. skupina - - Itálie Luigi Radice
1976/77 Serie A Stříbrná medaile Zákl. skupina PMEZ 2. kolo Itálie Luigi Radice
1977/78 Serie A Stříbrná medaile Semifinále UEFA Osmi finále Itálie Luigi Radice
1978/79 Serie A 5 Zákl. skupina UEFA 1. kolo Itálie Luigi Radice
1979/80 Serie A Bronzová medaile Finále UEFA 1. kolo Itálie Luigi Radice (propuštěn)
Itálie Ercole Rabitti
1980/81 Serie A 9 Finále UEFA 3. kolo Itálie Ercole Rabitti (propuštěn)
Itálie Romano Cazzaniga
1981/82 Serie A 9 Finále - - Itálie Massimo Giacomini
1982/83 Serie A 8 Semifinále - - Itálie Eugenio Bersellini
1983/84 Serie A 5 Semifinále - - Itálie Eugenio Bersellini
1984/85 Serie A Stříbrná medaile Čtvrtfinále - - Itálie Luigi Radice
1985/86 Serie A 4 Čtvrtfinále UEFA 2. kolo Itálie Luigi Radice
1986/87 Serie A 9 Osmi finále UEFA Čtvrtfinále Itálie Luigi Radice
1987/88 Serie A 7 Finále - - Itálie Luigi Radice
1988/89 Serie A 15
(sestup)
2. kolo - - Itálie Luigi Radice (propuštěn)
Itálie Claudio Sala (propuštěn)
Itálie Sergio Vatta
1989/90 Serie B 1
(postup)
2. kolo - - Itálie Eugenio Fascetti
1990/91 Serie A 5 Čtvrtfinále SEP Mitropa Cup.svg Itálie Emiliano Mondonico
1991/92 Serie A Bronzová medaile Čtvrtfinále UEFA Finále Itálie Emiliano Mondonico
1992/93 Serie A 9 Coccarda Coppa Italia.svg UEFA 2. kolo Itálie Emiliano Mondonico
1993/94 Serie A 8 Semifinále
Prohra
PVP Čtvrtfinále Itálie Emiliano Mondonico
1994/95 Serie A 11 3. kolo - - Itálie Rosario Rampanti (propuštěn)
Itálie Nedo Sonetti
1995/96 Serie A 16
(sestup)
2. kolo - - Itálie Nedo Sonetti (propuštěn)
Itálie Franco Scoglio (propuštěn)
Itálie Lido Vieri
1996/97 Serie B 9 2. kolo - - Itálie Mauro Sandreani (propuštěn)
Itálie Lido Vieri
1997/98 Serie B 5 2. kolo - - Skotsko Graeme Souness (propuštěn)
Itálie Edoardo Reja
1998/99 Serie B 2
(postup)
2. kolo - - Itálie Emiliano Mondonico
1999/00 Serie A 15
(sestup)
2. kolo - - Itálie Emiliano Mondonico
2000/01 Serie B 1
(postup)
2. kolo - - Itálie Luigi Simoni (propuštěn)
Itálie Giancarlo Camolese
2001/02 Serie A 11 2. kolo - - Itálie Giancarlo Camolese
2002/03 Serie A 18
(sestup)
2. kolo Intertoto 3. kolo Itálie Giancarlo Camolese (propuštěn)
Itálie Renzo Ulivieri (propuštěn)
Itálie Renato Zaccarelli
2003/04 Serie B 12 Nehráli - - Itálie Ezio Rossi
2004/05 Serie B 2 Osmi finále - - Itálie Ezio Rossi
2005/06 Serie B 3
(postup)
Nehráli - - Itálie Daniele Arrigoni (propuštěn)
Itálie Paolo Stringara (propuštěn)
Itálie Gianni De Biasi
2006/07 Serie A 16 2. kolo - - Itálie Alberto Zaccheroni (propuštěn)
Itálie Gianni De Biasi
2007/08 Serie A 15 Osmi finále - - Itálie Walter Novellino (propuštěn)
Itálie Gianni De Biasi
2008/09 Serie A 18
(sestup)
Čtvrtfinále - - Itálie Gianni De Biasi (propuštěn)
Itálie Walter Novellino (propuštěn)
Itálie Giancarlo Camolese
2009/10 Serie B 5 3. kolo - - Itálie Stefano Colantuono (propuštěn)
Itálie Mario Beretta (propuštěn)
Itálie Stefano Colantuono
2010/11 Serie B 8 3. kolo - - Itálie Franco Lerda (propuštěn)
Itálie Giuseppe Papadopulo (propuštěn)
Itálie Franco Lerda
2011/12 Serie B 2
(postup)
3. kolo - - Itálie Gian Piero Ventura
2012/13 Serie A 16 4. kolo - - Itálie Gian Piero Ventura
2013/14 Serie A 7 3. kolo - - Itálie Gian Piero Ventura
2014/15 Serie A 9 Osmi finále EL Osmi finále Itálie Gian Piero Ventura
2015/16 Serie A 12 Osmi finále - - Itálie Gian Piero Ventura
2016/17 Serie A 9 Osmi finále - - Srbsko Siniša Mihajlović
2017/18 Serie A 9 Čtvrtfinále - - Srbsko Siniša Mihajlović
2018/19 Serie A 7 Osmi finále - - Itálie Walter Mazzarri
2019/20 Serie A ? ? EL 4. předkolo Itálie Walter Mazzarri

