Mario Balotelli

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Mario Balotelli
V roce 2019
V roce 2019
Osobní informace
Celé jménoMario Balotelli Barwuah
Datum narození12. srpna 1990 (33 let)
Místo narozeníPalermo, Itálie
Výška189 cm
Hmotnost88 kg
PřezdívkaSuper Mario[1]
Klubové informace
Současný klub Adana Demirspor
Číslo dresu99
PoziceFotbalový útočník
Mládežnické kluby*
2001–2006
2006–2007 		Lumezzane
Inter
Profesionální kluby*
Roky Klub Záp. (góly)
2005–2006
2006–2010
2010–2013
2013–2014
2014–2015
2015–2016
2016–2019
2019
2019–2020
2020–2021
2021–2022
2022–2023
2023–		 Lumezzane
Inter
Manchester City
Milán
Liverpool
→ Milán
Nice
Olympique Marseille
Brescia
Monza
Adana Demirspor
Sion
Adana Demirspor		 00200(0)
0590(20)
0540(20)
0430(26)
01600(1)
02000(1)
0610(33)
01500(8)
01900(5)
01400(6)
0330(18)
01800(6)
00000(0)
Reprezentace**
Roky Reprezentace Záp. (góly)
2008–2010
2010–		 Itálie U21
Itálie		 1600(6)
360(14)
Úspěchy
Mistrovství Evropy
Stříbrná medaile 2012 Itálie
Mistrovství Evropy do 21 let
Bronzová medaile 2009 Itálie U21
Konfederační pohár
Bronzová medaile 2013 Itálie
Liga mistrů UEFA
Zlatá medaile 2009/10 Inter
Italská fotbalová liga
Zlatá medaile 2007/08 Inter
Zlatá medaile 2008/09 Inter
Zlatá medaile 2009/10 Inter
Anglická fotbalová liga
Zlatá medaile 2011/12 Manchester City
Italský fotbalový pohár
Zlatá medaile 2009/10 Inter
Anglický fotbalový pohár
Zlatá medaile 2010/11 Manchester City
Další informace
PříbuzníEnock Barwuah[2] (sourozenec)
Webwww.mariobalotelli.it
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
* Starty a góly v domácí lize za klub aktuální k 16. 9. 2023
** Starty a góly za reprezentaci aktuální k 16. 9. 2023
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mario Angelo Barwuah Balotelli (* 12. srpna 1990 Palermo) je italský profesionální fotbalista ghanského původu, který hraje na pozici útočníka za turecký klub Adana Demirspor. Mezi lety 2010 a 2018 odehrál také 36 zápasů v dresu italské reprezentace, ve kterých vstřelil 14 branek.

Balotelli hrál dříve mj. za Manchester City FC, Liverpool FC, FC Inter Milán a AC Milán. Balotelli má také potíže s disciplínou, za což bývá kritizován. Média mu dala přezdívku „Super Mario“.[1] Jeho silnou disciplínou je mj. proměňování pokutových kopů.[3]

Přestupy[editovat | editovat zdroj]

[4]

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Klubová[editovat | editovat zdroj]

Inter[editovat | editovat zdroj]

Fotbal začínal s fotbalem v týmu Monpiano, když mu bylo 5 let. Po neúspěšné zkoušce v Barceloně odešel v roce 2006 do Interu na hostování s opcí. První zápas v Serii A si odbyl ve věku 17 let 16. prosince 2007.[5] O tři dny později vstřelil první branku v domácím poháru proti Regginně. V první sezoně odehrál celkem 15 utkání a vstřelil 7 branek. Pomohl získat titul a byl v domácím poháru nejlepším střelcem i když ve finále prohrál s Římem.

V následující sezoně musel poslouchat pokyny nového trenéra Mourinha, který jej kritizoval za nedostatek snahy při trénincích. Hned zkraje sezony slaví zisk domácího superpoháru. V listopadu 2008 vytvořil nový klubový rekord klubu, když se stal nejmladším hráčem, který vstřelil branku v Lize mistrů. Dne 5. března 2009 jej federální žalobce Stefano Palazzi obvinil, že během zápasu proti Římu o čtyři dny dříve, dělal urážlivá gesta směrem k soupeři (Christian Panucci)[6]. V dubnu 2009 se stal obětí rasistických pokřiků ultras Juventusu[7]. Tahle událost vyvolala rozruch a vedla k úpravě pravidel FIGC, která dala rozhodčímu právo přerušit zápas, pokud by došlo k rasistickým postojům[8]. Sezóna skončila dalším vítězstvím v lize, když vstřelil 8 branek.

