Ciro Immobile

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ciro Immobile
Ciro Immobile (2018)
Ciro Immobile (2018)
Osobní informace
Datum narození20. února 1990 (32 let)
Místo narozeníTorre Annunziata, Itálie
Výška185 cm
Klubové informace
Současný klubItálie Lazio Řím
Číslo dresu17
Poziceútočník
Mládežnické kluby*
2002–2008
2008–2009
Itálie Sorrento
Itálie Juventus
Profesionální kluby*
Roky Klub Záp. (góly)
2009–2012
2010–2011
2011
2011–2012
2012–2013
2013–2014
2014–2015
2015
2015–2016
2016
2016–
Itálie Juventus
Itálie Siena
Itálie Grosseto
Itálie Pescara
Itálie Genoa
Itálie Turín
Německo Borussia Dortmund
Španělsko Sevilla
Španělsko Sevilla
Itálie Turín
Itálie Lazio
003000(0)
004000(1)
016000(1)
03700(28)
033000(5)
03300(22)
024000(3)
008000(2)
000000(0)
014000(5)
1770(123)
Reprezentace**
Roky Reprezentace Záp. (góly)
2009–2010
2009–2013
2014–
Itálie Itálie U20
Itálie Itálie U21
Itálie Itálie
00600(0)
01600(8)
0470(14)
Úspěchy
Mistrovství Evropy ve fotbale
Zlatá medaile ME 2021 Itálie
Mistrovství Evropy U21
Stříbrná medaile 2013 Itálie
2. italská fotbalová liga
Zlatá medaile 2011/12 Pescara
Německý superpohár
Zlatá medaile 2014 Borussia Dortmund
Italský fotbalový pohár
Zlatá medaile 2018/2019 SS Lazio
Italský superpohár
Zlatá medaile 2017 SS Lazio
Zlatá medaile 2019 SS Lazio
Další informace
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
* Starty a góly v domácí lize za klub aktuální k 12. června 2021
** Starty a góly za reprezentaci aktuální k 12. června 2021
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ciro Immobile (* 20. února 1990, Torre Annunziata) je italský fotbalový útočník, hrající v týmu SS Lazio. V římském klubu hraje od roku 2016 a právě ve dresu Lazia se stal podruhé, potřetí a počtvrté nejlepším střelcem nejvyšší italské ligové soutěže, Serie A. V sezóně 2017/18 se jím stal vstřelením 29 gólů, o dva roky později vstřelením 36 gólů a o další dva roky později zaznamenal 27 gólů. Po sezóně 2019/20 si za 36 gólů odnesl rovněž Zlatou kopačku pro nejlepšího střelce Evropy jako první Ital a zároveň jako první hráč italské ligy od roku 2007. Roku 2021 překonal Silvia Piolu a stal se historicky nejgólovějším fotbalistou Lazia Řím. Již předtím se stal nejlepším střelcem italské ligy ve dresu Turín FC v sezóně 2013/14, kdy dal 22 gólů. V zahraničí nastupoval za německou Borussii Dortmund a španělskou Sevillu.

Účastník Mistrovství světa 2014 v Brazílii.[1] Evropského mistrovství se účastnil dvakrát v letech 2016 a 2021, ve druhém případě byl u zisku zlaté medaile.

Klubová kariéra[editovat | editovat zdroj]

Dvanáctiletý Immobile hrál zprvu fotbal za celek Sorrento, odkud po šesti letech zamířil do Juventusu. Dva roky úspěšně trávil v Primaveře, soutěži hráčů do 20 let, kde s mládežnickým týmem vyhrál Torneo di Viareggio v letech 2009 a 2010. Roku 2010 se stal mimo jiné nejlepším střelcem Primavery.[2] Zahrál si také za první mužstvo v nejvyšší soutěži i Lize mistrů. Na hostování v Pescaře vedené Zdeňkem Zemanem pomohl týmu k vítězství v Serii B 2011/12 a s 28 góly byl nejlepším střelcem soutěže. Po sezoně přestoupil do Janova, kde strávil rok jako druhá volba za útočníkem Marcem Borriellem.[2] Odtud jej osvobodil přestup do Turína FC. Je prvním hráčem Turína, který se stal králem střelců od roku 1977, kdy vyhrál Francesco Graziani.[zdroj?]