Historická tabulka Serie A od sezony 1929/30 do 2018/19.

Celkové místo Odehraných sezon Celkem bodů Celkem zápasů Celkem výher Celkem remíz Celkem proher Celkové skore
8 75 2800 2496 913 818 765 3295:2924

Fotbalisté[editovat | editovat zdroj]

Medailisté a vítězové[editovat | editovat zdroj]

Medailisté MS Medailisté ME Medailisté ME 21 Medailisté OH Vítězové Guerin d'oro Nejlepší střelci v lize
Giuseppe Dossena Zlatá medaile (1982) Lido Vieri Zlatá medaile (1968) Gianluca Sordo Zlatá medaile (1992) Antonio Janni Bronzová medaile (1928) Claudio Sala (1975/76) Heinrich Schönfeld (1922/23) 22 branek
Fabrizio Poletti Stříbrná medaile (1970) Giorgio Ferrini Zlatá medaile (1968) Benito Carbone Zlatá medaile (1994) Adolfo Baloncieri Bronzová medaile (1928) Claudio Sala (1976/77) Julio Libonatti (1927/28) 35 branek
Giorgio Puia Stříbrná medaile (1970) Angelo Ogbonna Stříbrná medaile (2012) Daniele Delli Carri Zlatá medaile (1994) Gino Rossetti Bronzová medaile (1928) Renato Zaccarelli (1985/86) Gino Rossetti (1928/29) 36 branek
Roberto Mussi Stříbrná medaile (1994) Roberto Cravero Bronzová medaile (1988) Francesco Coco Zlatá medaile (2000) Eusebio Castigliano (1945/46) 13 branek
Jocelyn Angloma Bronzová medaile (1996) Alessandro Grandoni Zlatá medaile (2000) Valentino Mazzola (1946/47) 29 branek
Gennaro Scarlato Zlatá medaile (2000) Paolo Pulici (1972/73) 17 branek
Antonio Comi Stříbrná medaile (1986) Paolo Pulici (1974/75) 18 branek
Roberto Cravero Stříbrná medaile (1986) Paolo Pulici (1975/76) 21 branek
Giovanni Francini Stříbrná medaile (1986) Francesco Graziani (1976/77) 21 branek
Fabrizio Lorieri Stříbrná medaile (1986) Ciro Immobile (2013/14) 22 branek
Poznámky
  • všichni hráči oblékali dres Turín FC v době, když se uskutečnila daná soutěž.
  • cena Guerin d'oro je cena pro nejlepšího hráče ligy.

Další známý hráči v klubu[editovat | editovat zdroj]

 

České stopa[editovat | editovat zdroj]

Hráči[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Torino Football Club na italské Wikipedii.

  1. https://www.csfd.cz/film/222281-velky-turin/prehled/