Sezona 2009/10 byla pro něj osudová v dresu Nerazzurri. Celou sezonu dělal problémy i incidenty se spoluhráči a protihráči v lize. Největší incident byl s Tottim, když jej během záápasu v lize násilně kop. S klubem se dostal až do finále LM. I když do utkání nenastoupil, slavil vítězství 3:0 nad Bayernem. S Nerazzurri tak získal v sezoně tři trofeje. Kvůli jeho nezvladatelnému chování byl jeho odchod z klubu hotovou věcí. Celkem za tři roky odehrál 86 utkání a vstřelil 28 branek a získal 6 trofejí.

Mario Balotelli v modrém dresu Manchesteru City, vlevo kráčí Alex Song v červeném dresu Arsenalu FC.

Manchester City[editovat | editovat zdroj]

Do týmu Citizens byl Mario Balotelli zakoupen v létě 2010 za částku kolem 24 miliónů liber šterlinků. Začal nastupovat s číslem 45. V Manchesteru se znovu setkal se svým bývalým trenérem z Interu Robertem Mancinim (toho v Interu vystřídal José Mourinho).

21. prosince 2010 získal Balotelli ocenění Golden Boy pro nejlepšího hráče do 21 let v Evropě, které uděluje deník Tuttosport. Zároveň prohlásil, že jen jeden bývalý držitel je „jen o trochu lepší než on“, tím jediným měl být konkrétně Lionel Messi. Hráči jako Wayne Rooney, Cesc Fabregas, Rafael van der Vaart, Sergio Agüero, Alexandre Pato, kteří v minulosti trofej získali, tedy dle jeho názoru za ním zaostávají. Mario také údajně nikdy neslyšel jméno Jacka Wilshera, který skončil v anketě na druhém místě. Ocenění Golden Boy bere jako předstupeň pro zisk prestižního Zlatého míče, jenž hodlá v budoucnu získat.[9]

Přesně týden nato, 28. prosince 2010 vstřelil Balotelli svůj první hattrick jak za Manchester City, tak v Premier League a výrazně tak pomohl Citizens k výhře 4:0 nad Aston Villou.[10]

8. dubna 2012 Balotelli potvrdil svou pověst problémového fotbalisty, když se v zápase proti Arsenalu, který Citizens prohráli 1:0, nechal po nepovedeném výkonu zbytečně vyloučit. Trenér Manchesteru City Roberto Mancini se nechal slyšet, že do konce sezony už Balotelliho nezařadí do sestavy a v letním přestupovém období je připraven jej prodat. Nicméně v dresu Manchesteru City v sezóně pokračoval a na konci slavil s mužstvem zisk mistrovského titulu.

Mario Balotelli dostal celkem 4 červené karty během svého dvouletého působení v Manchesteru City (platí po konci sezóny 2011/12). První uviděl 7. listopadu 2010 proti West Bromwich Albion, předtím vstřelil oba góly svého týmu, který skončil výsledkem 2:0. Druhou červenou obdržel 17. března 2011 v zápase s Dynamem Kyjev po 36 minutách (Manchester City vyhrál 1:0). Další červenou kartou byl vyprovozen ze hřiště 27. listopadu 2011 v utkání proti Liverpoolu (remíza 1:1). Balotelli v tomto zápase obdržel 2 žluté karty v rozmezí 18 minut. Čtvrtá červená karta je z výše zmiňovaného utkání 8. dubna proti Arsenalu.[11]

Milán[editovat | editovat zdroj]

V lednu 2013 přestoupil za 22 mil. eur[12] do italského klubu AC Milán, kde podepsal smlouvu do roku 2017.[13] Ve slavném italském klubu zažil raketový nástup. Poprvé hrál za AC Milan v přípravném zápase 31. ledna 2013 proti týmu z italské 5. ligy Darfo Boario. Nastoupil do druhého poločasu, vstřelil 1 gól a na další dva přihrál spoluhráči z reprezentace Stephanu El Shaarawy.[13] 3. února 2013 Balotelli debutoval v italské lize a zařídil dvěma góly vítězství 2:1 nad hostujícím Udinese Calcio.[14] Druhý gól vstřelil z pokutového kopu.[12] Ve svém druhém zápase za AC Milan ve 24. kole Serie A se také střelecky prosadil, v 82. minutě vyrovnával z pokutového kopu proti domácímu celku Cagliari Calcio na konečných 1:1.[15] 15. února (25. ligové kolo) se podílel vítězným gólem na výhře AC Milan nad Parmou 2:1. Byl to jeho čtvrtý gól během úvodních tří zápasů.[16] Pátý gól přidal 8. března ve 28. ligovém kole proti domácímu FC Janov, Milán zvítězil 2:0.[17] Ve 29. kole Serie A zařídil dvěma góly vítězství 2:0 nad hostujícím Palermem, přičemž první gól dal z pokutového kopu.[18] 7. dubna 2013 dostal trest zákazu startu ve třech utkáních (proti SSC Neapol, Juventusu a Catanii) za napadení asistenta rozhodčího po zápase na půdě Fiorentiny (remíza 2:2) a za žlutou kartu, která automaticky znamenala stop pro další utkání (byla totiž už čtvrtá v tomto ročníku).[19] V posledním kole Serie A 2012/13 19. května 2013 v posledním ligovém kole gólem z kontroverzního pokutového kopu v 84. minutě vyrovnával na průběžných 1:1 proti domácí Sieně, AC Milán nakonec zvítězil 2:1 a se 72 body si pojistil třetí místo a postup do předkola Ligy mistrů na úkor dotírající Fiorentiny.[20] Svůj neúplný ligový ročník v Itálii Balotelli zakončil s výbornou bilancí 12 gólů ve 13 zápasech.