Do Borussie Dortmund přestoupil po úspěšné sezóně v Turínu FC, kdy se stal se nejlepším střelcem Serie A ročníku 2013/14 s 22 brankami. Přišel jako náhrada za polského útočníka Roberta Lewandowského, který zamířil do Bayernu Mnichov. Immobile podepsal s BVB pětiletý kontrakt.[3] Před sezonou 2014/15 vyhrál s Borussií DFL-Supercup proti Bayernu Mnichov (výhra 2:0).[4][5]

Sevilla[editovat | editovat zdroj]

Immobile hrající za Sevillu v Superpoháru UEFA (2015)

Dne 12. července 2015 se Immobile připojil k Seville na sezónní hostování poté, co ve své první sezoně v Borussia Dortmund vstřelil pouze tři góly v lize a celkem 10 gólů v 34 zápasech ve všech soutěžích.[6] Sevilla měla také možnost ho po hostování odkoupit. V klubu debutoval dne 11. srpna 2015, když nahradil Kevina Gameira v 80. minutě Superpoháru UEFA 2015 proti Barceloně, a asistoval u branky Jevhena Konopljanky, která poslala zápas do prodloužení; Barcelona však zápas vyhrála 5:4 po 120 minutách hry.[7]

31. července 2015 byl Immobile odnesen ze hřiště na nosítkách s kyslíkovou maskou a krční límcem poté, co v přátelském zápase proti Watfordu na Vicarage Road odehrál pouhých pět minut, po střetu se soupeřem. Byl převezen do nemocnice, ve které se ze zranění zotavil.[8] Později se zjistilo, že se jeho mu praskla nosní přepážka.[9] Dne 8. listopadu 2015 vstřelil Immobile svůj první gól za Sevillu v 36. minutě zápasu, ve kterém zvítězili v domácím prostředí 3:2 nad Realem Madrid.[10] V listopadu využila Sevilla opci již po pátém zápasu Cira v klubu. Dortmund dostal 11 milionů eur za přestup plus 3 miliony euro za hostování.[11]

Hostování v Turíně[editovat | editovat zdroj]

Dne 14. ledna 2016 se Immobile vrátil do Turína na hostování až do konce sezóny 2015/16.[12] O dva dny později, při svém debutu po návratu do klubu, vstřelil úvodní gól domácího zápasu proti Frosinone. 14. února opět skóroval, když dvěma góly pomohl porazit Palermo 3:1.[13] 22. března utrpěl svalové zranění v derby s Juventusem a do soutěžního zápasu se vrátil až za měsíc.[14]

Opět za Lazio Řím[editovat | editovat zdroj]

Ačkoliv se původně spekulovalo, že 26letý Immobile bude v Laziu ze Sevilly nejprve hostovat, nakonec se vyjednal trvalý přestup za částku 8,5 milionu eur.[15] Dne 21. srpna vstřelil gól hned při svém debutu v úvodním kole Serie A na hřišti Atalanty, kde Lazio vybojovalo tři body po výhře 4:3.[16] První ligovou sezónu po návratu do vlasti zakončil se 23 góly na kontě, více jich vstřelili jen Džeko, Belotti, Higuaín a Icardi.[17]

V ročníku 2017/18 se podruhé v kariéře stal nejlepším střelcem nejvyšší italské ligové soutěže, tentokráte mu náleželo dělené první místo s Maurem Icardim z Interu. Oba střelci zaznamenali 29 gólů celkově.[18]

