Yaya Touré

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Yaya Touré
Yaya Touré (2013)
Yaya Touré (2013)
Osobní informace
Celé jménoGnégnéri Yaya Touré
Datum narození13. května 1983 (39 let)
Místo narozeníBouaké, Pobřeží slonoviny Pobřeží slonoviny
Výška188 cm
Klubové informace
Konec hráčské kariéry
Pozicestřední záložník
Mládežnické kluby*
1996–2001 Pobřeží slonoviny ASEC Mimosas
Profesionální kluby*
Roky Klub Záp. (góly)
2001–2003
2003–2005
2005–2006
2006–2007
2007–2010
2010–2018
2018
2019–2020
Celkem
Belgie Beveren
Ukrajina Metalurh Doněck
Řecko Olympiakos Pireus
Monako AS Monaco
Španělsko FC Barcelona
Anglie Manchester City
Řecko Olympiakos Pireus
Čína Qingdao Huanghai
07000(3)
03300(3)
02000(3)
02700(5)
07400(4)
02300(59)
00200(0)
01400(2)
4700(79)
Reprezentace**
Roky Reprezentace Záp. (góly)
2004–2015 Pobřeží slonoviny Pobřeží slonoviny 1010(19)
Trenérská kariéra***
Roky Klub
2021
202100000
Ukrajina Olimpik Doněck (asistent)
Rusko Achmat Groznyj (asistent)
Úspěchy
Africký pohár národů
Zlatá medaile 2015 Pobřeží slonoviny
Další informace
PříbuzníKolo Touré a Ibrahim Touré (sourozenci)
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Yaya Touré (* 13. května 1983 Bouaké) je fotbalový trenér a bývalý profesionální fotbalista z Pobřeží slonoviny, který hrával na postu záložníka. Mezi lety 2004 a 2015 odehrál také 101 zápasů v dresu reprezentace Pobřeží slonoviny, ve kterých vstřelil 19 branek.

Klubová kariéra[editovat | editovat zdroj]

Yaya Touré přišel v roce 1996, na doporučení svého dlouholetého mentora Patricka van Reijendama, do mládežnické akademie klubu ASEC Mimosas. Z ní se následně stěhoval do Evropy, nejdříve do belgického klubu Beveren, kde strávil dva a půl roku, pak do ukrajinského Metalurgu Doněck na rok a půl.

Olympiakos Pireus[editovat | editovat zdroj]

Yaya se v roce 2005 stěhoval do Řecka, do týmu Olympiakosu. Před tímto angažmá si jej vyhlédl manažer Arsenalu Arsène Wenger, který jej pozval i na testy, nicméně celý přestup do Anglie zhatilo nevydání pracovního povolení[1].

AS Monako[editovat | editovat zdroj]

Poté co v roce 2006 reprezentoval Yaya Touré Pobřeží slonoviny na Mistrovství světa ve fotbale 2006 v Německu, vyhlédlo si jej v srpnu toho roku Monako[2]. Yaya strávil na Stade Louis II. jednu sezónu.

FC Barcelona[editovat | editovat zdroj]

V létě 2007 posílil Yaya Barcelonu, která jej koupila za částku kolem 9 miliónů eur. Svůj debut za první tým si odbyl 26. srpna 2007[3].

Na začátku sezóny 2008/2009 začal nově jmenovaný manažer Josep Guardiola upřednostňovat jako defenzivního záložníka Sergio Busquetse, čímž se Tourého situace výrazně ztížila. V červnu 2010 Barcelona oznámila, že Yaya Touré má povolení opustit klub.

Manchester City[editovat | editovat zdroj]

Do týmu Citizens byl Yaya Touré zakoupen za částku kolem 24 miliónů britských liber. Na dresu začal nosit číslo 42, opak čísla 24, které nosil v Barceloně, jelikož v týmu Citizens jej v té době měl Patrick Vieira. V týmu Manchesteru City působil i jeho starší bratr Kolo Touré.

14. srpna 2010 si Yaya Touré odbyl svůj debut v Premier League, svůj první gól v této soutěži vstřelil 19. září 2010 do sítě Wiganu[4].

14. května 2011 rozhodl Yaya Touré finálový zápas FA Cupu, ve kterém vstřelil Stoke City FC jediný gól a zápas tak skončil 1:0.[5]

V sezóně 2011/12 dokázal Yaya Touré vstřelit šest ligových gólů, k nimž přidal 3 v evropských pohárech. V posledním ligovém zápase sezóny 2011/12 se City podařilo vyhrát po 44 letech anglickou ligu, když porazili QPR dvěma góly v nastavení 2:3 a před druhým Manchesterem United udrželi první příčku pouze díky lepšímu skóre.[6]

Na začátku sezóny 2012/13 získal Yaya Touré také anglický FA Community Shield, když Manchester City porazil na stadionu Villa Park londýnskou Chelsea 2:3. Yaya Touré vstřelil v zápase vyrovnávající gól na 1:1.[7]

Olympiakos Pireus[editovat | editovat zdroj]

V roce 2018 se Yaya vrátil do týmu Olympiakosu, kde ale nastoupil pouze ke dvěma zápasům a po jedné sezóně přestoupil do čínského Qingdao Huanghai.

Trenérská kariéra[editovat | editovat zdroj]

V únoru 2021 se vydal na dráhu fotbalového trenéra, příležitost stát se asistentem hlavního trenéra mu dal jeho bývalý klub, ukrajinský Olimpik Doněck.[8]

Úspěchy[editovat | editovat zdroj]

Yaya Touré v červenomodrém dresu Barcelony.

Klubové[editovat | editovat zdroj]

ASEC Mimosas

  • 1× vítěz nejvyšší fotbalové ligy v Pobřeží slonoviny – 2001

Olympiakos

FC Barcelona

Manchester City

Individuální[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Wenger: Passport stopped Yaya Toure signing for Arsenal [online]. sport.co.uk, 2010-10-22 [cit. 2010-10-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Yaya Toure agrees Monaco move [online]. bbc.co.uk, 2006-8-15 [cit. 2010-10-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Racing Santander 0-0 Barcelona [online]. soccernet.espn.go.com, 2007-8-26 [cit. 2010-10-13]. Dostupné online. (anglicky) [nedostupný zdroj]
  4. Wigan 0-2 Man City [online]. bbc.co.uk, 2010-9-19 [cit. 2010-10-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Manchester City získal FA Cup! [online]. mancity.cz, 2011-5-16 [cit. 2011-10-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-18. 
  6. Titul patří City! [online]. mancity.cz, 2012-5-13 [cit. 2012-11-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-09-16. 
  7. Citizens získali Community Shield [online]. mancity.cz, 2012-8-12 [cit. 2012-11-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-04-09. 
  8. Former Man City star Toure begins coaching career in Ukraine with Olimpik Donetsk. Goal.com [online]. 2021-02-10 [cit. 2022-01-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Yaya Touré je počtvrté za sebou nejlepším fotbalistou Afriky, iSport.cz, cit. 9. 1. 2015
  10. Arsenal striker Robin van Persie named PFA Player of the Year. BBC Sport [online]. 2012-04-22 [cit. 2022-01-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Luis Suarez: Liverpool striker wins PFA Player of the Year award. BBC Sport [online]. 2014-04-27 [cit. 2022-01-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. Die ESM Top-11 der Saison 2013–14: Ein Deutscher Ist Dabei. kicker.de [online]. 2014-06-05 [cit. 2022-01-30]. Dostupné online. (německy) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]