22. září 2013 v ligovém souboji proti SSC Neapol (prohra Milána 1:2) přišel hráčův další zkrat, z něhož neměl nejmenší radost trenér AC Massimiliano Allegri. Balotelli sice v zápase skóroval, neproměnil však nařízený pokutový kop (byla to mimochodem jeho první neproměněná penalta v kariéře, předtím proměnil 21 penalt v řadě) a po závěrečném hvizdu obdržel druhou žlutou kartu a následně červenou za inzultaci rozhodčího. Disciplinární komise mu vyměřila třízápasový trest.[3][21]

Liverpool[editovat | editovat zdroj]

25. 8. 2014 byl potvrzen jeho přestup za 16 milionů liber do anglického klubu Liverpool FC, kde měl nahradit nejlepšího střelce Premier League 2013/14 Luise Suáreze, který odešel do katalánské Barcelony.[22] Debutoval v utkání 3. kola Premier League 2014/15 proti domácímu Tottenham Hotspur FC, strávil na hřišti 61 minut. Liverpool vyhrál 3:0.[23] V úvodu angažmá byl neproduktivní a jeho výkony se dostaly pod palbu médií a bývalých hráčů Liverpoolu.[24]

Milán (hostování)[editovat | editovat zdroj]

V Liverpoolu se Balotelli nebyl schopen prosadit a v srpnu 2015 odešel na hostování do AC Milán. Součástí smlouvy byla i klauzule přikazující mu zpřísněný režim (např. zákaz kouření, pití alkoholu, extravagantních účesů a oděvů, návštěv nočních klubů atp.).[25]

Nice[editovat | editovat zdroj]

Trenér Liverpoolu Jurgen Klopp jej vyřadil před sezónou 2016/17 z kádru a Balotellimu agent Mino Raiola hledal nové angažmá. Vybrali OGC Nice. Přestoupil jako volný hráč a podepsal smlouvu na jeden rok.[26]

Reprezentační[editovat | editovat zdroj]

U21[editovat | editovat zdroj]

Mario Balotelli nemohl nastoupit za mládežnické výběry Itálie U15 a U17, neboť byl stále považován za ghanského imigranta. Hráč odmítl nabídku Ghany k reprezentaci této africké země. Deklaroval touhu hrát za Itálii, až dostane italský pas.[27]

Trenér italského fotbalového mužstva do 21 let Pierluigi Casiraghi o Balotelliho stál, když bylo Mariovi konečně 13. srpna uděleno italské občanství, povolal jej 29. srpna do týmu "Azzurrini" (italská reprezentační jedenadvacítka) pro zápasy s Řeckem a Chorvatskem.[28] Hned při svém debutu 5. září 2008 proti Řecku vstřelil Mario Balotelli gól a zajistil tak Itálii remízu 1:1.

Hráč byl nominován do 23členného kádru Itálie pro Mistrovství Evropy ve fotbale hráčů do 21 let v roce 2009 a vstřelil první gól zápasu proti pořadatelské zemi Švédsku ve 23. minutě. O 15 minut později dostal červenou kartu za oplácení a musel opustit hřiště (Itálie přesto vyhrála 2:1).[29]

A-mužstvo[editovat | editovat zdroj]

10. srpna 2010 debutoval Mario Balotelli pod novým koučem Cesare Prandellim za italský seniorský tým v přátelském utkání proti Pobřeží slonoviny – prvním od MS 2010, kde Itálie skončila na posledním místě základní skupiny F s pouhými 2 body za Paraguayí, Slovenskem a Novým Zélandem.[30] Balotelli nastoupil do zápasu společně s dalšími debutanty Salvatorem Sirigu (brankář), Cristianem Molinarem (obránce) a Amaurim (útočník), porážce 0:1 však nezabránil.[31]

11. listopadu 2011 vstřelil Mario Balotelli svůj první gól v dresu italského A-mužstva proti Polsku na Městském stadionu ve Vratislavi (Itálie vyhrála 2:0)[32] a stal se tak prvním italským hráčem tmavé pleti, kterému se to podařilo. V kvalifikačním cyklu na MS 2014 v Brazílii zařídil 26. března 2013 dvěma góly vítězství nad domácí Maltou 2:0.[33] 7. června 2013 sváděl souboje s obranou domácího českého týmu v dalším kvalifikačním utkání, ale výrazněji se neprosadil a nakonec byl vyloučen. Zápas skončil remízou 0:0.[34]