Na úvod ligového ročníku 2019/20 proti Sampdorii Janov vstřelil dva góly, čímž přispěl k výhře 3:0 na janovské půdě.[19] Během 11. kola přispěl jedním gólem hlavou k výhře 2:1 na stadionu AC Milán. Pro Immobileho to byl jeho 100. gól ve dresu Lazia napříč všemi soutěžemi, a to v jeho 147. zápase.[20] V lednovém klání 20. kola proti Sampdorii se Immobile předvedl domácímu publiku třemi góly a přispěl k vítězství 5:1, které udrželo sérii 11 ligových vítězství Lazia v řadě.[21] Lazio na jaře pronásledovalo Juventus, na titul nakonec nedosáhlo. Immobile vstřelil 26. července při výhře 5:1 hattrick proti Hellasu Verona, dva góly dal z penalty.[22] Během posledního kola dohrávané Serie A dal gól Neapoli a se 36 góly se stal Capocannoniere, nejlepším střelcem ročníku před Cristianem Ronaldem. Vyrovnal tak počin Gonzala Higuaína ze sezóny 2015/16, který tehdy hrál právě za Neapol. Immobile si tak vystřílel Zlatou kopačku pro nejlepšího střelce v Evropě.[23] To se fotbalistovi italské ligy podařilo naposledy roku 2007, kdy Zlatou kopačku získal Francesco Totti, legenda druhého římského týmu.[24] Lazio proti Neapoli prohrálo 1:3 a spadlo na čtvrté místo (o příčku níže byl rival AS Řím), která však zaručovalo Ligu mistrů v další sezóně rovněž.[25]

Na konci srpna roku 2020 prodloužil s klubem smlouvu do roku 2025.[26] Ve skupině Ligy mistrů narazil na svůj bývalý klub Borussii Dortmund a v zápase 20. října pomohl jedním gólem k úvodní domácí výhře 3:1.[27] Ve čtvrtém zápase skupiny proti Zenitu 24. listopadu dal góly dva, díky čemuž Lazio vyhrálo doma 3:1 a ani tentokrát neprohrálo.[28]

Když Lazio 30. října 2021 remizovalo 2:2 na hřišti Atalanty, vstřelil Immobile jeden z gólů římského klubu a vyrovnal počin Silvia Pioly. Piola za Lazio nastřílel 159 gólů, více gólů než tito dva fotbalisté nedal za Lazio nikdo v historii.[29] Sezónu 2021/22 zakončil opět jako nejlepší střelec italské ligy s bilancí 27 gólů za 31 zápasů a označení Capocannoniere si vysloužil již počtvrté jako první Ital v historii. Jediným střelcem soutěže v jejích dějinách stále Immobilem nepřekonaným byl legendární švédský útočník Gunnar Nordahl, který ovládl listinu střelců pětkrát.[30]

Reprezentační kariéra[editovat | editovat zdroj]

Reprezentoval Itálii na Mistrovství Evropy ve fotbale hráčů do 21 let 2013 v Izraeli, vstřelil gól ve finálovém zápase proti Španělsku, který Italové prohráli 2:4.[31]

V seniorské reprezentaci Itálie debutoval 5. března 2014 v přátelském utkání proti Španělsku (prohra 0:1).[32] Byl zařazen do širší nominace na mistrovství světa ve fotbale 2014 v Brazílii, poté se dostal mezi třiadvacítku hráčů pro Mistrovství světa, jejíž složení oznámil trenér Cesare Prandelli 2. června.[33] 8. června vstřelil v přípravném utkání proti Fluminense FC, které Italové vyhráli 5:3, hattrick.[34] Na šampionátu však vyšel střelecky naprázdno: v utkání proti Anglii (výhra 2:1) střídal v 73 minutě Balotelliho, proti Kostarice (prohra 0:1) nehrál, do posledního zápasu skupiny proti Uruguayi (prohra 0:1 a vyřazení) nastoupil od začátku, v 71. minutě ho vystřídal Antonio Cassano.[35]

První reprezentační gól vstřelil 4. září 2014 ve 3. minutě přátelského utkání proti Nizozemsku, které Italové vyhráli 2:0.[zdroj?]