V červnu 2013 se zúčastnil Konfederačního poháru FIFA 2013 konaného v Brazílii. Na turnaji vstřelil dva góly, jeden v utkání proti Mexiku (vítězný na konečných 2:1 pro Itálii)[35] a druhý v zápase proti Japonsku (výhra 4:3).[36][37] V zápase s Brazílií se zranil a záhy odcestoval domů.[38] 10. září 2013 vstřelil vítězný gól v domácím kvalifikačním utkání proti České republice, Itálie zvítězila 2:1 a definitivně si zajistila přímý postup na Mistrovství světa 2014 v Brazílii.[39] Celkem v kvalifikaci na MS 2014 nastřílel 5 gólů, nejvíce ze všech střelců skupiny B.

EURO 2012[editovat | editovat zdroj]

Mario Balotelli se zúčastnil Mistrovství Evropy ve fotbale 2012 a nastoupil v základní sestavě hned v prvním utkání základní skupiny C 10. června 2012 a zároveň šlágru skupiny proti favoritovi celého šampionátu Španělsku (remíza 1:1). Ve 37. minutě dostal žlutou kartu. V 53. minutě obral o míč Sergia Ramose a běžel sám na bránu, potom ale nepochopitelně zpomalil, Ramos jej dostihl a míč mu čistě vypíchl. Trenér Prandelli jej vzápětí v 57. minutě vystřídal, na hřiště šel Antonio Di Natale.[40]

Mario Balotelli v modrém dresu Itálie v souboji s anglickým obráncem Johnem Terry ve čtvrtfinále EURA 2012.

Ve druhém utkání proti Chorvatsku byl Mario Balotelli aktivnější, po faulu na něj v 39. minutě vstřelil Andrea Pirlo gól na 1:0 z přímého kopu. I v tomto utkání střídal Di Natale Balotelliho, tentokrát v 70. minutě, Chorvaté stihli vyrovnat na konečných 1:1.[41]

Poprvé na turnaji skóroval v utkání proti Irsku (výhra Itálie 2:0, Balotelli dával druhý gól), kde poprvé nenastoupil v základní sestavě, nýbrž střídal v 74. minutě Di Nataleho. V 90. minutě se trefil do sítě v krkolomné pozici, ačkoli byl těsně střežen irským obráncem O´Sheem.[42] Zatímco jeho spoluhráči běželi po závěrečném hvizdu na lavičku zjišťovat výsledek druhého utkání Španělsko – Chorvatsko (Itálie neměla ještě jistý postup ze základní skupiny a její postup závisel na výsledku tohoto druhého utkání), Mario Balotelli se vydal za irským brankářem a svým bývalým spoluhráčem z Manchesteru City Shayem Givenem, aby si vyměnil dres.[43]

Mario Balotelli střílí na španělskou bránu, zabránit se mu snaží obránce Sergio Ramos a záložník Sergio Busquets (dres č. 16) ve finále EURA 2012.

Ve čtvrtfinále se střetla Itálie s Anglií, a přestože měla většinu zápasu převahu, nedokázali se její hráči střelecky prosadit a utkání dospělo po prodloužení a výsledku 0:0 do penaltového rozstřelu. Jako první kopal hráč Itálie, konkrétně Mario Balotelli a důležitou penaltu proměnil. Situace byla pikantní v tom, že branku Anglie hájil jeho klubový spoluhráč z Manchesteru City Joe Hart. Itálie nakonec penaltový rozstřel zvládla poměrem 4:2 a postoupila do semifinále Mistrovství Evropy. Mario Balotelli odehrál celý zápas.[44]

V semifinále turnaje vsítil 2 góly v prvním poločase zápasu s Německem a výrazně se tak podílel na postupu Itálie do finále (utkání skončilo vítězstvím země z Apeninského poloostrova 2:1).[45] Při prvním gólu se ve 20. minutě na levé straně uvolnil mezi dvěma německými hráči Antonio Cassano a odcentroval do pokutového území, kde si Balotelli našel prostor, předskočil německého obránce a hlavičkou zavěsil. Ve 36. minutě nevyšla Němcům ofsajdová past, Riccardo Montolivo vyslal na italského útočníka dlouhý pas, Mario Balotelli si jej zpracoval a měl dost času přesně vystřelit do pravého horního rohu Neuerovy brány. Po druhém gólu si ostentativně svlékl dres, za což obdržel od francouzského rozhodčího Lannoye žlutou kartu. V 70. minutě jej trenér Cesare Prandelli stáhl ze hřiště a poslal místo něj Antonia Di Natale.