Dne 31. května 2016 byl Immobile jmenován do 23členného týmu Antonia Conteho pro Euro 2016.[36]

Mistrovství Evropy 2020[editovat | editovat zdroj]

V červnu roku 2021 byl trenérem Robertem Mancinim nominován na odložené Mistrovství Evropy 2020 hrané kvůli pandemii covidu-19 v létě roku 2021. Immobile byl jedním ze sedmi fotbalistů, kteří se roku 2016 účastnili předchozího mistrovství ve Francii.[37] Úvodní zápas šampionátu 11. června skončil výhrou Itálie 3:0 nad Tureckem před vlastními diváky Stadio Olimpico. Immobile vstřelil druhý gól a asistoval u třetího gólu Lorenza Insigneho.[38] Ve druhém skupinovém zápase zpečetil 16. června třetím gólem výhru 3:0 nad Švýcarskem.[39] V semifinále 6. července asistoval Federicu Chiesovi při prvním gólu tohoto střetnutí, následně byl střídán Domenicem Berardim. Španělsko vyrovnalo na 1:1 a zápas nerozhodlo ani prodloužení, Itálie však uspěla 4:2 v penaltovém rozstřelu.[40] Proti Anglii hrající finále na domácí půdě odehrál 11. července úvodních 55 minut, posléze opět střídán Berardim. Itálie dohnala manko 0:1 a i finále dospělo do prodloužení, které o vítězi nerozhodlo. Manciniho svěřenci zvládli penaltový rozstřel 3:2 a stali se evropskými mistry.[41]

Statistiky[editovat | editovat zdroj]

Klubové[editovat | editovat zdroj]

K zápasu odehranému 1. srpna 2020[42]

Klub Sezóna Liga Liga Pohár Evropské poháry Ostatní Celkem
Zápasy Góly Zápasy Góly Zápasy Góly Zápasy Góly Zápasy Góly
Juventus 2008/09 Serie A 1 0 0 0 0 0 1 0
2009/10 2 0 1 0 1[P 1] 0 4 0
Celkem 3 0 1 0 1 0 0 0 5 0
Siena (hostování) 2010/11 Serie B 4 1 2 1 6 2
Grosseto (hostování) 16 1 0 0 16 1
Pescara (hostování) 2011/12 37 28 0 0 37 28
Janov 2012/13 Serie A 33 5 1 0 34 5
Turín FC 2013/14 33 22 1 1 34 23
Borussia Dortmund 2014/15 Bundesliga 24 3 3 3 6[P 1] 4 1[P 2] 0 34 10
Sevilla (hostování) 2015/16 La Liga 8 2 3 2 3[P 1] 0 1[P 3] 0 15 4
Turín FC (hostování) Serie A 14 5 0 0 14 5
Lazio Řím 2016/17 36 23 5 3 41 26
2017/18 33 29 4 2 9[P 4] 8 1[P 5] 2 47 41
2018/19 36 15 5 3 5[P 4] 1 46 19
2019/20 37 36 2 1 4[P 4] 2 1[P 5] 0 44 39
Celkem 142 103 16 9 18 11 2 2 178 125
Celkem 313 167 27 16 28 15 4 2 373 203
  1. a b c Zápasy v Lize mistrů UEFA
  2. Zápas v DFL-Supercupu
  3. Zápas v Superpoháru UEFA
  4. a b c Zápasy v Evropské lize UEFA
  5. a b Zápas v Supercoppa italiana

Reprezentační[editovat | editovat zdroj]

K zápasu odehranému 18. listopadu 2019[43][44]

Tým Rok Zápasy Góly
Itálie 2014 9 1
2015 3 0
2016 8 4
2017 10 2
2018 5 0
2019 4 3
Celkem 39 10

K zápasu odehranému 18. listopadu 2019 Skóre a výsledky Itálie jsou vždy zapisovány jako první

Seznam reprezentačních gólů Cira Immobile
Gól Datum Místo Soupeř Skóre Výsledek Souěž
1 4. září 2014 Stadio San Nicola, Bari, Itálie Nizozemsko Nizozemsko 1:0 2:0 Přátelský zápas
2 5. září 2016 Stadion Sammy Ofer, Haifa, Izrael Izrael Izrael 3:1 3:1 Kvalifikace na Mistrovství světa 2018
3 9. října 2016 Národní aréna Toše Proeski, Skopje, Makedonie Severní Makedonie Severní Makedonie 2:2 3:2
4 3:2
5 12. listopadu 2016 Rheinpark Stadion, Vaduz, Lichtenštejnsko Lichtenštejnsko Lichtenštejnsko 2:0 4:0
6 24. března 2017 Stadio Renzo Barbera, Palermo, Itálie Albánie Albánie 2:0 2:0
7 5. září 2017 Stadio Giglio, Reggio Emilia, Itálie Izrael Izrael 1:0 1:0
8 8. září 2019 Stadion Tampere, Tampere, Finsko Finsko Finsko 1:0 2:1 Kvalifikace na Euro 2020
9 18. listopadu 2019 Stadio Renzo Barbera, Palermo, Itálie Arménie Arménie 1:0 9:1
10 4:0

Úspěchy[editovat | editovat zdroj]

Klubové[editovat | editovat zdroj]

Borussia Dortmund[45]
SS Lazio[45]

Reprezentační[editovat | editovat zdroj]

Italská reprezentace U21[45]
Italská reprezentace[45]

Individuální[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. 2014 FIFA World Cup Brazil ™ - List of Players Archivováno 11. 12. 2018 na Wayback Machine, FIFA.com, citováno 15. 6. 2014 (anglicky)
  2. a b c DIGBY, Adam. Everything you need to know about… Ciro Immobile. FourFourTwo.com [online]. 2014-04-08 [cit. 2021-11-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Talian Immobile podpísal na päť rokov v Borussii Dortmund, SME.sk, citováno 3. 6. 2014 (slovensky)
  4. Guardiola skúšal nový systém, Superpohár vyhral Dortmund, SME.sk, citováno 13. 8. 2014 (slovensky)
  5. Dortmund - Bayern 2:0 Borussia zdolala i díky brance Spidermana Bayern a vybojovala německý Superpohár, Sport.cz, citováno 13. 8. 2014
  6. Borussia Dortmund striker Ciro Immobile heading to Sevilla. ESPN. 12 July 2015. Dostupné online [cit. 12 July 2015]. (anglicky) 
  7. Pedro is Barcelona's UEFA Super Cup hero again [online]. UEFA.com, 11 August 2015 [cit. 2015-11-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Immobile stretchered off – Football Italia [online]. [cit. 2015-08-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Immobile: 'It's just a knock' [online]. [cit. 2015-08-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 4 March 2016. (anglicky) 
  10. Immobile back to scoring [online]. Football Italia, 9 November 2015 [cit. 2015-11-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Sevilla to buy Immobile [online]. Football Italia, 12 November 2015 [cit. 2016-07-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. Bentornato Ciro! [online]. [cit. 2020-08-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 14 January 2016. (anglicky) 
  13. Palermo vs. Torino – 14 February 2016 – Soccerway [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. Immobile out for a month [online]. Football Italia, 22 March 2016 [cit. 2016-03-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. Official: Immobile joins Lazio. football-italia.net [online]. 2016-07-27 [cit. 2020-07-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. Atalanta 3-4 Lazio. legaseriea.it [online]. 2016-08-21 [cit. 2020-07-23]. Dostupné online. (italsky) 
  17. CREEK, Stephen. Roma striker Dzeko wins Serie A Capocannoniere. Goal.com [online]. 2017-05-29 [cit. 2020-07-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. DI MAGGIO, Roberto; KRAMARSIC, Igor; NOVELLO, Alberto. Italy - Serie A Top Scorers. RSSSF [online]. Rev. 2019-06-06 [cit. 2020-07-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. Lazio hladce přejelo Sampdorii na její půdě. Eurofotbal [online]. [cit. 2020-07-22]. Dostupné online. 
  20. Immobile celebrates Lazio Century. football-italia.net [online]. 2019-11-03 [cit. 2020-07-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. Lazio 5-1 Sampdoria. BBC [online]. 2020-01-18 [cit. 2020-08-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. Juve claim ninth Serie A title in a row. yahoo! sports [online]. 2020-07-26 [cit. 2020-08-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky) 
  23. Ciro Immobile matches Serie A scoring record with 36th goal. sportsnet.ca [online]. 2020-08-01 [cit. 2020-08-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. a b Immobile se prostřílel do historie. Když věříte, někdy se sny splní, tvrdí. ČT Sport [online]. 2020-08-02 [cit. 2020-08-05]. Dostupné online. 