Ve finále Mistrovství Evropy ve fotbale 2012 odehrál proti Španělsku celé utkání, střelecky se ale neprosadil a jeho tým prohrál 0:4.[46]

Během zápasu s Chorvatskem byl Mario Balotelli terčem rasistických útoků chorvatských fanoušků, což vedlo orgány UEFA k udělení pokuty 80 000 € chorvatskému fotbalovému svazu.[47] Se třemi vstřelenými brankami byl v šestici nejlepších střelců šampionátu (mimo něj ještě Mario Gómez, Mario Mandžukić, Cristiano Ronaldo, Alan Dzagojev, Fernando Torres).

Mistrovství světa 2014[editovat | editovat zdroj]

Zúčastnil se Mistrovství světa 2014 v Brazílii, kde Itálie nepostoupila ze základní skupiny D. V prvním zápase v základní skupině D proti Anglii (výhra 2:1) vstřelil vítězný gól.[48]

Statistiky[editovat | editovat zdroj]

Klubové[editovat | editovat zdroj]

Sezóna Klub Liga Ligové poháry Kontinentální poháry Celkem
Soutěž Zápasy Góly Soutěž Zápasy Góly Soutěž Zápasy Góly Zápasy Góly
2005/06 Lumezzane Serie C1 2 0 - 0 0 - 0 0 2 0
2007/08 Inter Serie A 11 3 IP+IS 4+0 4 LM 0 0 15 7
2008/09 Serie A 22 8 IP+IS 2+1 0+1 LM 6 1 31 10
2009/10 Serie A 26 9 IP+IS 5+1 1+0 LM 8 1 40 11
Celkem za Inter 59 20 - 13 6 - 14 2 86 28
2010/11 Manchester City Premier League 17 6 AP+ALP 5+0 1 EL 6[49] 3[49] 28 10
2011/12 Premier League 23 13 AP+ALP+AS 0+2+1 0+1+0 LM+EL 3+3 2+1 32 17
2012/13 Premier League 14 1 AP+ALP+AS 1+1+0 0+1+0 LM 4 1 20 3
Celkem za Manchester City 54 20 - 10 3 - 16 7 80 30
2013 Milán Serie A 13 12 IP 0 0 - 0 0 13 12
2013/14 Serie A 30 14 IP 1 1 LM 10[49] 3[49] 41 18
2014/15 Liverpool Premier League 16 1 AP+ALP 4+3 0+1 LM+EL 3+2 1+1 28 4
2015/16 Milán Serie A 20 1 IP 3 2 - 0 0 23 3
Celkem za Milán 63 27 - 4 3 - 10 3 77 33
2016/17 Nice Ligue 1 23 15 FP+FLP 0+1 1 EL 4 1 28 17
2017/18 Ligue 1 28 18 FP+FLP 0+1 1 LM+EL 2[49]+7 1[49]+6 38 26
2018/19 Ligue 1 10 0 FP+FLP 0+0 0 - 0 0 10 0
Celkem za Nice 61 33 - 2 3 - 13 8 76 43
2019 Olympique Marseille Ligue 1 15 8 - 0 0 - 0 0 15 8
2019/20 Brescia Serie A 19 5 IP 0 0 - 0 0 19 5
2020/21 Monza Serie B 12+2[50] 5+1 IP 0 0 - 0 0 14 6
2021/22 Adana Demirspor Süper Lig 31 18 TP 2 1 - 0 0 33 19
srpen 2022 Süper Lig 2 0 TP 0 0 - 0 0 2 0
2022/23 Sion Super League 18 6 ŠP 1 0 - 0 0 19 6
2023/24 Adana Demirspor Süper Lig ? ? TP ? ? EKL ? ? ? ?
Celkem za Adana Demirspor 33 18 - 2 1 - 0 0 35 19
Celkově 354 144 - 39 16 - 58 22 451 182

Reprezentační[editovat | editovat zdroj]

Statistika na velkých turnajích[editovat | editovat zdroj]

Reprezentace Rok Zápasy
Fáze turnaje Datum Soupeř Odehraných minut Vstřelené branky Výsledek
Itálie Itálie ME 2012 Stříbrná medaile 1 zápas ve skupině 10. 6. Španělsko Španělsko 57 0 1:1[51]
2 zápas ve skupině 14. 6. Chorvatsko Chorvatsko 69 0 1:1[52]
3 zápas ve skupině 18. 6. Irsko Irsko 15 1 1:1[53]
Čtvrtfinále 24. 6. Anglie Anglie 120 0 0:0 (4:2 na pen.)[54]
Semifinále 28. 6. Německo Německo 70 2 2:1[55]
Finále 1. 7. Španělsko Španělsko 90 0 0:4[56]
MS 2014 1 zápas ve skupině 15. 6. Anglie Anglie 73 1 2:1[57]
2 zápas ve skupině 20. 6. Kostarika Kostarika 90 0 0:1[58]
3 zápas ve skupině 24. 6. Uruguay Uruguay 45 0 0:1[59]

Reprezentační branky[editovat | editovat zdroj]

Branky za A-tým Itálii
Gól Datum Stadion Soupeř Skóre Výsledek Soutěž
010 11. 11. 2011 Městský stadion, Vratislav, Polsko Polsko 0:1 Polsko 0:2 Itálie Přátelské utkání
02 18. 6. 2012 Městský stadion, Poznaň, Polsko Irsko 2:1 Itálie 2:0 Irsko ME 2012 – skupina
03 28. 6. 2012 Nárosní stadion, Varšava, Polsko Německo 0:1 Německo 1:2 Itálie ME 2012 – semifinále
04 28. 6. 2012 Národní stadion, Varšava, Polsko Německo 0:2 Německo 1:2 Itálie ME 2012 – semifinále
05 16. 10. 2012 Stadio Giuseppe Meazza, Milán, Itálie Dánsko 3:1 Itálie 3:1 Dánsko kvalifikace na MS 2014
060 21. 3. 2013 Stade de Genève, Ženeva, Švýcarsko Brazílie 2:2 Itálie 2:2 Brazílie Přátelské utkání
07 26. 3. 2013 Národní stadion Ta' Qali, Ta' Qali, Malta Malta 0:1 Malta 0:2 Itálie kvalifikace na MS 2014
08 26. 3. 2013 Národní stadion Ta' Qali, Ta' Qali, Malta Malta 0:2 Malta 0:2 Itálie kvalifikace na MS 2014
09 16. 6. 2013 Estádio do Maracanã, Rio de Janeiro, Brazílie Mexiko 1:2 Mexiko 1:2 Itálie Konfederační pohár FIFA 2013
010 19. 6. 2013 Itaipava Arena Pernambuco, Recife, Brazílie Japonsko 3:2 Itálie 4:3 Japonsko Konfederační pohár FIFA 2013
011 10. 9. 2013 Juventus Stadium, Turín, Itálie Česko 2:1 Itálie 2:1 Česko kvalifikace na MS 2014
012 15. 10. 2013 Stadio San Paolo, Neapol, Itálie Arménie 2:2 Itálie 2:2 Arménie kvalifikace na MS 2014
013 14. 6. 2014 Arena da Amazônia, Manaus, Brazílie Anglie 1:2 Anglie 1:2 Itálie MS 2014 – skupina
014 28. 5. 2018 Kybunpark, St. Gallen, Švýcarsko Saúdská Arábie 1:0 Itálie 2:1 Saúdská Arábie Přátelské utkání

Úspěchy[editovat | editovat zdroj]

Klubové[editovat | editovat zdroj]

Inter: 2007/08, 2008/09, 2009/10

Manchester City: 2011/12

Inter: 2009/10

Manchester City: 2010/11

Inter: 2008

Manchester City: 2012

Kontinentální[editovat | editovat zdroj]

Inter: 2009/10

Reprezentační[editovat | editovat zdroj]

Individuální[editovat | editovat zdroj]

Charitativní činnost[editovat | editovat zdroj]

Mario Balotelli podporuje velkou částí svých příjmů charitativní projekty, které pomáhají dětem v Africe. Jeho bývalá přítelkyně Tabby Town prohlásila v roce 2013 v rozhovoru pro britský deník The Mirror, že Balotelli věnuje na dobročinné účely téměř polovinu svého platu. Fotbalista také působil jako tvář televizní a tiskové kampaně na podporu stavby školy v Jižním Súdánu. Balotelli k tomu v rozhovoru pro magazín France Footbal v roce 2012 řekl, že ho k tomu vede hlavně vlastní životní zkušenost člověka, který se v dětství ocitl v Ghaně bez rodičů a po své adopci čelí celý život rasismu.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]


Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b Super Mario Balotelli can win title for Manchester City Daily Mail, 29 July 2010 (anglicky)
  2. ↑ Dostupné online.
  3. ↑ a b Jedna éra skončila. Balotelli poprvé nedal penaltu. Navíc byl vyloučen, iDNES.cz, citováno 24. 9. 2013
  4. ↑ https://www.transfermarkt.de/mario-balotelli/profil/spieler/45146
  5. ↑ Cagliari 0–2 Inter Milan [online]. ESPNSoccernet [cit. 2010-11-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-10-24. (anglicky) 
  6. ↑ https://www.repubblica.it/2008/12/sport/calcio/serie-a/inter/deferimento-mourinho/deferimento-mourinho.html
  7. ↑ https://web.archive.org/web/20131212043805/http://sport.sky.it/sport/calcio_italiano/2009/04/19/balotelli_juve_inter_inchiesta_cori_razzisti.html
  8. ↑ https://web.archive.org/web/20120813035558/http://www.figc.it/Assets/contentresources_2/ContenutoGenerico/20.$plit/C_2_ContenutoGenerico_3817_Sezioni_lstSezioni_numSezione_1_lstCapitoli_numCapitolo_2_upfFileUpload_it.pdf
  9. ↑ Balotelli vyhrál cenu “Golden Boy of the Year” [online]. mancity.cz, 2010-12-22 [cit. 2010-11-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-12-25. 
  10. ↑ Citizens doma zničili Aston Villu [online]. mancity.cz, 2010-12-28 [cit. 2010-11-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-01-01. 
  11. ↑ Man City's Mario Balotelli avoids ban for Alex Song tackle [online]. BBC, 10 April 2012 [cit. 2012-06-21]. Dostupné online. 
  12. ↑ a b Byl za padoucha, teď je hrdina. Balotelli je náš Messi, zní z AC Milán [online]. iDNES.cz, 2013-02-06 [cit. 2013-02-06]. Dostupné online. 
  13. ↑ a b Sbohem, Mario, můj chlapče! Divočák Balotelli se stěhuje do Milána [online]. iDNES.cz, 2013-01-31 [cit. 2013-02-02]. Dostupné online. 
  14. ↑ Mario Balotelli scores twice on Milan debut to secure win over Udinese [online]. The Guardian, 2013-02-03 [cit. 2013-02-06]. Dostupné online.  (anglicky)
  15. ↑ AS Řím prohrál i po propuštění Zemana, hráči se pohádali o penaltu [online]. iDNES.cz, 2013-02-09 [cit. 2013-02-11]. Dostupné online. 
  16. ↑ Balotelli dal znovu gól, AC Milán neprohrál sedm zápasů v řadě [online]. iDNES.cz, 2013-02-15 [cit. 2013-02-16]. Dostupné online. 
  17. ↑ Balotelli se zase trefil, AC Milán vyhrál v Janově [online]. iDNES.cz, 2013-03-08 [cit. 2013-03-09]. Dostupné online. 
  18. ↑ Neapol ukončila své trápení, na Juventus přesto ztrácí devět bodů [online]. iDNES.cz, 2013-03-16 [cit. 2013-03-16]. Dostupné online. 
  19. ↑ Balotelli napadol asistenta rozhodcu a dostal dištanc Archivováno 23. 5. 2013 na Wayback Machine., Profutbal.sk, cit. 9. 4. 2013 (slovensky)
  20. ↑ AC Milán vyděsil své fandy, Ligu mistrů uhájil v posledních minutách [online]. iDNES.cz, 2013-05-19 [cit. 2013-05-20]. Dostupné online. 
  21. ↑ Tréner AC Miláno o Balotellim: Už nie je dieťa, SME.sk, citováno 24. 9. 2013 (slovensky)
  22. ↑ Potvrzeno! Balotelli přestoupil do Liverpoolu za půl miliardy, iSport.cz, citováno 24. 8. 2014
  23. ↑ http://sport.sme.sk/c/7359981/liverpool-s-balotellim-zdolal-tottenham-30-tabulka.html
  24. ↑ http://sport.sme.sk/c/7463025/skrtel-za-vsetkych-v-fc-balotelli-zacne-strielat-goly.html
  25. ↑ AC Miláno skompletizovalo návrat Balotelliho, musí sekať dobrotu Archivováno 15. 9. 2015 na Wayback Machine., Profutbal.sk, cit. 28. 8. 2015 (slovensky)
  26. ↑ https://www.theguardian.com/football/2016/aug/31/mario-balotelli-completes-move-from-liverpool-to-nice-on-free-transfer
  27. ↑ ESCLUSIVA TMW – Inter, il baby fenomeno Balotelli si racconta. www.tuttomercatoweb.com. TuttoMercatoWeb, 1 June 2007. Dostupné online [cit. 19 July 2007]. ((italsky)) 
  28. ↑ Casiraghi convoca Balotelli [online]. La Gazzetta dello Sport, 29 August 2008 [cit. 2008-08-29]. Dostupné online. (italsky) 
  29. ↑ Peter Staunton. Ten-Man Italy Defeat Sweden After Balotelli Sent Off. goal.com. Goal.com, 19 June 2009. Dostupné online [cit. 19 June 2009].  (anglicky)
  30. ↑ Italy turn to Balotelli, Cassano. www.fifa.com. FIFA.com, 6 August 2010. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-08-23.  (anglicky)
  31. ↑ Italy 0–1 Ivory Coast [online]. ESPNsoccernet, 10 August 2010 [cit. 2010-08-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-11-10.  (anglicky)
  32. ↑ Footballdatabase.eu: Poland - Italy 0:2 (anglicky)
  33. ↑ Českým fotbalistům nahrává remíza Bulharů v Dánsku, Itálie vyhrála, iDNES.cz, vyd. 26. 3. 2013