  25. DI MAGGIO, Roberto; STOKKERMANS, Karel. Italy 2019/20. Rec.Sport.Soccer Statistics Foundation (RSSSF) [online]. 2020-07-30 [cit. 2020-08-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. PROLIFIC CIRO IMMOBILE EXTENDS LAZIO CONTRACT TO 2025. Eurosport.com [online]. [cit. 2021-06-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  27. Lazio 3–1 Borussia Dortmund. BBC Sport [online]. 2020-10-20 [cit. 2021-06-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  28. CIRO IMMOBILE DOUBLE HELPS LAZIO MOVE CLOSER TO KNOCKOUT STAGE WITH ZENIT WIN. Eurosport.com [online]. 2020-11-25 [cit. 2021-06-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  29. CAMPANALE, Susy. Immobile equals Piola’s Lazio club record. football-italia.net [online]. 2021-10-30 [cit. 2021-10-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  30. a b KASIEWICZ, Stephen. Immobile: the goal king of Serie A. football-italia.net [online]. 2022-05-23 [cit. 2022-06-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  31. Italy 2-4 Spain. UEFA [online]. 2013-06-18 [cit. 2021-12-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  32. Profil hráče, eu-football.info (anglicky)
  33. World Cup 2014: Italy omit Giuseppe Rossi from final squad. BBC Sport [online]. 2014-06-01 [cit. 2021-12-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  34. CALLAGHAN, Joe. Fluminense 3-5 Italy: Ciro Immobile bags hat-trick as Azzurri lay down marker ahead of World Cup opener against England. Daily Mail [online]. 2014-06-08 [cit. 2021-12-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  35. Archivovaná kopie. www.fifa.com [online]. [cit. 2014-09-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-07-18. 
  36. OFFICIAL: Italy squad for Euro 2016 | Football Italia. www.football-italia.net [online]. [cit. 2020-08-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-05-17. 
  37. Mancini names uncapped striker Raspadori in final Italy Euro 2020 squad. Reuters [online]. 2021-06-02 [cit. 2021-11-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  38. CAMPANALE, Susy. Turkey 0-3 Italy: Azzurri dominate Euro 2020 debut. football-italia.net [online]. 2021-06-11 [cit. 2021-11-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  39. CRITCHLEY, Mark. Manuel Locatelli dazzles as Italy dominate Switzerland to reach Euro 2020 last 16. The Independent [online]. 2021-06-16 [cit. 2021-11-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  40. BEGLEY, Emlyn. Italy beat Spain on penalties to reach final. BBC Sport [online]. 2021-07-06 [cit. 2021-11-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  41. MCNULTY, Phil. England lose shootout in Euro 2020 final. BBC Sport [online]. 2021-07-11 [cit. 2021-11-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  42. Italy - C. Immobile - Profile with news, career statistics and history - Soccerway. int.soccerway.com [online]. [cit. 2020-08-17]. Dostupné online. 
  43. FIGC. www.figc.it [online]. [cit. 2020-08-17]. Dostupné online. 
  44. STRACK-ZIMMERMANN, Benjamin. Ciro Immobile. www.national-football-teams.com [online]. [cit. 2020-08-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  45. a b c d e f g h i j Ciro Immobile – Titles & achievements. Transfermarkt [online]. [cit. 2021-12-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  46. MORK, Martin. Dybala named Serie A’s MVP. football-italia.net [online]. 2020-08-04 [cit. 2021-12-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  47. Álvaro Gonçalves. Pirlo considerado o jogador do ano na Serie A. zerozero.pt [online]. 2014-12-15 [cit. 2021-12-29]. Dostupné online. (portugalsky) 
  48. Susy Campanale. Serie A Team of 2017-18. football-italia.net [online]. 2018-12-03 [cit. 2021-12-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  49. Martin Mork. Gran Galà del Calcio: The winners. football-italia.net [online]. 2021-03-19 [cit. 2021-12-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  50. UEFA Europa League Squad of the 2017/18 Season. UEFA.com [online]. UEFA, 2018-05-17 [cit. 2021-12-16]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]