  34. ↑ Prokopnuté dveře. Tak se divoký Balotelli rozloučil s Prahou, iDNES.cz, cit. 8. 6. 2013
  35. ↑ Footballdatabase.eu: Mexico - Italy 1:2 (anglicky)
  36. ↑ Italští fotbalisté uspěli v přestřelce, jsou v semifinále Poháru FIFA, iDNES.cz, cit. 20. 6. 2013
  37. ↑ Italy - Japan 4:3 Archivováno 23. 6. 2013 na Wayback Machine., FIFA.com, cit. 28. 6. 2013 (anglicky)
  38. ↑ Reprezentace - Balotelli je zraněný, na Konfederačním poháru končí, fotbalportal.cz, cit. 28. 6. 2013
  39. ↑ První postupující: na mistrovství světa si zahrají Nizozemsko a Itálie, iDNES.cz, citováno 11. 9. 2013
  40. ↑ iDNES.cz: Španělsko - Itálie 1:1, podrobná reportáž
  41. ↑ iDNES.cz: Itálie - Chorvatsko 1:1, podrobná reportáž
  42. ↑ iDNES.cz: Itálie - Irsko 2:0, podrobná reportáž
  43. ↑ "DAMPF", Andrew. After a spectacular goal, Mario Balotelli's celebration is controlled by a teammate. Winnipeg Free Press. 6 June 2012. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-06-23.  (anglicky)
  44. ↑ Aktualne.centrum.cz: Anglie - Itálie 0:1, čtvrtfinále Eura 2012
  45. ↑ Footballdatabase.eu: Germany - Italy 1:2 (anglicky)
  46. ↑ Footballdatabase.eu: Spain - Italy 4:0 (anglicky)
  47. ↑ Euro 2012: Croatia fined for Mario Balotelli racial abuse. www.bbc.co.uk. BBC, 19 June 2012. Dostupné online [cit. 24 June 2012].  (anglicky)
  48. ↑ Anglie - Itálie 1:2, souboj uprostřed pralesa rozhodl Balotelli, iDNES.cz, citováno 15. 6. 2014
  49. ↑ a b c d e f i s předkolem
  50. ↑ play off
  51. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/1169004
  52. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/1169006
  53. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/1169009
  54. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/2219616
  55. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/2221626
  56. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/2232817
  57. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/2384335
  58. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/2384351
  59. ↑ https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/2384318
  60. ↑ Adriano Boin. Gran Gala Del Calcio 2013 – Winners. forzaitalianfootball.com [online]. 2014-01-27 [cit. 2021-12-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  61. ↑ Palmarès. tropheesunfp.com [online]. UNFP [cit. 2022-02-05]. Dostupné online. (francouzsky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Klubová kariéra
Zlatá medaile Serie A 2007/2008 – FC Inter Milán
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Supercoppa italiana 2008 – FC Inter Milán
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Serie A 2008/2009 – FC Inter Milán
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Serie A 2009/2010 – FC Inter Milán
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Liga mistrů UEFA 2009/2010 – Inter Milán Zlatá medaile
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Coppa Italia 2009/2010 – FC Inter Milán
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Premier League 2011/2012 – Manchester City FC
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Reprezentační kariéra
Medailisté – Mistrovství Evropy ve fotbale 2012
Španělsko Zlatá medaile
Itálie Stříbrná medaile
Portugalsko Bronzová medaile
Německo Bronzová medaile
Bronzová medaile Italská fotbalová reprezentace na Konfederačním poháru 2013 Bronzová medaile
Itálie
Italská fotbalová reprezentace na Mistrovství světa 2014
1 Gianluigi Buffon (C) • 2 Mattia De Sciglio • 3 Giorgio Chiellini • 4 Matteo Darmian • 5 Thiago Motta • 6 Antonio Candreva • 7 Ignazio Abate • 8 Claudio Marchisio • 9 Mario Balotelli • 10 Antonio Cassano • 11 Alessio Cerci • 12 Salvatore Sirigu • 13 Mattia Perin • 14 Alberto Aquilani • 15 Andrea Barzagli • 16 Daniele De Rossi • 17 Ciro Immobile • 18 Marco Parolo • 19 Leonardo Bonucci • 20 Gabriel Paletta • 21 Andrea Pirlo • 22 Lorenzo Insigne • 23 Marco Verratti • Trenér Cesare Prandelli
Držitelé ceny Golden Boy
2003: Van der Vaart • 2004: Rooney • 2005: Messi • 2006: Fàbregas • 2007: Agüero • 2008: Anderson • 2009: Pato • 2010: Balotelli • 2011: Götze • 2012: Isco • 2013: Pogba • 2014: Sterling • 2015: Martial • 2016: Sanches • 2017: Mbappé • 2018: de Ligt • 2019: João Félix • 2020: Haaland • 2021: Pedri • 2022: Gavi • 2023: Jude Bellingham
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Mario_Balotelli&oldid=23552026“